Výpisy z Flesarovy kroniky

Nejstarší historie Poděšína a okolí

Rodovou kroniku nám poslal pan Václav Flesar z Benátek u Jimramova. Prosím nedbejte zde na pravopisnou češtinu. Některé statě budou více či méně ovlivněny staročeštinou, kterou jsou výpisy částečně psány.

Rok 1535

Obsah ↑

V Sirákově je hamr železný a hamr sklenný. Oba jsou v rukách Němců. Železný vlastní Hans Handsuh a sklenný Waltr Roth. Místní lidé je nemají rádi. Pracují tam lidé i z Poděšína. V listopadu byl panský hon. Robotníci z Poděšína, Sirákova a Nížkova dělali náhončí.

V zimně leželo všude mnoho sněhu. Robotovat se chodilo do lesa od března a na pole od dubna. Léto bylo teplé a od září do listopadu rostlo hodně hub, ale do paských lesů se na ty houby nesmí chodit. Tam se pase dobytek sviňský, krávy a ovce z panských vsí Poděšína a Nížkova.

Rok 1537

Obsah ↑

Letos byla slabá zima. Lidé museli celou zimu chodit do panských lesů rubat dřevo a připravovat ho pro milíře.

V listopadu zase panstvo ze všech stran honí divou zvěř. Ulovená zvěř se odváží do Rudolce a Polné. Celkem bylo ubito: 3 jeleni, 4 srnci, 2 daňci, 6 lišek, 68 bažantů, 6 hus, 13 zajíců, 108 koroptví, 2 divoké kočky, 6 kun a 1 jezevec.

Rok 1540

Obsah ↑

Zima byla tuhá. Peníze každý musí dát na vojnu s Turkem. Ve všech vesnicích žoldnéři mladé muže chytají a slibují jim, jak dobře se u nich každý bude mít. Léto bylo pěkné a úroda všude dobrá. Největší radost z toho má panstvo, robotníci musí všechno draze kupovat nebo odpracovat.

Aktuální ceny
1 měřice ovsa 3 zlaté a 20 krejcarů
1 měřice pšenice 6 zlatých a 60 krejcarů
1 měřice bobů 2 zlaté a 50 krejcarů
1 měřice ječmene 2 zlaté a 10 krejcarů
1 měřice hrachu 2 zlaté a 60 krejcarů
1 měřice mouky 2 zlaté a 60 krejcarů
1 špich soli 4 zlaté a 10 krejcarů
1 žejdlík medu včelího 2 zlaté a 40 krejcarů

Rok 1542

Obsah ↑

V zimně chodily silné mrazy až do dubna. Od konce dubna bylo však teplo a úroda byla dobrá. V prosinci bylo velké teplo, že to nikdo nepamatuje. Pisatel popisuje, jak byl papír na psaní velice drahý a kupoval ho v Polný od žida jménem Isaak.

Rok 1543

Obsah ↑

V lednu je také nesmírně teplo a prší až koncem měsíce začal padat sníh, ale ležel jen krátkou dobu. v dubnu je již veliká tráva a teplo. Lidé chodí robotovat celou zimu do lesa. Celé léto chodí robotovat na panské pole hlavně do Polné, kde je nejvíce panských pozemků. Vesnice Poděšín, Sirákov, Nížkov a Janovice jsou malé a tak je málo robotníků a proto musí pracovat od rána do večera aby všechno stihli. V Sirákově je sklářská huť, 2 dělníci zde pracují z Poděšína.

Rok 1544

Obsah ↑

Lidé chodí robotovat hlavně do Polné, Rudolce a Nížkova. V zimně chodí ženy na sýpky přehazovat obilí, aby je myši nesežraly a muži do lesů bělat dřevo do milířů. Do Rudolce chodí rádi. To již je jiné panství a je tam hodný majitel na robotníky, který se jmenuje Chroustenecký.

Ve sklářské huti v Sirákově se pracuje od ranního rozbřesku až do tmy večer a je zde 11 mužů a 3 ženy. Mistr, který na práci dohlíží je Němec a jmenuje se Kurt Hanzkreuz, který umí česky jenom „hovno a blbec“. Tvrdé dřevo, kterým se zde topí musí být naprosto suché.

Sedlák z Poděšína, zvaný malý Bořivoj koupil v Újezdě od Galuse Flesara, který se přestěhoval do Sirákova, dřevo ze spadlé chalupy.

Rok 1545

Obsah ↑

Říci musím slov pár o robotě v tom hamru skleným, co já jsem. Už ta práce dobře mne jde. I ten Němec Kurt co pořád šišlá a plete slova české a německé dohromady. Pořád opakuje stejná slova dohromady. Toprý, gut, prima pracy, topše arbait, ty česky plbec. My si ta slova nevybíráme a opakujeme po něm slova stejná. To on rád nikdy nemá. V novembris (listopadu) toho léta, svatbu má ten Kurt v Syrákově (dříve se psal Sirákov s tvrdým Y) a za ženu si bere ostrou to osobu pannu Lidmilu, dceru Zdeňka, zvaného Bradáč. Ta strach žádný nemá a on se brzy jazyk náš český dobře naučí. V ten den nám pivo dal a kaši z fazol a kousek masa svinského, to nikdo od něho nečekal. Však on peníze dosti má. To sklo pěkné, co děláme, často furyrují (vozí) od nás formani do Němec. Zpátky zase vozí věci potřebné na sklo i dřevo bukové a dubové. Ta cesta dlouho se koná a než zpátky se vrátí.

Okolo vsi naší i všude jinde milíře na pálení se dělají každý rok. Hodně dřeva padne a tak ho ubývá. V lesích se dobytek pase i svině domácí od jara do zimy. To oni všechno ohryzají a zničí. Mladé stromky, co jsou, málokterý to vydrží rok jeden. Stromy nové nikdo nevysazuje, lidi si myslí, že sami se rozmnoží.

V novembris (listopad) se hony na zvěř divou konají, ve vsích u nás i okolo nás. Honit zvěř musí všichni robotýři, ženské i dítka od let pěti. To trvá až deset i více dnů. Panstvo na koních rajtuje a psy sebou mají.

Ubito bylo: 3 jeleni, 4 svině divý, 1 vlk mladý, 4 kozy toulavé, 68 zajíců, 3 kočky divý, 3 schoři (tchoři) 7 kolčavic (lasiček), 9 srncův, 3 danihelcy (daňci), 48 bažantů, 8 vran, 19 kafek (kavek) 6 veverek, 38 koroptví a 4 straky.

Odvezeno jest do Polný, Přibyslavi, Žďáru, Rudolce. (doslovný opis)

Rok 1547

Obsah ↑

Silný mráz byl od poloviny prosince. Léto bylo pěkné. Na zimu se vypouštěl a lovil ve vsi rybník a Sirákově dva. Chycené ryby se vozí na panství do Polné, kde se budou prodávat.

Rok 1548

Obsah ↑

V lednu a v únoru nabyl žádný mráz. Sněhu bylo do pasu a místy po ramena. Od konce března je už teplo a sníh již není žádný. V té době jsou domy bez komínů a tak plno kouře v chalupách je, což je tuze nezdravé.

Rok 1549

Obsah ↑

Kam oko padne, tak celá zem bílá okolo leží a sníh do vysoké výšky jest. Mistr v Sirákovské huti zle nadává, že pěšky musí do Ihlavy (Jihlavy) jíti. Koně by saně ani neutáhnuli pro hodně sněhu. Koncem února přišel silný déšť a velké teplo. Sníh skoro všechen odešel. Léto bylo pěkné a úroda dobrá. Zima přišla již 10. října a silné mrazy udeřily koncem měsíce.

Vypůjčen kůň Galovi Flesarovi ze Sirákova sousedem z Poděšína zvaným Šnajdr. V Poděšíně jsou 4 chalupy, kde mají oradla, v Sirákově jsou 3.

Rok 1550

Obsah ↑

Ten leden a únor velkou zimu neudržel. Více blata všude jest, jako sněhu a bez mrazu také jest. Léto jest silně deštivé a často velké bouřky chodí.

V hamru skleným pořád vády jsou mezi robotýři i majitelem hamru skleného. Pořád domluvy jsou, on málo platí nám a tak se domlouváme často. Tam u něho v hamru, kde jeho jest, často traktýrky (hostiny) jsou velké s druhými Němci, kterých tady více jest jak Čechův. Jak v Sirákově tak i v Poděšíně jich hodně je. V Poděšíně skoro všichni na těch 14 chalupách. Tak tomu jest i ve vsi Nížkovské, okolo Polné, tam je i hodně židů. V Poděšíně jest forman Frydrych, zvaný Neubauer.

Oprava chalupy: Slámu dobrou režnou (žitnou) a pšeničnou jsme na došky nové dobře upravily. Dost drahé to všechno bylo. Na došky jsme dali kozičky dřevěné, aby povětří ty došky neodneslo. Také jsme okýnka novou blánou potáhnuli, aby více světla v jizbě naší bylo. Na ta okýnka jsme ještě okenice dřevěné dali na zimu teplo drží.

Rok 1551

Obsah ↑

V Sirákově v huti sklený je neustále práce dost. Formani furýrujou (vozí) každý měsíc ty věci krásné daleko od nás. Také v městě pražském naše poháry (sklínky) i druhé věci jsou žádané u bohatého panstva. Také do Němec to vozíme i do země Vlašské (Italské). Vyrábí se zde například sklínky červené, zelené, modré atd.

Lidé z Poděšína, Nížkova, Sirákova i z dvora Matějovského musí chodit opravovat rybníky (hráze i dřevěné výpustě).

Rok 1553

Obsah ↑

Od března přišlo teplo, ale v dubnu napadl sníh a zima byla do poloviny května. Léto bylo suché, ale často chodily bouřky. Úroda byla dobrá. Konec roku byl velmi studený.

Robotníci musí chodit robotovat daleko na panská pole. Svoji práci musí dělat po večerech a v neděli. Po vsích chodí mniši a chtějí, aby chodili do katolického kostela v Polné. Nikdo je neposlouchá, protože tady žádní katolíci nejsou. Lidé chodí každou neděli do Polné do bratrské modlitebny, kde se schází a poslouchají písmo z bible bratrské. Číst skoro nikdo neumí.

Rok 1554

Obsah ↑

Zima byla do první čtvrtě dubna, pak už bylo teplo. Úroda byla slabá. V listopadu padal první sníh a zase se začala honit zvěř v Záborné, Janovicích a Skrýšově. Ubito bylo: 4 jeleni, 9 srnců, 6 daňků, 2 vlci, 9 kun, 3 tchoři, 8 divokých koček, 4 kočky domácí v poli, 2 psi domácí toulaví, 93 bažantů, 47 koroptví, 2 sovy, 82 divokých zajíců, 3 jezevci a 6 lišek. Honili všichni poddaní z okolních vsí a panstvo na koních rajtovalo a psi štvali.

Vrchnost v Polné vydala nařízení, že každá celá rodina i děti musí pomáhat každý den při robotách. Člověk žádného práva nemá proti panstvu v Polné. To všechno dělají panští pomahači, bez vědomí vrchnosti.

Ve sklářský huti v Sirákově pracuje 12 lidí. Vrchní sklenář je Gallus Flesar II, dále Anton zvaný Sobotka, Johanus zvaný Bejcžek, Wawřyn zvaný Krecht, Willferd Jahn, Walter Miller, Karl Heinz, Barta zvaný Doležel, Gyrži zvaný Fuka, Barták zvaný Žežulka, Mojmír zvaný Kopeček. Taky tady jest ten Němec, co mu všechno patří Kurt Hanzkreuz s familiou svou.

Rok 1556

Obsah ↑

Léto je suché a často chodí bouřky, které jsou dost silné. Ke konci listopadu přišla tuhá zima.

V listopadu se lovily rybníky v Sirákově, Poděšíně a Janovicích, všude jen po jednom rybníku. V tu dobu již byla velká zima a mnoho lidí je z toho nemocných. Hony na zvěř se tentokrát konaly v Záborné, Janovicích a Polné. Ubito bylo: jeleni 2, srnci 6, jezevci 3, staré lišky 8, kuny 9, kočka domácí v poli 2, jezevec mladý 1, zajíc divoký 19, daňci 2, bažanti 33, koroptve 19, sojky 4, vrány 44, sovy 2 a orli 3. Všechno bylo odvezeno do Polné a něco do Žďáru.

V Nížkově je otevřen hamr na železo. Tady všude okolo v zemi leží ruda železná v Sirákově, Poděšíně, Nížkově, Matějově, Újezdě i trochu u Rudolce a i dál u vsí jiných okolo nás. Hamerník dobrý prý tam je co z Němec přišel a jméno má Frydrych Weismann, ale trochu náš jazyk umí. On chlapy do práce shání. Každý kdo tam práci dostane je šťastný, protože grošíky potřebné jsou hodně.

V Polné je predikantus bratrský, který se jmenuje Benedictus Nožka. Je to dobrý kazatel.

Rok 1557

Obsah ↑

Tuhá zima byla do poloviny ledna. Sněhu napadlo do výšky 4 střevíce i více. Ven se nedá krok udělat. Formani furýrovat (vozit) nic nemůžou sklo vyrobené a také dřevo zpátky potřebné. Proto lidé dělají doma při smolných loučích. Provazy motají, vlnu zpracovávají, z čehož je v domě velký smrad, že se ani dýchat pořádně nedá. Také vyrábí hrábě, vidle, chomouty. Nože, kosáky a sekery brousí na brusu. Děti musí pomáhat, aby se to i oni naučili. Od druhé poloviny dubna přišlo teplo a déšť. V lesích roste hodně hub, borůvek a lesních jahod. Velký zázrak byl, když do konce prosince nebyla žádná zima. Nebyl ani mráz ba ani sníh.

Před žněmi oheň v Poděšíně, 4 chalupy celé shořely a 2 při tom lidi zemřeli. Též v Nížkově po žních přišel oheň a shořely tam 3 chalupy. Těm lidem nezůstalo zcela nic, ani kus chleba. Hony se konaly v Poděšíně, Nížkově a Záborné. Kolik bylo ubito zvěře pisatel nepíše.

Rok 1571

Obsah ↑

Tato zima začala již v loni v září, kdy přišly mrazy. To nikdo nepamatuje. V lednu napadlo hodně sněhu, ale mrazy byly slabší. V březnu napadlo mnoho sněhu na 2 až 4 lokte. Léto je dosti mokré a tak i sena je hodně. Zima přišla 19. listopadu a držela až do konce roku. Často bylo silné povětří a velké mrazy.

V sousedním Sirákově se začal stavět nový větrný mlýn (zvaný wietržák – větrák) Staví ho Hanuss (Hanuš) zvaný Sobotka. Původně chtěl stavět mlýn potocích, které jdou od lesa Špitál a potom dohromady se vlévají a do řeky Sázavy tečou. Ten mlýn na vítr bude lacinější. Materiál už dováží a z cizí země má nějaký člověk, který ho umí postavit přijít. Formani silné klády a desky vozí, kamení a vápno.

Rok 1572

Obsah ↑

Měsíce leden i únor byly teplé. Jaro přišlo již od počátku dubna. Často chodí bouřky. v Nížkově a v Janovicích jsou protrhané hráze od přívalového deště. Také přišlo velké krupobití. Padaly kusy ledu velké jako slepičí vejce. Úroda je velmi špatná a na zemi všechno v blátě je. Len nebyl vůbec žádný, také mák není, zůstalo trochu pohanky a ostatní obilí zůstalo jen málo. Akorát zůstalo zelí a řepa. Nová zima přišla koncem října a držela do konce roku i když ke konci roku přišel déšť a všude bylo náledí.

Hnůj se vozí s panských chlévů a maštalí v Nížkově, Veselí, Matějově, Polné. Na tuto práci chodí jak ženy tak děti od deseti let. Na Blažkově v pusté vsi se bude vyrubávat celý les a na tom místě se bude vysazovat nový. Mezi Rudolcem, Bohdalovem a Polnou jsou hádky koho je to vlastně les. Každý však ví, že od starodávna les patří Rudolci.

Hony se konaly v Polné, Záborné, Skrýšově a v Bukové. Nahánět museli jít i robotníci z naší vsi.

Ubito bylo: 9 jelenů, 11 srnců, 3 vlci, 8 jezevců, 5 kun, 33 zajíců, 18 divokých králíků, 8 veverek, 2 divoké a 4 domácí kočky, 5 psů domácích v poli, 22 koroptví, 5 bažantů, 9 sov, 3 výry, 4 orli, 3 ostříži, 3 pochopy, 3 holuby divoké, 3 sojky, 1 straka, 5 kavek, 4 vrány, 15 divokých kačen, 8 lysek vodních.

Rok 1573

Obsah ↑

Celý leden a únor jsou teplé dny. V březnu přišly velké mrazy, které držely do dubna. Od počátku května se udělalo zase velké teplo.

V Sirákově spuštěn nový větrný mlýn. Lidé jezdí zdaleka se na něj dívat. Mouka je stejná jako ve mlýně v Poděšíně.

Na každé vesnici je pasák, který pase dobytek jak hovězí tak vepřový. Ráno dobytek vyžene na pastvu daleko do lesa a večer se vrací domu.

Napsat musím co se poklidilo domů (jedna rodina). Seno 4 vozy, otav 2 vozy, řepa 1 vůz, len 4 centýře (1 centýř = 64 kg), zelí 1 láka hotového (1 láka = 70 litrů), medu 3 pinty (1 pinta = 1,9 litrů), mák 1 pinta, boby 2 pinty, hrách vyloupaný slabého půl centýře, fazol 1 pinta, pohanka 9 pint. Zabijeme jedno domácí prase, něco prodáme, 1 starou ovci, něco prodáme, 1 kozu starou, tu možná sníme celou.

Rok 1574

Obsah ↑

V lednu napadlo hodně sněhu a byly velké mrazy. Sněhu je skoro 6 střevíců (2 metry). V domech musí oheň hořet nepřetržitě a všude je plno kouře, protože chaloupky nemají komín. V Rudolci vlci roztrhali 12 ovcí. V březnu se již oteplilo Od poloviny dubna je horko a deštivo. Rok byl úrodný. První sníh napadl v prosinci. Koncem roku sníh slezl a přišel silný vítr a déšť.

Na podzim se zase lovy konají v Poděšíně, Sirákově, Matějově a Nížkově. Používali se klacky, panstvo kuše, luky i ručnice. Uloveno bylo: 9 jelenů, 19 srnců, 1 vlk starý, 3 kuny, 4 jezevci, 2 divoké kočky, 11 zajíců, 2 tchoři. 8 daňků, 4 kolčavy, 3 sojky, 19 koroptví, 11 vran, 6 kavek, 4 sovy, 2 káňata, 13 bažantů, 6 ostřížů a 8 divokých hus. Poprvé letos co se honilo dostali honci pokrm a pivo. Zvěř se vozila do Polné, Přibyslavi, Rudolce a Veselí.

Rok 1576

Obsah ↑

Vyšla nová artikule (nařízení) a to, že se nikdo nesmí bez svolení vrchnosti stěhovat. Kdo tento zákaz porušil byl svázán do kozelce a vsazen do vězení. Mnoho lidí přesto utíká do jiných zemí, převážně do Slezka, Polska a Maďarska.

Katolická církev na každého útočí, aby jejich učení vyznával, kdo jiné víry je, toho se snaží všelijak pronásledovat a strašit. Katolíků je zde všude velmi málo.

V Poděšíně a v Sirákově se lovil rybník a poddaní dostali trochu ryb.

Žid v Polné prodával koření na nemoci.

Podzim přišel studený a již polovině října napadl sníh a byly mrazy až do konce roku.

Rok 1577

Obsah ↑

Začátek roku byl studený. sníh leží od minulého roku a v lednu přišly silné mrazy. V dubnu je už teplé počasí. Zima začala od 12. listopadu a napadlo hodně sněhu. Koncem roku uhodily silné mrazy.

Ženy dělají na wersstadtu (stavu) tkalcovském plátno. Toho je pořád nedostatek. Také ssuby (kožichy) šijí a vyšívají. Boty jak pro sebe tak pro děti si také lidé dělali doma sami. U ssustra (ševce) jsou tuze drahé.

Fissmeisster (porybný) panský každého honí na opravu hrází daleko široko co jsou panské. Do panské obročnice (sýpky) musí každý dát vždycky obilí i ten co málo svého má. Úroda byla slabá a lid měl strach, že do jara pomře hlady. Lidé mají na zimu málo pokrmů. Obilí na mletí ať ve větrném mlýně v Sirákově a nebo v Poděšíně je tuze málo a každý si ještě musí schovat nějaké na jaro aby mohl zasít.

Ve městech i v Polné se objevili plundry (široké nohavice u kalhot). Tato móda přišla ze země vlašské (Itálie). Postřihovač (krejčí) z toho radost má, že více práce pro něho bude. Muži nosí při práci suknice až na zem z plátna režného.

Rok 1578

Obsah ↑

Zima byla slabá a i tak jsou všude špižírny prázdné do dna. Co zbylo tak se zaselo do země a nezbylo vůbec nic. Nastaly zlé časy. V létě chodí často bouřky, ale úroda bude lepší jak v loňském roce. Podzim byl dlouhý až koncem prosince napadlo trochu sněhu.

11. května vypukl v Poděšíně velký oheň, který 3 chalupy celé strávil. Došky jsou vyschlé a tak dobře oheň hořel. Oheň vznikl od smolné louče, když dobytek v chlívě ošetřovali, tak jiskra do slámy na zemi spadla. Dobytek byl zachráněn a něco málo věcí. Vyhořelé chalupy stály u velkého rybníka. Vyhořeli tyto rodiny: Neubauer Alfred, Heinz Pauli a Hofman Gregor. Všichni to jsou Němci, ale našim lidem neškodí.

16. srpna vyhořeli v Sirákově 4 malé chalupy. Všichni byli chudí a jen žili z roboty. Byly to chalupy Johanna zvaného Činčera, Gakobus zvaný Podemlýnský, Garossik zvaný Píďa a Wacslaus zvaný Bartoloměj. Kdo trochu může každý jim něco dá, aby si do zimy nějakou boudu postavili. Oni ty chalupy co u nás i v okolích vesnicích jsou mizerní. Postavené z bláta, dřeva, a slámy.

Lidé raději melou mouku v Poděšíně než v Sirákově, protože je kvalitnější a lacinější.

Rok 1579

Obsah ↑

Od poloviny února přišla tuhá zima a trvala 17 dnů. Sněhu napadlo více jak 6 střevíců (3 střevíce = 95 cm.). Od 11. dubna nastalo oteplení a již se pracuje na poli. Celé léto chodily často bouřky a silné deště. 8. srpna padaly velké ledové kroupy. Rozbily mnoho úrody hlavně v Poděšíně, Rudolci a Matějově. Místy to odplavilo hlínu. Zima přišla 17. října a od začátku listopadu přišly silné mrazy.

Ženy a děti chodí do lesa připravovat dřevo na milíře. Muži chodí do lesa kátit stromy a vozí je do Bohdalova, Polné a Veselí na pilu, kde z nich řežou prkna. Také obilí se chodí mlátit a přehazovat.

Okolo panského rybníka v Poděšíně se všechno trní a křoviny vysekávalo a pálilo na ohni. V huti sklenářské v Sirákově a v hamru železném v Nížkově je dostatek práce.

Mezi Poděšínem a Sirákovem byl bukový a dubový les. V tomto lese zabil blesk pasáka sviní z Poděšína a také 4 velké svině. Lidé více naříkali nad sviněmi, než nad ubohým pasákem, který nikoho neměl a bydlel v chalupě otrhané u mlýna v Poděšíně. Bylo mu 42 let a jmenoval se Bohuslav a pochovaný byl přímo na místě, kde ho blesk zabil. (Tehdy byla cesta mezi Poděšínem a Sirákovem tzv. Polenská cesta nad Poděšínem).

Také v tomto roce se konaly hony na divokou zvěř. Přijelo panstvo naše i cizí se 17 koňmi a 44 honícími psi. Honu se povinně účastnilo 77 honců od dětí po starce. Jen pro zajímavost. V obcích Poděšíně, Sirákově, Nížkově, Janovicích a Záborné bylo ubito 11 jelenů, 17 srnců, 7 daňků, 5 jezevců, 3 vlci staří a 2 mladí, 51 zajíců, 12 králíků, 6 veverek, 8 kun, 3 tchoři, 2 kolčavy, 4 kočky divoké, 2 toulaví psi 22 koroptví, 19 bažantů, 4 sovy, 2 orli, 5 straky, 3 sojky, 16 vran, 4 kavky, 5 divokých holubů, 11 divokých kačen, 3 lysky vodomilné. Honci dostali zvěř hodně rozbitou a psi a kočky.

Rok 1580

Obsah ↑

Nový rok je dost teplý a silně deštivý. Od 6. ledna přišel silný mráz. Sníh ležel do 16. dubna. Zima přišla 21. listopadu hodně sněhu napadlo na Vánoční svátky.

V Nížkově je hamr na železo a hamerník je němec Weismann a lidé se ho bojí, neboť to je velký czernokutilek (zloduch). Také v Pořežíně je hamr na železo.

Hodně lidí umírá hlavně na frysel (rýmu) božec (psotník) a jiné choroby.

Rok 1582

Obsah ↑

25. března napadlo hodně sněhu 1 a půl sáhu člověka velkého. Potom teplo, déšť a vítr silný několik dní panuje. Od 6. dubna je teplo a slunce svítí celé dny. 3. června padaly velké kusy z nebe. Všechna úroda byla potlučena, stromy vyvráceny, obilí v blátě leží, cesty plné bahna. Nejhorší pohroma přišla na Poděšín, Sirákov a Bukovou, trochu také Špinov. V Sirákově opravují 2 rybníky, které se od velké vody rozpadají. Bláto se vyváží koňmi, voly i kravami. Pracovat musí všichni bez odmluvy. Jak Muži, ženy tak i děti. Sníh a silné mrazy přišli 7. prosince. Zima držela až do konce roku.

V červnu zapálil blesk v Polné 12 domů, které celé shořely. Také 4 lidé uhořeli.

Rok 1583

Obsah ↑

Mrazy jsou od minulého roku do 12. ledna. Od konce dubna se pracuje na polích. V červnu a v červenci často chodí silné bouřky, ale škody mnoho nenadělaly. Úroda byla vcelku dobrá. Zima začala 1. listopadu. Mráz a potom zase sníh padal po několik dnů.

Všude okolo lesních cest je mnoho lapků a mordýřů (zlodějů a vrahů). Dříve to tak zlé nebylo a na panství tomu nikdo přítrž neudělá. Dne 7. srpna oheň spálil jednu chalupu v Poděšíně a uhořel v ní jeden pacholek zvaný Štěpán. Mnoho lidí co jsou zedníci opravují a omítají v Polné hradní bránu.

Byl u nás sborník (kazatel) náš bratrský a sebratie (sešlost lidí) veliká z dálek byla na návsi naší. Lidu božího bratrského hojnost přišlo. Lid stižitie sobie (stěžoval si) na panské donašeče, dráby a rychtáře na vsích, kteří lid sužují na robotách. Nikdo nechce smisiti hlawy (ztratit hrdlo) své, ale do nekonečna skuczet (naříkat) nechce. Církev naše bratrská slowe dobře jsoucí (dobrou pověst míti) chce, aby lidu svému pravdu kázala a všechny audy (věřící) podporovala. Církev nechce, aby robotýři stahnuli (napnuti na mučidlech) trpěti a hlavu u země nositi museli po život celý. Nakonec lis sbierku (poplatek) pro potřebu modlitebny v Polné učinil. Hned druhý den jezuiti z Jihlavy po vsích jsou a lidu hrozí peklem, ale nikdo jich na oči nebere a jako vzduch zkažený vítání jsou všude po vsích všech. Sprostný (upřímný) člověk takovou holotu do domu svého pustit nemůže. Katolíci tady nejsou žádní. (doslovný překlad opisu na ukázku jak se žilo.)

Před svátky Vánočními bezhrdlie (násilná vražda) se stala za vsí Poděšín, cestou na Sirákov. Když formani mletí vezli do Sirákova z mlýna Poděšínského Ten člověk Wogtiech zvaný Deutsch(Dajč), napůl on Němec byl. To mu lapkové peníze pobrali, mouku, vůz i jednoho koně. Jeho mrtvého ležet nechali na cestě ve sněhu. Od té doby nikdo toho koně, vůz i mouku neviděl. Každý má hrůzu, když do druhé vsi odjet musí.

Rok 1584

Obsah ↑

Od poloviny března tvrdá zima drží. Všude leží sněhu víc jak jeden metr. Ještě duben je studený a noci chladné. Léto přišlo teplé a suché. Úroda je dobrá.

V Rudolci byl barwirž (ranhojič), jmenoval se Geržabek (Jeřábek), ten léčil hnis pod kůží tím, že rozpálil na ohni nůž a ránu sním rozřízl, až hnis vytekl tak tím rozpáleným nožem rámu vypálil. Hrůza to byla veliká.

Po dlouhém čase se zase uskutečnil hon na divokou zvěř. Lovilo se v Poděšíně, Sirákově a v Záborné. Přijelo 24 pánů na koních, kteří měli 14 psů a k rukám jim bylo 62 honců. Další velký hon byl v okolí Polné, kterého se účastnili honci z Poděšína, Sirákova a Janovic.

Uloveno bylo celkem: 8 jelenů, 17 srnců, 4 daňci, 2 mufloni, 5 vlků, 2 vlci mladý, 11 lišek, 3 lišky mladý, 22 zajíců, 12 králíků, 5 divokých koček, 2 kočky domácí v poli, 8 veverek, 12 kun, 2 tchoři, 4 lasice, 15 divokých kačen, 5 lysek vodních, 4 roháči vodní, 8 kormoránů, 2 orli, 8 sokolů, 1 sova velká, 4 sovy malé, 4 sojky, 2 straky, 4 vrány, 6 kavek a 2 ostříži. 2 koně si zlámali hnáty, 4 psi byly zabiti, 4 páni s koně spadli a také hnáty a ruce si polámali. Psi, kočky domácí i divoké honcům na jídlo dány, kteří vydělané kůže musí odevzdat na zámek. Polámaní koně jsou odvezeni do Polné na jatky. Ostatní zvěř do Polné a ostatním hostům dána.

Rok 1586

Obsah ↑

Zima trvala do 23. dubna a pak se udělalo pěkně.

Lidi pochovával v Nížkově bratrský farář z Polné u dřevěného kostela, který se jmenoval svatý Nicolaus (Mikuláš).

Skončily svátky vánoční, na které mnoho lidí celý rok čeká, aby si trochu odpočinuli. V kostele v Nížkově i v Polné sebranie (sešlost lidí) velká bývá. V Nížkově chodí na slovo boží jak katolíci i Čeští bratři, každá skupina jinak. Bratři velké svátky nedrží, více je drží katolíci, ale těch je tady jen několik. Katolíci si někdy přijdou poslechnout slovo bratrského kazatele z Polné. Kostel je celý ze dřeva a byl postaven někdy před 250-ti roky (1337?). On prý tam byl nejprve jakýsi klášter, kde mniši byli a ty pak za čas od převora jakéhosi byli rozpuštěni, neboť se nedobře chovali. Tu ves i vsi jiné koupil jakýsi pán ze stavu šlechtického, který se jmenoval Čeněk.

Rok 1587

Obsah ↑

V lednu přišly silné mrazy a držely do začátku února. Zima začala 10. listopadu a padal mokrý sníh. Mrazy přišli 14. prosince.

V Nížkově jsou dva mlýny a jeden ještě je dál ode vsi. V Poděšíně je také mlýn a má již dlouho dobrou pověst. V Nížkově má jeden mlýn rodina Wlasstowiczka (Laštovička), druhý rodina Witlaczila (Vitlačila) a třetí ode vsi daleko je rodina od vrchnosti ustanovená a jmenuje se Halamkova. V Nížkově je i stoupa (tlačírna) semínka lněného.

V Sirákově je rychtář, který se jmenuje Tadeass, zvaný Nowotny (Tadeáš Novotný) a lidé pro něho chodí kátit do lesa na Blažkov dřevo, které koupil od pána v Rudolci. Každý toho pána silně chválí za duši jeho dobrou. On jest také člen církve bratrské a hojně penězi ji přispívá.

Lovy na zvěř se konají v Poděšíně, Nížkově, Sirákově a Matějově. Lov trval sedm dní a panstva hodně na koních se psy a pacholky přijelo z Polné, Žďáru, Přibyslavi a i jiní. Uloveno jest: 6 jelenů, 17 srnců, 13 daňků, 2 vlci, 6 kun, 2 tchoři, 39 zajíců, 88 bažantů, 36 koroptví, 17 vran, 8 kavek, 4 sojky, 7 sov, 8 hus, 12 kačen, 5 ondater, 4 bobři, 1 orel a 3 ostříži.

Rok 1588

Obsah ↑

Do 24. ledna hodně sněhu leží. Mrazy jsou každý den veliké. Potom 4 dny pršelo a opět sněžilo. Sníh je do výšky 1 sáh vysoko (asi 178 cm) Chaloupky ani nejsou pod sněhem vidět. To trvalo až do března. Od 12. dubna začalo teplo.

Rok 1589

Obsah ↑

Od minulého roku leží všude mnoho sněhu až 3 střevíce (95cm) a vydržel až do 13. dubna. Mrazy velké nebyly. Nová zima začala 6. prosince, kdy napadl sníh. Poslední den v roce padal mokrý sníh z deštěm.

V Nížkově v hamru železném se dělají potřebné věci jako kotle, železa na pluh (radlice) sekery, motyky, železo na kolesa, vozové kování, kramlice, hřebíky do šindelů, a jiné dobré věci. V Poděšíně, Sirákově, Olešence, Bukové, Špinově, Rudolci, Újezdě, Matějově je hodně dobrých hrnčířů, kde dobré věci do famílií (rodin) potřebné jsou po celý rok. Oni jsou pěkně barevně vybarvené a zdobené.

Robotníci robotují od slunka do slunka hlavně v Poděšíně, Nížkově, Sirákově a v Polné.

Rok 1590

Obsah ↑

Na den svaté Trojice přišla silná vichřice a bouře s deštěm. To se opakovalo 15. června, kdy velké kusy ledu padaly. 29. června zase velký vítr a silný déšť přišly. 29. července znovu velké větry a déšť přišly, to trvalo 4 dny. Nebe bylo černé jako kdyby přišel konec světa. Voda učinila velké škody v Poděšíně, Nížkově, Rosičce a Sázavě. Deště chodí pořád a úroda hnije na poli. Úroda byla slabá. Obyvatelé mají starost, aby dožili do jara. Obilí bylo tuze slabé, zrovna tak pohanka, fazol, mák, hrách i medu bylo málo. Dobře se urodilo akorát zelí a řepa.

Rok 1591

Obsah ↑

Letos bylo zavedeno nové písmo a tak každý píše jak se mu to podaří. Horší na úřadech panských, oni všelijaké čachry tak s písmenama činiti můžou, aby to nikdo přečíst nemohl.

Zima začala 14. prosince.

Rok 1592

Obsah ↑

Sníh a mráz drží od loňského roku. Největší mrazy byly od 12. ledna do 3. února. Pak již to bylo lepší. Sníh ležel do 4. dubna a byl 1 a půl kroku vysoký (1 krok = 75cm). Potom se udělalo teplo. V červenci chodí často bouřky. 18. října napadl první sníh. 22. listopadu silné mrazy udeřili, ale sněhu je málo. 26. prosince udeřili ukrutné mrazy a trvaly až do příštího roku. V Sirákově bydlí Honzík zvaný Kučera a Wacslav zvaný Chromey. Obě rodiny mají hodně dětí a jsou tuze chudí. Každou chvíli jim uhyne dítě na nějakou nemoc.

V Poděšíně se v rybníku ve vsi utopili 2 chlapci ve věku 4 a 7 let. Jedno bylo Neubauera a druhé Eliáše rychtáře obecního v Poděšíně. V Poděšíně v létě shořela jedna chalupa od blesku. Shořelo úplně všechno i dobytek, slepice, husy i pes. To bylo v noci, kdy každý v loži svém odpočívá po těžké robotě. Nezbylo jim zhola nic. 14. října v Nížkově shořelo 5 chalup od světla z loučí smolných v chlívě jednom. Také 1 stará baba tam shořela dočista.

Lidé chodí medovat do pusté vsi Blažkov. Chodí tam z Rudolce, Matějova, Újezda, Poděšína, Sirákova i Bohdalova. To pak všelijaké narážky jsou, že tam poklady hledáme.

Rok 1593

Obsah ↑

Od loňského roku drží silné mrazy, které trvají do 6. ledna. Nová zima začala 28. listopadu. Prosinec byl celý mokrý bez sněhu, i mrazy byly slabé.

Když se konala svatba, muselo se žádat na panství do Polné a zaplatit za povolení ½ kamene sejra dobrýho, 2 žejdlíky medu včelího od včel domácích, 50 vajec od kur domácích, 1 ovčínku (jehně mladé), 3 zlaté na ruku dát. Svarbu uzavíral prodikantus bratrský z Bohdalova Jaroslav, zvaný Johanides. On sobě vzal na potřebu církve 1 zlatý a trochu jídla navrch.

Rok 1594

Obsah ↑

14. ledna přišel silný mráz. Dobytek i lidé trpí velkou zimou. Lidé chalupy ucpávají slámou, drůbež, husy, kačeny i ovce berou do domu, aby nezmrzli. V jizbě se musí hodně topit a všude je mnoho kouře, který utíká stropem na poval a odtud pryč. Od velikonoc už je pěkně. Celé léto chodí často bouřky a 15. června padaly kroupy, ale velké škody nenadělaly. Úroda byla velmi slabá. Zima přišla 10. listopadu. Ke konci roku leží na dva střevíce sněhu (asi 60cm).

V Poděšíně se opravují 2 rybníky panské a jeden obecní. V Janovicích cikáni zapálili oheň a vyhořeli dvě chalupy. Za pár dní se to samé seběhlo v Rudolci, tam jedna chalupa shořela. Ten samý den se v Poděšíně koně splašili od sedláka a zabil se pacholek zvaný Bert. Pochovaný byl na poli toho sedláka. On prý víry žádné nebyl a tak se to někdy se zemřelým dělá. Také v Sirákově ve sklený huti přišel o život robotýř sklenářský, který se jmenoval Jiří zvaný Chlup. Horké sklo se na něj rozlilo a on shořel skoro celý.

Rok 1596

Obsah ↑

Od začátku roku leží málo sněhu. Léto je teplé, a tak seno se všude hojně suší a na panské statky vozí. Úroda byla tento rok dobrá.

Muži chodí do lesa kátit dřevo, ženy a děti tahají dřevo na hromady, aby bylo připraveno na jaro na milíře. Domů si nikdo nesmí nic vzít. Ve Veselí se budou stavět nové chlévy a lidé z paství Polenského musí pomáhat. Ty peníze do kasy v Polné půjdou. Také když v hamru železném a skleném práce není, to všichni zase musí robotovat pro panstvo. Chodí kamení lámat, vápno hasit, písek kopat, a to pak na místa potřebná vozit s voly nebo koňmi. V Nížkově jsou velké panské chlévy a ovčírny. Velký oheň vypukl v Sirákově a šest chalup na popel shořelo. Ti lidé nic nemají a tak každý, kdo může jim podá pomocnou ruku, aby měli jít kam na zimu. Každý se snaží, aby nové chalupy postavil, ale peníze nikdo nemá. Panstvo jim dalo výjimku a potřebné dřevo jim dá. Část budou v penězích vracet, část zadarmo robotovat 4 roky. Za robotu dostanou jen tolik peněz, aby neumřeli hlady. Shořely chalupy Hofmana, Deutsche (Dajč), Chromého, Hrnčíře, Kučery, Sobotky. Mnozí pohořelí by chtěli odejít na jiné panství, ale to jim páni nedovolí.

Mnichowanstwo (mniši) katoličtí z Ihlavy po vsích chodí a chalupu od chalupy navštěvují a nutí lid prostý, aby do církve katolické vstoupil. Nikdo ani v Poděšíně, Sirákově ani Nížkově i jinde nechce jich poslechnout. Jen v Poděšíně jsou 2 rodiny německé a napůl katolíci jsou. V Rudolci jich hnali z obydlí klacky až na hranice panství Polenského u vsi Janovické. Tak bylo i v Nížkově a Újezdě. Oni lidi straší peklem a ohněm věčným, ale sami peníze rádi mají a břicha jako sudy naduté mají.

Rok 1597

Obsah ↑

Léto přišlo teplé, ale jsou časté bouřky a déšť. Úroda je dobrá a tak velká starost pominula. V lesích hodně hub roste a také borůvky, jahody a maliny. Každý si trochu domu natrhá i když je to zakázané. Jinak lesy jsou plné dobytka od jara do podzimu, takový zvyk pradávný panuje, že svinipasi (pasáci vepřů), i pasáci hovězího to tak povolené mají. Lesy pak silně poničené jsou a proto v lesích panských se moc pást nemůže. Hádky pořád s panstvím jsou. Nařízeno bylo, aby okolo panských pozemků sloupy a ráhna dány byly proti pasení. Do vsi Veselí chodí hodně chlapů robotovat na stavbu chlévů. Do Veselí formani sváží dřevo na stavbu chlévů. Velké hádky jsou na hranicích panství Rudolce a Veselí s povolením průjezdu. Slušnost zde žádná není.

V hamru v Nížkově práce naplno běží, dohání se to co bylo zmeškáno, když nebyla železná ruda. Dne 22. srpna přišel velký oheň na ves Zábornou. 4 chalupy ohněm na popel padly i s úrodou. Také v Polné oheň spláchl 11 chalup po úrodě, když 4. září v noci oheň začal u pekaře Johanka, zvaného Skočdopoli. Aby tomu nebylo dost tak 11. září 1 chýše obecní v Poděšíně shořela, kde svinipas jménem Jakoubek bývá. Chýše shořela i s tím Jakoubkem, mrzákem obecním. On asi oheň sobě dělal a usnul.

Lovil se rybník Peklo v Polné, ten je tuze velký. Také 2 rybníky menší v Poděšíně, 1 větší v Sirákově a 1 v Nížkově. To trvalo do 20. listopadu, když už všude sníh ležel.

Také se konali lovy na zvěř v Poděšíně a okolí. Přijelo mnoho panstva z Polné, Rudolce, Žďáru a odjinud. Bylo ubito a zastřeleno: 14 jelenů, 22 srnců, 18 lišek, 3 vlci, 5 jezevců, 18 veverek, 9 kun, 51 zajíců, 19 králíků, 5 kolčav, 2 bobři, 5 ondater, 22 divokých kačen, 5 vodních lysek, 2 roháči vodní, 3 orli, 5 ostřížů, 19 bažantů, 22 koroptví, 3 sojky, 5 strak, 4 holubi, 6 sov, 1 raroch a 3 divoké kočky. 4 koně si polámali nohy, byli zabiti a odvezeni na jatka do Polné.

Rok 1598

Obsah ↑

Zima dobře drží a mrazy jsou silné. Zima trvala až do 8. května, pak se oteplilo.

Pořád nové nařízení z panství na lid robotný přichází. Zakázáno je v lesích roští sbírat, lesní plody také a dobytek poddanský do lesů panských se nesmí pouštět. V Sirákově je dráb, zvaný Czinczera (Činčera) on lidi zle honí. Slušnost nemá v sobě žádnou. On umí každého dobře urážet. Lidi říkají, že je to dunst (pitomec, člověk slabomyslný) a on to nerad slyší.

V listopadu se zase konají hony tentokrát jsou společně s panstvím Rudolec. Do Rudolce každý rád chodí, protože dobře se tam žije lidu poddanému, když milý správce tam panuje. Uloveno bylo: 12 jelenů, 19 srnců, 5 daňků, 6 muflonů, 2 vlci, 11 lišek, 6 jezevců, 2 divoké kočky, 2 tchoři, 7 kun, 1 bobr, 6 ondater, 39 zajíců, 18 králíků, 26 koroptví, 17 bažantů, 6 divokých hus, 9 divokých kačen, 6 sov, 2 orli, 3 poštolky, 11 vran, 15 kavek, 6 sojek a 7 strak. Maso z koček, bobrů, ondater, veverek a kun dostali honci a kůže vydělané odevzdají v Polné. Na statku a zámku v Rudolci, každý kdo honil z poddaných zvěř dostal 2 holby (1 holba =0,707 litrů) piva z Rudoleckého pivovaru, rožněné maso z králíků ulovených. To nikdy v našim životě jsme od panstva našeho neviděli. V Rudolci velké chmelnice jsou, cestou směrem ke Stájské vsi.

Rok 1599

Obsah ↑

Hned od začátku roku přišel déšť, sníh nikde žádný není. V únoru a březnu napadlo hodně sněhu. Od 11. do 19. února panují silné mrazy. Potom se oteplilo. Jaro přišlo pěkné a teplé. 22. července přišla velká bouřka. To po poledni ze strany západní velké mraky se přivalily a pak kusy ledu padaly dlouhou dobu. Pak se to otočilo na jižní stranu a opět velký liják přišel. Všude je bláta na dva střevíce (střevíc = asi 30cm). Rybníky jsou plné bláta. V Poděšíně velký rybník ve vsi je zničený a všechny ryby zahynuly. Nato přišlo velké horko a smrad je všude z mrtvých ryb. Přišel rozkaz z Polné, že všichni robotýři i všichni ostatní musí ihned všechno opravit a pracovat musí od slunka do slunka. V Sirákově má větrný mlýn křídla polámaná a šindel potrhaný se všude po zemi válí. Skoro všechny chalupy v Poděšíně, Sirákově a Matějově mají došky ze střech pryč. Také mnoho slepic, hus a kačen i malé ovce mrtvé v blátě leží. Úroda je mizerná a taková bída ve vsi i okolí již dlouho nebyla. První sníh napadl 6. listopadu a vydržel do konce roku, i když mrazy byly slabé.

Dráb chodí po vsi a na mlácení a foukání obilí musí ženy a děti do Nížkova, Polné a Veselí. Také len musí zpracovávat a hnůj kydat. V lesích se dřevo seká a na jaro do milířů připravuje. Ovocné stromy jsou zde velice málo. To bývá veliká vzácnost.

Rok 1600

Obsah ↑

Tak slavný začátek roku nového by býti měl, ale nikdo do hlavy si to numero (číslo) nebere. Život pořád stejný jest den každý a každý tok také. Někteří lidé strach mají, co zase to numero přinese nového? Co by mohlo býti, když robota je, starosti také a co víc čekání bude? Nikdo neví nic. To ten predikantus náš bratrský, kterého v kostele našem v Polné i Nížkově posloucháme na srdce nám radu dává, abychom pevni ve víře své byli, dobro všichni činili a pevní jako kámen byli. Proč že to má takto být se ptáme často jeho? On praví, “ nepřátelé naši, co Řím na nich žádá, moc chtějí uchopit krví prolitou, oni jako vlk v rouše beránčím mezi lid sprostý (obyčejný) se vkrádají, mluvu krásnou mají a nebe slibují, nebo zatracením věčným zase hrozí Vám všem. To mnišstvo, jezuité potvorní nepotřebují Vás, ale Vaše ruce a práci, desátky, život rozmařilý, aby oni vedly a světu celému svoji víru vnutili. Vězte, že den přijde, kdy oni Vás na hranicích ohnivých pálit a mučit budou, jak zvykem jejich jest. Ohněm a mečem dosáhnou vlády své, když my všichni slabí budeme a jako stádo oveček v houfu nepůjdeme za Pánem svým. Dne jednoho nečekejte, že Vám pokoj dají, i když hrstka, nepatrná v klášteřích a sídlech svých jest. Jen lidé slabí, nepevní ve víře naší k rozpolcení dojdou a pak, aby hanbu a slabost svou zakryly, sloužit jim s povděkem budou. Oni i dítka jejich tak na věky celé hanbu svou ponesou v hříchu věčném. Přijde doba zlá a vy, kteří tady stojíte, zradíte, nebo i dítka Vaše víru svou za groš jidášský, aby jste život sobě zachránily, neb i majetek svůj. l když dneska Vám se zdá, že bludy kážu vám, ale vím, o čem hovořím a zlé časy se na vás chystají. Ta slova si každou chvílí přeříkáváme, tak jak jsem si je poznamenal na papír do Kroniky naší. To vším (všem) lidem často opakují, aby to v pamětí chovali. Roku toho, co píše se rok 1600 jest duší ve vsích těch církví: V Sirákově katolík žádný, v Nížkově 4 familie (rodiny) katolické, v Augezdie (Újezdě ) žádná katolická, v Poděšíně 2 rodiny katolické, v Rudolci 10 rodin katolických, to jsou osoby cizí, co na panství jako řemeslníci dočasně jsou, oni se tam nenarodili, v Bohdalově 8 rodin, ti jsou původu německého, v Matějově 3 rodiny katolické.

Kostel v Nížkově slouží oběma církvím společně, tak tomu jest i v Bohdalově, protože pán na Rudolci a majitel panství jest vyznání našeho českobratrského.

I pán v Polné jest víry naší, horší to je s úředníky na panství, ti všelijaké víry jsou a na dobu svou dlouho čekají, aby moci svou poddaným vládnuli.

Léto studené a deštivé zase jest. Takovou bídu, co jsme prošli rok minulý dlouho nezapomeneme.

Na tu zimu a zlý čas jsme dosti toho poklidili, tak stačit nám to jistě bude dojista.

U všech rybníků v Záborné, Janovicích, Sirákově, Poděšíně, Olešence, Bukové i jinde se všechno před zimou opravuje, aby ryby nehynuly a dosti vody měly.

Rok 1601

Obsah ↑

Sníh napadl v polovině prosince.

Rok 1602

Obsah ↑

Sníh leží od minulého roku až do 19. března. 26. dubna napadlo sněhu do výšky 2 stop a ležel až do 8. května a pak přišlo teplo. Úroda byla dobrá. Konec roku přišel tuze studený. Mráz byl od 14. prosince až do konce roku. Sněhu byla 1 stopa.

V Poděšíně je sedlák Anders (Ondřej) a má dobré voly a všechno těžké s nimi dělá.

Lovil se rybník v Poděšíně, 2 malé v Nížkově a 2 v Záborné. Loví se také rybníky v Rudolci Zadní Křivý, obecní Prádlo a Pařezný. Tam se lovilo dobře, protože pan Chroustenecký, hrabě v Rudolci, nám ihned zaplatil a také každému dal ryby.

Mlýn v Sirákově je zase opravený, a tak se v něm zase bude mlít. Lidé, ale radši jezdí do Poděšína, tam se zdá mouka lepší a mletí je lacinější.

Rok 1603

Obsah ↑

Tuhá zima byla od 7. do 12 ledna a od 11. do 27 února. Voda je zamrzlá pod silným ledem a tak se musí na jídlo a dobytku sníh rozpustit v kotli. Také dobytku se musí paznehty hadrem nebo slámou omotat, aby nepadl na nohy. Úroda byla dobrá. Zima začala 17. prosince a hned napadlo hodně sněhu a pak z toho byla voda. Poslední den v roce napadlo hodně sněhu a byl silný mráz.

Za prvé musím napsat, kteří lidi v Sirákově bydlí a jaká řemesla se tady nachází, aby k upamatování bylo na druhý čas:

  • Flesar Gallus III. – sklenář a mistr
  • Czincžera Johanus (Jan) – dráb panský
  • Kucžera Wacslaw (Václav) – pomocník rychtáře
  • Pitha Garossik (Píďa Jaroslav) – sítař
  • Bartossik Wacslaw (Bartošík Václav) – kolář (zde bydleli Hrnčířovi vedle)
  • Chromey Wacslaw – kovář a podkovář
  • Dreycžek Wondra (Drejček Ondřej) – velký sedlák – druhý největší
  • Huniacžek Giržik (Huňáček Jiří) – rychtář obecní – první velký sedlák
  • Heinz Alfred (Němec) – sklenář a mistr

Rok 1604

Obsah ↑

  • Sobotka Anton – majitel větrného mlýna
  • Hofmann Franzi (Němec) – foukač a brusič skla
  • Jahn Adalbert (Vojtěch – Němec) sklenář a foukač skla
  • Deutsch Karl (zvaný Dajč – Němec) – sklenář a mistr topič u pecí
  • Hanzkreuz Kurt (Němec) – spolumajitel huti sklené
  • Handsuh Konrád – majitel huti s rodinou

Také je v Sirákově hamr železný, který dlouhá léta nepracuje a zase letos znovu pracovat má. Majetek to je Němce Hanze Handsuha a jeho rodiny. Také tady je obecní pasák prasat zvaný Pepin a krav Julián. Dohromady je v Sirákově 15 rodin, z toho 9 Českých a 6 Německých. Žen vdaných je 14, vdovy žádné, chlapců 29 a dívek 38.

Hamr železný začal v Sirákově pracovat 1. května a majitel shání lidi na práci zdaleka, protože panství nechce povolit, aby poddaní místo na polích a lukách pracovali v hamru. Také v hamru v Nížkově mají hodně práce a taktéž v sklené huti v Sirákově.

Povídá se, že má být vojna a to by zlé časy nastaly, protože se domů vždy někdo nevrátí živý a zdravý.

6. července velký oheň přišel v Nížkově. 4 chalupy na popel padly i s dobytkem. Oheň vypukl v noci, když všichni spali a byli rádi, že si vůbec holé životy zachránili. 14. července vypukl oheň v Sirákově u Pithy (Pídi) a shořel mu chlév, ovce i kozy. a nakonec 1. srpna večer, když se setmělo vypukl oheň v Poděšíně u sedláka Freibauera (zvaný Frýpauer), to je Němec. Nezůstalo mu vůbec nic, jen kousek chléva, ale dobytek se zachoval všechen. To byly hrozné dny.

Byly lovy zvěře, ale jen v Polné a okolí, od nás tam pár honců také šlo.

Rok 1605

Obsah ↑

Zima byla dlouhá, a tak se hodně dřeva spálilo. Léto bylo pěkné, a tak úroda byla dobrá, a tak je menší starost, jak přežít. Zima začala 4. prosince, napadl sníh a byl slabý mráz. Silný mráz začal 14. prosince a také sníh hojně padal a vydržel do konce roku.

Hned na počátku roku musím napsat, kteří lidé žijí v Poděšíně, který je kousek od nás.

  • Feyth Jakobi, zvaný Feytyn, nebo také Fojtýn – sedlák malý a dráb obecní.
  • Grubhofer Karl, zvaný Potocký, jinak on je Němec – robotýř v huti Nížkovské.
  • Grubbauer, zvaný Krupauer, také Kroupa zvaný – sedlák menší jinak on je Němec.
  • Neubauer Franzi, zvaný Najpaur, nebo také naprd – sedlák větší jinak je Němec.
  • Hochler Adalbert, zvaný Hoch – mlynář dobrý, je napůl Němec.
  • Freibauer Eliass (Eliáš), zvaný Frýpaur, vykoupený je z robot, sedlák svobodný, také on je Němec a je v Poděšíně rychtářem. (Má také syna Eliáše).
  • Nedielka Wladymier, zvaný Šnajdr – on je krejčím dobrým.
  • Czyncžera Joza, zvaný Ptáčník – kolář panský a robotýř.
  • Piebel Wolf, zvaný Vlček (wolf je v Němčině vlk) – robotýř v huti sklené Sirákově jako forman jezdí, jinak je Němec.
  • Dreibauer Ludvig, zvaný dýrpauer, nebo také dírpaur – robotýř v huti železné v Sirákově, je mistr, jinak je Němec.

Rok 1606

Obsah ↑

Také v Poděšíně je svinipas obecní, on je cizí a jmenuje se Božej, zvaný Jelínek. S ním bydlí druhý obecní pasák, který se jmenuje Rokyta, zvaný Janek.

Ve vsi je jeden rybník obecní velký a 2 rybníky panské, také potok tady je, kde mlýn stojí. Mlýn je Adalberta Hochlera. Také je zde několik panských rybích sádek a také 2 panské haltýře. Z Poděšína vedou cesty do vsí Sirákov, Nížkov, Matějov, Rudolec. Cesty jsou velmi špatné. Kostel jest společný pro vsi okolní víry bratrské i katolické, těch tady všude málo. Tam taky zemřelí jsou pochovávání nebo do Polné jsou voženi. Někteří Němci jsou katolíci.

Také byli lidé pomáhat v Rudolci stavět chmelnice. Chmelnice se staví podle cesty vedoucí do Stáje. To vysoké sloupy se do země dávají a ty pak ten chmel pevně drží. On je tam veliký zámek a také tam věž zubatá vysoká stojí. Na té věži orloj mají, to pro nás byla novinka, vždyť hodiny ve vsi nikdo nemá a ani je nerozezná. Ten orloj 1 ručičku má, která na numerech dobu ukazuje. Ten zámek má dvě poschodí, jak je velký. Okolo toho zámku je velká zahrada na zeleninu a jsou zde i ovocné stromy. Všude jsou vysoké zdi kamenné hradby do výšky 3 a půl látra (1 látro = 2metry). Brána je železem okovaná na straně západní a také na straně severní. Na střechách je šindel a některá okna mají sklo, které je složené z malých kousků a do olova lité. Na všech oknech jsou dřevěné zdobené okenice. V druhém poschodí jsou průchozí ochozy kolem celé zámecké budovy. Na rozích jsou malé kryté věžičky, které mají střílnu a stráže tam chodí ve dne v noci okolo celé budovy a okolí pořád pozorují. Na straně jižní jsou divné kamenné krákorce s hlavami lidí a zvířat. Na nich jsou postaveny kamenné zídky a z nich se dá jít do komnat, protože tam jsou vsazené dveře (byly to balkony a z nich kamenné odtoky dešťové vody, aby netekla po zdivu zdobeném všelijakými výjevy ze života). V maštalích je hojnost koní pod sedlo a mají i koně tažné. Je tam i dobytek hovězí a mají tam i velké množství ovcí. Před zámkem na západ mají jízdárnu, kde panstvo v kratochvíli na koních rajtuje a baví se v rozličných turnajích. Pán na Rudoleckém zámku se jmenuje Chroustenecký, zvaný ušlechtilý a je církve bratrské. Je to pán tuze spravedlivý a poddanými milovaný, protože je tolik nesužuje robotou a lidu obyčejnému se nestraní, ale naopak jej vyhledává.

Lovy na divokou zvěř se konaly v Nížkově, Poděšíně, Skrejšově a Záborné. Uloveno a ubyto bylo: 3 jeleni, 14 srnců, 6 lišek, 8 divokých prasat, 1 divoká kočka, 4 bobři, 19 zajíců, 1 vlk, 6 muflonů, 9 kun, 3 ondatry, 3 jezevci, 4 tchoři, 48 koroptví, 6 sov, 4 ostříži, 17 vran, 17 bažantů, 2 orli, 10 kavek, 18 divokých kačen.

Rok 1607

Obsah ↑

Od začátku roku panují silné mrazy, které trvají do 11. ledna. Na den Zjevení Páně i druhý den přišly tak silné mrazy, že v jizbě v putnách zamrzla. Ve sklené huti i v hamru železném v Sirákově i v Nížkově několik dnů práce stojí, jak silné mrazy panují. Sněhu je málo a tak led musíme v kotlích rozpouštět, protože voda ve studních vymrznutá je. každou noc musíme slámu okolo dveří i u chléva narovnat. Na sebe silné a velké ovčí šuby (kožichy) dáme, ale i tak je zima, že se spát nedá. Jaro nastalo 30. dubna.

Po vsích chodí všelijací tuláci (celé rodiny) i s dětmi a prosí o jídlo. Oni jsou zdaleka a tuze bídní jsou. Kdo srdce dobré má kousek chleba nebo kaše jim dá. Horší je, když přijdou černí cikáni, to každý hned všechno ukryje. Protože oni na žádnou práci nejsou a co vidí to ukradnou. I když jsou to také lidé, ale oni se neumí chovat a hned každému nadávají. Někteří veliké nože mají a s těmi nám před očima šermují a hrozí nám smrtí. To musíme vzít hnojné vidle a od chalupy je ženeme. Kdyby práci chtěli, tak by to bylo jiné.

Chodili jsme opravovat rybník zvaný Kněžský do Veselí, který je majetkem obce od roku 1563 a to za panování pana Zygmunda Heldeta z Kementu. Veselí má právo varečné na pivo od roku 1536. 18. srpna vypukl v Sirákově požár. Shořela chalupa Kurta Hanzkreuze a Pithuvjesta. Zima začala 10. prosince a mráz a sníh padá a drží do konce roku.

Rok 1609

Obsah ↑

Celý leden padá sníh a dost silné mrazy chodí. V březnu slezl všechen sníh. Léto bylo celé mokré a tak úroda je špatná. 22. srpna velké ledové kroupy přišly. Kusy ledu leželi několik dní ve vsích Poděšíně, Sirákově, Janovicích a Matějově. V Poděšíně rybník na návsi má díravou hráz. Dráb z Poděšína je na lidi zlý a i rychtář se ho bojí. Jmenuje se Jakobi Feyth a je malý sedlák. Zima začala 4. prosince a silný mráz přišel ke konci roku a sněhu napadlo dva střevíce. Všude okolo je daleko vidět jak z lesů se dým valí to milíře se všude rozhořely, jako každý rok. Okolo Poděšína, Sirákova, Nížkova, Újezda, Matějova, Rudolce a k Polné. Celé dny není vidět na krok od silného dýmu. Uhlí dřevěné je pořád potřeba v hamru železném i skleném. Hodně se také vozí do Ronova. V Sirákově chce Němec Konrád Handsuh, majitel huti končit a do Německa odejít z celou rodinou. Jeho bratr Wilhemus již dříve také odešel. Ten Konrád má huť od roku 1577 a již dobře Český jazyk zná. Manželku má z Nížkova a jmenuje se Jaromíra z rodu Václava Pazoura. V Poděšíně dělají dobrou mouku a tam každý chce mlít. Je vydaný Majestát od císaře Rudolfa II, o náboženské snášenlivosti. To se tuze nelíbí katolické menšině, která nechce uznat jiné náboženství a zle potajmu na císaře nadává.

Rok 1611

Obsah ↑

V lednu byli 8 dnů silné mrazy a pak 15 dnů koncem února a začátkem března. Potom přišly lepší časy a teplé dny, ale málo deště. Celé léto je studené a mokré. Na polích, která jsou nízko položená stojí voda a obilí je pohnilé. Zima začala 22. listopadu silným povětřím a mokrým sněhem. Za dva dny napadlo sněhu na 2 střevíce a mráz držel až do konce roku.

Všude se povídá, že v České zemi všelijaké nové věci se konat budou. 1. března vtrhli do země pasovští žoldnéři. Každý má velké obavy co bude dále. Snad k nám také loupit nepřijdou.

Rok 1612

Obsah ↑

Jaro přišlo dlouho, když už doma máme všechno snědené a dobytek je tuze vychrtlý. Hodně jsme toho prodali za malý groš na jarmacích všelijakým farleržuom (flákačům, povalečům) kteří levně nakupují a draho prodávají. Co jsme však mohli dělat, když krmení nebylo ani pro dobytek ani pro lidi. Léto bylo lepší a úroda byla dobrá. V červenci a srpnu bylo několik silných bouřek, ale větší škody nevznikly, jen zapálil panský les u Poděšína, ale to nám je jedno. Silná zima začala od 28. listopadu.

Tak už s tou sklenářskou hutí bude konec. Ten Konrád Handsuh všechny lidi z práce doma nechal. Pravil, že držení huti se nevyplácí. On, že lituje lidi chudé i svou rodinu, že bída větší u nás nastane, ale že on se dřít nadarmo také nemůže, když obchod není už dlouho dobrý. Také v Německu již dobré sklo dělají a tak kam se vozilo o něj nemají zájem. V Německu hodně českých sklářů pracuje a tak tam odešly celé rodiny. V Nížkově v hamru železném ještě mají práce dost. Také hamr železný v Sirákově pracuje, ale lidé tam jsou všichni cizí. Dne 21. listopadu je konec roboty ve skleném hamru v Sirákově.

Lovil se rybník v Záborné zvaný Horní a 2 malé, 1 v Janovicích zvaný Grošík, v Nížkově 1 obecní a v Polné zvaný Podleský.

Rok 1614

Obsah ↑

Zima byla tuze dlouhá až do konce dubna. Všude bylo mnoho sněhu a mrazy silné často chodily. Ještě v březnu. Léto bylo studené a často silné deště a bouřky chodí. Lidé mají strach, aby bylo co jíst. Zima začala 19. října, když napadlo hodně sněhu a pak zase déšť a mrazy jsou. Silná zima začala 14. listopadu. Sníh i mráz držely pevně. Někteří hospodáři mají na poli ještě oves, hlavně v Poděšíně, Sirákově a trochu v Janovicích.

Mniši z Jihlavy zase chodí po vsích a přemlouvají, aby všichni na katolickou víru přešli, že se budou mít dobře.

V září se mord stal v Sirákově. Vražedník byl neznámý a zavraždil syna rychtáře Sobotky ve své chalupě. Zavražděnému bylo 22 let. Ten vrah všechny peníze pobral, ručnici, sekeru, kalhoty, další oblečení a uzené maso. Nikdo nikoho neviděl a sousedi říkali, že jich muselo být víc, protože by to jeden všechno neunesl. Nikdo nebyl dopaden a všichni velice litují syna rychtáře.

Úroda byla dobrá. Lidé také chodí vybírat med z dutých stromů od divokých včel do pusté vsi Blažkov. Po té vsi už jen málo zbytků je vidět. Pole z pusté vsi vrchnost pronajímá lidem z Poděšína, Sirákova, Rudolce, Bohdalova a Matějova.

Lovil se rybník panský a obecní v Poděšíně, dále v Sirákově, Záborné a v Nížkově. Všichni co zdraví jsou do bahna jít musí chytat ryby a do sudů je dávat. Vždycky je mnoho lidí nemocných někteří dokonce zemřou na zápal plic. To vrchnost tak moc nezajímá.

Rok 1615

Obsah ↑

Všude leží až 3 lokte sněhu (1 loket 59,4cm) tak se nemusí chodit robotovat. Zima byla dlouhá a sníh leží až do března. Největší mrazy byly v únoru a v polovic března. V dubnu již přišlo teplo. V létě uhodila velká horka a dost často jsou bouřky. Od poloviny září každý den prší, a kdo úrodu včas nepoklidil, zle se mu vede. 29. září padaly kroupy. Přišlo silné povětří a náramná zima. Vyvráceno bylo mnoho stromů a střechy jsou potrhané. Rybníky v Poděšíně, Sirákově a Nížkově jsou plné bahna. Vždyť déšť trval skoro bez přestání od 9.září do konce měsíce.

Všichni chlapi nosí dlouhé vlasy a vousy, takový je to zvyk. Když jdou do války tak jsou ostřiháni od bradýře (holiče). Kdo nenosí vousy, ten je jenom k posměchu. On pak jako baba holý vypadá.

14. srpna shořela od blesku jedna chalupa v Poděšíně a dvě chalupy v Nížkově.

V listopadu se konaly lovy na divokou zvěř v Poděšíně, Rudolci, Veselí, Nížkově a v Polné. Uloveno bylo: 6 jelenů, 9 muflonů, 2 daňci, 1 vlk, 1 jezevec, 19 srnců, 3 divoké prasata, 8 veverek, 8 kun, 1 tchoř, 17 lišek, 6 divokých koček, 9 divokých hus, 67 koroptví, 5 sojek, 1 orel, 38 vran, 19 kačen, 44 bažantů, 7 sov, 19 kavek a 3 poštolky. Všechno bylo odveženo do Polné, Veselí, Nížkova a Rudolce, kde se veliké oslavy konají. Každý robotýř, chlap dostal 1 kus zvěře poničené a nebo kavky, vrány, poštolky a veverky.

Rok 1617

Obsah ↑

Zima je tuhá a v chalupách se musí neustále topit. Běda tomu kdo dřevo nemá a nebo nic nedělal, aby si forotu učinil. Mrazy jsou silné do polovic ledna, konec února a 10 dní v březnu. Doma už je málo krmení pro dobytek a každý čeká na jaro, které přišlo až koncem dubna a pak hned teplo nastalo. Úroda byla dobrá a domu se dobře poklidila. Silná zima udeřila 30. listopadu a držela do konce roku. Sněhu je málo.

V Nížkově v železném hamru je tuze zle. Mají málo železné rudy a formani ji musí vozit zdaleka i když okolo ještě po vsích je. Také uhlí dřevěné se těžko shání a je ho málo. Panstvo své lesy hlídá a co se v milířích pálí, to prvně oni si nechají. Majitel Nížkovského železného hamru pravil, že napospas tu huť nechá, nebo ho prodá a železo se dělat nebude. To je velice zlé pro ty co v hamru dělají, to aby zase na panské robotovat šli.

Všude je slyšet, že německý jazyk jako hlavní bude zaveden. To by byl konec pro náš národ český, moravský, slezský a lužický. Tak je tomu v Německu, kde dříve více Slovanů bylo a teď už jsou tam jenom zbytky a jsou silně pronásledované a nuceni, aby se za němce hlásili. Naštěstí byl vydaný zákon na ochranu našeho jazyka českého.

Lovil se obecní rybník v Poděšíně.

Rok 1618

Obsah ↑

Hned na začátku roku napadlo sněhu do výšky 3 lokty, ale mráz je slabší. Často chodí velké deště i povětří a voda na všech polích, kde rovina jest stojí. Úroda hnije nastojato a každý má strach, aby vaření na zimu dobytek měl krmení.

Železný hamr v Nížkově ještě trochu pracuje, ale nikdo neví jak bude dlouho.

Došli k nám zvěsti ze země Slezské, že tam církev katolická zle nakládá s lidem poddaným, který vesměs protestantský jest. Poddané nutí, aby katolickou církev oni vyznávali. Lidé se práva dovolati nemůžou, neboť tam je mnoho Němců a ti Slezanům a Moravanům ustoupiti nechtějí. Panují tam velké bouře proti vrchnosti. Všude hlasy jdou, že vojna silná se chystá brzy v zemi naší i okolní. To každý cítí silný strach. Minulého roku zvolil český sněm za vladaře české země bratrance Mathiase Ferdinanda Štýrského, on je Němec a tvrdý katolík.

Popis co držela rodina roku 1618. 1 koníka, 1 vola, 1 krávu dojnou, 1 tele mladý, 2 ovce, 1 skopce, 1 kozu mladou, 2 svině z toho jedno prodáme, 11 kur domácích, 1 kohouta, 6 hus z toho 3 prodáme na jarmarku, 9 kačen toho 5 také prodáme, 4 morky a 2 prodáme, 10 králíků domácích, ty všechny sníme až bude zle, 1 samici a 1 samce necháme na chování, 1 kočku, 1 sobaka (psa) dobrého jméno on Vorlik má, 6 aulův včelích dobrých. Úrodu jsme dom dostali celou, pohnil jen oves, to zlé také jest. Poklidili jsme dohromady: 14 panáků žita, 4 mandely ječmeny, 1 mandel lena, oves žádný, 1 panák konopí dobrého, 1 mandel pšenice, 2 a půl vozu sena, 2 vozy otav, 1 a půl vozu řepy, 1 bečice zelí hotového na čas další, 11 žejdlíků medu domácího, 1 žejdlík medu od včel divých. 5 pint pohaniny, 3 žejdlíky fazol, sýr 2 kameny menší, 2 slabé žejdlíky máku, trochu mrkve a petržele, cibuli a česneku, ten je tuze zdravý.

Oheň přišel ve vsi Poděšínské, kde 2 stodoly z celou úrodou spálily na popel. Také uhořel 1 pacholek mladý, co tam pořád spával na slámě. To on asi oheň založil bez své viny. On se jmenoval Johánek.

Sníh začal padat 8. listopadu. Také honění zvěře divé zas nastalo, honci byli ze všech okolních vesnic a panstvo na koních rajtovalo, psi štvali a mumraj byl ohromný. Bylo 38 střelců. 42 běžců a nosičů ručnic a jiného nářadí.

 

Rok 1619

Obsah ↑

Zima není silná, i když v lednu a v únoru napadlo sněhu 3 – 5 loktů vysoko. Mrazy byly silné jenom týden v lednu a 10 dní v únoru. Úroda je vydatná, i když chodí silné bouřky, největší 14. a 22. července, kdy přišly kroupy a úrodu poničily. Zima začala prvním sněhem 14. října a ten vydržel až do konce roku. 19. prosince přišel silný mráz, který vydržel jen přes svátky.

Přišly zlé zprávy. 8. ledna končí v Nížkově železný hamr a všichni robotýři, co v hamru pracovali, jsou doma. To neštěstí je pro všechny jest nesmírné. Ten hamermister Wilfeld Edelmann, co to vlastnil, tak zemřel už dříve. Jeho syn, co jeho to právem bylo, se jmenuje Erbert Edelmann a do Německa, že odejde. Nikdo tomu však nevěří, vždyť on ženu českou má a děti jenom česky hovoří. Manželka pochází z Nížkova a jmenuje se Barbora z rodu Novotných. Ona, že do Německa nikdy nepůjde. 3 dcery mají a ty jsou silně rezavé po otci. Takové ohnivé vlasy nikdo ještě neviděl.

20. března zemřel náš panovník Mathias. Nový panovník má být Ferdinand II.

Opravují se rybníky v Poděšíně, Nížkově a v Janovicích. Také se značí panské pozemky kamennými mezníky vysekanými numeraci (čísli) a mezníky obyčejnými z bílého kamene.

V Poděšíně se lovil rybník. Každý dostal za těžkou práci trochu ryb, protože byla veliká zima.

Rok 1620

Obsah ↑

Zima nebyla až tak velká, ale sněhu bylo dost a vydržel až do 20. března, pak se udělalo ze dne na den teplo. Počátek léta bylo teplo a 20. června padaly velké kroupy, ale velkou škodu neudělaly. Druhá polovina léta byla deštivá.

Hned od Nového roku jsou slyšet od formanů všelijaké zvěsti, že vojna velká zas prý u nás bude. Cizí vojska jsou připravená okolo naší země. Tolik strachu má každý, aby nemusel jít do pole. Je slyšet, že zámek ve Veselí Novém je velice špatný a peníze na jeho opravu nejsou. To asi na zmar všechno přijde a pomalu se rozsype sám.

Všelijaké zvěsti se šíří o handrkování o trůn v městě pražském. Katolické stavy se tlačí dostat se navrch, aby moc svou upevnily a vládu svou a císaře svého na trůnu měly.

Po žních od 3. do 17 září velké ohně v mnoha vesnicích přišly. V Poděšíně vyhořela v noci celá chalupa i s hospodářem, který se jmenoval Neubauer. V Sirákově vyhořely 2 chalupy a uhořel také jeden člověk. V Nížkově 3 chalupy a 2 chlívy i s dobytkem živým. V Újezdě 2 celé chalupy v Janovicích 1 chalupa, v Matějově 3 stodoly a jeden chlév.

Zima se ukázala brzy, hned 14. října, a padá hojně sněhu, který se pak rozehřál a zmizel. 27. října opět napadl sníh a vydržel až do Vánoc. Hrozná zvěst se donesla do našich vesnic, kam formani jezdí z daleka. Dne 6. listopadu roku 1620 v městě Pražském na hoře Bílé velká řež prý byla. Vojska naše stavovská na hlavu poražena jsou a úprkem nesmírným houfně prchají. Ten vladař co jest Frydrych Falcký, zlý to panovník jest, když na pospas všechno zanechal a na hlavu poražený byl a on sám do Němec prchá. Každý strach a hrůzu má, co zase se díti bude. Každý doma forot (zásoby jídla) dělá, aby hladem nepomřel. To zas nové nařízení bude a to nic kloudného není nikdy. Konec roku je smutný, po vsích mnichovstvo z Jihlavy se ukazují a nám všem, co katolíci nejsme smrtí a zatracením hrozí. Tak první lidi, co strach mají na jiná panství po zemi utíkají a panstvo šlechtické prý do zemí cizích za hranice království prchá.

 

Rok 1621

Obsah ↑

Zima je krutá a drží od minulého podzimu až do polovic dubna. Hodně dobytka na zimu pokapalo a pomrzlo, také všelijaké choroby se šíří a tak strach z moru černého přichází. Málo jest potravin a velké peníze na jarmarcích za to se žádá. Kdo doma něco má, to pečlivě schovává před žoldnéři. Lidé neví, jestli na polích mají sít a sázet, nebo někam utéct do jiné země, kde svoboda církví jiných panuje.

Zhanobený a ponížený je národ náš Český, Moravský, Slezanský a Lužický, když víru svou ztrácí před církví katolickou a jejich přisluhovačů. Strach i my, rodina naše i sousedé naši po vsích okolo se o život svůj bojí. Nikdo neví, co činiti bude? Od města k městu, ode vsi ke vsi vojska žoldnérů na koních s vozy, i pěší ve velkých houfech jdou. S nimi i preláti, mniši i faráři katoličtí a hned lidu nařizují, aby vstoupili pod trestem smrti do církve pravé, katolické. Lid nazývá je kobylkami potvornými, co všechno sežerou a všechno poničí i duši naši bratrskou.

Hned se všude objevují příslušníci církve katolické, kterých jen špetky jsou, ti velice horliví a mstiví se ukazují. Na naše chalupy, kde my Bratři čeští bydlíme, červené znamení malují, aby vidět bylo, kdo kde jest. Hned oni první i poslední slovo mají, tak jak z Jihlavy nařízení chodí. Všude vznikají hrdelní soudy a jiné, kde dochází k zabírání majetků šlechty nekatolické a té jest většina. Někteří páni přestupují na církev katolickou, aby si majetky zachránily, ale moc jim to platné není.

V městě pražském prý se pokuta konala na pánech českých, osobách veskrze významných. Jest rozsudek hrozný, když došlo nařízení useknouti hlavy 27 českým pánům při veřejném vystoupení na náměstí v městě Praze. Hlavy jejich uťaté rozmístěny jsou na věžích na náměstí a jiných místech města tohoto. Všude nastal strach, kdy na koho zase ortel přijde. Do cizích zemí utíkají první kazatelé bratrští. Bohatí páni i s majetkem se snaží dostati včas pryč, než pozdě nastane. Utíkají do země Pruské, Saské, Polského Slezska, Uher Horních i Dolních. Po vsích začíná první rabování ze strany hrstky katolíků, kteří berou skrovný majetek svým sousedům. Přijíždí houfy žoldnéřů českých i cizích a chalupy rovněž drancují. Chtějí peníze, zlato, šaty, potravu i krmení pro koně a dobytek, který berou sebou. Žoldnéři Švédští a Polanští jsou nejhorší, kradou, co vidí. Přitom ti Švédi jsou naší spojenci církve protestantské, tak pomáhat by nám měli. Zapalují chalupy v domnění, že tam jsou katolíci, co velké zlo učinili. Nikdo jim nerozumí a tak většinou o všechno přijdou ti nevinní. Chytají muže a uvazují je na provaz a za sebou na koních vláčí. Po chalupách chytají ženy bez rozdílu věku a hned na místě je znásilňují. Vždy několik žoldnéřů se na jedné ženě vystřídá a ta když o pomoc volá, nikdo jí nejde pomoci, protože hned by přišel o hlavu. Někdy ženu k ráhnu za ruce uvážou a pak jí znásilňují, aby nemohla utéci. To pak všelijací pancharti cizí se rodit budou, ale člověk nic činiti nemůže. Do života žádné chuti není.

Zima započala 29. října a pár dní padá sníh a pak zase prší až do konce roku.

Rok 1622

Obsah ↑

Mrazy jsou půl měsíce ledna. Dráb chodí po chalupách a nutí lidi, aby zase robotovat šli. Nikdo poslechnout nechce, jen několik jich jde, aby dobytek měl vodu a trochu krmení, ten za nic nemůže. Šafáři a všelijací chytráci přestupují na víru katolickou a podlézají novým dosazeným úředníkům.

Prodávají a kradou majetek, který jejich nikdy nebyl. Lidi se zavírají doma a nikdo nic nechce vidět. Kazatel bratrský v Polné napadený a silně bitý několikrát byl. V jeho domě byl založený oheň a také útoky na naší modlitebnu v Polné činěny často jsou. V Nížkově byl vyhnaný náš kazatel Jaromír a celá jeho rodina také. Kostel ten zvaný svatého Nicolause (Mikuláše) už jen katolický musí být. Tak tomu jest i v Bohdalově, Veselí i jiných vsích, kde bratrské kostelíky nebo modlitebny jsou. Naši věřící bratrští jsou násilně nuceni chodit do katolických kostelů a jsou zapisováni do lejster jako katolíci. Odpor je zbytečný. Na panství Rudoleckém je pán Chroustenecký, člověk skrze spravedlivý a přející. Velký strach má také, neboť on jest církve Bratrské. To on také dojista o majetek i možná o hrdlo přijde. V Polné i jinde, kde někdo na úřadě panském církve bratrské, ten vyhozený jest a na jejich místa jsou věrní katolíci dosazeni. Po vsích jsou také nahrazováni rychtáři, aby moc katolická upevněna hned byla. Rychtáři bratrští jsou ze svého domu vyhnáni a ten dům i dobytek dostává nový rychtář katolický, i když ze stejné vsi jsou. To velký odpor se vede a časté šarvátky na smrt se končí. Proto někteří rychtáři tak činí a hned na církev novou katolickou s celou rodinou se hlásí, aby nic nepozbyli. Tak tomu je v Poděšíně i Sirákově, Nížkově, Matějově, Veselí, Bohdalově, Újezdě, Janovicích, Záborné. Některé vsi však odbojné jsou jako Skrejšov, Sázava, Hamry, Rudolec, Chroustov, Stáj, Zhoř a jiné. Tam zatím církev katolická vyčkává na dobu příhodnou, až více zrádců se najde a přejdou na jejich stranu. Zima přišla od poloviny prosince. Mrazy jsou každý den až do konce roku. Každý den hrůza okolo našich chalup obchází, to jsou mniši a jezuité z Jihlavy, kteří týden co týden po vsích naších chodí, chalupu od chalupy a peněz žádají na potřebu církve jejich. Nikdo z naší církve jim nedá ani grošík. Na svátky vánoční dráb i rychtář co svoji církev zradili, nás do kostela v Nížkově nahání. Nikdo však poslechnout nechce a doma si v bibli bratrské čteme a po chalupách se hojně shromažďujeme. Do Polné v houfech velkých jdeme do kostela našeho bratrského, ten v rukách katolíci už mají a tak šarvátky na krev jsou.

Rok 1623

Obsah ↑   

Na panství v Rudolci Německém byl vzat do želez dobrý pán, který se jmenoval Chroustenecký. Ten má zámek v Rudolci a v Černé u Měřína. Všechen majetek, i co všechno se na zámku nachází, tam musí nechati, ani jeden kus nesmí vzít si nikdo z jeho rodu. Tak i chlévy, maštale pro koně, ovčírny, vozy, kočáry, postroje, obilí a zásoby všechny, oblečení i peníze veškeré i ti poddaní co na zámku přebývají, tam musí zůstati a robotovat hned musí. Byla ustanovena komise, která je sestavena z vysokých církevních katolických představitelů z Jihlavy, Brna a Prahy, a poslušných úředníků. To každá jedna věc je zapisována do lejster. Lid v Rudolci i v přilehlých vsích, kteří poplatní jsou pro obec Rudolec a Černou, prosí za svého pána Chrousteneckého, aby pronásledován nebyl a na svém místě mohl zůstat. Oni hned vojsko poslali a bitím a šatlavou všechno rozhání a tlučou hlava nehlava. Sám pán je na svém zámku do šatlavy vhozen a tam trápen zimou a hladem ukrutným. Také jeho věrní tak dopadli, pokud již včas do cizí země neuprchli. Ne jinak tomu je ve Veselí, Žďáru, Polné, Přibyslavě a všude jinde, kam se nové panstvo stěhuje. Ten pán v Rudolci a Černé Johan Rafael Chroustenecký je vinen, že byl v zástupech panských, kteří vítali na hranicích české země poselstvo krále Frydrycha. Pán je silně nemocný a proto prosí císaře o milost. To vyslyšeno nebylo a byl ven z panství vyhnán do malé vsi daleko odtud do starého domku do Vrbice, kdesi na jihu země Moravské. Jinak bylo řečeno, že o hrdlo také přijít měl. Všichni úředníci, kteří mu sloužili jsou ihned také vyhnáni.

Zima zlá nebyla. Od 20. dubna již bylo teplo, a tak na polích svých se činíme, aby všechno včas do země vsazeno bylo.

Každou chvilku se v naší vsi objevují jezuité a rozliční žoldnéři, kteří přesvědčují nás poddané, abychom přestoupili na víru pravou. Nejprve všelijaké sliby činí, pak vyhrožují a nakonec i udeří. Zatím nemají valného úspěchu.

Úroda se domů pomalu připravuje, ale chodí často bouřky a i kroupy padají. Každý den jsou robotýři násilně nuceni chodit robotovat, dráb nahání i velice malá dítka, lidi kteří jsou tuze staří a nemocní. To ještě před rokem se nedělo.

Proslýchá se, že panství polenské bude mít kardinál Ditrichstein, člověk nesnášenlivý, horlivý katolík a nepřítel jiných církví bez rozdílu.

Zima začala 22. listopadu a drží až do konce roku a po 19. prosinci chodí silné mrazy.

 

Rok 1624

Hned od počátku ledna panují silné mrazy. Největší je od 2. do 19. ledna Všechno je vymrzlé a doma je také veliká zima, i když je dostatek dřeva a topí se ve dne i v noci. Dobytek na nohy padá, a tak zase slámu a různé hadry na paznehty dáváme. Menší zvířata jsou s lidmi v místnosti dohromady. Pak napadlo na 3 lokte sněhu a tak se i oteplilo. Sníh držel až do konce března, potom se udělalo teplo. Nový sníh napadl 23. dubna, ale dlouho nevydržel.

Po domech chodí žoldnéři z Jihlavy a nutí chlapce, aby se do cizího vojska dobrovolně dali. To že oni dostanou dobrý peníz, také oblečení, šavli a jiné věci. Někteří i koně, že si vyslouží a nebo ho, když půjdou do pole, jim obec koupí. Nikdo tomu nevěří  a žádný se nehlásí. Chlapi se do lesa ukrývají a tam několik dnů jsou a až žoldáci odejdou, tak se domů vrátí.

V Polné nastoupil na panství nový majitel, ten Ditrichstein. Všechno mu k ruce zůstat muselo a bývalý majitel byl vyhnán. Šíří se zvěsti, že větší roboty budou a násilně budou zatlačeni do církve katolické všichni, kdo víry této dosud nejsou. Jinak, že veliké tresty budou konány ihned na místě. V Rudolci již také nový pán je, jmenuje se Collatto de Salvatore, který přišel ze země Vlašské (Itálie) a dostal za vojenské zásluhy Rudolec, Černou a Brtnici u Jihlavy, tam prý hlavní sídlo bude mít. Jest prý to tvrdý a nesmiřitelný zastánce učení katolického a je nesmlouvavý a velice panovačný. On nezná jediného slova českého, jakož i ten Ditrichstein na Polné a Přibyslavě.

Z Jihlavy na koních rajtují po kraji jezuité v hábech (šatech) černých a červených. Po vsích chodí, na okna a dveře tlučou a nutí obyčejný lid, aby hned se pokřtit od nich dal se svou celou rodinou. Kdo se jim na místě vyzpovídá ze všech hříchů, dostane hned na místě psaný list, že se polepšil,  a že všeho lituje za léta mimo církev katolickou. Tak pak může svobodně do kostela katolického jíti, jako byl katolík. Ten polepšený však musí zaplatit předem jezuitům peníze, aby se mohly nové kostely, kaplanky a všelijaké kříže stavět na počest převrácení kacířů na víru pravou. V Poděšíně přestoupil jenom rychtář a obecní dráb.

Chodí všelijací cizí žoldnéři a žádají o jídlo, peníze a ženy na zábavu. Kdo by se stavět chtěl, hned na místě bude zmrskán a mučený. Tak to se opakuje každou chvíli. Ženy jsou lapeny a berou je sebou uvázané za ruce a za koňmi musí jít, někdy jen bosé a málo oblečené. Pak někde ženu dále ode vsi do naha svléknou a mnozí sní najednou obcují. Když se za nějaký čas nabaží, tak ji nahou pošlou domů. Stalo se, že v Poděšíně se manžel, který měl mladou ženu proti nim stavěl. Jeho na místě šavlí posekali, že brzo nato zemřel. Jeho mladou ženu, která je tuze krásná, potom k potřebě své dlouhý čas měli. Ona z toho celá chorá byla a ani mluviti nemohla, jak ji ubližovali.

Po lesích se všude dřevo seká,  daleko se odváží. Lesy jsou již vydrancované. Panství v Polné potřebuje hodně peněz, a proto se lesy tak ničí. Všude jsou pokácené hromady silných stromů, hlavně bukové, dubové, ale také méně smrků a borovic. Trochu břízy, olší, jívy, vrb a několik jedlí.

V létě chodí často bouřky a 2x padaly kroupy. Sníh padal s deštěm od 1. prosince a za pár dnů zase nebyl. Konec roku deštivý a blátivý.

Doplňky

Do Polné všelijaké skupiny převrácených katolíků ze všech okolních vsích chodí a věrnost novému pánu slibují. Také v Polné se konšelé uradili a na panství šli prositi, aby privilegia stará jim byla zase navrácena a uznána, která dříve platila za české šlechty. Mnozí polenští měšťané stáli na straně vzbouřenců před Bílou horou. Oznámeno je jim, že když se houfně do lůna církve katolické navrátí, že když věrní na vždycky budou, tak práva dostanou. V Mikulově jsou tato stará práva potvrzena a vrácena 24. prosince 1626. Je však mnoho výhrad v tomto ustanovení a to, že:

Žádný nekatolík nesmí býti přijatý do cechu některého. Cizinec, když katolík nebude, nesmí v Polné býti ubytovaný.

Nikdo nesmí čísti  knih bludařských i jiných lejster rebelantských, kterých všude mnoho mezi lidem jest. Nikdo nesmí takové bludné knihy přechovávati a každý se musí zbožně chovati a do kostela pravidelně docházeti a zpověď konati.

Musí se podle nařízení církve držeti pravidelných půstů, hojně navštěvovat všelijaká procesí nábožná. Kdo to nedodrží, bude potrestaný hlavně na penězích.

Obnovuje se znovu pro obyvatelstvo v Polné právo odúmrť. To proto, aby zase mohli majetky své vlastní movité i nemovité odkazovati komu budou chtít. Když někdo pomře a siroty zanechal, tak představení města právo mají pro ty sirotky ke zprávě jakéhosi zbytého majetku určovati osoby, aby o ty siroty řádně pečovali.

Obyvatelstvo městské a příměstské od robot osvobozeno bude. Netýká se osob, které potahy koňské a volské mají. Ten jeden den na poli panském pracovati bude za rok, kdo potahu nemá ten na polích jeden den žatvu a senoseč sekati bude. Vrchnost, když se na panství ukáže, že když do města jede nebo z města odjíždí, dostati musí přípřež na 4 míle od města.

Znovu je potvrzeno, že podle starých práv, může město měď, cín a sůl prodávati. Taktéž se povoluje, že pivo se zase vařiti může a čepovati. Za to však musí za rok do důchodu panských odevzdati 200 kop grošů ve dvou lhůtách. První jest na sv. Jiří a druhá na sv. Havla. Dále se ustavuje, že vrchnost má právo jen vína jejich nalévati a prodávati. Také jest nařízeno, kdo kořalku pálí, když kotle své má, tak platiti bude za rok 12 kop grošů míšenských vrchnosti. Známo jest také, že trhy, které už za panování králů českých byly od pradávna a to středy po s. Matěji, po sv. Vítu, po sv. Václavu, se povoluje další trh ve středu po sv. Filipu a Jakubu. Na něm se můžou prodávati a kupovati hovada, koně, obilí, věci rozličné a potřebné. Když se trh koná, u pranýře městského korouhvička má býti postavena, v zimě od 8 hodin a v létě do 9 na půl orloji. Když postavena nebude, nikdo nesmí prodávati nic. Ve všech vsích poddanských nesmějí být řemeslníci, kromě kovářů, protože ti ostatní by na škodu byly řemeslníkům městským. Také židé nemají právo něco podobného konati.

Obec je povinna, každý rok na den sv. Františka dáti sloužiti mši svatou za zdraví knížete kardinála Františka z Ditrichstejna.

 

Rok 1627

V Jihlavě byla ustanovena rada, která nařizuje vystavět nové velké domy pro ten nový úřad. Ten nový úřad církevní jest a bude nésti název „Tovaryšstvo Ježíšovo“. Jest vyhlášení církve katolické, že dostati musí zpátky majetky všechny, o které již dříve ochuzena byla. To nevoli velikou slyšeti od jiných církví jest. Jest také utvořeno nové kolegium o potírání církví nekatolických všude okolo i po celé zemi. To kolegium se bude nazývat „Kacířův mstitel“ V Každé vsi poddanské v kraji Jihlavském řečeno jest, že všichni kacíři brzy do kořene vymýceni musí být. Na vsích, kde jsou ještě rychtáři kacířští, hned vymrskáni z obce musí být. V Nížkově byl dosazený nový dráb, který přišel z Polné. On se jmenuje Josephus Majer a je tuze tvrdý katolík. Nový pán v Polné ho po svém boku měl a on mu dobře sloužil. Chodí po vsi své i do vsí okolních Poděšína a Sirákova, kde určuje rychtářům a drábům co budou činiti. S nikým dobré slovo neztratí. Bejkovec ve své ruce stále má po celý den i v neděli. O svátcích a nedělích nahání do kostela v Nížkově a Polné všechen lid. Tam rozkazuje, že na jedné straně stojí katolíci a na straně druhé čeští bratři. Ve dny svátků katolických je přísně zakázáno na svých polích dělati a svátek držeti.

Po naší zemi se šíří mor, to ještě je horší, jak ten nový pán v Polné. Všude prý mnoho dítek a starších, mladých lidí hned pokapalo a pomoci žádné není. Církev nařizuje modlení každý den, stavění křížů a morových kaplánek, to jistě prý pomůže. Všechno platit musí poddaní v každé vsi. Lidé utíkají na jiná panství, aby si život zachránili, Žoldnéři je zase ženou zpátky, tak se ještě více mor roznáší. Jest nařízeno, když chalupa pustá po moru ostane, tak připadne panství. Tak se stěhují do vsí noví cizí robotýři. Ten mor započal léta minulého a šířil se na všechny strany. Z Poděšína utekly 2 rodiny, jsou to Karl Grubhofer a Wolf Pibele. Obě rodiny byly lapeny a jsou zpět nahnání, taktéž jsou na trest dání.

Před několika roky byly v Poděšíně tyto řemesla: 1 kovář, 1 lazebník, 1 sedlář, 1 mlynář a jeho pomocník. V Nížkově: 2 kováři, 1 hamerník, 4 sklenáři, 4 hrnčíři, 1 truhlář, 1 kůžkař, 1 kalounkář, 2 hrobaři, 1 zaříkávačka, 1 babice porodní, 1 barvíř – léčitel, 2 mlynáři a 4 pomocníci. V Sirákově: 1 tesař, 2 bečváři, 9 hrnčířů, 1 barvíř – léčitel, 1 krejčí, 1 řezník, 1 kovář. 1 mlynář, 1 punčochář, 1 kolář, 1 hamerník. V Janovicích: 1 porodní babice, 1 zaříkávačka, 1 mydlář, 1 kráječ sukna (krejčí).

Léto bylo hodně teplé a suché. Úroda jest dobrá a bohatá. Hodně rostou houby, borůvky, maliny a jahody. Jest to však zakázáno v panských lesích sbírat. Děti stejně chodí sbírat, oni jsou bystré a tak uniknou.

Zima začala 22. listopadu velkým povětřím, sníh a mráz trvá do konce roku. Okolo vánoc jsou veliké mrazy a každý den je silný vítr.

Rok 1628

Hned po novém roce vyšlo nové nařízení a to, že nikdo nesmí míti žádné ručnice ani žádné sečné zbraně, pod trestem do šatlavy vsazení. Ty zbraně jsou odevzdány rychtáři a odvezeny do Polné. To se netýká katolíků, kteří mohou míti menší zbraně a k tomu dostanou povolení od vrchnosti. To proti kacířům a zlodějům, kdyby je na hrdle obtěžovali.

V České zemi byla vydána nová konstituce (ústava), která bude dobrá pro nové panstvo, které bude míti více práv. Robotní lidé na tom budou hůře. Roboty se budou zvyšovat a bude více trestů pro kacíře.

Jest nařízeno, aby ve všech vsích byly budovány mučidla pro lid rebelantský, aby každá vzpoura a rebelie hned na místě trestána byla. K tomu rychtáři a drábové nové pokyny dostali. Také na hranicích panství jsou budovány šibenice, to proto, aby lid vyděsili a ti neodcházeli na jiná panství. Ten kdo bude lapen, hned bude na místě samém pověšen. Jsou opravovány a zřizovány obecní šatlavy. Na vsích jsou zřizovány klády, palečnice, žebříky na napínání a jiná potřebná mučidla. Ty mučidla jsou u každé obecní rychty, aby všichni to na očích měli.

V tomto roce trvají tvrdé represe proti českým bratřím. Vesnice obcházejí jezuité, žoldnéři, rychtář a dráb. Prohlížejí domy, kolny, půdy a sklepy. Pátrají po biblích a jiných materiálech. U koho něco našli, toho v Polné na 14 dnů do šatlavy zavřely a pak doma byl dalších 14 dní vsazen do klády. Nikdo jim nesměl pomáhat a až měli smrt na krku, tak je teprve propustili domů. Chudáci ani nemohli domů dojít, jak byli zbědovaní.

Rok 1629

Do Sirákova přijeli 2 žoldnéři z Polné a 2 jezuité ze Žďáru. Nejprve dráb a rychtář celou ves svolal k rychtě. Také jsou pozváni všichni obyvatelé z Poděšína. Pěkně přátelsky oni k nám hovořili, jako když med včelí jazyk líže. Když se víry bratrské zřekneme, to že všechno odpuštěno bude. Nikomu, že se majetek brát nebude. Také řečnil rychtář z Nížkova. Hned jak hubu otevřel, tak pravil hrubě bez přetvářky. Že nám holotě buřičské ukáže, kdo že vládcem v zemi je. Hned ho podpořil rychtář ze Sirákova a Poděšína. Ti jemu přizvukovali, že nám palice o zem otlučou, abychom rozum dostali. Hned započala velká mela. Kdosi na Nížkovského rychtáře skočil a lidi bili hlava nehlava všechny tři rychtáře, kteří nevěděli, co mají dělat. V tu ránu žoldnéři a jezuité na koně skočili a pryč ujížděli. Když mela skončila, Nížkovský rychtář, který prosil, aby ho už nechali, se belhal domů. Když celá ves utichla, všichni čekali, co se bude dít. Hned druhý den po ránu přijelo 12 žoldnéřů ve zbroji a s nimi 6 jezuitů. Po vsi pár chlapů polapili a hned je do klády vsadili. V té kládě 4 dni byli o hladu a žízni. Znovu svolali obě naše vesnice a znovu se opakovalo slibování a vyhrožování. Nakonec 3 rodiny, 2 ze Sirákova a 1 z Poděšína se do církve katolické dali. Ze Sirákova to byla rodina Doležala a Fuky a z Poděšína Krupauera.

Zima začala 17. října. Padal déšť se sněhem. Pak začalo sněžit a mrznout a to vydrželo až do konce roku.

Rok 1630

Pisatel popisuje dobu, když jeho dva bratři utekli z naší země pryč: 14. února žoldnéři přišli a v železech mě odvlekli prvně do Polné a pak do Žďáru. Tady mne 12 dnů vyslýchali, mučili a slibovali, vyhrožovali a zase mučili, abych pravdu pověděl, kde bratři jsou, kde se scházíme, kde jsou schované zakázané knihy, kdo se chystá další utéct. Potom zase bití, málo jídla a skoro žádnou vodu. Nic jsem jim nepověděl a ani slovo jsem neprozradil. Už jsem tak malátný byl, že jsem nic nepociťoval a všechno mě bylo jedno. Potom mě zase do huby močku lili, až jsem vědomí ztratil a nic jsem necítil. Pak ven na půl mrtvého a napůl holého mě vyhodili a víc se o mě nestarali. Když jsem trochu procitnul, tak nevěděl jsem co je a kde jsem. Plazil jsem se 2 celé dny, ani nevím kam, a kde jsem zůstal ležet bez vědomí. Když zase rozum se navrátil, krok za krokem jsem k domovu šel. Lidi, kteří mě viděli hned pláč měli a hned pryč utíkali s křikem hrozným. Když domů jsem se dobelhal u dveří jsem zůstal ležet. Do konce dubna jsem na půl mrtvý ležel, než jsem se zmátořil. Jak jsem trochu začal vládnout, hned mě vyhnali robotovat. Opravujeme hráze rybníků v Poděšíně, Nížkově a v Janovicích.

V létě chodí často bouřky s deštěm i krupobitím. Po žních 4. září oheň vypukl v Sirákově u Johanese Beyczka. 22. října vypukl oheň v Poděšíně v chalupě u sedláka Filzbauera.

Lovy se konaly na divokou zvěř v Poděšíně, Sirákově, Janovicích a Nížkově. Uloveno bylo: 3 jeleni, 2 daňci, 11 srnců, 1 vlk, 15 lišek, 2 jezevci, 22 zajíců, 4 králíci, 2 tchoři, 5 kun, 2 veverky, 1 bobr, 2 ondatry, 19 koroptví, 2 bažanti, 1 sojka, 9 sov, 2 straky, 5 kavek, 2 vrány, 1 káně, 1 orel, 1 poštolka, 1 raroch, 12 divokých kačen, 2 roháči a 5 potápek. Vše bylo odvezeno do Polné a honci nedostali vůbec nic.

Zima začala 3. listopadu, kdy začal padat sníh. Koncem roku přišly silné mrazy.

 

Rok 1631

Léto je teplé. Zima započala 22. listopadu. Padal sníh a hned nato přišly mrazy.

 

Rok 1632

Leden je tuze mokrý. Padá déšť a sníh. Mrazy jsou slabé. Mnoho lidí je nemocných a malé děti umírají. Léto je také mokré a tak lidi mají, že nic nesklidí. Nakonec rodina poklidila:žito 8 panáků., ječmen 4 mandele, oves 15 malých panáků, pohanka 3 pinty, mák 1 žejdlík, med domácí 3 žejdlíky, hrachovina vybitá 3 pinty, fazol 3 žejdlíky, sýr 1 kamenný malý, máslo přepuštěné 2 žejdlíky, boby 4 žejdlíky, zelí 1 bečka, řepa 1 menší vůz, seno 2 vozy, otava 1½ vozu. To málo všeho jest a tak šetřiti musíme. Také desátky do Polné a Nížkova odevzdávat se musí na Jiřího a Galluse (Havla). Koupil jsem lůj a olej lněný na jídlo u žida v Polné, který se jmenuje Hann Johanus. Jest to člověk velice spravedlivý a nikoho neokrádá.

Lovil se rybník 1 v Poděšíně, 1 v Nížkově a 1 v Polné zvaný Čihadlový. Hony na zvěř nebyly.

První sníh napadl 16. listopadu a brzy začaly mrazy. To trvalo do konce roku.

Dne 4. prosince velký oheň v Poděšíně u rychtáře Eliase, tam rychta obecní jest. Ten oheň celé chlévy, stodolu a kus chalupy strávil. I ten dobytek v ohni všechen zůstal. Také pohořela pokladnice obecní, kde všelijaká lejstra potřebná byla a peníze nějaké taky. To lidi strašně pobouřilo, že ten Elias, tak nepořádný člověk jest, když dobře to nemá ochráněné. On nic na to praviti nechtěl.

 

Rok 1633

Od konce minulého roku udeřily velké mrazy. Voda ve studních je všechna vymrznutá a sněhu leží málo. Dobytek i lidé musí pít vodu ze sněhu. Ještě veliké větry panují a tak každá dírka v chalupě se musí pořádně ucpat. Nikdo nechce chodit robotovat, a tak obecní rychtář a dráb pořád hrozí velkými tresty. Koncem března už panuje teplé počasí a hned se člověku lepší dělá. V dubnu už lidi vyhání dobytek do lesa přes zákaz, aby trochu loňské suché trávy sehnal. Všechny krávy jsou hubené a bučí hladem. Také svině jsou vyzáblé, ovce a kozy také. Každý čeká, už aby nová úroda byla. Kdo trochu obilí navíc měl, to na mouku v Poděšíně nebo v Sirákově namlel.

Nařízením je kontrolováno, že všichni „kacíři“, jak jsme nazývání, musí chodit do kostela katolického do Nížkova, který vždycky sloužil církvi naší bratrské a několika katolíkům.

 

Rok 1634

O vojně se všude mluví a mladí muži jsou verbovaní na vojnu. Robotovat se pořád musí, i větší dítka. Léto je velmi suché, ale 18 srpna přišla velká bouřka, která nadělala mnoho škody. Objevují se nové peníze, jsou to rýnské zlaté. Jeden zlatý rýnský je dohromady 60 krejcarů. Platí zde ještě tolary už tuze dlouho, které mají hodnotu jakožto 2 moravské zlaté za 1 tolar. Mimo to platí peníze všelijaké, když zlaté jsou. 1 zlatý má hodnotu 30 grošů českých i moravských. Kůň stojí 25 zlatých i více, kopa vajec (60 kusů) 4 groše, 15 slepic okolo 1 zlatého. Když někdo s koněm či volem u cizího pracuje celý den, dostane 4 groše, když 2 koně či dva volky má dostane, 8 grošů, ale musí dělat celý den od slunka do slunka. Nádeník na panském dostává za celý den 1 groš, což je tuze málo.

Zima začala 30. listopadu. Na svátky Vánoční musí jít všichni poddaní do kostela svatého Mikuláše v Nížkově.

 

Rok 1635

V létě chodí často silné bouřky, ale zatím nečiní velké škody. Na zelí a na řepě je hodně housenek a tak nevíme, než to poklidíme, jestli to všechno nesežerou. Ta řepa a zelí, to naše jídlo je časté, doma jest skoro každý den. 1. dubna je obnovena huť na železo, jak v Nížkově, tak i v Sirákově. To je dobrá zpráva pro všechny lidi.

Rok 1636

Celé svátky Vánoční, Nový rok, Tří Králů musíme chodit do kostela katolického v Nížkově. Kdo rebeluje, ten za trest musí chodit do kostela katolického do daleké Polné a žádné pomoci není. Kdo by se chtěl příčit hned je vsazený do klády nebo do šatlavy v Nížkově nebo v Polné. Takový radostný život máme pořád. Jenže stejně lidé pořád odmítají přijmout to nové náboženství a doma se tajně schází a tam s biblí bratrských čtou.

V Sirákově žijí:

 

1. Vdova Marža Flesarová, robotýřka

2. Czincžera Wacslaw, obecní dráb

3. Kucžera Mateg, robotýř a barvýř – léčitel

4. Hönig Wawrřynec, krejčík a včerarž

5. Dreycžek Ritus, mistr tesařský

6. Vdova Hrůzowa

7. Deutsch (Dajč) Josephus, robotýř a kočí panský na statku v Nížkově

8. Jahn Bartolomeus, mistr v huti v Sirákově, sitař na vsi

9. Karl Hofmann, robotýř v huti železný v Sirákově

10. Josephus Neubauer, sedlák a robotýř a také sedlář obecní

11. Božey Sobotka, rychtář obecní, sedlák a kostelník katol. v Nížkově

12. Chalupa pustá po zběhlým Chromým Wacslavusi. Do Polska letos zběhl s celou rodinou i skrovným majetkem. Chalupu má rychtář Sobotka Božey.

 

Dohromady je chalup osedlých 11, a 1 pustá v nájmu Sobotka Božey, rychtář v Sirákově. Dál tady jest hamr železný, kde Němec Habner Adalbertus jest s famílií svou.

Mužů od 14 let je 32, dítky a ženy 51, 2 vdovy. Ve vsi jsou 3 koně, 17 krav, 8 sviní, 22 ovcí, 16 koz, včelí ouly 7. Za vsí bydlí svinipas, sirotek Evžen, zvaný Bubla, dál pasák dobytka hovězího Bruno, zvaný Prušák, on Němec jest.

 

Ve vsi Podiešín jest toto obyvatelstvo:

 

1. Eliass, rychtář ve vsi Poděšínské

2. Urban Doležal

3. Matheus Frypauer (Freibauer) Niemetz

4. Gyržík Enders, mlynář jest obecní

5. Johanus Freibauer, svobodný sedlák, Niemetz

6. Foltýn Lukeše

7. Rathaus Krysten

8. Bartha Krupauer, Niemetz

9. Hanz Feyth, Niemetz

10. Stephan Drypauer (Dreibauer) Niemetz

11. Klement Pibiel, Niemetz

12. Martin Sobotka (byw to grunt zbiehlyho Nowotnyho)

13. Ssimon Patek,  (byw to grunt zbiehlyho Gregora Nowotnyho)

14. Ssimon Pospíchal a Ygnatz Thomek (ten zbiehnul)

15. Krystian Tlačbaba (byw to grunt zbiehlyho Ferdy Ssimka)

16. Wondra Nedielka (byw to grunt Giry Holmana) Niemetz

 

Ve vsi je 16 chalup osedlých a 1 neosedlá ta spadlá jest.

Mužů od 14 let je 42, dítky a ženy 49, celkem 91.

Za vsí jest stará chalupa, kde bydlí pasák sviní jednooký Blažej, zvaný očko. Pasák krav starý tulák Jozífek, zvaný Turčín.

Ve vsi jsou 4 koně, 17 dojných krav, 9 volů, 5 sviní, 49 ovcí, 17 koz a 9 včelích oulů.

17. dubna do naší vsi i vsí jiných početné skupiny žoldnéřů a mnichů přišli. Zase stejné sliby, aby podpisem svým se do církve katolické hlásili. Hned jsou ti lidé zkoušení, jestli motlitby katolické umí, aby v kostele hanbu nečinili. Když do naší chalupy vešli, to já hlavu jsem k zemi sklonila a dítka naše také. Ani slovo jsme s huby své nepustily, ani neodpověděli jim na nic. Když už nic zpraviti nemohli, tak rychtář náš potvorný odrodilec, praví: „Maržo prokletá, odpověz něco“. Já na to: „Tak, jak jsem se narodila, tak zase umřu“ a víc ani slovo jsem neřekla. I dítka mlčí, jak já je naučila. V ten moment jeden žoldnéř mně za vlasy uchopil a hlavu mě o dveře tluče a tuze křičí. Tak také jeden mnich se připojil a dítka naše hnátou svou několikráte kopnul. Malý Jiřík velký pláč učinil a za mne se schovával. Pak odtáhli všichni pryč.

 

27. srpna vypukl v Sirákově oheň. 2 chalupy oheň navštívil. Jest to chalupa Dajče a Hofmana, skoro všechno jim pohořelo, ještě že nejsou žně, chudáci nic nemají.

Zemřel majitel panství kníže kardinál František Ditrichstein. Hned po něm přebírá další větev rodu toho cizáckého Maxmilián kníže z Ditrichsteina. Nic lepšího nás nečeká, jestli to ještě nebude horší. Jak pán předešlý, tak i ten nový má za úkol upevnění moci katolické a vymícení Bratří českých až do kořenu. Právě náš kraj od Žďáru po Jihlavu je tuze zpustlý. Vesnice jsou poloprázdné. Obyvatelstvo ze strachu z katolíků utíká do cizích zemí. Chalupy jsou spadlé, polnosti rozvrácené a zarostlé hložím. Na příkaz Ditrichsteinů jezdí kněží, jezuité i mniši ode vsi ke vsi od fary ku faře. Všude jsou obnovovány staré fary a nové zřizovány. Jsou opravovány a zřizovány nové kostely. Ditrichsteinové mají velké majetky v Mikulově, to daleko od nás. Tam se hojně tisknou nové katolické knihy a všelijaké listy proti kacířům.

Zima začala 22. října a držela do konce listopadu. Pak přišel déšť a bylo bláto a nato zase sníh a silný mráz, který trval do konce roku. Na vánoce leží 3 lokte sněhu.

Rok 1638

Švédská vojska se po zemi šíří a mladé muže verbují k nim. Lidi myslí, že Švédové nám Bratrům českým budou pomáhat, když oni také evangelíci jsou. Ale vidět to nikde není. Po chalupách vymetají a zase peníze, krmení, jídlo a ženy lapají. Jak se jim některá dostane do ruky, tak se má několik dni zle. Jen odtáhnou, tak zase mniši po chalupách chodí žebrati peníze a med, vejce, máslo, sýr. Lidi sami nemají co do huby zhola nic.

Hodně malé děti a staří lidé umírají a tak mnohdy rodiče rádi jsou, že ke stolu míň hladových si sedá. Čas od času mor se ukáže a pak za dva, tři dni konec toho člověka jest. On celý černý hned jest a už pomoci není žádné. Toho se bojí každý z nás. Hony se konaly u nás a zabito bylo: 4 jeleni, 4 mufloni, 9 srnců, 1 vlk, 2 daňci, 5 lišek, 5 bobrů, 4 ondatry, 1 jezevec, 2 tchoři, 7 kun, 3 veverky, 12 koroptví, 3 bažanti, 2 sovy velké, 4 malé, 1 sojka, 5 vran, 1 orel, 7 kavek, 2 káňata, 3 ostříži a 2 krahujci. Zabité byli 4 kočky domácí toulavé, a 2 psi toulaví, ti byli dáni honcům na jídlo. Vydělané kůže se musí na jaře odevzdati v Polné.

Zima začala 1. prosince. Napadlo hodně sněhu. Na svátky vánoční musí jít celá ves do kostela v Nížkově. Kdo se do kostela nevejde, venku státi nebo klečeti celý ten čas musí.

Rok 1639

Zima panuje krutá a mrazy drží 17 dní v lednu. Zase není žádná voda ve studních a tak se seká led a sníh v kotlích rozpouští. Hodně sněhu všude leží do konce března, pak je teplo a koncem dubna opět sněží až do 10. května. Potom panuje teplé a suché povětří. Pak nastala velká po celý pilna, drábové a rychtáři nás nahání práci konati. V červnu několikrát ledové kroupy padaly a hodně úrodu potloukly.

Za povolení svatby se musí zaplatit v Polné: 6 zlatých na penězích, 40 slepičích vajec, ½ kamene sýra. Rychtářovi 2 zlaté, 1 žejdlík medu domácího, faráři v Nížkově 1 zlatý a 70 krejcarů, 3 mladé slepice, 1 žejdlík medu domácího.

V domech je jedna velká místnost, ve které běžně přebývá až 15 lidí. Celý srpen chodí velké bouřky a silné větry. Začalo růst mnoho hub a lesních bobulí, co jsou dobré na jídlo.

Zima začala 11. listopadu na pár dní, pak přišli mrazíky, které drží do konce roku. Na svátky vánoční napadlo 1 loket sněhu.

Rok 1640

Hned od ledna jdou silné bataliony švédského vojska, které od východu ze země moravské přicházejí. Jdou od Žďáru, Matějov, Újezd, Sirákov, Poděšín, Zábornou do Polné. Také táhnou přes Bohdalov, Německý Rudolec, Janovice do Polné a dále Stáj, Zhoř na Jihlavu. Když do některé vesnice přitáhnou, to za rychtářem hned jdou a požadují ti oficíři peníze, seno, oves, chleba, maso a jiné věci. Verbují mezi mladými muži, aby s nimi šli do pole bojovat a že dobrý peníz dostanou. Jsou mezi nimi Švédi, Poláci, Lotyši, Dáni, ale také Moravané, Slezani, Češi, Uhři, Slováci a kdo ví ještě kdo. Muži mladí i starší do lesa utíkají a tam se schovávají, než odtáhnou. Oni pak také vozy kradou, kšíry i koně, když jsou se sedlem. Když některého muže uprchlého lapí, hned je o hlavu kratší anebo musí s nimi násilně jít. Také ženy jsou pronásledovány, aby s nimi smilnosti činili. Některé jdou dobrovolně, ale většinou s donucením a pak mnoho vytrpí.

Do huby své skoro nic nemáme a s bídou 1 x za den něco sníme. Panští úřadníci z Polné nařízení dali, že ještě musíme do panských sýpek každý 4 pinty obilího dát a krmení pro koně a krávy. Po domech lezou a dělají prohlídky, ale nikde není co k odebrání.Nahnali robotníky do Nížkova, Poděšína i Sirákova opravovati panské rybníky.

Rok 1642

Švédská vojska, jenž jsou součásti batalionu hraběte Brojia. Velí jim lajtnant Bumhorsten. Jen jak v červnu dorazila, obce jim museli vyplatit – Nížkov 60 zlatých, Poděšín 26 zlatých, Sirákov 19 zl., Matějov 12 zl., Újezd 12 zl., Veselí 68 zl. Každá vesnice musí zase ještě dát seno, oves, med, vejce, sýr, mladé slepice a ve Veselí, kde mají pivovar i pivo. Mezi Sirákovem a Poděšínem mají velké ležení a tam velké přístřešky s plátna a kůží měli zde udělané a bydleli tam vysocí oficíři. Švédské vojsko zde pobývalo 8 dní. Doslovně se píše také toto: „Po vsích žoldnéři polapili 17 žen svobodných i vdaných a tam je pohromadě provazy povázali, aby utéci nemohli. Pak do tohoto ležení oficírského po několika pouštěli, do hola svléknuli a den a noc celou s nimi obcovali. Tam na zemi jen sláma byla. Když nabažili se do sytosti, tak je druhý den holé ven vyhnaly a domu poslaly. Venku, kde mnoho soldátu bylo, tak zase, když oni je holé viděli, tak pochytaly je a znovu jich trpali. To když se domů vrátili, několik dnů choré leželi. Žena milá má, byla čas ten celý v lese v lochu (jámě) schovaná a já jídlo nosil jí, to štěstí náramné ona měla.

Slyšeti jest, že dne 13. června byl vypleněn klášter ve Žďáru. To bylo před tím, než dorazili do našich vesnic. Mniši trápeni všelijak byli a majetek silně bránili. Potom oni prchli od Žďáru dosti daleko, kde jsou jeskyně v hoře Žákově. To ti Švédi nevěděli, jinak by zle dopadli. Když od nás odtáhli, tak v Jihlavě se zle také zachovali. Celý kraj od Jihlavy po Žďár vypleněný zůstal.

Počátkem července přitáhli do Polné. Tady žádají krmení pro koně, peníze jako výpalné. Lidé mysleli, že odtáhnou v klidu. Oni, aby za sebou památku zanechali, zapálili zámek Polenský a celé dolní město. Jako rukojmí vzali sebou děkana katolického Pavla Hildebranda. Odvezli ho až na hrad do Lipnice. Tam zůstal vězněný. Aby ještě více msty udělali, vzali do zajetí celou městskou radu, tu odtáhli do šatlavy v Jihlavě. Tady oni dlouho týrání jsou, do té doby, pokud město Polná za ně peníze nezaplatí.

Když konce to nemělo, konečně vojsko císařské k Jihlavě přitáhlo a střelbu z velkých kusů (děl) na město chystá. Jenže Švédi jsou chytří a pochytali lid obyčejný a ten dopředu stavěli, aby císařští slitováni měli.

Úroda daleko na všechny strany jest koňmi podupána a zkrmena na jejich krmení. Na některých vesnicích nemají zhola nic.

Zima započala 22. listopadu, mráz bez sněhu. Sníh napadl 3. prosince a držel až do konce března příštího roku.

 

 

Rok 1643

Zima byla poměrně mírná.

Tohoto roku protihabsburští jenerálové chtějí město Vídeň dobýt a bojovat proti císaři. Ferdinandovi III. za pomoci knížete ze Sedmihrad Jiří Rákoczi. Císaři pomáhají Poláci a Dáni a tak pro Rákocziho válka zle dopadne. Tam prý hodně našich mužů na smrt padlo.

Robotovat se musí stále víc a víc, každý den celý rok. Každou chvíli rychtář po vsi své chodí a mladé muže láká do vojska, že se budou mít dobře. Někteří těm slibům věří a jdou za pár zlatých peněz.

Lidé, kteří pracují v hamru, jak v Nížkově, tak i v Sirákově mají dost práce a nemusí chodit do roboty, jelikož v hamru je práce velmi namáhavá. Pracuje tam mnoho cizích mužů z jiných vesnic a dokonce z jiných panství. Oni nocleh pro sebe shání. Kdo má v chalupě trochu místa, tak rád se uskrovní a ty hamerníky do chalupy na noc bere k sobě. Každý groš je dobrý. Mnohdy se stává, že když chlapi peníze ke konci týdne dostanou, to pivo a kořalku do sebe nalévají. To mnohdy se stává, že když pak hodně už toho v hlavě mají, to pak s ženami, kde v chalupě jsou ubytováni, obcují. To někdy zle končí, když manžel to trpět nechce a nebo málo peněz tem hamerník dá. Tak to často je skoro všude, kde ti chlapi nocují.

Nikdo neví, co druhý den se bude dít. Z jedné strany verbování do vojska, ze strany druhé strach z jezuitů a ze strany třetí větší roboty a bída všude jest.

Zima začala již 17. října a držela do konce roku.

Rok 1644

Silná zima pokračuje do konce února. Všude panují silné mrazy. Voda ve studních je zamrzlá a dobytek je od silného mrazu nemocný. Také hodně lidí umírá na zápal plic.

6. června přišli do vsi v hojném počtu žoldnéři a také jezuité. Po vsi pochytali mladé muže, kteří jsou protestanti do 40-ti let. Na ruce jim železa dali a odvedli je do Polné a potom do Jihlavy. Sirákovský rychtář Sobotka pravil: „Tu máš, chlape, kacířskej, my tobě na krku hlavu nenecháme dlouho. Je to pro všechny kacíře vysvobození, když musíte jít do vojska a tak z naší země svatý se vytratíte dočista. Tak vy všichni, holoto dopadnete“. On ten Sobotka dříve dobrý sborník (aktivní člen) byl v církvi naší bratrský a pak se hned převrátil, aby se měl dobře. Odveden do vojska byl i pisatel této kroniky Matěj Flesar ze Sirákova. V psaní pokračovala jeho manželka Karolina, která píše: „Padám před ním (Sobotkou) na kolena a pláču silně i pravím mu, aby ho doma nechali, když tam sama v chalupě ostanu dočista“. Tu ten Sobotka mě praví: „Jdi ty hadí plemeno, nebo tobě na hrdlo svoji nohu dám, abys dýl tady už nebyla“.

Je slyšet ze všech stran od formanů cizích i tuláků rozličných, že do Čech se valí velké regimenty vojska Švédského pod vedením jenerála Tortensona, který dobrý válečník prý jest a církev naší bratrskou podporovati bude.

V tomto čase musí chodit robotovat převážně ženy, protože muži jsou téměř všichni ve válce.

3. listopadu napadl sníh a koncem roku přišly silné mrazy a padal sníh.

Rok 1645

Zima je dosti tuhá a mrazy jsou od poloviny ledna do konce února a od 22. března trvaly 6 dnů, potom již bylo pěkně. Léto je suché a teplé. V lesích narostlo mnoho plodů.

Po zemi se pohybují Švédi a všude žádají potraviny, krmení pro koně, vozy, sedla, kšíry i peníze a žádná ženská si před nimi není jistá. Rakouská vojska od nich dostávají všude na pamětnou a tak nikdo neví, kdo je kdo a kdo proti komu válku vede. Koncem března obsadili Poděšín, Sirákov a Nížkov Rakouští vojáci. Rychtáři je ubytovali po bratrských chalupách a oni všude vymetají a co najdou, tak ukradnou a s ženami obcují, ať jsou svobodné nebo vdané. V těchto rodinách je musí nejenom živit, ale musí na ně prát a vše čistit.

Co popisuje jedna žena, co měla muže na vojně: „Když v noci přišla tma veliká a já na kožich na zem ulehla, tak oni všichni tři mne lapili, dohola svlékli a pak se mnou obcovali celou dlouhou noc. Já jsem jich prosila, že vdaná jsem a můj muž v jejich vojsku také je a oni si toho nevšímali a ještě se mně smáli. Tak tomu bylo celých 12 dnů. Noc co noc“.     Všichni byli rádi, že za 12 dní odtáhnuli pryč.

Ve vsi se povídá, že velká řež u Jankova byla, kde padlo tisíce Rakouských vojáků, kteří na velkých kupách leží a hnijí. V jejich vojsku slouží převážně Češi a Moravané. Mrzáci co se domů vracejí, povídají, že to byla největší bitva za 30 válečných let.

Rok 1646

V Sirákově, Poděšíně i v Nížkově se některým ženám narodily léta 1646 dítka nemanželská po vojácích, kteří zde před rokem nocovali po vsích a jejich manželé doma nebyli. Některá ta dítka malá je poznati, že jiná jsou v obličeji svém. Některé ryšavé jsou, některé světlé vlasy hodně mají i některé i kůži tmavší také mají. To mela bude, jestli se manželé jejich domů vrátí. Ale dítka se narodila i děvám svobodným. Ty ženy za nic nemůžou, jiná pomoc nebyla. Oni sami celý život hanbu svou ponesou a dítka jejich také.

Rok 1647

Po vsích jdou zvěsti, že se bude robotovat jenom tři dny v týdnu. Tento zákon už prý platí delší čas, ale vrchnost lidem nic neřekla a ti museli robotovat po staru.

Slyšeti jest, že v Polné Švédi když tábořili v kostelíku sv. Kateřiny, ten vyrabovali dočista a pak oheň nakladli. Protože on z polovic dřevěný byl, tak oheň strávil hodně toho. Po vsích se peníze na opravu sbírají.

Pořád po vsích mniši chodí s žoldáky a chalupu od chalupy berou a nutí nás ať kacířství zavrhneme a do církve svaté katolické se pokorně hlásíme. Oni neví, kdo vlastně jest kdo. Všichni do kostelů katolických stejně choditi musíme a všechno podle toho dělat se musí. Křest, svatba i pohřeb i když se nám to příčí.

Zima byla tuhá od ledna do konce března.

Rok 1648

Únor je tuze studený. Zima začala 29. listopadu, kdy začal silně padat sníh. Ke konci roku přišly silné mrazy.

Roboty jsou stejné i desátky jsou stejné 2x do roka pro panství, církev i rychtáře, který si dobře žije.

Je vidět všelijaké nové peníze. Je to malý groš, po Rudolfu II. císaři, 1 zlatý jest 60 krejcarů po Maxmiliánu II. císaři, tolary zlaté nebo stříbrné Ferdinanda III. císaři. Pak jsou to dvacetníky tj. 12 krejcarů, čtyřiadvacetník, tj. 24 krejcarů.

V červnu velké kusy ledu z nebe padají a tak hodně úrody je pobité v blátě leží i na poli. To bude veliká bída.

Zase před žatvou do vsi jezuité, mniši a s nimi rychtář po chalupách je vodí a hledají bible a knihy jiné, co nejsou katolické. Kde něco najdou, hned to seberou u rychty spálí a ty provinilce hned do klády posadí na 4 dny bez vody i jídla. Každý toho rychtáře na věky proklíná a plivajíce na něho volají: jednou zaplatíš lotrasi zrádný. On se každému jen směje do očí.

Zase se do naší země švédská vojska tlačí pod vedením jenerála Wrangela a Königsmarka. Lid zase hrůzu má. Dobili s prý až do Prahy a silné kořisti sebou berou.

Jdou zvěsti, že prý už mír bude, tak prý se domluvili potentáti válčící. To prý bylo v Němcích v zemi Vestfálsko. To zajisté už navždy církev katolická svou moc strašnou nikdy z ruky svých nepustí. A tak je konec naší naděje, že by svobodu církve naší někdo obnoviti ráčil. Oni to dobře vědí a tak proto po vsích chodí, lid sužují a bez strachu dělají co chtějí. Lidé pomalu lhostejní jsou a jeden za druhým svou církev opouští a dávají se na stranu katolickou.

Hony se konaly u nás i na panství Rudoleckém. Tam pak na zámku velké oslavy byly. Mnoho žen muselo jít jídlo strojit, uklízet a všechno připravit. Byly tam všelijací muzikanti a mnoho panstva se tam radovalo. Celá slavnost trvala 3 dny a ženy k všelijaké zábavě měli. Všelijaká smilstva s nimi dělali a tak je to každý rok. Žena nemá pro ně žádnou cenu a každý si sní může dělat co chce. Je pravda, že některým ženám se to líbí. Nejhorší je, že i faráři katoličtí s ženami tam obcovali a bujarí velice jsou.

 

1649

Zima drží od nového roku a napadlo hodně sněhu. Nová zima začala 2. listopadu, kdy přišel mráz a napadlo trochu sněhu. 27. prosince začalo pršet často se sněhem.

Robotovat se chodí do Nížkova, Poděšína, Sirákova, Polné, Matějova, někdy do Veselí a Rudolce co jsou v cizím panství. Všude jest plno housenek a všelijakých brouků v klasech obilí a ti to hodně žerou. Zase lovy na divokou zvěř se konaly. Všechno bylo odvezeno na zámek do Polné. Museli jsme po lesích, loukách i polích běhat, klacky do stromu tlouci, aby zvěř ven vyšla. Tu pak psi štvali a panstvo na koních ji dobíjelo všelijakým způsobem. Ženy co vdovy jsou, nebo co mají muže ve vojsku museli do Polné jíti a tam panstvu vařiti a všechno potřebné dělati pro jejich pohoštění. Tam  zase muzikanti byly, všelijací páni cizí co neznáme, Jak zvykem jest museli jim ženy k milováni sloužit podle toho kdo si poručil toho museli poslechnout. Byla tam ženy mladé i pod 15 let a naopak i staré kolem 60 let.

1650

Od 27. prosince do 8. ledna padal déšť.

  1. ledna se domu z vojny po sedmi letech vrátil Matěj (původní pisatel těchto stránek).  Tak začínám psáti po sedmi letech zase já Matěj I, který z cizích zemí domů se vrátil z války zlé a život svůj a víru si uchoval. To strašná vojna byla, když po zemích jsme se pohybovali. Rád jsem tomu, že snad doma budu už napořád. Ženě vyprávím, jak několikrát osekaný jsem byl a smrt už za hlavou mě stála a chtěla mne vzíti sebou. Jak často jsem na ni vzpomínal, když tak jsem raněný ležel. Když na šturm jsme s Rakušáky šli, tak jsem na koně sednul a ke Švédům jsem tajně odešel, když oficíři neviděli mně. Pak s nimi jsem celá léta válčil a po zemi Polské, Pruské, Saské, Lotyšské, Litevské i Dánské. U moře velikého jsem také byl, viděl velké koráby, které jak chalupy naše a ještě vetší byly. Všelijaké lidi jsem poznal, jazyky neznámé jsem se naučil. Pomáhali jsme lidu ubohému, ale také jsme loupily, zabíjeli a o kořist se dělili s oficíry i mezi sebou.

Domů jsem dovezl 2 koníky pěkné mladé, veliký vůz železem pobitý celý, všelijaké věci z kořisti válečné. Ženě jsem dovezl prstýnek zlatý, do uší oringle (náušnice) také zlaté, hodně plátna, všelijaké škorně pro mne i ženu mou, suknice, šátky, jupice a také i pro sebe hodně věcí na sebe i nohy. Také hodně penězí, 2 ručnice, šavle, kulichy (pouzdra zlatem lemované) a jiné věci.

Druhý den, když doma jsem a na loži ovčím ležíme s ženou svou, loučí trochu světlo máme a rozprávíme pořád. Najednou veliké rány na dveře jsou i na okýnka malá. Hlas silný slyšeti jest od chalupy zvenčí. Praví otevři ty krávo stará, sic ti chalupu zbořím a už se svlékej hned. A zase otevři ty krávo, abych tě trpat mohl zase. To je ten Sobotka žena praví. Už jsem nevydržel, hodil jsem na sebe mundur vojenský, byl jsem oficírem vyšším, do jedné ruky louč a do druhé šavli dlouhou, silně ostrou, která stovky hlav posekala. Když otevřel jsem dveří a posvítil loučí na něho, on praví: jdi z cesty oficíre, seč tě do šatlavy vsadím hned, jako dezertéra neznámého. Já jsem rychtář.

Já na to hned pravím: já jsem oficír Matěj, manžel Karolíny. To on se na mne podíval a hned celý bílý ostal, jako plátno vybílené. Ani slovo ze sebe dostati nemohl. Tu šavli jsem odhodil, jeho za hrdlo lapil a za řiť jeho a na hnůj mokrý jsem ho hodil hned a pravím mu: Když ještě jednou k chalupě naší přijde, rozsekám tě na kusy, jak svini divou. On dost velký jest, ale já ještě víc, tak on sebral se a pěstí hrozí, že ukáže mně ještě. Ráno jsem na kůň vojenský sedl oděný do mundůru oficírského, šavli na boku a klobouk široký vojenský na hlavu sobě dal. Na panství jsem zajel a glejt psaný ukázal já pánům těm, že jsem 7 let sloužil, že v plen (v zajetí) jsem se dostal a tam co jsem vytrpěti musel a kolikrát posekaný že jsem byl. Oni nic neví, že jsem dezertýroval ke Švédům. Ten list oni německy sepsali a to stačiti musí. Oni ti páni tuze hloupí jsou. To oni na mne jako med byli i ruku dali mne a co že přáti bych si chtěl. Já na to: Chci se i s ženou svou z robot vyplatit hned teď. Tak jsem podepsal lejstro. Jest tam psáno, že na 10 let jsem zaplatil 2 x 125 zlatých za sebe i za ženu svou a že na čas ten celá moje família svobodná jest. Penězí dost jsem měl za těch 7 let, co jsem po světě rajtoval. Z války se do Sirákova vrátili ještě 2 chlapi. Jeden se jmenoval Puža a má ruku uťatou pod loket svůj. Ten druhý se jmenuje Deutsch (Dajč). V Poděšíně také se vrátil 1 bez hnáty své, toho právě dovezli ti ze Sirákova. Padnuli z Matějova 2, Újezda 4, Veselí 9, Záborné 5, Janovice 4, Skrejšova 3, Bohdalova 11, Rudolce 9, Chroustova 5, Stáje 2. Těch mrzáků je víc jak padlých, a neb těch, kteří tam třeba sami dobrovolně ostali a žíti tam svobodně budou.

Chodím na besedy z těmi žoldnéři, kteří se mnou ve vojně byli a domů se vrátili živí. I oni praví, že ten Sobotka jejich ženy trpal i když oni nechtěli poslechnout. Tak jsme se domluvili, že něco udělati musíme, aby on také památku měl. Jedna žena s ním dítko má, ale to chudátko za nic nemůže. Tak, že až čas přijde, tak se sním vyrovnáme.

Došel den dobrý, to bylo jest 29-ho Augustus (srpna) jméno Smil, s přáteli třemi jsme dohodu učinili, že toho Sobotku potrestati musíme. On ten lotras už zase hlavu vysoko nosí a myslí si, že všechno zapomenuto jest.

Jednou když do Nížkova kráčel, tak jsme v lese v roští hustém na něho počkali. Když na krok byl, to ze zadu na něho jsme skočili a pytel hadrový na hlavu hodili. Ruce za záda svázali a na zem povalili ho. On křičel a prosil, ale my ani jednoho hlesu nevydali nic. Jeden suknici mu ztrhnul a kudlu ostrou vzal. Pak pytlík rychle rozšmiknul jeho a kulky uříznul celé. Pak zašili jsme mu to a hadrou ovázali, aby všechnu krev nepotratil. On strašně křičel a prosil, že ať ho živého necháme. Pak jsme mu ruce odvázali a pytel na hlavě nechali. Rychlým krokem domů jsme jinou cestou jeden za druhým odcházeli. Konečně v duši naší klid máme a trest vykonán jest. Do smrti nejdelší od žen pokoj míti bude a jen očima je může milovat.

Hned den druhý je po vsi naší slyšeti: Sobotka vykulčenej jest, to smích i radost lidé z toho mají a hned do vsí druhých zvěst se nese. Lidé z toho náramnou radost mají. Nikdo nelituje ho a všichni, co on tolik sužoval, praví, že to malý trest ještě jest, Možné jest, že ví, kdo to udělati mu to mohl, ale na nikoho prstem ukázati nemůže. Jeho žena pláče, kdo mu to udělati a proč mohl, i když ví, jaký muž svině byl jest. Je možné i to, že ona ještě mladá jest a chlapa potřebovati bude, tak musí sama jiného si sehnati k milování svému, aby on poznal, jakou křivdu jiným činil. Zima započala 11. decembris (prosince) silným sněhem a mrazem. Už to drží až do roku konce.

1651

Celý leden jsou velké mrazy a sněhu napadlo do výšky 3 lokte a 1 střevíc. To je velmi dobré, když je hodně sněhu, protože v chaloupkách bývá teplo. Celé léto chodí časté bouře a 10. srpna napadlo hodně krup ledových a zle to poničilo úrodu. Také je všude plno housenek,  a protože často prší, tak se jim daří dobře. Zima začala 2. listopadu a sníh držel až do konce roku. Lovy na zvěř se konaly a uloveno bylo: 5 jelenů, 1 daněk, 3 mufloni, 11 srnců, 1 vlk, 4 jezevci, 8 lišek, 5 veverek, 7 kun, 5 ondater, 2 bobři, 2 vydry, 15 bažantů, 19 koroptví, 10 divokých kačen, 5 potápek, 1 roháč, 2 orli velký, 3 káňata, 2 ostříži, 8 sov, 5 vran, 7 kavek, 4 divoký holubi, 2 sojky.

1652

Zima panuje dost tvrdá a chodí velké mrazy hlavně v lednu a v únoru. Jaro přišlo brzy. Ke konci dubna se již pracuje na poli. Zima započala 30. října. Sníh i déšť začal padat. Silný mráz byl 6 dnů ke konci roku, ale sněhu bylo málo. Jezuité a mniši zase po vsích chodí, po chalupách bratrských hlavně v Poděšíně, kde je více bratrsky věřících. Přesvědčují a vyhrožují lidem, aby do církve pravé se dali. 17. prosince vyhořelo kus chalupy v železné huti v Sirákově. Je to chalupa hamerníka Ctibora.

 

1653

Zima byla slabá, koncem března již není žádný sníh. Ke konci měsíce dubna přišel najednou dva dni mráz a napadlo loket mokrého sněhu. Všude na cestách je plno bahna. Cesty nikdo neopravuje, jen cesty mezi panskými poli jsou cesty trochu opraveny. 22. července přišlo veliké krupobití. V Poděšíně se protrhl rybník, který byl hned plný vody a bahna. Všude leží leklé ryby, které se musí zakopat, aby nepřišel nějaký mor. Zima začala 3. listopadu, kdy začal padat mokrý sníh s deštěm. Do konce roku je počasí proměnlivé.

 

1654

Léto bylo velmi mokré a v klasech obilí jsou všelijací brouci a zrno vyžírají a na polích zůstává jenom sláma. Zima začala 13. listopadu.

Zase je vidět nové písmo na rozličných lejstrech, které se začalo používat.

Do kostela v Nížkově musí chodit i lidé, kteří nepřešli ke katolíkům. To probíhá tak, že na jedné straně kostela stojí katolíci a na druhé straně Čeští Bratři, kteří ještě nepřešli ke katolíkům, kterých je ještě mnoho. Nikdo z nich nechce pokleknout a farář potom zuří.

V Poděšíně se lovil panský rybník.

 

1655

Leden byl tuze studený. Mrazy jsou silné a drží od 3. do 21. ledna. Sníh není žádný, a proto voda zmrzla a studně jsou prázdné. Lidé chodí na rybník sekat led, který vozí domů a v kotlích ho rozehřívají. Potom napadl sníh na 3 lokte, ale vod žádná není. Sníh leží do 10. dubna. Od začátku května už se dá pracovat na poli. Léto je teplé, akorát občas chodí bouřky. Ke konci roku je bez mrazů a sníh také není.

 

1656

Jaro přišlo brzy a tak se zavčas dělá na poli. Léto je hodně deštivé a je mnoho housenek a ty všechno sežerou. Také v lese, kde jsou listnaté stromy, jsou housenky a ty listí okusují, až zbudou jenom holé haluze.

  1. srpna po poledni padají kroupy a přišel silný vítr, až se stromy lámou jako třísky a jsou vyvalovány i s kořeny. Za krátký čas to přestalo, ale škody jsou nesmírné. Některé chalupy zůstaly bez střechy a ploty jsou všude vylámané a všude na cestách je plno bláta i s úrodou. Také rybníky bez vody zůstaly a ryby pokapaly. Železný hamr v Nížkově padnul a lidé v něm nemůžou dělat. Zůstalo jen několik dní, jinak je všechno rozvalené. Majitel říkal, že se tam již nedá dělat a že se odstěhuje pryč. Také v Sirákově větrný mlýn má jedno křídlo ulomené, ale to se dá opravit. Na loukách i v lese jsou také velké škody.

Zima přišla koncem listopadu, kdy napadl první sníh. Mráz přišel posledních 5 dnů koncem roku. V zimě, když není moc práce, tak lidé derou peří, které dávají do polštářů. Ženské se v chalupě sejdou a všelijaké klábosení při tom vedou. Také pro děti je to dobré, aby neměli zimu. V každé chalupě je potřeba hodně kůží ovčích na malé i velké kožichy na beranice, rukavice, a na zakrývání při spaní. Krejčí z toho dělají pak dobré věci, ale většinou si to lidé dělají doma sami. S kůží bez chlupů se nohavice mužům dělají, které se nazývají poctivice a jsou jenom pod kolena. Kůže se natírají všelijakou barvou, nejvíce bývají však žluté. Chudí lidé to však nemají a nosí suknice uvázané okolo pasu a jsou z plátna cvilinkového.

Ty suknice chlapi do půl lýtek mají a ženské je mají až na zem. V létě je plátno režné, co se dělá doma. To se v létě na bělidlo u rybníka dává, na něj se leje voda, aby to slunce vybílilo. V létě od jara do podzimu chodí každý bosý, jak bohatší tak chudí. V zimně se nosí dřeváky, do nich se dává ovesná nebo ječmenná sláma a tak se chodí. Boty jsou tuze drahé a vzácné. Všude okolo jsou cesty ve špatném stavu. Jsou všude samá díra a kdo nemá obruče na kolech tak ty se brzo polámou. Přitom na polích je plno kamení, ale nikdo je nechce sbírat. V lesích roste hodně hub a jiných plodů.

 

1657

Mrazy drží několik dnů v lednu a jsou dost silné. Sníh na 2-3 lokty leží do konce března. Zima trvala do 17. dubna a potom nastalo teplo. V létě je dost mokro, často prší  a je veliké povětří. Bouřky jsou slabé a chodí jenom občas. Zima začala sněžením a slabým mrazem 29. října. Sníh vydržel ve výšce 1 lokte do konce roku.

Téměř všichni kazatelé Bratrští byli ze země vyhnáni a zůstalo jich jenom málo. I kostel v Polné církev katolická sebrala a hřbitov je zhanobený a nikdo tam nesmí pochovávat.

Na vesnice přišla velká novinka, když lidé si do okýnek sklo dávají. Na vsích to lidé doposud neměli, jenom v Nížkově v kostele je to vidět v oknech. Také ve městech už to někteří lidé mají, hlavně ti bohatí. Doposud se používá prasečí měchuřina na trámu napnutou a vysušenou. Také se dává slabá kůže z mladých jehňat. V Polné sklo prodává žid Abraham Fuks (Fuksa). Sklo se dělá tak, že se kousky skla zalijí do olova a dělá to člověk ve Veselí.

 

1658

Od začátku roku leží sníh do výšky 3 až 4 lokte. Silné mrazy jsou vždy tak po deseti dnech. Voda je vymrznutá a sníh a led z rybníka se musí v kotlích rozehřívat. Nová zima začala 7. listopadu. 20. prosince přišel déšť a mráz, to bylo zlé.

Zvěst se donesla ze země Polské, která dala svobodu našim utečencům Bratrům českým, že je tvrdě pronásleduje. Je to jako u nás, kde jsou také tvrdě pronásledováni.

Obyvatelstvo v Poděšíně. Některé chalupy jsou již dlouho pusté a pole panstvu náleží. Celkem bylo chalup osedlých 17 a dnes jich je jenom 9. Jsou to:

  1. Martin Filcpauer (Filzbauer) – Němec
  2. Mikulass Krista
  3. Eliass, rychtář ve vsi Poděšíně
  4. Pawel Musyl
  5. Philip Tuberle – Němec
  6. Gyržik Kreupauer (Kreubauer)
  7. Johan Blažek
  8. Barta Rupauer (Rauchbauer – Němec
  9. Gyržik Nedielka

Pusté chalupy jsou:

Falta Sobotka, Smejkalovo, Dusskovo, Frywaldovský (Freiwald) – byl Němec, Simkovský, Ritus Sláma, Matieg Doležal, Jacobus Pospychal. V Sirákově končí práci v železném hamru od 12. června 1658. Majitel ho prodal a robotýři co tam dělali, nebudou mít práci.

 

1659

Od počátku roku panuje velká zima a je silné povětří. Sníh a silný mráz je do 14. ledna. Koně i krávy mají kopyta omrzlé. Jaro začalo v polovině dubna, kdy bylo velké teplo a sucho. Koncem dubna přišlo velké povětří a napadlo na ½ lokte sněhu. 14. května přišla veliká bouřka. Silné hromy a ohně nebeský byly nesmírné. Zase pohroma na polích je. Housenky, brouci a hodně myší všechno vyžírají. Také špačkové úrodu ničí a vrabci ve velkých hejnech obilí vyzobávají. Zima začala 5. listopadu. Déšť a sníh až do Vánoc padaly, mrazy jsou slabé a sněhu je do 1 lokte.

Zase přišli žoldnéři z Jihlavy a chodí s mnichy a jezuity po chalupách Bratrských, knihy a bible hledají.

Hodně hub a jiných plodin roste, tak si lidé trochu polepší.

  1. října přišel v Sirákově velký oheň a jedna chalupa shořela u sklené huti. Říká se, že oheň někdo tajně nakladl.

 

1660

Celý leden jsou jenom slabší mrazy. Koncem března začalo pršet a sníh se pomalu ztratil. Jaro je velice teplé a suché. Zima přišla již 17. října, kdy napadl první sníh. Silné mrazy jsou do 17. prosince a sněhu je 1 a ½ lokte. Potom přišel několik dní déšť, ale ke konci roku zase mrzlo.

Vyšlo nařízení, že všechny cesty, které jdou do polí, loukám i lesům musí být opravené z polního kamene. Za to, když to nebude do zimy hotové, budou velké tresty.

V Poděšíně vyhořela u robotýře Tuberleho, ještě přede žněmi. On do zimy nějakou chaloupku si postaví. I když je to Němec, ale český lid má rád.

 

1661

První tři dny roku byla silná fujavice a sněhu bylo 3 až 4 lokte. Mrazy udeřily 5. ledna a držely do 21. ledna. Ve studních voda vymrzla a na rybnících a potocích je samý led, ten se musí sekyrou sekat a doma v kotlích rozpouštět. Potom zase padá sníh a všude je ho do nesmírné výšky. Větrný mlýn v Sirákově je celý dolámaný a na zemi všechno leží. Také hodně chalup je otrhaných. Také vodní mlýn v Poděšíně má střechu otrhanou a vodní kolo zůstalo nahnuté. V březnu je už tepleji a mrazy jsou jenom slabé. V červnu a červenci chodí často silné bouřky a déšť. Zima začala 13. listopadu a držela do konce roku.

Každou chvíli někdo zemře na zápal plic. Hlavně ti robotníci, kteří lovili rybníky a bosí v blátě chodili.

Roste hodně lesních plodů a tak si lidé dělají zásoby na zimu.

Všichni lidé musí povinně chodit do Nížkova do katolického kostela. Kacíři, kteří se nedali ke katolíkům, stojí na jedné straně a katolíci na straně druhé.

 

1662

V lednu byla zima poměrně mírná. Sněhu je na 2 lokty. Nová zima začala 1. listopadu. Napadlo trochu sněhu a mrazy přišly. Na Vánoce leží 2 lokty sněhu a občas přichází silný mráz.

15. srpna, když byli všichni v Nížkově v kostele, se stala v Sirákově velká loupež. Lapkové vykradli grunt i rychtu Sobotky, rychtáře Sirákovského. Vzali mu oba koně se sedly, šaty všední i nové, hodně jídla, obecní kasu i různé listiny, všechny jeho peníze, 2 ručnice i střelný prach, také mouku, sádlo, máslo, med. Pak ještě všechny dveře vylámali, když ty věci hledali.

 

1663

Do 10. ledna leží hodně sněhu, pak přišel déšť a je z toho mnoho ledu. V létě chodí časté deště a jsou silné větry, že se každý bojí o úrodu.

Žena milá má dlouho po porodu ležeti musela, tak zlý čas to byl. Sobotka rychtář pořad chodí, aby ona už robotovati šla. Tu zle se mi kruhy před očima udělaly. Vzal jsem ručnici svou dobrou i do hlavy mu mířím a pravím: ty z kurvy synu prašivej, jdi vod chalupy mí, nebo prach i volovo do tvý tlamy sviňskí pustím. On tedy krok zpátky učinil a praví mně: Ty pikharte helvitskej, pudeš do šatlavy temnej do Žďára nebo Polnej a tam auplně vyhniješ do čista. Tak stalo se, že za dni 2, po poledních 4 žandáři na koních přijeli. Ruce mně do želez daly a do šatlavy v Polné vsadily. Na lavici nahého, mne uvázaly a pak holemi tloukli po těle celém. Pak do huby mé močku sviňskou lili i lejno lidské taky, když na půli mrtvý ležeti jsem ostal a tělem svým vládnouti jsem nemohl, mniši se ukázali a pravily, že se vrchnosti i církvi protivím léta dlouhá. Že doma máme knihy kacířské a lid ponoukáme, aby vrchnost neposlouchal a pána boha rád neměli. Já na to, že pravda žádná není to, jen že žena má tuze nemocná jest, když dítko zemřelo ji malé hned a ona choditi nemůže nic. Pak do klady mne vsadili a zase nadávali a plivaly na mně a že na viselci (šibenici) houpat se dojista brzy budu sám. Celé dnové 4 jídla a vody nedali mne a nikdo ke mne nepřišel. To už jsem se s ženou i dítky v duchu loučil, že konec jest. Když s klády mne vytáhnuli, to ani jsem necítil nic, že živý jsem. Pak vodou ledovou na mne lili a smáli se tuze jak modrý a červený jsem celý. Slovo jediné z hrdla mého ven nevyšlo. Dnů 19 mne mučili a pak mnich jeden došel a vodou svěcenou mne kropiti počal, abych modlil se a do víry jejich se navrátil. Když ticho jsem byl, on pravil mně: ty pse jeden smrdutý, helvíte prašivý, ty ještě nohy líbati nám rád budeš, než o hlavu přijdeš. Pak ven mne vyhodily a víc starosti o mne neměli žádnou.

Když domu mne lidé cizí, dobří dovezli, tak jsem 18 dnu ležeti musel, jak zle jsem nemocný na smrt byl. Větší radost po všech těch hrozných útrapách a trápení hrozném jsem se dozvěděl novinu velikou. Rychtář náš Sobotka zvaný, byl nalezený v lese u Nížkova pověšený na stromě silném, měl ruku pravou uťatou a jazyk uříznutý dočista, tak že mrtvý jest na věky. To každý člověk jeden, radost velikou má, že takový člověk nečistý se mohl do očí sousedů druhých ukazovati. Vdova po něm, ta hodná a dobrá jest, ale pro hanbu nesmírnou se ze vsi naši odstěhovala. Na místo to, dosazený jest rychtář nový, zvaný Doležal. On dřív také byl církve naší bratrské. To zvědaví jsme, jaký on bude?

 

1664

Na nový rok přišla vichřice a polámala mnoho stromů, a strhala došky na střechách chalup. Sněhu napadlo na 4 lokte vysoko. Některé chalupy mají sníh až po okraj střechy a nejsou ani vidět. Sníh leží do konce února. Dosti často chodí silné mrazy a tak dobytek tuze trpí a na nohy už zase padá jak pomrzlé je má. To hadry a sláma se na ně musí vázat, aby paznehty jim nehnili. Voda zase žádná není, tak sníh se musí v kotlích rozpouštět. Od druhé poloviny dubna již panuje teplo. Letošní rok nebyl příliš na bouřky dělaný. Každý se bouřek tuze bojí. Protože při bouřích hrom nebeský do země všude okolo nás tluče, nejvíce u Poděšína, Nížkova a Sirákova. Ono v zemi je železo a to hromy přitahuje. Je to pravda, protože všude okolo se ta ruda na železo kutá, jak lidé pamatují.

První sníh napadl 30. října a za 5 dnů se rozpustil a pak silně napadl 12. listopadu a zůstal do konce roku a mrazy byly slabé.

Po vsích chodí hodně tuláků, a co vidí, to ukradnou. Potraviny, oblečení, plátna i rozličné nářadí. Někdy i koně, sedlo i kšíry. Kdo má nějaké peníze, ten je musí pečlivě schovat. Když budou lapkové dopadeni, budou pověšeni na hranicích našeho panství, kde jsou postaveny šibenice. Ty šibenice jsou u lesa Špitál, na hranicích Matějova a Bohdalova. Když bude někdo pověšený, bude tak dlouho viset až sám spadne a tělo na tom místě bude zahrabané.

V lesích roste hodně plodů a hub. V Poděšíně se konaly panské hony.

 

 

1665

Nové nařízení přišlo s Polenského panství, že platit se bude za: když býk na krávu skočí tak za jeden skok 1 zlatý, když dva skoky tak 2 zlaté a ještě 2 groše navrch, když hřebec na klisnu skočí, tak za 1 skok 2 zlaté a 8 krejcarů malých- když podruhé tak 3 zlaté a 6 krejcarů malých, když kozel na kozu skočí tak 10 grošů malých, když podruhé tak 17 grošů malých, když kanec na svini skočí tak 25 grošů malých, když ještě jednou tak 37 grošů malých. U ovcí se bude platit podle mláďat, to je za 1 malou živou ovečku 20 grošů malých. Lidé asi stejně platit moc nebudou. Peníze se mají odevzdávat 2 díly na zámek, 1 díl do obecní pokladny a 1 díl tomu, koho ty samci jsou. Býk a hřebec je v Nížkově, kanec v Poděšíně a kozel v Sirákově.

Na vsi verbují mladé muže proti Turkům. Celkem naverbovali 7 mužů, z toho 2 šli dobrovolně. Většinou se jedná o čeledníky, pacholky, lidi bez domova a chudáky, kteří na chalupách pomáhají, nebo když v chalupě je více zdravých mužů.

Zima začala 22. října, kdy napadlo hodně sněhu, který držel 12 dní. Pak přišel déšť a nový sníh napadl 4. listopadu a také mráz začal. Sníh ležel do konce roku, kdy ho jsou 2 lokte a 1 střevíc.

 

 

1666 

Zima drží do konce dubna.

Přišli zvěsti, že jsou 3 mrtví chlapi z Poděšína co byli zverbováni na vojnu.

Všude okolo vsí se milíře dělají a dým je vidět v celém kraji. Uhlí pak se musí vozit daleko na prodej pro panstvo. Uhlíři, co to dělají, jsou tuze vážení, protože oni vojské dřevo musí být, jestli tvrdé, nebo měkké, suché či vlhké. Také kolomaz se z milířů prodává a tím pak loukotě u kol se mažou, aby se lepší točily. Také mlynáři, hamerníci a sklenáři to kupují.

Sníh začal padat 19. října a vydržel do konce roku.

 

1667

Mrazy nejsou silné, ale sněhu je na 4 lokte  a drží nepřetržitě celou zimu. 27. května přišla velká vichřice a je vyvaleno mnoho stromů i s kořeny, ale střechy vydržely skoro všechny.

Po novém roku přišla nějaká nemoc, na kterou umírají malé děti a nikdo neví proč.

Zima začala od 2. listopadu a sníh napadl 4. prosince, potom 3 dny pršelo, a pak opět napadl sníh na 2 lokte a mráz byl od 12. prosince do konce roku.

 

(Pokračování v příštím čísle)

 

Opis připravuje Zdeněk Jaroš