Obec Poděšín
oficiální stránky obce

Mobilní rozhlas

Facebook

Knihovna

Starý web

Forum 

Majitelé domů

Tabulka – soupis obyvatel ke stažení zde

 

Seřazeno do tabulky dle čísla popisného a dle roků – od roku 1566 do 2015.

U každého jména je doplněn stav obydlení domu (byt – trvale obydlen, chalupa – občasně rekreačně obydlen, neobydlen, staveniště…)

Úvod

Tento soupis nemá podat kompletní seznam obyvatel. Toto zjistit by byla práce velmi náročná nebo zcela nemožná, alespoň ze starší doby. První údaje o obyvatelstvu Poděšína jsou známy až z roku 1618 na začátku třicetileté války. Jsou známy z dokumentů Městského archivu v Litomyšli a uvedené v Kronice obce Poděšín. Jsou zde uvedené pouze náhledy do minulosti více či méně podrobné podle toho jaké dokumenty v té době existovaly nebo které se podařilo nalézt.

Patří mezi ně Berní rula. Po třicetileté válce se přistoupilo k zavedení pevné berní soustavy, protože daň z hlavy, resp. z majetku nezaručovala spolehlivé zdanění. Roku 1654 byl tento seznam dokončen a od té dobu je znám pod názvem berní role, podle níž byly daně vybírány. Daň se netýkala jen polností, ale i výnosů ze živností a podniků, pro něž byly vytvořeny fiktivní, smyšlené usedlosti. Z hlediska historické demografie a historického místopisu jde o první celozemský popis Čech, který zahrnuje všechna obydlí- usedlosti podle panství, měst a vsí, a držitele těchto obydlí hodnotí po ekonomické a sociální stránce. Zvlášť byly rozlišovány usedlosti osazené a nově osazené, pusté a nově pusté. Podíl poustek obecně a v některých oblastech zvlášť, svědčí o tíživé situaci v době po třicetileté válce. Obyvatelé vesnic byli rozlišeni na sedláky, chalupníky a zahradníky. Základní zdaňovací jednotkou se stal tzv. osedlý. Za osedlé osoby se považovaly osoby, které polovici svých pozemků osívají a pole obdělávají potahem. Většinou sedlák, držící celý lán (60 korců), byl považován za jednoho osedlého. Za jednoho osedlého se počítali čtyři chalupníci nebo osm zahradníků. Seznam poplatníků uváděl v jednotlivých rubrikách vedle jména držitele množství držené a obdělávané půdy, vlastnictví potahu, počty dobytka a
domácího zvířectva, obhospodařování zahrad, vinic, chmelnic nebo lesů, provozování živností a řemesel. Soupis se týkal pouze orné půdy, nikoliv zahrad, pastvin a luk.

Sčítání lidu. Za první sčítání lidu u nás můžeme považovat soupis obyvatel dle víry a jednotlivé berní katastry. Církev vedla soupisy duší či zpovědní seznamy. Skutečně prvním celozemským součtem obyvatelstva bylo tzv. Solní sčítání r. 1702 (Seznam konzumentů soli) – repartice solní přirážky na kraje a panství. Zachovaly se bohužel jen výsledné součty, nikoliv údaje o jednotlivcích. V r. 1727 byl pořízen celozemský soupis židovských domů a jejich obyvatel, jehož součást tvoří i jedinečný soubor plánků našich měst a městeček s vyznačením židovských obydlí a ghet. R. 1754 dala provést Marie Terezie soupis obyvatelstva v zemích Koruny české, v Horních a Dolních Rakousích, ve Štýrsku, Korutanech, Kraňsku a Tyrolích. Byl první svého druhu v celé Evropě. Původně císařovna nařídila reskriptem z 13. 10. 1753 všem farářům ve své říši, aby každoročně pořizovali seznamy farníků, čímž navázala na starší praxi zpovědních seznamů. Tentokráte ale členění zapsaného obyvatelstva bylo jiné: a) komunikanti, b) mládež, způsobilá náboženské výchovy, c) nedospělé děti. v r. 1754 byl vydán nový reskript, kterým obdobný úkol byl uložen patrimoniím (později společně s faráři). v březnu t.r. bylo nařízeno ještě sčítání domů. z tohoto sčítání lidu byly v polovině minulého století objeveny sumarizační přehledy ve vídeňských archivech. Další soupis pokračoval až r. 1761. Od r. 1770 organizoval soupisy (konskripci) vojenský erár za spolupráce krajských úřadů. Zpočátku (do r. 1776) se sčítání uskutečnilo fyzickým ověřením údajů jednotlivých osob. Sčítací důstojníci navštěvovali dům od domu a kontrolovali seznamy, poskytnuté vrchnostmi. Podle nařízení z r. 1770 se obyvatelstvu zakazovalo měnit příjmení a od téhož roku se začala obydlená místa označovat jako konskripční osady a jednotlivé domy byly očíslovány. Od té doby se čísla domů uváděla v matrikách, pozemkových knihách atp. Pro badatele to dnes znamená snažší orientaci. Později v r. 1805 a snad i r. 1820 došlo (těžko napsat, zda ve většině obcí, nebo jen v jejich části) k přečíslování. Proto dochází k nesrovnalostem při zápisech do matrik. Jednou je dům uváděn podle starého čísla, jindy podle nového. Navíc je třeba upozornit na velké množství chyb při zápisech křtů do matrik, zejména ve větších obcích a městech. V r. 1778 bylo nařízeno zavést pro každou konskripční osadu tzv. populační knihu, v níž byli uvedeni všichni obyvatelé podle domů a v nich podle rodin, U jednotl. obyvatel byl uveden věk, pohlaví a rodinný stav, dále byli evidovány nepřítomné osoby a přítomné cizí osoby. Souhrny za osady, panství a kraje byly posléze dělány podle těchto knih až do r. 1831, kdy byla opět nařízena fyzická konskripce. Ta se pak prováděla každý třetí rok až do r. 1851. 23. 3. 1857 byl vyhlášen zákon o sčítání lidu, které se uskutečnilo k 31. říjnu toho roku. Jedná se o první moderní sčítání lidu v našich dějinách. Další bylo provedeno až k 31.12.1869. Údaje, zjišťovaná při těchto posledních sčítáních ve svém součtu poskytují všeobecný přehled o obci a množství zajímavých informací o jednotlivci a rodinách. Uváděla se četnost rodin, odkud kdo pocházel, čím byl, jeho věk, jaký choval dobytek, obcovací řeč, gramotnost, vyznání, atd. Poté probíhala sčítání lidu v desetiletých intervalech s několika výjimkami až do naší doby.