Odkazy na archiv historických map
- Indikační skici – Poděšín 1838
- Císařské povinné otisky stabilního katastru – Poděšín 1838
- Originální mapy stabilního katastru – Poděšín 1875
- Topografické mapy v systému S-1952 – Poděšín 1967
- Topografické mapy v systému S-1952 – Poděšín 1956
- Topografické mapy v systému S-1952 – Poděšín 1952
- Topografické mapy v systému S-1952 – Poděšín 1958
- Topografické mapy v systému S-1952 – Poděšín 1965
- Topografické mapy v systému S-1952 – Poděšín 1967
- Topografické sekce 1 : 25 000 třetího vojenského mapování – Poděšín 1872-1953
- Topografické sekce 1 : 25 000 třetího vojenského mapování – Poděšín 1872-1953
- Speciální mapy 1 : 75 000 třetího vojenského mapování – Poděšín 1880
- Speciální mapy 1 : 75 000 třetího vojenského mapování – Poděšín 1880
- Mapa evidence nemovitostí – Poděšín 1968-1977
- Státní mapa 1 : 5 000 – Poděšín 1954
- Státní mapa 1 : 5 000 – Poděšín 1968
- Státní mapa 1 : 5 000 – Poděšín 1982
- Státní mapa 1 : 5 000 – Poděšín 2001
- Státní mapa 1 : 5 000 – Poděšín 1953
- Státní mapa 1 : 5 000 – Poděšín 1975
- Státní mapa 1 : 5 000 – Poděšín 1987
- Sbírka I – map a plánů vydaných do roku 1850 – Poděšín 1720
- Sbírka I – map a plánů vydaných do roku 1850 – Poděšín 1726
- Sbírka I – map a plánů vydaných do roku 1850 – Poděšín 1726
- Sbírka I – map a plánů vydaných do roku 1850 – Poděšín 1790
- Sbírka I – map a plánů vydaných do roku 1850 – Poděšín 1773
- Sbírka I – map a plánů vydaných do roku 1850 – Poděšín 1750
Ukázky historických map Poděšína
1720
Müllerova mapa Čech z roku 1720.
Mapa Čech Jana Kryštofa Müllera z roku 1720 patří k nejkrásnějším a nejcennějším kartografickým dílům naší minulosti. Svými rozměry, obsahem, kartografickým i výtvarným zpracováním předčí mnohé jiné mapy, domácí i zahraniční. Je vyhledávána nejen sběrateli – milovníky starých map jako uměleckých děl a starožitností. Obdivuje ji laická i odborná veřejnost. Využívají ji ke studiu geografové, historikové, historičtí geografové, historikové umění, krajinní ekologové a další a další odborníci. Hledají na mapě nejrůznější údaje o krajině Čech na počátku 18. století, které jim Müllerova mapa Čech, na rozdíl od starších mapových pramenů, již může poskytnout. Vznikla na základě vojenských, správních a hospodářských požadavků státu (rakouské monarchie). Proto jsou na ní podrobně zakresleny kromě topografického obsahu (sídla, vodstvo, schematicky reliéf a zeleň, komunikace) také zemědělské usedlosti, zaniklé osady, mlýny, vinice, doly na zlato, stříbro, měď a další nerostné suroviny, hutě, sklárny, poštovní stanice a mnoho jiných informací, vysvětlených v bohaté legendě mapy.
1764
I. vojenské mapování – josefské.
1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace), měřítko 1: 28 800
Jeho podkladem se stala Müllerova mapa zvětšená do měřítka 1: 28 800. Důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali metodou „a la vue“, česky to zní méně vznešeně – „od oka“, tj. pouhým pozorováním v terénu. Jeden důstojník za léto zmapoval až 350 km2. Před mapováním nebyla z finančních a časových důvodů vybudována síť přesně a astronomicky určených trigonometrických bodů. Proto pokusy o sestavení přehledné mapy monarchie, bez její kvalitní geometrické kostry, skončily neúspěšně. Kresba nešla jednoznačně napojit, bortila se, či překrývala.
Velká pozornost byla věnována komunikacím (rozlišeny podle sjízdnosti – císařské silnice aj.), řekám, potokům i umělým strouhám, využití pudy (orná půda, louky, pastviny atd.) i různým typům budov – kostely, mlýny. Díky barevnému rozlišení jednotlivých složek (mapy byly ručně kolorovány) je lze snadno identifikovat.
1819
II. vojenské mapování – Františkovo.
1819-1858, měřítko 1: 28 800
Jeho vzniku předcházela vojenská triangulace, která sloužila jako geodetický základ tohoto díla, oproti I. vojenskému mapování můžeme tedy sledovat zvýšenou míru přesnosti. Podkladem byly mapy Stabilního katastru v měřítku 1 : 2 880, což mělo také pozitivní vliv na přesnost map. Z výsledku tohoto mapování byly odvozeny mapy generální (1: 288 000) a speciální (1: 144 000).
Obsah mapy je v podstatě totožný s I. vojenským mapováním, přidány byly pouze výšky trigonometrických bodů (ve vídeňských sázích), avšak zobrazovaná situace se velmi liší. Mapy II. vojenského mapování vznikaly v době nástupu průmyslové revoluce a rozvoje intenzivních forem zemědělství, kdy vzrostla výměra orné pudy za 100 let o 50% a lesní plochy dosáhly u nás historicky nejmenšího rozsahu.
1876
III. vojenské mapování – Františko-Josefské.
1876-1878(Morava a Slezsko), 1877-1880(Čechy), měřítko 1 : 25 000 | 1 : 75 000
Jelikož Františkovo mapování již nestačilo požadavkům armády rakouské monarchie na přesné a hlavně aktuální mapy, r. 1868 rakouské ministerstvo války rozhodlo o mapování novém. Jeho podkladem se opět staly katastrální mapy. Oproti II. vojenskému mapování je vylepšeno znázornění výškopisu – nejen šrafami, ale také vrstevnicemi a kótami. Výsledkem mapování jsou kolorované tzv. topografické sekce, z nichž přetiskem vznikly mapy speciální (1 : 75 000) a generální (1 : 200 000), které již byly tištěny černobíle.
Po vzniku samostatného Československa byly mapy předány z Vídně Vojenskému zeměpisnému ústavu v Praze. Zatímco speciální mapy byly reambulovány a hojně používány nejen v armádě až do roku 1956, původní kolorované sekce zmizely ze zorného pole kartografické veřejnosti.
1838
1824 -1843
1824 -1843
1951 – 1971
1949
1961
1962
2003
2004
2006
2007
2010
2012
2012
2014
2015
2016
2017
2018
2018
