Obec Poděšín
oficiální stránky obce

Mobilní rozhlas

Facebook

Knihovna

Starý web

Forum 

Historie

Historie obce Poděšín

Obec Poděšín leží 15 km jihozápadně od Žďáru n/S. a 6 km na severovýchod od Polné v nadmořské výšce 562 m.n.m., má 110 domů, 254 obyvatel a rozkládá se po obou stranách Poděšínského potoka, který pramení v rozlehlých lesích nad Poděšínem na takzvané střeše Evropy a má dvě prameniště. Jeden pramen pramení na Samotíně, kde jsou obecní studně a druhý až na Janovickém katastru ve Špitálském lese. Oba prameny se spojují do jednoho proudu na horním konci vsi u kulturního domu, a dále jako jeden tok vtékají uprostřed návsi do obecního Mlýnského rybníka, který je velký asi 1 ha a má ho pronajatý místní sbor dobrovolných hasičů na chov ryb. Tento sbor byl založen v roce 1902. Nad vsí byl v roce 2015 postaven nový rybník na Bejčině o výměře necelé 2 ha. Potok teče dále na sever přes Nížkov a za Bukovou se vlévá do řeky Sázavy. Obec patří historicky do Čech. První písemná zmínka o obci je z roku 1233 a úzce souvisí s počátky nížkovského kláštera a kostela za vlády panovníka Václava 1, syna Přemysla Otakara 1. Tím patří mezi úplně nejstarší obce na žďárském okrese i když největší část své existence patřil pod polenské panství a to od svého vzniku až do roku 1884, kdy byl zařazen pod okres Německý Brod. Za druhé světové války v roce 1940 byla obec Němci zařazena pod okres Jihlava, po válce se znovu vrátila pod nyní už Havlíčkův Brod, aby nakonec v roce 1949 zakotvila v okrese Žďár nad Sázavou.

Otisk pěčetě z roku 1850

Původní název obce Pustsin byl mnohokrát změněn a zkomolen např. Pozdyesin, Podyschin, Pozdiessin, Podissyn, Podiessin, Podieschin, Podiessin až konečně v roce 1854 nabyl konečné podoby na Poděšín. Historie obce byla od počátku dramatická, vždyť v roce 1318 za vlády Jana Lucemburského, byla přepadena a vypleněna jistým Billungem ze Žumberku a Bohuňkem z Popovic, kteří se vraceli z válečné výpravy. O rok později s nimi vedl spor majitel polenského panství Vikard o náhradu škody za zničenou obec. Další zmínka o vsi je z roku 1390, kdy majitel polenského panství Jan Ptáček z Pirkštejna povolil nížkovským kněžím obnovu Filtzbauerovského rybníka u Poděšína a v roce 1502 dostala obec odúmrť od Hynka Bočka z Kunštátu. V roce 1636 bylo v Poděšíně osedlých 16 selských domů. V roce 1708 byla postavena zvonička, která byla v roce 1874 přestavěna na kapličku „panny Marie“. Byl do ní použit původní zvon, který zde vydržel až do první světové války, kdy ho Rakouská monarchie zkonfiskovala na zbrojní průmysl. Po válce byl použit železný zvon, ale soudě dle pamětníků to nebylo ono, a tak v roce 1970 nechala obec udělat zvon nový, který slouží dodnes. Již v roce 1737 měla obec svoji pečeť, a to strom stojící u statku, která se bohužel nezachovala. V roce 1771 při prvním sčítání bylo v obci 36 domů a 235 obyvatel.

V roce 1825 byla založena jednotřídní škola. První tři roky se vyučovalo v soukromém domě č.p. 20 a roku 1928 byla postavena jednotřídní škola. Ta byla v roce 1895 přestavěna a 1908 přistavěna a rozšířena na dvoutřídní. V roce 1942 byla založena mateřská škola v jedné ze tříd školy, protože ta byla za války opět spojena v jednu třídu, a o tři roky později chodí starší děti do Nížkova do tak zvané měšťanky. V roce 1975 byla škola v obci zrušena a tak ji občané přebudovali celou na mateřskou školu, která byla otevřená o rok později. Roku 1978 byla měšťanka v Nížkově zrušena, proto starší děti dojížděli do Nového Veselí. Od roku 1990 chodí všechny děti školou povinné opět do nově otevřené školy v Nížkově.

V roce 1871 byl k obci přikoupen Samotín u Rudolce, takže se katastr rozšířil až na dohled k Rudolci a k Janovicím. V letech 1873,1874 a 1917 byla velká sucha, a proto ve vsi vypukly velké požáry. V roce 1925 byl po celé vesnici zaveden elektrický proud, v roce 1946 byl do hostince zaveden první telefon a o tři roky později si občané vybudovali obecní vodovod a veřejný rozhlas po vsi, čímž skončila doba bubnování. To obecní strážník chodil po vsi, bubnováním svolával občany a předčítal jim různé zprávy, vyhlášky a nařízení. V roce 1979 byla zahájena výstavba veřejné kanalizace.

Obec Poděšín byla téměř vždy samostatná jen od roku 1980 do roku 1990 patřila pod MNV Nížkov, od té doby je opět samostatná a je řízena sedmičlenným výborem, který řídí starosta. Tento výbor uspořádal v letech 1998, 2002, 2006, 2010, 2014 a 2018 setkání rodáků, na které se sjeli krajané z celé republiky. K této příležitosti bylo vydáno 10 emisí pohlednic obce. Dále výbor vydává od roku 1997 obecní zpravodaj, o který je značný zájem nejen u občanů obce, ale píší si o něj i rodáci.

V současné době je v obci kulturní dům, který byl postaven v roce 1954 a letos opraven. Trénuje a hraje zde své zápasy aktivní oddíl stolního tenisu, mezi nimiž vyrostla i juniorská reprezentantka Renata Chvátalová, která nyní hraje v Německu. Dále je zde mateřská škola, kterou navštěvují i děti ze sousedního Sirákova, prodejna smíšeného zboží, která byla postavena v roce 1989 a nyní patří Jednotě. U rybníka stojí stylový hostinec „Na hrázi“, který byl přebudován z bývalého vodního mlýna a má silné kamenné zdi, takže i v největších vedrech je v něm příjemný chládek. Tento hostinec byl, bohužel, v roce 2014 uzavřen. U školy je hasičská zbrojnice, ve které jsou tři druhy stříkaček od staré ruční až po novou PPS 12. Tělovýchovná jednota má za vsí sportovní hřiště na volejbal a malou kopanou, vedle něhož stojí kabiny s klubovnou. Tuto klubovnu má nyní v užívání Sbor dobrovolných hasičů. Z obce je od nové čekárny, která byla postavena v roce 1987, dobré autobusové spojení do okresního města Žďáru n/S., dále do Polné, Jihlavy a Přibyslavi. Obvodní lékař, dětský lékař, pošta, škola, kostel římskokatolický a hřbitov je pro nás nejblíže v Nížkově. Kostel a hřbitov evangelický je v Sázavě.

Po roce 1989 vzniklo v Poděšíně mnoho soukromých subjektů. Na zemědělských pozemcích hospodaří zemědělské družstvo vlastníků a několik dalších soukromě hospodařících rodin. Dále zde podnikají firmy, které jsou známy daleko za hranicemi obce jako například: opraváři zemědělských strojů JAMO, truhlářství Dobrovolný, dále je zde zámečník, truhlář, opravář aut, elektrikář, zpracování účetnictví a farma na pěstování králíků.

Po několikaletém útlumu se opět začala obec rozrůstat o nově stavěné i přestavované domy. Je zde i dost silná skupina tak zvaných chalupářů, kteří si své domy udržují v pořádku. V letech 1999 až 2000 proběhla celková plynofikace obce a současně proběhla plynofikace mateřské školy, obecního úřadu a o něco později i kulturního domu. Ve třech etapách (2000, 2002 a 2004) byly vybudovány nové vodovodní rozvody po obci, opraven vodojem a areál studní. V roce 2001 proběhla celková rekonstrukce obecního úřadu. Od 15. října 2001 začal jezdit přes Poděšín autobus, do Prahy a zpět.

V roce 2002 byl zabudován elektrický pohon zvonu s elektronickým časovým spínačem. Firma Eurotel postavila nade vsí vysílač. Dále proběhla pozemková úprava, při které byly vytyčeny majitelům lesy, provedena změna pozemků, při které obec získala část pole na kterém je 15 parcel. Proběhly také opravy cest po obci, které pokračují po částech dodnes a vedle krajské silnice jsou postupně budovány chodníky.

V roce 2003 byla v obci udělána nová bezdrátová počítačová síť, umožňující připojení účastníků na internet. 12. srpna vypukl v kůlně bratří Slámových, která je mezi oběma kravíny a je naplněna čerstvě navoženou slámou požár, který hasilo 9 sborů.

V roce 2004 byla provedena rekonstrukce sociálního zařízení v kulturním domě. Na obecním úřadě bylo nainstalováno bezpečnostní zařízení. V červenci byla vyčištěna ve vsi spodní část potoka. V říjnu byly dovezeny nové kontejnery na plast, papír a bílé sklo.

V roce 2005 nejprve Tělovýchovná Jednota Poděšín převedla obci Poděšín budovu klubovny Tělovýchovné jednoty a obec ji pronajala hasičům na klubovnu. Podařilo se převést od státu na obec bezúplatně půl hektaru vzrostlého lesa v lokalitě Samotín. V květnu zahájilo zemědělské družstvo stavbu vepřína a obec nainstalovala dvě vývěsní skříňky. V červnu byla zahájena celková rekonstrukce obecní knihovny a v červenci oprava Mateřské školy, kde byla vybudovaná nová voda a opravena umývárna. Koncem prosince byla zahájena přestavba a přístavba kuchyně v kulturním domě.

V roce 2006 se koncem června uskutečnilo další setkání rodáků obce, v červenci měla na poli „U Vejvuzku“ americká firma John Deere předváděcí akci zemědělských strojů. V srpnu byla zbourána stará autobusová čekárna, která sloužila od roku 1962. V září byla zahájena stavba zakrytí poděšínského potoka pod mostem u Mlýnského rybníka. Celkem na tuto stavbu bylo použito 25 prefabrikátů a byla to jedna z největších obecních staveb v posledním období.

Kultura – sport

Nakladatelství Linda Polná vydalo v druhé polovině srpna 2002 publikaci „Biografický slovník Polenský“, kterou zpracoval Jan Prchal. Na 226 stranách jsou zachyceny životopisy 279 významných rodáků a obyvatel regionu včetně žijících. V této publikaci jsou také 4 obyvatelé obce Poděšín a to: ing. Jaroslav Dočekal, č.9, Renata Kissnerová (Chvátalová), č.32, Zdeněk Jaroš č.79 a Šmiraus Adolf č.27.

Na prvních krajských přeborech ve stolním tenisu v Hrotovicích na Třebíčsku, které se konaly 18. ledna 2003 vybojovala Jana Štikarová TJ Poděšín překvapivě bronzovou medaili ve dvouhře žen a zanechala ta sebou několik ligových hráček.

Mikroregion Polensko vydal koncem března 2003 publikaci „Vítejte u nás“, Hlavním redaktorem byl Jan Prchal. Spoluautor této knihy byl i Zdeněk Jaroš, kronikář a bývalý starosta obce.

V srpnu 2003 dal František Dobrovolný č.37, do lesa směrem na Samotín poutač se stříškou na které byl nápis: „Prosba lesa. Člověče, jsem teplo tvého příbytku za studených zimních nocí, jsem přátelský stín, když pálí letní slunce, jsem krov tvého domu, deska tvého stolu, jsem lůžko, ve kterém spíš a dřevo, ze kterého stavíš své lodě, jsem násada tvé motyky, jsem dřevo tvé kolébky i tvé rakve, jsem svět dobroty i krásy. Slyš mou prosbu: Nenič mne. Nad tímto nápisem je ukazatel směru Samotín ↔ Poděšín.

V neděli 21. prosince 2003 proběhlo ve vyzdobené mateřské škole historicky první vítání občánků do života v Poděšíně. Členky SPOZ Marie Dobrovolná č.37, Jindřiška Landová č.33, Marie Jarošová č.79, a za obecní úřad Zdeněk Jaroš č.79 a Jaroslav Dočekal č.9 připravili program. Od této doby se koná vítání občánků v Poděšíně pravidelně jedenkrát za rok.

3. července 2004 vyšlápl František Dobrovolný z Poděšína č.37, Jaromír Vlček ze Sirákova, Josef Vytlačil a Jan Henzl z Poděšína na největší horu v České republice Sněžku na kterou vystoupili v pátek 9. července. Výprava dostala název „EXPEDICE SNĚŽKA“.

Z 10. na 11. srpna 2004 byla v Poděšíně za Jarošovi č.76 utábořená výprava novináře a cestovatele (nyní i senátora) Jaromíra Štetiny „Výprava za českými čerty“. Jaromír Štětina vyrazil 1. června na tisícikilometrovou výpravu z Jihočeské Sudoměře u Bechyně a 31. Výprava ujede s koňmi denně 15 – 20 kilometrů a sbírá pověsti o čertech. Na předem vybraných místech se pár dní zdrží, fotí a filmuje vše o těchto pověstech. Z Poděšína jela výprava do Polné, kde natáčela od pátku do neděle pořad o pověsti, jak správce zámku údajně uzavřel smlouvu s ďáblem.

V sobotu 21. srpna 2004 vyrazili Stanislav Enderle a Jan Koumar, po vzoru svých starších předchůdců na Sněžku. Trasu si, ale trochu prodloužili. Putování zahájili z nejvyššího vrcholu Šumavy, který je na hranicích se sousedním Rakouskem ve výšce 1378 m.n.m. a jmenuje se Plechý. Cíl trasy byl po téměř 400 km, na Sněžce, kam dorazili v úterý 31. srpna.

V pondělí 18. července 2005 proběhlo v Barandovských studiích televize Nova další kolo, reality-šou, pod názvem Big Brother (česky název Velký Bratr). Do této soutěže se přihlásilo celkem 5.816 mladých lidí hlavně ve věku 20 až 30 let. Mezi 50 nejlepších se probojovala i zástupkyně naší obce Ilona Jarošová č.79, která se účastnila zmíněného finále. Ilona měla štěstí a její volná skladba byla vysílána televizi Nova.

Spolek jezdců Vysočiny, kterého jsou členy bratři Jarošové č.76, uspořádal koncem srpna 2005, 9. ročník neoficiálního závodu 100 mil (160 km) v sedle. Závod byl rozdělen na 3 dny, aby si koně mohli přes noc odpočinout. Soutěžní dvojice letos startovali v Křižánkách a nocovali na loukách v Poděšíně a Havlíčkové Borové. Akce se účastnilo rekordních 37 jezdců, kteří jeli každý podle svého uvážení. Dané měli jenom cíle etap a konec závodu. Jezdci se orientovali podle map a turistických značek.

Podvýbor pro heraldiku Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky schválit na 14. schůzi dne 7. září 2005 návrh znaku a vlajky obce Poděšín. V pondělí 5. prosince 2005, po desáté hodině odjeli zástupci obce Zdeněk Jaroš č.79 a ing. František Rosecký č.70, do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, kde jim předseda poslanecké sněmovny pan Lubomír Zaorálek předal písemné rozhodnutí o udělení znaku a vlajky obce Poděšín.

V sobotu 1. července vyrazila Expedice Blažkov – Kralický Sněžník ve složení František Dobrovolný č.37, Josef Vytlačil, Jan Henzl a Jaromír Vlček. Týden před touto cestou společně postavili výše jmenovaní na vrcholu Blažkova rozseč se stříškou. Na tu připevnili plátek kmene stromu s nápisem „Blažkov – 694 m.n.m.“ a desku s nápisem „1.7.2006. Umístěno při zahájení pochodu Blažkov – Kralický Sněžník“. Sedmý den zdolali vrchol Kralického Sněžníku.

AKTUÁLNĚ 

Přečtěte si nejnovější zprávy z dění či historie