Kronika obce

Kronika obce

    Úvod

     

    Život politický

    leží v nadmořské výšce 562 m. rozkládá se po obou březích potoka poděšínského, který směrem od jihu k severu protéká obcí. Politická obec Poděšín má 57 čísel a 378 obyvatelů národnosti české (dle sčítání lidu z roku 1921.) z nichž 334 jsou náboženství katolického, 44 náboženství evangelicko – českobratrského. Obyvatelé jsou většinou zemědělci. Z ostatních živností zastoupeni jsou: 1 mlynář, 1 kupec, 2 hostince, 2 krejčí, 1 truhlář, 1 kovář, 2 hokynáři. Obec náleží samosprávnému a soudnímu okresu Polná, politický okres Německý Brod, kraj Čáslavský, finanční ředitelství Čáslav, ředitelství drah Králův Hradec, ředitelství pošt Pardubice, farnost Nížkov, poštovní úřad Nížkov. Tvoří samostatnou obec školní. Škola založena r. 1825, od kteréhož roku do roku 1908 byla jednotřídní, v roce 1908 přistavěna a rozšířena na dvoutřídní.

    Život spolkový

    V obci je sbor dobrovolných hasičů o 33 činných členech, jehož starostou je t.č. Antonín Chvátal, rolník čp. 39, velitelem Jaroslav Dočekal, rolník čp. 9. Sbor vlastní jednu čtyřkolovou ruční stříkačku a 1 motorovou stříkačku typu „Delahaye“vyrobenou v Paříži a zakoupenou na pražském veletrhu. Skladiště sboru je ve školní budově se vchodem na straně severní.

    V obci je spořitelní a záložní spolek pro Poděšín a okolí. Starostou jest Antonín Chvátal, rolník v Poděšíně a pokladníkem Josef Hanus, rolník čp. 46.

    Katastr obce

    Obec Poděšín má: polí 412ha 96a, luk 103ha 4a 59m2, lesů 118ha 28a 60m2, pastvin 27ha 64a 59m2, zahrad 1ha 2a 4m2, močálů 143a 35m2, daně prosté plochy 2a 60m2, nezastavěné plochy 312a 83m2, Pozemková daň činí 2478Kč 76h, domovní daň 415Kč.

    Pohledy do minulosti obce Poděšína (1636)

     

    Ochotou pana Dr. Františka Půži, lékaře v Přibyslavi, kulturně-historického pracovníka našeho kraje, dostaly se kronikáři do rukou důležité i zajímavé záznamy o naší obci. Jsou čerpány ze zámeckého archívu v Přibyslavi, jeden z roku 1636 z městského archivu litomyšlského, 4 záznamy ze zemského archivu v Praze, kteréžto poslední získal pisatel ochotou ředitelství zemského archivu na radu výše jmenovaného.

    Poděšín r. 1636. (Městský archiv Litomyšl)

    Majitel panství polenského Kardinál František kníže z Dietrichštejna. Grunty osedlé: 1. Eliáš Rychtář, výsadní rychta s koňmi. 2. Urban Doležal, 3. Mathes Frypauer, 4. Jiřík Endres, 5. Jan Filcpauer, 6. Folda Lukšů, 7. Matouš Krystan, 8. Bartoň Krupauer, 9. Hons Feytn, 10. Štěpán Dyrpaur, 11. Klyment Pibelů, 12. Martin Sobotka, 13. Šimon Pátků, 14. Šimon Pospíchal, 15. Kristian Tlačbaba, 16. Vondra Nedělka, 17. Jakub mlynář. Suma lidí osedlých s koňmi 16, bez koní 1. – Suma úroků o sv. Jiří 6 kop 17 gr. 5 dr. – Suma úroků havelských 6 kop 17 gr. 5 dr. – Odúmrtí 3 kopy grošů o sv. Jiří a 3 kopy na Havla. Roboty orní 32 dní. Poznámky předešlé jsou z doby největšího utrpení českého lidu, z války třicítileté, 12 let před jejím skončením. Roku 1649, rok po válce je v Poděšíně stav hospodářského zvířectva: 2 koně, 16 volů, 16 krav. Před válkou bylo v Poděšíně osedlých 16 domů, ale r. 1649 jen 8 selských domů, 8 pustin. V roce 1654 bylo v Poděšíně rolníků: 1. Martin Filcpauer, 2. Mikuláš Krista, 3. Eliáš Rychtář, 4. Pavel Musil, 5. Filip Puberle, 6. Jiřík Freupauer, 7. Jan Blažek, 8. Bartoň Krupauer, 9. Jiřík Nedělka. Rolnický grunty pustý: 1. Faldy Sobotky, 2. Šmejkalovský, 3. Duškovský, 4. Fryvúrdtovský, 5. Šímovský. O těchto zaznamenáno: dokonce pustý a zbořený, role všechny ladem leží. Chalupníci 1. Vít Ráma, 2. Matěj Doležal, 3. Jakub Pospíchal. Bylo tedy r. 1654, 6 let po válce třicítileté, v Poděšíně 17 čísel, 12 osedlých, 5 pustých. Dle berní rulle-revisitace ze dne 14. listopadu 1675, jde najevo, že tyto ubohé poměry hospodářské se za 21 let nezměnily, nýbrž, soudíme-li dle stavu hospodářského zvířectva, ještě zhoršily. Lze se také domnívati, že někteří odvážnější, dovědivše se o revisi majetku ( jež sloužila za podklad pro výměru kontribuce ), dobytek svůj do lesů odháněli. Půda neúrodná, škrobovitá. Roku 1719 osedlých 17 domů. Obec Poděšín má 2 rybníčky ve vsi oba pod 3 kopy, též nad olším na 1/2 kopy násady a také obecní chalupu, kterou obývá Michl Musil, nádeník.

    Hlad a mor v Čechách r. 1771.

     

    R. 1771 po veliké neúrodě nastal hlad a nouze taková, že lidé chléb z mlýnského prachu a otrub pekli a jedli trávu a listí se stromů. Není divu, že za takových okolností vznikl v zemi mor, který velmi zhoubně mezi obyvatelstvem řádil. Neúroda tehdy také těžce dolehla na polenský kraj. Pole u Poděšína zařazena byla v katastru 3. třídy, která dávala po výsevu 1 strychu 3-4 mandele. Plodiny, které se tehdy nejvíce pěstovaly, byly: žito, oves, len, řepa a hrách. Brambory byly do roku 1770 neznámy. Nejvýnosnějším odvětvím hospodářství polního bylo svým časem lnářství, jinak dosti nákladné. Obchod se lnem byl široko daleko téměř výhradně v rukou polenských židů.

    První sčítání lidu a číslování domů v roce 1770-1771.

     

    V r. 1770-71 provedla konskripční komise prvé sčítání lidu a všude zavedla očíslování domů. Komise byla složena z krajských komisařů a vojenských důstojníků. Počet obyvatel v Poděšíně r. 1771. Stavení 35. Mužů bylo ( 1-15 let ) – 55, ( 15 – 20 let ) – 12, ( 20 – 40 let ) svob. 10, ženat. 18, ( od 40 výše ) ženatých 24. Žen bylo 113, Všech lidí 232.

    Povinností konskripční komise bylo, aby podala nejen soupis všeho obyvatelstva, na jehož základě by potom bylo možno spolehlivě prováděti rekrutýrku, ale měla si všímat též životních poměrů obyvatelstva, pokud by působily na jeho tělesnou zdatnost. Vyjímám tady z obšírné zprávy konskripční komise následující. ? „Mnoho nemocí bylo z nedostatku obilí, které již po 2 léta špatně se urodilo. Než aniv v požehnaných létech nevystačí poddání pro nemírné dávky se svým obilím ode žní do žní a musí proto k jídlu a k osetí závdavek bráti. Často prý se stává, že je sedlák přeložen na jiný grunt, ano i do jiných vesnic, a nesmí ani zděděný nebo odchovaný dobytek s sebou vzíti. Selské usedlosti podle libovůle vrchnosti prý se zveličují nebo zmenšují. Tu a tam dělají se z vesnic dvory, sedlákům odnímají se proto nejlepší pozemky i pastviny a poddaní jsou překládání do jiných vesnic. Kontribuce však počítá se jako by byli na dřívější usedlosti. Pozemky selské jsou všude zanedbané, neboť dobytka poddanského stále jest užíváno ku pracím vrchnostenským, tak že málo v chlévích pobývá a proto nedostává se potřebné mrvy. K robotám musí sedláci bitím doháněni býti. Jelikož si nemohou držeti k robotě potřebné čeládky, jsou ku práci polní přibrány docela malé, nedospělé děti, což jest na újmu jejich tělesnému vývoji. Všude stěžovali si poddaní, že nedostali z poslední války náhrad za přechovávání vojska, za dodávky přípřeže. Odváží-li se kdo těchto peněz od vrchnostenských úřadů žádati, bývá odmrštěn, při čemž mu bývá ještě vyhrožováno. Je-li poddaný vědom svého práva a odváží-li se svoji vrchnost u krajského úřadu žalovati, tu prý sice bývá k vyšetření stížnosti vyslána komise, ale užívá obyčejně pohostinství vrchnostenských úředníků, kteří o jejím příchodu jsou předem zpraveni, a poddaný zůstává v neprávu. Robota prý je všude neurčitá, nevymezená a závislá na libovůli úředníků, kteří povolávají sedláky ku pracím robotním jen za pěkné povětrnosti, takže jen za nepohody mohou se sedláci o své pozemky starati.“Ü

    Vzpoura selského lidu r. 1776

     

    Z předešlého vidíme, jak neutěšený byl tehdy život selského lidu, který sténal pod tíží roboty, která od vrchnosti byla rozmnožována nesvědomitě. Proto nelze se diviti, že roku 1776 bylo pozdvižení selské takřka všeobecné a proniklo i do klidných jinak vísek panství polenského. V Poděšíně byl však zachován klid. Svědčí o tom list Karla knížete z Dietrichštejna a hraběte z Pruskova, který odměňuje věrnost a poslušnost rychtáře Jana Rosického v Poděšíně „že včas toho v království českém vzniklého sedláků pozdvižení, nejenom sám pokojně se choval, ale taky, jakožto tehdejší rychtář, svěřenou mu obec ode všeho kvaltování a svévolnosti zdržel.“Rychta jeho byla prohlášena v dotčeném obdarovacím listě za privilegovanou a dědičnou a povolen při ní výčep piva a kořalky. Tyto nápoje bylo mu však odbírati z vrchnostenských pivovarů a vinopalen a vlastním potahem bez přispění povozů robotních je odvážeti. Mino to byla zmíněná rychta osvobozena od břemene roboty.

    Poděšín roku 1782 a 1784

     

    Poděšín měl roku 1782, 35 čísel, rodin bylo 45, sedláků 18, všeho obyvatelstva bylo 178, z nich 98 žen. Roku 1784 měl Poděšín 36 čísel, rodin 46, sedláků 17, všeho obyvatelstva 169, z nich 90 žen.

    Pohledy do minulosti obce Poděšína (1788)

     

    Výpis z hlavní knihy katastru josefského ze dne 11.7.1788 pro obec Poděšín.

    Ves Poděšín: Místní plac v kterémž jeden obecní rybník a 2 louže jsou, ostatní ale rozjeto jest, číslo 1. chalupa Václava Jaroše, číslo 2. dům Pavla Pybely, číslo 3. chalupa vdovy Coufalový, číslo 4. dům Šimona Doležala, číslo 5. dům Víta Beneše, číslo 6. dům France Chalupníka, číslo 7. chalupa Víta Jaroše, číslo 8. dům Víta Jaroše, číslo 9. dům Matouše Šimka, číslo 10. dům Havla Musila, číslo 11. dům Matěje Chvátala, číslo 12. chalupa Marka Chvátala, číslo 13. chalupa Antonína Laštovičky, číslo 14. dům Řehoře Doležala, číslo 15. dům Martina Košáka, číslo 16. chalupa vdovy Fribaurový, číslo 17. dům Štepána Blažka, číslo 18. chalupa Jana Brože, číslo 19. dům Jana Rosickýho, číslo 20. dům Kačpara Sobotky, číslo 21. chalupa Bartoloměje Novotnýho, číslo 22. chalupa Bartoně Chvátala, číslo 23. chalupa Havla Veselýho, číslo 24. Obecní pastouška, číslo 25. chalupa vdovy Pospíchalový, číslo 26. chalupa Matouše Krigara, číslo 27. chalupa Šimona Krigara, číslo 28. chalupa Josefa Pibely, číslo 29. dům Víta Chalupníka, číslo 30. dům Ondřeje Dobrovolnýho, číslo 31. chalupa Jiříka Gabriela, číslo 32. dům Josefa Půži, číslo 33. chalupa Matouše Jaroše, číslo 34. dům Matouše Jaroše, číslo 35. dům Tomáše Matouše, číslo 36. chalupa Tomáše Pibely.

    Rok 1805 a 1818

     

    Roku 1805 má obec Poděšín 692 jiter,1337 sáhů polí, lad a spolu v jedné hodnotě jsoucích rybníků, 151 jiter 1492 sáhů luk a 209 jiter, 684 sáhů lesa. Obyvatel je 122 mužů a 108 žen katolíků, 16 mužů a 15 žen nekatolíků, celkem 261 obyvatel. Domů je 43, dobytka 2 koně, 66 volů, 83 krav a 90 ovcí. Roku 1818 je v obci 43 domů, 124 mužů, 143 žen, celkem 267 obyvatel. Dobytka 1 kůň, 73 volů a 57 krav.

    Škola v Poděšíně

    Poděšín patřil školou do Nížkova. Již ke konci 18. století a začátkem 19. století (r. 1813) naléhal krajský úřad na knížecí správu, aby převzala patronát nad školou, která měla býti postavena v Sirákově i pro Poděšín. Jednání se protahovalo bezvýsledně. Konečně 18. září r. 1825 usnáší se Poděšín stavěti školu pro sebe a školu si vydržuje obec sama. Poděšín uvolil se platiti učiteli 2. zl. 24. kr. běžné mince, 8 mír žita, 6 centů sena. Z dítka 6 – 7 letého 1 kr. z 8 – 9 letého 1,5 kr. 10 – 12 letého po 2 kr. a sice po 47 týdnu v roce, 7 sáhů dříví. Pro kněze, který vyučoval náboženství zavázala se obec vysílati povoz. Tyto závazky vtěleny do knih všem hospodářům v Poděšíně a byly zemským guberniem dne 9. prosince 1827 schváleny. V čele obce v Poděšíně toho času byli: Jan Rosecký, rychtář, František Matoušek, konšel, Jan Jaroš, konšel. Vrchnost s ohledem na to, že obec svoji robotu, 1794 dní s potahem a 1067 dní ruční práce, pro velkou vzdálenost od panských lesů, platí od r. 1820 hotovými penězi, darovala na stavbu školy 4500 šindelů, 6750 šindeláků, 20 kop laťáků a 40 mír vápna. Prvním učitelem ( provisorem ) ustanoven na škole v Poděšíně „Franz Hlatký“, dne 26. května r. 1825. Vyučování bylo zatím v domě Františka Matouška, čp. 20. V nové škole se začalo vyučovati 21. listopadu r. 1828.

    Dopsáno dne 1. února léta Páně 1930. Richard Markvart t.č. kronikář obce..

    Opožděné kapitoly (1849)

     

    Lidská Paměť netrvá dlouho. Umírá s těmi, kdož jako děti byli ještě účastníky. Nynější dospívající hospodáři již ani neuvěří. Proto pro paměť budoucím, stůjtéž zde tyto řádky, k nimž podmět dalo vypravování pamětníka starých dob, 80-ti letého dědečka „Zelenovýho“. (Jan Dobrovolný čp. 32, narozen 14. června 1849). Když někdy sedával jsem s ním, tu vzpomínal zašlých dob, svého dětství i mužných let a tehdy napadlo mi zachytiti něco těchto vzpomínek, jež by částečně osvětlily dobu, hlavně poměry hospodářské let šedesátých minulého století. Škola v obci byla tehdy jednotřídní, dětí v ní dosti. Chodilo se do školy do 12 let. V zimě bývala škola plná, počátek jarních prací byl koncem pravidelné docházky. Tu děti pomáhaly na poli i pásly a škamny zůstaly opuštěny. Radostí dětí mnoho neužily. Sem tam zahrály si „tyčkrle“(špačka), o „čamrdy“, ale více byly přidržovány k práci a často už v 10 letech dávány do služby. Sáňkování bylo p. učitelem přísně zakázáno. O nějakých bruslích ani potuchy. Na klouzání stačily okované pantofle. Ve škole se psávalo pery brkovými, jenž p. učitel perořízkem vyráběl z přinesených brků, vždy ve čtvrtek, kdy bylo prázdno. Byla radost na něho pohleděti, jak rychle z brků pera řezal. Zima přinesla dospělým trochu odpočinku, dětem radost z příchodu Mikuláše a Barbory. Na to se tehdy pamatovalo a Mikuláši chodili pěkně přistrojeni. Zima končila veselým masopustem. Ten se držíval slavně. Maškary začaly chodit na Tučný čtvrtek a chodily až do masopustního úterý. Chodilo se po staveních a bývalo koblih, masa a jaternic do syta. O všeliké šprýmy (někdy i přehnané) nouze nebyla. Na masopustní úterý chasa vhodila „po ovse“. Vybrala ovsa až dva centy hostinský jej odkoupil a pilo se vesele. Na ostatky se tancovalo 3 dny. Obvyklé tance byly: „Lotyš, Dají, Polka, Mazurka. Jaro přineslo nové starosti. Jen v měsíci květnu bylo ještě veselo o „kácení máje“. Májí se stavělo v obci 8 až 9. Postup obhospodařování tehdy byl: žito, brambory, oves, úhor. Na úhoře se pásli voli. Před sv. Janem Křtit. se navezl hnůj a zaoral se. 3 neděle se nechalo pole ležet, pak se uvláčelo, potom radlem přeoralo. Za 14 dní opět se uvláčelo, pak se naorávalo ruchadlem (mělo 1 plech). První „duplák“(dvoják) přivezl sázavský mlynář Janáček odněkud z kraje, byl dřevěný se 3 klečemi. Budil obdiv. Selo se na záhony, nechávaly se rozvory. Záhon se osíval rukou šikmo na obě strany. Mlátilo se cepy. Na podzim, když nastalo setí, vstalo se ve 3 hodiny, obilí na setí se vymlátilo, o klekání se jelo set. Mlelo se na mlýně českém (mlýnským Kamenem), mouka i chléb byl černý, s dnešním není k přírovnání. Nářadí hospodářské bylo: rádlo, ruchadlo, brány s dřevěnými deskami. Dobytka bývalo málo, málo také hnoje, podle toho také úroda. Také se hnojilo „umělým hnojivem“. Od mydlářů se kupovala t. zv. „štolovina“To byl vyloužený popel s vápnem, jako odpadek při výrobě mýdla. Na 1 míru dávalo se toho k žitu 50 liber. Jaký účinek mělo toto hnojení lze si domysliti. Také se hnojilo popelem. Pro ten se daleko jezdilo. Koní bylo v obci málo. U Pibelů 1, (nyní Jágr čp.2) u Novotných 2, (nyní Doležal čp.4) u Ficbaurů 2 (nyní A Fejt čp 19) celkem 5, nyní přes 30). Hovězí dobytek byl laciný. Kráva za 15, 20-30 zlatých. Míra pole za 30-40 zlatých, ale také za 10 zlatých. Pibelovo živobytí ve výměře 265 měr koupil žid z Polné as v.r. 1868 za 6000 zlatých. Lnu se tehdy pěstovalo mnoho. Při výměře 50 měr až 6 měr se osívalo lenem. Urodilo se ho na těch 6 měrách 26 centů, (1 cent = 100 liber, 1 libra = 55 dkg). 24 centů se ztoho prodalo, 2 centy se nechaly na přídlo. Třelo se v Pazderně. Třely ženy t.zv. „tředlé“. Tyto tředle byly chalupnice, které se stále třením zabývaly, k nim připojila se vždy děvečka ze statku, z něhož se právě len třel, neboť se třelo po pořídku (jeden po druhém). 12 tředlí třelo se ve 2 kůlnách. 2 hrsti tvrdého lnu se svázaly žitným stéblem ve snopek, 30 snopků v otýpku čili šůtek. Některá tředle vytřela 10 šůtek denně, některá až 15 šůtek. Od vytření 1 šůtky dostávala 4 krejcary šajnů ke stravě. Snídani tředle neměly. V 10 hodin dopoledne upekly si v pekárně opálku brambor a třely až do poledne, kdy šly k hospodářovi na oběd. Když dotřely dostaly zavdanou. Ve třelnách se topilo pařezím. Každý hospodář připravil pařezí 13 coulů dlouhé (1 coul = 2,5 cm).Spotřebu dříví určoval „Pazderák“, ten topil celou noc v jedné peci. Byly v naší pazderně 2 pece, u každé 1 topič. Týden, 12-14 dní třel některý hospodář. Třelo se od posvícení až přes vánoce, vždy od 3 hodin ráno do klekání. Vytřelý len se každého dne u hospodáře vážil, v 9 hodin odešly tředle ze stavení, děvečka popravila dobytek, do 11 hodin přadla, vstávala ve 3 hodiny. Roční služby měla 16-18 zlatých, (pacholek 24 zlatých). Len se drhl na drhlenách, při světle v noci a při světle se v maštali na podzim snopkoval. Svítilo se olejem. Smažilo se napořád na lněném oleji, ale také strava, brambory i kaše jahelná se mastila olejem. Olej se dělal u Laštůvků v Nížkově a u Špinarů v Sázavě. Z jednoho záboje (to je 1 dávka semena do stup) byla 1 hobla oleje (1 hobla = 0,5 mázu, máz něco přes 1 litr) Od záboje se platilo 4 krejcary. Až 18 – 20 lidí dělalo olej pohromadě, třeba až 3 dny a mlynář je stravoval. Nejlepší ze všeho bylo, když se vytřený len odvážel k židovi do Polné. Tu dával žid na fůru lnu dobrý oběd masitý a na zavdanou kořalku nebo pivo (jak kdo chtěl). A na to se každý těšil. Hospodář, že dostane peníze, čeledín, že se dobře poměje. Tehdy maso bylo vzácností. Jen o slavných příležitostech ho bylo, o svatbách, posvícení, pouti a na ostatky, kdy se zabíjelo. O těch dnech také bylo veselo, posvícení se slavilo 2 dny. Ale jinak v roce radovánek nebylo. Do hospody se málo chodilo, jen v neděli někdo, zato na táče hodně. Nejdřív byla hospoda u Rosecků, čp. 46, kde nyní Jos. Hanus, potom byla u Bláhů, čp. 8, později ve mlýně čp. 53, kde doposud je. Tam byl prvním šenkýřem žid Loivy, po něm tam přišel mlynář (jméno zapomenuto) po něm fajfkář Škarvada Josef (dělal také dýmky), pak Frant. Kocenský. Každý z obou jmenovaných byl na mlýně as 10 let. Po Kocenském tam přišel Václav Šurnický, který tam byl 35 let. Na táčích se vyprávěly rozličné příběhy, noviny se nečetly. Různé zprávy ze světa přinášeli žebráci, kterých chodilo mnoho. Ti vypravovali, jak tam a tam hořelo, krádež, loupež nebo vražda se stala. Byly to příběhy někdy mělo pravděpodobné, ne-li úplně smyšlené. Nedivme se proto, když známosti o světě byly tak kusé, vzdělání tak nepatrné, že prostá smysl venkovana byla v zajetí různých pověr. Věřilo se na „ouřky“, „učarování“dobytka. Za nic na světě nebyli by ukázali někomu prasnici s malými prasátky. Nejdřív tak po 4 nedělích. Nejtajemnější byla noc Filipo-Jakubská. Na Fillipa-Jakuba nevpustili někde ani známého do stavení. V Poděšíně takovou tajemnou, ba obávanou osobou byl pohodný z Borové, (o něm také vyprávěla panímáma Sobotková, která před 3 roky zemřela ve věku 91 let). Vysoký muž s dlouhou holí v ruce, s pytlem přes rameno, do něhož žiti sbíral. Do stavení přišel, ve světnici bez vybídnutí ke stolu usedl, dávku žita sobě poručil. Někde ošatku, jinde misku žita mu dali. Odcházeje, tajemně holí na strop několikrát zaklepal a bez pozdravu odcházel. Lidé si oddechli, když byl ze stavení. Lid chodil prostě oblečen. Do práce v oděvu z domácího plátna, pro svátek měli muži 1 soukenný obyč. modrý oblek. Plátno bylo trojí: tenké, pačesné (prostřední jakosti) a hrubé koudelné, čili tlusté. Muži měli ve svátek košili s rukávy z jemného plátna, ostatek byl z plátna pačesního. I ženy měly horní část košile z tenkého plátna, spodek z hrubého. Velkých živelných pohrom, jako krup, povodní byl Poděšín dosti ušetřen. Horší bývalo, když vypukl požár. Krytina byla napořád šindelová a došková. Oheň se hasil vodou z konví a puten, stříkalo se ruční stříkačkou. Dlužno jest, zmíniti se o kritickém 16. Květnu r. 1881, kdy napadlo mnoho sněhu a byl takový mráz, že u Rousměrova na Moravě umrzli 2 formani. Válka v r. 1866 vyžádala si z Poděšína 2 životy. Padl Václav Šimek z čp. 23, kde nyní Pařízek a čeledín Tonda z Kameniček od Chvátalů, čp. 39. Po válce vypukla cholera a mnoho lidí z Poděšína na ni zemřelo.

    Rok 1925

     

    Družstevní podniky

    Na jaře r. 1925 ustavilo se v obci elektrárenské družstvo, jehož předsedou jest Adolf Fejt, rolník v Poděšíně čp. 19 a jednatelem rolník Jaroslav Dočekal. Úkolem jeho bylo provésti elektrisaci Poděšína s využitím proudu k osvětlování i pohonu motorovému. Na jaře začalo se stavbou elektrického vedení do naší obce. Proud dodáván z elektrárny mydlovarské u Čes. Budějovic. Náklad na zařízení elektrického vedení bude přes 60.000 Kč. Poprvé zapjat proud v pátek dne 31. července r. 1925. Též do školní budovy zavedeno o prázdninách elektrické světlo.

    Živelné pohromy

    Po značném suchu snesla se v pondělí dne 11. května 1925 odpoledne ke 4. hodině nad krajinou bouře s prudkým lijákem přes 2 hodiny trvajícím. Nesmírné proudy vody hrnuly se se svahů a brzy rybník u mlýna přeplněn vodou, jež valila se dravým proudem přes hráz a přeměnila vyschlý potok v širokou prudkou řeku. Kamenný most na silnici sirákovské byl stržen. Hráz u rybníka byla značně poškozena. Spleť kořenů olší a vrb na hrázi zabránila úplnému jejímu stržení. Pole na svazích utrpěla značných škod.

    Rok 1926

     

    Po novém roce začali psi v obci hynouti za příznaků vztekliny. Úředním šetřením zjištěna skutečně tato nemoc a na úřední rozkaz všichni psi v obci pohodným pobiti. Tak stalo se i v Sirákově a Nížkově. Z jara vysázeno na návsi 25 ovocných stromků od firmy Mašek z Turnova. 15 zakoupila obec, 10 daroval finanční rada doktor Rosecký, rodák poděšínský, z čísla 19. Z jara téhož roku postaven přes potok nový železobetonový most stavitelem Fišerem z Vel. Meziříčí v ceně 65.000 Kč.

    Družstevní podniky:

    V roce 1926 ustavilo se vodní družstvo, aby provedlo melioraci pozemků zúčastněných členů. Zhotovení melioračního plánu svěřeno firmě Mysliveček v Luštěnicích u Mladé Boleslavě, jež svými inženýry Čížkem a Rabochem provedla měření pozemků. Titíž inženýři na žádost říď. uč. Markvarta změřili nadmořskou výšku Poděšína.

    Vražda u Poděšína:

    V úterý dne 19. října 1926 as ve 3 hodiny odpoledne nalezl chalupník Jan Stránský čp. 51 horních lesích u Chalupníčkova lesa (č.katastru 1268) mrtvolu mladé ženy na zemi obličejem ležící. Na první pohled bylo patrno že byla zavražděna. Nemeškaje sdělil to starostovi obce Flesarovi a ten s členem obecního výboru Josefem Hanusem a jeho synem Josefem a obecním strážníkem Blažkem odebrali se na to místo. Hned poslali s dopisem mladého Hanuse na četnické velitelství do Polné a v 6 hodin přijela na místo soudní komise. Ten večer bylo velmi bouřlivo. Byl veliký vítr, tma, padal mokrý sníh. Mnozí mladíci z Poděšína šli se tam podívati a poznali v zavražděné Marii Waserbauerovou, která kdysi sloužila v Poděšíně u rolníka Jaroslava Dočekala. Tou dobou sloužila u svého strýce, chalupníka ve Stáji. Když byla totožnost zavražděné zjištěna, ihned padlo podezření na jejího milence Františka Chmelu, zedníka z Janovic, o němž se vědělo, že ji často zabitím vyhrožoval. Jeden z četníků odebral se s Rudolfem Dobrovolným, rolnickým synem z Poděšína, k otci jmenovaného Chmely do Janovic, kde zjistili, že týž od soboty není doma. Při prohlídce bytu byla nalezena prázdná krabice revolverových nábojů. Pak odešli do Stáje ke strýci zavražděné a tam jim bylo sděleno, že Marie Waserbauerová odešla v sobotu ráno ke své matce do Vepřové, aby tam pomohla mlátit. Potom se vrátili zpět do lesa na místo činu. U mrtvoly stál vrchní četnický strážmistr z Polné a rolník Josef Hanus z Poděšína. Později přišel tam telefonicky povolaný četnický nadporučík Brabec z Německého Brodu, ráno v 6 hodin 2 četníci z Bedřichova a také z okolních četnických stanic, tak že v 8 hodin tam bylo 23 četníků. Pátrání po zmizelém vrahovi nemělo kladného výsledku.

    Vrah nalezen

    28. října pořádán byl poděskými střelci hon. Toho dne byl značný mráz. Když přišli střelci a honci za Gregarovy a začali tvořiti kruh, tu pojednou honci jdoucí do leva počali křičeti: „Ježíšmarjá, tady leží Franta Chmelů střelenej“. Hned se tam hrnuli i jiní honci. U cesty seděl Chmela se střelnou ranou u pravého oka. Oko vyteklé, bez klobouku, celý zakrvácený. Strašný byl na něho pohled. Hostinský Josef Dobrovolný mu povídá: „Od čeho to máš?, a on nato to mám vyrážku“. „Ty jsi zabil Mařenu“, volali někteří. „Né“odpověděl. U sebe měl nabitý bubínkový revolver a více nábojů, 14.500 Kč na hotovosti. Odvezli ho do Polné, tam se přiznal k činu a byl dopraven do jihlavské nemocnice. Po vyléčení dopraven ke krajskému soudu do Kutné Hory.

    Jak provedl vrah svůj čin

    Chmela se dověděl o cestě děvčete do Vepřové a vyčkal je na cestě. Patrně na jeho přemlouvání upustila od cesty k matce a šla s ním do Nového Veselí, kde v jednom hostinci sním večer strávila. Ráno v neděli vydali se na cestu, ale nikoliv k Vepřové, nýbrž přes Újezd a Blažkov k Poděšínu. V Poděšínských lesích počal do své oběti revolverem ze zadu a v běhu stříleti. Ač zasažena několika náboji, nebyla pro špatnou jakost zbraně vážněji zraněna. Tu dohoniv ji na Sobotkově pasece, osmi ranami rukojeti revolveru rozbil jí lebku. Byl to as hrozný zápas. Na místě rozházeny všední šaty dívčiny, jež sebou v uzlíku nesla, šála uvázla na borovici, půda rozdupána, kousky z přerážené rukojeti ležely na zemi. V pevně zaťatých rukou mrtvé uvázly vlasy vrahovy.

    Zlé svědomí

    Je známo že vrah obyčejné se vrací na místo činu. Tak učinil i Chmela. Časně z rána 28. října přišel na místo vraždy, ale oběti své tam neviděl. Co se dělo v jeho duši, to neznámo. Usedl a špatně mířenou ranou se střelil do hlavy. Browing vypadl mu z ruky. Když se probral ze mdloby, doplížil se až ke vsi, kde byl nalezen.

    Počasí v r. 1926

    Zima normální. Jaro velmi studené a deštivé. Z 9. na 10. května velký mráz. V červnu 3 neděle prší. Léto chladné, úroda obstojná. Podzim normální.

    Rok 1927:

     

    Na jaře t.r. vysázeno na návsi 30 ovocných stromků. 10 jich daroval finanční rada, doktor Adolf Rosecký.

    Soukromé podniky

    Rolníci Adolf Fejt, Josef Dobrovolný a Stanislav Chvátal podnikli v tomto roce z jara stavbu vodovodu. Nádržka nalézá se na Štajbli na louce rolníka Dobrovolného. Montáž provedl strojník Jeřábek z Nížkova.

    Motorisace

    Výhoda motorů k pohonu hospodářských strojů se čím dále, tím více rolníky uznává. Do dnešního dne je v obci 21 motorů.

    Rozsudek smrti

    V pondělí dne 4. dubna 1927 odsouzen František Chmela kutnohorskou porotou, devíti hlasy ze dvanácti, k trestu smrti provazem. S cynickým úsměvem vyslechl rozsudek.

    Osudná nehoda

    Dne 15. března byl čeledník Tomáš Šimek při kácení borovice v lese starostově zasažen padajícím stromem a smrtelně zraněn. V jihlavské nemocnici zemřel. Pohřben na své přání v Nížkově.

    Tragická smrt

    Rolník Josef Stehlík, čp. 36 pojal úmysl poříditi si motor a v pondělí 22. srpna s prací započíti. Toho dne měli přijíti montéři. Týž rozhodl se poraziti modřín u chalupy, který jednak překážel vedení, jednak mělo býti použito jeho kmenu za sloup k němu. Časně ráno za přispění svého svaka Josefa Jágra z čp. 2, podřízl částečně strom a pak vylezl do vršku jeho, aby tam připevnil provaz ku skácení. Nalézaje se as ve výši 15m, spadl pojednou nevysvětlenou příčinou po hlavě dolů přímo na kamenné koryto pod stromem, kdež zůstal s roztříštěnou hlavou a zpřeráženými údy mrtev ležeti. Smrt tohoto mladého, přičimlivého a mírného člověka dojala všechny spoluobčany. Pohřben byl ve středu za hojné účasti na hřbitově nížkovském. Nad jeho hrobem pronesl dojemnou řeč velitel hasičů Jaroslav Dočekal.

    Tonoucí dítě

    Jednoho dne ke konci září vyšel hostinský Josef Dobrovolný na hráz. Tu vidí několik kroků od hráze v rybníku něco plavati. Po chvíli poznává že to nějaké tonoucí dítě. Skočí do vody a (poznává) vytáhne svého dvouletého synka Josefa napolo mrtvého. Vzkřísili ho ještě.

    Obecní volby

    Na den 16. října 1927 vypsány volby do obecních zastupitelstev v Čsl. Republice. V naší obci dohodly se politické strany na jednotné kandidátce a proto volby nekonány Navržení a okresní politickou správou potvrzení členové obecního výboru jsou:

    Za čsl. stranu lidovou: Rudolf Flesar čp. 10, Václav Sláma čp. 29, František Stránský čp. 13, Václav Enderle čp. 49, Josef Kašpárek čp. 18, František Nejedlý čp. 14.

    Za republikánskou zemědělského a malorolnického lidu: Adolf Fejt čp. 19, Jaroslav Dočekal čp. 9, Josef Jaroš čp. 1, Josef Jágr čp. 2, Rudolf Rosecký čp. 43, Josef Homola čp. 20.

    Volba starosty

    Dne 7. listopadu 1927 volen starosta, jeho náměstek a 2 rádní. Starostou zvolen Václav Sláma, náměstkem Jaroslav Dočekal, 1. rádní Adolf Fejt, 2. rádní Josef Jaroš.

    Počasí v r. 1927

    Zima velmi mírná. Březen krásný. V dubnu chladno a deštivo. o velikonocích, ač připadly do polou dubna, je zima a padá sníh. Květen studený. V druhém týdnu měsíce května značné mrazy. Největší ze 12. na 13. Květ pomrzl. Lípy nekvetly. Léto suché. V červenci několik dní prší. Tím zachráněny brambory. Podzim normální. Bramborů se urodilo mnoho. 1q průmyslových červených za 33.50 Kč. Obilí sype méně, ale dobře platí. ovoce málo.

    Meliorační plán

    Zaměření pozemků k melioraci určených a zhotovení plánu ( rozloha 59.548 ha) vyžádá si nákladů za 10 023 Kč.

    Rok 1928:

     

    Počasí v roce 1928

    Zima tuhá, ale bez sněhu. V první polovici března napadl sníh a mrzne. S 15. na 16. a se 16. na 17. také velké mrazy, 15° pod nulou. Jaro. Březen a duben studený. 12. dubna v 11 hodin dopoledne silná bouře. Se 14. Na 15. značný mráz a sněží. 17. dubna napadlo mnoho sněhu. Na silnici k Záborné závěje až 1 m. Sníh leží jako v zimě, mrzne. Do pole se nemůže. Květen velmi chladný a deštivý. Stromy hojně kvetou, ale květ pro chladna nemůže se dobře rozvíti, oplodnění též stíženo. Červen nebyl o nic lepší měsíců předcházejících. Teprve v posledních dnech června nastala horka a trvala nepřetržitě po celý červen a srpen. Od r. 1911 nebylo takového sucha a veder. V některých dnech ukazoval teploměr 44° až 50° ( teploměr zavěšen na besídce ve školní zahradě). Následkem tohoto sucha rozmnožily se velice housenky a můry a ohrožovaly úrodu lnu a řepy. Někteří rolníci provedli záchrannou akci stříkáním roztoků chemických ( zeleň sviňobrodská a.j.) celkem s nevalným výsledkem. Radikálně zakročili špačci, kteří horlivě sbírali housenky i kukly. První vydatný déšť 16. srpna trval přes 2 hodiny, druhý značný déšť 28. srpna od 2 do 3 hodin, a pak drobnější. Je naděje že okopaniny tím značně získají. Žně začaly 1. Srpna.

    Bilance žní

    Je celkem příznivá. Obilí z letošní sklizně vyniká neporušenou jakostí, neboť průběh žní nebyl rušen deštivým počasím. Zejména žito, které je tak důležitou naší plodinou, je opravdu kvalitní. Také ovsy se dobře urodily a sklidily. Vážné obavy budí letošního roku neúroda pícnin, která podstatně přiostřila krisi našeho dobytkážství neboť sláma nemůže jich kvalitativně nahraditi. Již nyní jsou nuceni někteří zemědělci nuceni odprodávati z nedostatku píce dobytek za levnou cenu, při čemž však ceny masa ve městech nikterak nereagují na tento pokles ceny jatečného dobytka. Nejvíc se tato krise týká drobných zemědělců, kteří nemají na prodej obilních přebytků a jsou odkázání jenom na přebytky produkce živočišné.

    Úroda ovoce

    Zvláště jadernatého je celkem uspokojivá, u lesních plodin, jako hub, malin, borůvek naopak způsobilo sucho neúrodu.

    Úroda bramborů

    Byla slušná. Průměrně se urodilo po míře 30 – 35q. 1q průmyslových podle % škrobnatosti 34 – 41,50 Kč. Konsumní 40 Kč.

    Nešťastný pád

    Domkař Václav Enderle, z čís. pop. 49, chtěl si dne 6. listopadu natrhati smrkových šišek pro semeno. Na 2 stromech se mu to podařilo. Když lezl na třetí smrk, tu nalézaje se ve výši as 10 m smekl se a pádem vykloubil a zlomil si jednu nohu, druhou pohmoždil. Naštěstí nalézala se na blízké louce jeho manželka, jinak by byl bez pomoci zůstal v lese ležeti. Byl dopraven starostovým povozem domů a po prvém lékařském ošetření odvezen večer autem do nemocnice německobrodské.

    Snahy družstevní

    Již v létě r. 1925 projevili rolníci Poděšína a Sirákova snahu, postaviti si v Poděšíně družstevní lihovar. Za tím účelem konáno bylo v Poděšíně několik schůzí, ale jednání narazilo na finanční obtíže, neboť na podílech upsaných 300 000 Kč. Nikterak nestačilo na vybudování podniku. Tu na podzim r. 1928 opět počalo se uvažovati o uskutečnění myšlenky, ale tentokrát popud vyšel z Nížkova a rolníci z Poděšína a Sirákova vyzváni k účasti. Sešli se zájemníci těchto dvou obcí k jednání 21. října a upsáno bylo na podílech 450 000 Kč. stou podmínkou, bude-li stát lihovar „ve žlabě“. Když se pak 23. Října konala schůze v Nížkově, nepřistoupily ostatní obce na tento návrh a tak mimo 4 rolníky Z Poděšína ( Adolf Fejt, František Homola, Stanislav Chvátal, Jaroslav Dočekal ) odřekli ostatní členství v družstvě. Tak oddálena a snad navždy pohrobena krásná myšlenka svépomoci postavení lihovaru v Poděšíně.

    Komunikace

    V červnu a v červenci se válcuje silnice od Záborné do Poděšína nákladem as 40 000 Kč. za 1 km. Elektrisace. celkové vydání na elektrickou síť i s přípojkami činilo 79 tisíc Kč.

    Podlý čin

    V měsíci říjnu byla někým voda ve školní studni znečistěna jodoformem, takže se stala k používání nepotřebnou.

    Stavební ruch v obci

    Rok 1925 postavil chlévy Josef Jágr čp. 2. František Nejedlý čp. 14 dal nový vrch na domovní stavení. Rok 1926 Adolf Fejt čp. 19 postavil nové chlévy a stáje. Václav Doležal čp. 15, novou stodolu. Jan Šimek čp. 25, přestavěl domovní stavení skoro od základu. Na stavení nový vrch dal Pařík čp. 35, František Stránský čp. 13 a Novotný čp. 21. Výměnek přistavěl, nová okna a nový vrch s plechovou krytinou dal Martin Rosecký čp. 11. Rok 1927 Nové chlévy a stáje vystavěl Rudolf Flesar, čp. 10. Václav Sláma čp. 29 docela přestavěl domovní stavení. Adolf Fejt dal nová okna a eternitovou krytinu na domovní stavení. Rok 1928 vystavěl stodolu Josef Jágr čp. 2 a Jan Stránský čp. 51. Ve mlýně, čp. 53 vystavěl Dr. A. Rosecký v 1. patře pro sebe byt se 2 světnicemi.

    Volby 1928

    Dne 2. Prosince konaly se v republice československé volby do okresních a zemských zastupitelstev. V naši obci obdrželi při volbách do okresního zastupitelstva hlasů: Strana republikánská ( agrární ) 72 hlasy, Čs. Strana lidová 61 hlas, strana sociál. Demokratická 18 hlasů, strana komunistická 7 hlasů, strana národ. social. 4 hlasy, strana živnostenská 2 hlasy, Němec. Strana ( snad omylem ) 2 hlasy. Do zemského zastupitelstva: Strana republikánská 71 hlas, Čs. strana lidová 63 hlasy, sociál. Demokratická 17 hlasů, strana komunistická 7 hlasů, strana národ. socialistická 4 hlasy, strana živnostenská 2 hlasy, Němec. strana 2 hlasy. Celkem volilo 166 voličů ze 178 k volbě oprávněných.

    Reforma samosprávy

    Volby tyto konány v důsledku zákona o reformě samosprávných svazků. Tímto zákonem zrušen také náš okres Polná a přičleněn k okresu německobrodskému, s nímž i s okresem štockým tvoří samosprávný okres německobrodský.

    Rok 1929

     

    Zima v r. 1929 byla tuhá, že není takového pamětníka. Mrazy začaly již před vánocemi a trvaly nepřetržitě až do druhé polovice února. V té době nebylo nejmenší oblevy, sněhu mnoho. Mrazy přes 20°C nebyly žádnou vzácností, ale největší jsou v prvé polovině února, kdy dosahují přes 30°C a 11. února ukazuje teploměr u nás -38°C. O krutosti zimy a nebývalém množství sněhu svědčí zprávy se všech stran docházející. Největší mrazy zaznamenány v Českých Budějovicích v prvé polovině února, – 44°C. Nouze o uhlí je nesmírná, poněvadž abnormální mrazy jsou zásoby vyčerpány, sta vlaků vyřazeno, jiné váznou v závějích a doprava tak stlačena pod normální stav. Denní příjem železniční správy klesl ze 14mil. na 5mil. Kč. Vlaky přimrzají ke kolejnicím. Trvá i 2 hodiny, než se podaří dostati vlak do pohybu. Průmyslové závody se zavírají, obchod ve městech vázne. Školy jsou na rozkaz MŠ zavřeny. Co chvíli přinášejí noviny zprávu o nalezení zmrzlého člověka. Hrozně řádí mrazy mezi zvěří. Ptactvo, zajíci i srnci hynou i tam, kde mají ochranné kryty a zasypáno. V jednom revíru u Brna uchýlila se zvěř drobná i vysoká z vyšších poloh lesa do úvalu, ale tam právě nalezla svůj hrob. Do dvou žebřiňáků bylo tam naloženo zmrzlé zvěře. V Čes. Šicndorfě zmrzla kráva ve chlévě, dvě jiné musily býti zabity. Nouze o vodu je veliká. V druhé polovině února mrazy poněkud polevují, ale důsledky mrazů trvají dále. Led na řekách dosahuje tloušťky 1 m. Vltava je zamrzlá v celé šíři na 100 km délky. Jsou vážné obavy z náhlé oblevy a povodní. Již nyní upozorňují se v novinách občané a pomocné sbory na nebezpečí zátop a včasná ochranná opatření proti nim. Ke konci února opět mrazy až 28°C, k tomu padá sníh. Doprava opět vázne. Začátkem března to samé. Březen i duben chladný. Jarní setba připadla na začátek května.

    Pohroma ovocných stromů

    Velikými mrazy utrpěly stromy nesmírně. Je příznačno, že stromy na nechráněných místech pomrzly méně než než v závětří. Na úřední výzvu v měsíci srpnu proveden soupis škody a jen v naší obci odhadnuta cena pomrzlých stromů na 9000Kč.

    Jarní vegetace

    Měsíc červen, kdy střídaly se teplé dny s hojnými dešti, byl velmi přízniv vzrůstu plodin. Žita napadená plísní sněžnou, přisadila a byla k očekávání dobrá úroda obilin, pícnin i okopanin.

    Tropická vedra

    Měsíc červenec vyznačuje se tropickými vedry. Teploměr ukazuje někdy i přes 40°C. Kdežto loňská vedra míjela beze všech srážek, letošní vedra přinášela zkázonosné bouře, větrné smrště s krupobitím na všech stranách.

    Živelná pohroma

    Zdálo se již, že naše obec bude ušetřena, ale ve čtvrtek dne 25. července ke 4. hodině odpolední zatáhla se západní obloha černými, zlověstnými mraky a strhla se bouře s ohromným lijákem a nesmírným větrem, provázená krupobitím. Kroupy velikosti lískových i vlašských ořechů nadělaly nejvíce škody na Štajbli, v Kontrplouně a u Brabcových. Jen 5 hospodářů bylo pojištěno. Větrem odnášeny byly se střech tašky stromy polámány neb vyvráceny. Ve školní budově proudem protékala voda stropy do bytu říd. učitele. Ještě po dešti vybráno s dlaždic na půdě 8 puten vody.

    Žně

    Počasí srpnové bylo dosti příznivo sklizni. Zvláště ovsy sklizeny velmi dobře a otavy v září též.

    Komunikace

    Dne 22. Srpna zahájena autodoprava na lince Přibyslav – Polná. Majitelem autobusu je p. Josef Kreuz ze Žďáru. Autobus přijíždí do naší obce ráno v 5.35 hod. nato se vrací z Polné a staví u nás s 7.18 hod. dopoledne. Odpoledne přijíždí ve 12.05 hod a vrací se od Polné ve 3.05 hod. odpoledne. Poplatek od nás do Polné 5.-Kč. na nádraží 6.-Kč. do Nížkova 2.-Kč. V neděli je jízdní řád poněkud pozměněn: Příjezd od Přibyslavě ráno 6.55, odjezd k Přibyslavě v 7.38hod. Po druhé přijede v 9.40 a odjede k Nížkovu v 11.02 hod.

    Volby

    do poslanecké sněmovny a senátu konány v celé republice v neděli dne 27. října. Výsledky voleb v naší obci: Poslanecká sněmovna: Ze 191 odevzdaných hlasů obdrželi: Lidovci 92 hlasy, Republikáni 67 hlasů, Sociální demokrati 22 hlasy, Komunisté 5 hlasů, Národní demokrati 3 hlasy, Živnostníci 2 hlasy. Senát: Ze 164 odevzdaných hlasů obdrželi: Lidovci 79 hlasů, Republikáni 55 hlasů, Sociální demokrati 19 hlasů, Komunisté 5 hlasů, Národní demokraté 3 hlasy, Živnostníci 2 hlasy a Němečtí nacionálové 1 hlas.

    Ceny plodin

    Zemědělských jsou tohoto roku velmi nízké, 1q bramborů dle % škrobnatosti 16 – 18 Kč, 1q žita 105 Kč, 1q ovsa 95 Kč, 1q ječmene 130 Kč, 1q pšenice 160 Kč, cena 1q lnu se pohybuje mezi 100 – 150 Kč. Poptávka po něm velmi slabá.

    Stavební ruch

    Nový domek vystavěl si Jan Jaroš, dělník v Poděšíně čp. 58 a Josef Homola, výměnkář na čp. 20 vystavěl při tomto čísle domek pro sebe, který snad bude opatřen také samostatným číslem. Kaple na návsi a kříž před ní stojící opraveny. Kaple uvnitř vymalována, kříž natřen fermežovou barvou a nápis již nečitelný vyzlacen. Provedl Antonín Hájek, malíř z Polné za 450 Kč na účet místního spořitelního a záložního spolku.

    Doplňky k různým statím této kroniky

    Motorů elektrických je nyní v obci 26. K veřejnému osvětlování obce slouží 6 žárovek obecních a 1 soukromá. Umístěny jsou 1 u školy, 1 u Fejtů, čp. 19, 1 u Flesarových, čp. 7, 1 u Roseckých, čp. 11, 1 u Homolových, čp. 34, 1 u dolních Chvátalů, čp. 47, 1 ve mlýně, čp. 53. Subvence okresní obdrželo místní elektrárenské družstvo 19.867 Kč, subvence státní 33.600 Kč, celkem 53.467 Kč.

    Rok 1930

     

    Neštěstí

    Politováníhodné stihlo dne 17.2. v ranních hodinách manželku rolníka Eduarda Dobrovolného čp. 32.- Strojem byla ji zachycena pravá ruka při vylušťování jetelového semene a rozdrcena až po zápěstí. Po prvé pomoci odvezena do nemocnice německobrodské, kde ještě téhož dne byly jí čtyři prsty i s dlaní amputovány. Smutný případ vzbudil živou účast v obci.

    Blahopřejný telegram

    K 80, narozeninám p. presidenta zaslalo obecní zastupitelstvo prostřednictvím okresního úřadu v Německém Brodě a na paměť toho vzácného jubilea vysázela obec v měsíci březnu 20 ovocných stromů na místě proti Šorfovým a nazvala je „Masarykův sad.“S politováním budiž zde zapsáno, že následky kruté zimy v roce 1929 objevily se i na jaře tohoto roku, kdy ještě mnohé stromy z příčiny uvedené vzaly za své. A tak ze stromů v minulých létech vysázených zhynulo celkem as 50%. V neděli dne 9.března bylo ve dražbě prodáno na návsi za 1800.- Kč stromů, z nich nejvíce olší. V chobotě obecního rybníka.

    Sčítání závodů

    Zemědělských a živnostenských v celé republice konalo se ve dnech 27.5 – 7.6. včetně. Je to největší statistická akce za dobu trvání republiky. Sčítacím komisařem ve zdejší obci byl jmenován řídící učitel Richard Markvart. Vypisuji několik čísel z tohoto sčítání, aby budoucím zachován byl částečný obraz o hospodářském stavu obce. Katastr obce 687 ha 11 aru. Počet hospodářského zvířectva: koní 32, hovězího 377, ovcí 1, koz 53, vepřového 259, slepic i s kuřaty 1714, hus s housaty 774, kachen s káčaty 168, krůt 14 a perliček 8. Hospodářských strojů: vyorávačů brambor 20, ručních mlátiček 14, mlátiček na motorový pohon23, secích strojů 9, žacích trávních 10, žacích obilních 9, řezaček 44, šrotovníky 3, čistící stroje 2, odstředivek 31, elektrických motorů 26, benzinových motorů 1 a žentourů 5. Dále je v obci 1 vodní mlýn, 1 obchod všelikým zbožím, 2 hostince, 1 trafika, 2 krejčí pro muže, 1 krejčová, 1 truhlář, 1 kolář, 1 kovář, 2 hokynáři a 1 spořitelna.

    Stavební ruch

    Nový domek při silnici sirákovské vystavěl si dělník Josef Košák. Bude opatřen číslem 59. Novou stodolu vystavěl rolník Václav Sláma čp. 29. František Peřina čp. 36, nové chlévy a Antonín Stehlík čp. 3, přistavěl domovní stavení. 21000.- Kč. státní podpory pro poškozené loňským krupobitím přiděleno bylo v umělých hnojivech některým rolníkům v obci. Poněvadž příděl těchto hnojiv budil zdání nedosti objektivního jednání, bylo z toho trochu zlé krve v obci.

    Pamětní deska

    Byla odhalena dne 5.července 1930 Janu Bezděkovi, učiteli a přírodovědci, členu francouzské učené společnosti mykologické, na jeho rodném domku v Soběslavi. Jmenovaný působil také na zdejší škole od 19.11.1885 do 26.8.1889. Čest budiž jeho památce.

    Žně

    Žně začaly dne 17.7. Velmi teplý duben růst vzrůst rostlin značně urychlil a červnová vedra zrání také uspíšila. Průběh žní však byl nepříznivý. Poslední týden v červenci nastaly dešťové přeháňky, které se počátkem srpna promě0nily skoro v trvalé deště, trvající až do 15.srpna. Žito, jehož se letos urodilo nadprůměrně na slámu i na zrno, bylo jakž takž dobře sklizeno, ale oves v kopkách i na řádkách zůstal dlouho na poli ležeti, čímž jeho jakost velmi utrpěla, což litovati jest tím víc, že úroda ovsa byla slabší. Dnes, 23.srpna ještě jest mnoho ovsa venku, ba také i na stojatě. V tomto čase je cena žita 82.- Kč za 1q, ovsa 105.- Kč. Naděje na dobrou sklizeň okopanin je značná.

    Vojsko v Poděšíně

    30.srpna, od 6.30 hodiny ráno procházelo Poděšínem vojsko 5.pěší divize českobudějovické. Byl to tamní 1 pěší pluk Mistra Jana Husa, 20.pěší pluk jindřichohradecký, 5.pluk polního dělostřelectva z Českých Budějovic, horské dělostřelectvo a příslušný telegrafní oddělení. Od dolních lesů po vozových cestách valilo se vojsko dvory statků do vsi a ubíralo se přes Sirákov, Újezd, Veselí ke Kotlasům a Březí proti 6.pěší divizi brněnské, aby v polním cvičení změřilo své síly. Všechny koně až na tři, byli zjednány na přípřež a kočové vrátili se s nimi po třech dnech unaveni velmi na těle i na duchu, Vojenské letiště pro 12 aeroplánů, zřízeno bylo u dvora Ovčína na pozemcích M. Klusáčka. Denně od rána do večera manévrovalo se letecké oddělení v našem okolí a bylo tedy v Poděšíně několik dní rušno.

    Úroda bramborů

    Velmi dobrá, ale ceny nízké. Ovoce se urodilo podprůměrně a je značně červivé. Příčina ta, že škůdcové stromoví nalezli bezpečný úkryt pod korou zhynulých, neporažených stromů. Ceny obilí stále klesají.

    Sněhová bouře

    Řádila dne 26 a 27.října. Sněhu napadlo až do výše jednoho metru a větrem přetrháno a přerušeno telegrafické, telefonní i elektrické vedení. Spousty sněhu zavalily lesy a pod tíhou jeho a nesmírným větrem lámaly se celé komplexy lesní, že takových škod není pamětníka. Nejvíce utrpěly lesy 30 – 40 let staré.

    Sčítání lidu.

    Z nařízení vlády bylo provedeno v republice dne 2.prosince dle stavu v půlnoci. Trvalo v Poděšíně tři dny. Sčítacím komisařem v obci byl Richard Markvart. Napočítáno v Poděšíně 59 čísel a 372 obyvatel.

    Rok 1931

     

    Meliorační práce

    Trvaly loni od 7.října do 24.prosince.Letošního roku začaly 16.března a skončeny 16.května. Průměrně pracovalo na nich 30 dělníků, většinou cizích pod dozorcem Rieglem. Dle jeho záznamů činí délka hlavních trativodů 8220 metrů, sběrných trativodů, tak zvaných per 28765 metrů, celkem 36 kilometrů 985 metrů, se 22 vyústění. Trativodových trubek ( 3 na 1 metr ) 110955 kusů.

    Poslední oběť války

    V ústavu choromyslných v Německém Brodě zemřel v květnu Bedřich Jaroš, z čís. 1., povoláním obuvník, svobodný, 34 roků starý. Duševní chorobu přinesl si z války.

    Zkáza žita

    Sníh, který napadl již před vánocemi, ležel na nezmrzlé půdě až skorem do konce března. Žita se zapařila a napadena byla plísní sněžnou v míře nebývalé. Smutný byl pohled na žitné lány pokryté bílou pavučinou. Poněvadž nepřišly deště, aby zbavily žita tohoto zhoubného povlaku, vyhynula tato velice. Tak starosta obce Václav Sláma vyoral veškerá žita, mnozí hospodáři po 20 i více měrách a ta, která zůstala, k ničemu nejsou.- V dubnu zima, květen suchý, koncem května velká vedra. V červnu a v červenci teplo, a že v těchto měsících přišlo několik vydatných dešťů, jsou ovsy a ječmeny neobyčejně pěkné. Také pěkného sena sklidilo se hojně.

    Žitné žně. Začaly 25.července a bylo brzo po nich. Sklízela se vlastně místo žita metlice.

    Úpadek lnářství

    Pěstování lnu, jindy u nás tak rozšířené a významná, upadlo velice. Leny v posledních dvou letech skoro nic neplatily a k tomu poptávka po nich byla tak malá, že hospodáři mají dosud neprodaný len loňský i předloňský. Letos snad nikdo ani len nesil. Příčinou úpadku je konkurence hodnotnějších lnů cizích, a ještě k tomu přišla také všeobecná krize hospodářská posledních let. Někteří hospodáři tvrdí, že jakost vlákna je porušována umělým hnojivem.V srpnu a září bylo deštivé počasí. Ovsy deštěm zčernaly a špatně se sklízely. Koncem srpna platil oves 95.-Kč, žito 145.-Kč za 1q. Sklizeň bramborů připadla do začátku října. Bramborů se urodilo hojně a platily: průmyslové 15,50 až 17.- Kč, konzumní 18.- až 20.- Kč.

    Obecní volby

    Konány v naší obci v neděli dne 27.září.Počet voličů k volbě oprávněných bylo 209. Volby se zúčastnili 204 voliči. Odevzdaných platných hlasů 202. Z nich obdržela čsl. strana lidová 120 hlasů, strana republikánská 82 hlasy. Dle toho obdržela strana lidová 7 mandátů a zvoleni: Enderle Václav č.49, Flesar Rudolf č. 10, Sláma Václav č. 29, Hanus Josef č. 46, Stránský Jan č. 51, Nejedlý František č. 14 a Musil Rudolf č. 38. Strana republikánská obdržela 5 mandátů a zvoleni: Jágr Josef č. 2, Rosecký Václav č. 5, Dočekal Jaroslav č. 9, Rosecký Josef č. 11, Kašpárek Josef č. 18. Volbu starosty vykonal nový obecní výbor dne 8.listopadu a zvolen starostou opět Václav Sláma číslo 29. Jeho náměstek zvolen Jaroslav Dočekal č. 9, 1 rádní Rudolf Flesar č. 10, 2 rádní Josef Jágr č. 2.

    Nový mostek

    Vystavěn přes potok, v chobotě obecního rybníka. V družstevním lihovaru v Nížkově počalo se pracovati 11.prosince 1931. Ceny lnu. Počátkem listopadu objevil se konečně v Poděšíně kupec na len a platil 30,40 Kč. za 1q, nejvýše 60.-Kč. za 1q. Před několika roky 400.-Kč za 1q. Někteří rolníci, než by za tuto cenu len prodali, raději jím stelou, neboť sláma je dražší než len.

    Rok 1932.

     

    Počasí

    Zima mírná, leden teplý,. V únoru a březnu značné mrazy bez sněhu. Do 22 dubna chladno, konec dubna a počátek května pěkný, zaseto pohodlně i brambory zasázeny. Konec května chladný. Počátek července velmi teplý, druhá polovina července deštivá a bouřlivá. Žně započaly 29.července, ale pak nastaly prudké deště a trvaly až do 9.srpna. Žito bylo na stojatě i v kopkách, valně mu nebylo a již začínalo klasem v klasech klíčiti. Pak nastalo krásné počasí a všechna úroda se dobře za sucha sklidila. Otavy též. Úroda obilí byla slušná, ale ceny klesají stále, byl koncem srpna 1q ovsa za 65.-Kč, 1q ječmene a pšenice za 120.-Kč. Pšenice byly napadeny rzí a snětí obilnou. Žito 1q za 85.-Kč.Práce obecní. V měsíci květnu spraven byl po celé délce teras hráze obecního rybníka.

    Požár

    23. července vyhořelo při bouři stavení Adolfa Pařízka čp. 23. Stavby, U čísla 54 majitelka Františka Dobrovolná, bylo stavbou rozšířeno stavení obytné i hospodářské budovy. Nové stavení po ohni vystavěl Adolf Pařízek. V hostinci číslo 53 zvětšen taneční sál o přilehlou světnici zbouráním příčky.

    Včelařství

    V obci je dost rozšířeno a zabývají se jím Josef Dobrovolný č.30, Václav Enderle č.49, Adolf Pařízek č.23, Jaroslav Dočekal č.9, Adolf Fejt č.19, Josef Homola č.20, Václav Chvátal č.39, Rudolf Flesar č.10, Antonín Flesar č.7, výměnkář, Josef Palas č.6, František Homola č.34, Gustav Svoboda č.24, Jan Stránský č.51 a Václav Homola č.17, výměnkář.

    Hospodářské poměry

    Koncem roku 1932 jsou velmi neutěšené a nevíme, kdy krize vyvrcholí. Dosud nic nenasvědčuje tomu že by se brzy zlepšily k lepšímu. A tak budoucnost zastřena jest rouškou chmurné nejistoty.

    Rok 1933

     

    Letošní rok nepřinesl žádných velkých změn v naší obci ani v naší republice. Situace hospodářská je stále neurčitá a nevíme, zda opravdu letošní rok byl vyvrcholením světové krize. Poměry se podle zpráv poněkud lepší, ale dosud není viděti zjevných výsledků. Doufáme všichni že nastane doba, kdy celý národ oddychne si po tak tíživé době.

    Poměry hospodářské

    Úroda byla letos celkem dobrá, ale počasí skoro jako by nepřálo našim rolníkům skliditi podíl se svých polí. Seno se sklidilo dobře, zato ale žně byly následkem dešťů příliš zpožděny. V srpnu nastalo deštivé počasí, takže se sklízí obilí do polovice září. Podzim chtěl vše vynahraditi, byl suchý a pěkný. Ceny obilí jsou nevalné. 1q žita 74.-Kč, 1q ovsa 50.-Kč, 1q bramborů 20.- až 25.-Kč. Vepřový a hovězí dobytek není rovněž dobře placen. Následkem nepříznivého počasí v některých krajích je málo krmiva a proto velká část rolníků musí dobytek odprodati.

    Stavby

    Letos na jaře byl dosti čilý stavební ruch. Josef Bláha č.8 dával na obytné stavení nový vrch, František Činčera č.16 přistavoval a rovněž pokrýval novou krytinou. Od základů nové stavení postavil Václav Bečka č.22.

    Počasí

    Jaro studené počátek léta a konec hezké počasí. Měsíc srpen příliš deštivý. Podzim pro polní práce velice příznivý Počátek zimy, citelné mrazy asi kolem –30 stupňů. Na vánoce napadlo dosti sněhu, ale ten skoro roztál. Vánoce dosti teplé.

    Změna kronikáře

    Změna v učitelském sboru zdejší školy. Oba učitelé na zdejší škole jsou přeloženi. Řídící učitel a kronikář obce Richard Markvart do Třěch Dvorů u Kolína, druhý učitel Josef Balvín do sousedního Sirákova. Na jejich místa nastoupili Václav Miřátský, který začal psát obecní kroniku a jeho manželka Valérie Miřátská. Řídící učitel pan Richard Markvart od května 1933 vážně onemocněl. V polovici srpna se odstěhoval, ale jeho nové působiště jeho nemoc nevyléčilo. Dne 18.září po těžké chorobě opouští navždy svou rodinu, zanechal po sobě 3 nezaopatřené děti.

    18 na 19.října

    V měsíci říjnu o jedné hodině v noci ze dne 18 na 19.října 1933, vypukl požár u Jaroslava Dočekala, čp. 9, jemuž padla za oběť stodola a kůlna. Bylo celkem klidně, ale brzy po vypuknutí vznikl vítr a tak se požár rozšířil na sousední stavení Josefa Bláhy, jemuž shořelo obytné stavení i se stodolou. Občané pomáhali zachraňovat, co mohli. Zakročením hasičských sborů z Poděšína, Sirákova a Nížkova zhoubný živel byl zdolán. Ještě několik dní museli místní hasiči hlídat u doutnajících oharků. Oba majitelé dali se opět brzy do stavby, takže do zimy z části své budovy opravili a pokryli.

    9.11.1933, vražda

    Netrvalo dlouho a občané byli vzrušeni novou událostí. Obec navštěvují četnické stanice z Polné, Německého Brodu, pátrací stanice z Kutné Hor a, z Chrudimi, neboť vzniklo podezření že někdo z Poděšína zavraždil v lesíku „V dlouhých lukách“hajného Doška ze Skrýšova, v revíru pánů Neumana a Honsla.

    Vražda. Se stala ve čtvrtek 9.listopadu 1933 o 11. hodině dopoledne. Teprve druhý den v pátek odpoledne byl nalezen zavražděný po dlouhém hledání v blízké struze, přikryt travou, a maskován tak pečlivě, aby nebyl nalezen. Z alarmovaná četnická stanice v Polné, aby pátrala po vrahovi, v domění, že čin provedl pytlák. Hajný byl utlučen a nožem zohaven k nepoznání. Přeřezány krční tepny, takže na místě vraždy vykrvácel. Pak byla mrtvola odtažena do strouhy

    Hospodářská a politická situace 1933

    Těžká hospodářská situace přinutila vládní kruhy že byla na jaře vypsaná „Půjčka práce“. Jejím úkolem bylo, jak řekl pan prezident „ať se roztočí kolo strojů v továrnách a tak dostane práci tisíce nezaměstnaných. Občané pochopili význam půjčky a tak bylo podle zpráv upsáno přes 2 miliardy Kč.

    V měsíci září a říjnu jsme byli zneklidnění mezinárodní politikou. Německo vystoupilo ze „Společnosti národů“, že mu nebylo povoleno vyzbrojení jakého se dožadovalo. Ostatní národy usilují o mír, neboť mají ještě v paměti, co životů stála světová válka. Všude v národě se volá „Buďme připraveni!, Nepřejeme si války, ale v případě, že by naše republika byla napadena, je povinností každého uvědomělého Čecha, postavit se na odpor protivníku. „Jedině silná a vycvičená armáda muže zabránit zničení naší samostatnosti!“. Někteří naší sousedé, ale i u nás se najdou lidé, kteří nepřejí republice, žádají revizi hranic, neboť se jim dnešní státní hranice nezdají správnými. My ale víme, že to co jsme dostali po světové válce, jsme si právem zasloužili. „Pryč tedy s revizionistickou propagandou a pryč s těmi, kteří ji propagují. V poslední době množí se případy podvratné činnosti ve státě, proto vydala vláda „Zmocňovací zákon“, aby čelila protistátním živlům.

    28.10.1933, oslava 28.října

    Velkolepé oslavy 15-ti letého trváni naší samostatnosti ukázaly, co práce je vykonáno za tu dobu. Přehlídka vojska celé pražské posádky panem prezidentem Masarykem byla svátkem národa. Účastnily se jí veliké davy obyvatelstva. „Vykonali jsme mnoho, ale daleko horší práce nás čeká. Jedině armáda, národ vyspělý tělesně, mravně a duševně nás zachrání. Nespoléhejme se na přátele, ale sami na sebe! V práci a ve vědě je naše spása. Zahleďme se do minulosti a učme se! Dobrým příkladů následujme, ale zlých se vyvarujme! Nesvornost uvádí národy do záhuby.

    Rok 1934

     

    Hospodářské poměry v roce 1934

    Rok 1934 se vyznačuje mírnou zimou, takže práce na poli začaly již před svatým Josefem a do 1.května bylo již vše celkem hotovo. Úroda se ukazovala velmi pěkná, ale nesmírné sucho a mráz dne 4.června napáchal velké škody. Ve Žlabě pomrzlo obolí (žito) skoro na 95%. Na kopcích tolik mráz nepůsobil. Žně se vydařily za krásného počasí, rovněž za sucha se sklízely brambory. Občané naříkali katastrofálním suchem, proto byl nedostatek krmiv a slámy. Studny většinou vyschly a lidé vozili vodu z rybníka, ale i tam jí bylo málo. Zvláště velmi dlouhá doba byla od 4.července do 27.srpna, protože ani nekáplo. Teplé počasí trvalo dále, takže ještě 1.prosince někteří lidé pásli na žitech, která byla až 25 cm vysoká proto je jiní hospodáři též sekli. Do konce roku nebylo vůbec sněhu. Následkem nedostatku krmiv se hospodáři zbavovali dobytka, který šel cenou silně dolů. V největší hospodářské tísni vláda prosadila zákon o obilním monopolu. Stát veškeré obilí bude kupovat a prodávat. Ceny byly stanoveny dle Prahy, ale pro venkov byly menší, protože se odečetl náklad na dopravu po železnici. Z naší obce se většinou vozí do Sázavy a částečně do Polné. Bylo uzákoněno že každý měsíc bude cena stoupat a to u žita o 1.50Kčs, a u ovsa o 1.20Kčs.Komu obilí nepomrzlo, velmi sypalo což bylo velké štěstí. U brambor se čekala úroda velmi slabá následkem sucha, ale po posledním zářijovém dešti jich hodně přibylo.Konzumu bylo až 40q na míře a průmyslových 30-35q po míře.

    Stavby v roce 1934

    Stavební ruch byl v tomto roce velmi čilý. Josef Bláha č.8, postavil stavení a kůlnu po ohni. Jaroslav Dočekal č.9, postavil stodolu a kůlnu, též po ohni. Martin Rosecký č. 11, novou kůlnu a prasečák. Jaroslav Rosecký č.61, nové obytné stavení. M Šurnická č.62, chaloupku. Josef Dobrovolný č.30, rozboural starou stodolu asi 300 roků starou a postavil novou. Adolf Fejt č.19, postavil výměnek.

    Učitelstvo

    Do 30.6.1934 působil na zdejší škole pan Václav Miřátský, který byl zatímním řídícím učitelem a jeho manželka Valérie, byla také učitelkou. Ručním pracím ženským vyučovala slečna Marie Vytáčková po celý školní rok. Manželé Miřátských se odstěhovali do Lipnice. Od 1.dubna dostala paní Miřátská mateřskou dovolenou a zastupoval ji do konce školního roku František Poulíček. Dne 1.července byl ustanoven řídícím učitelem pan Bedřich Borský, který byl pověřen obecním úřadem, aby dále vedl obecní kroniku. Od 8.září byl třídním učitelem Alois Mejstřík.

    Společenský život

    V březnu 1934 sehráli ochotníci hru „za tatíčkem Masarykem“a v prosinci veselohru „Naše tchyně odzbrojuje“Školní mládež důstojně oslavila 28.říjen a bylo také vzpomenuto 100. výročí naší státní hymny „Kde domov můj“a tragického atentátu dne 9.října v Marseji na Jugoslávského krále Alexandra a Francouzského státníka Ludvíka Borthova, oba byli velcí přátelé našeho státu a hleděli zabezpečiti mír. Hasiči měli v lednu ples a po dožínkách i o posvícení byla taneční zábava. Tančí se vesměs jen valčík, polka a kvapík. Moderní ještě se neujaly. Staročeské zvyky již vymizely, jen se ještě sem tam udržuje koleda a různé pranostiky. Obecní knihovna měla ke konci roku 211 svazků. Hasičský sbor měl 24 členy. V září byly na Českomoravské vysočině velké manévry. Utkání strany červené a modré bylo na ledečském okrese a u nás byla přes noc dne 14.září jen jedna dělostřelecká baterie. Lidé vyšli velmi vojsku vstříc a jevili o armádu veliký zájem. Můžeme být hrdi na naše vojáky. Radiových přijímačů bylo 5. Hospodářské stroje: Jaroslav Dočekal č.9, si koupil čistící mlátičku. První tento stroj měl František Homola č.34. od roku 1930.

    Rok 1935

     

    19.května 1935, do poslanecké sněmovny, do senátu, do zemského i okresního zastupitelstva.
    Počet platných hlasů do:
    Strana Sněmovna Senát Země Okres
    Republikánská 80 69 81 85
    Sociální demokraté 1 0 2 0
    Národní socialisté 1 1 1 3
    Komunistická strana 0 0 0 1
    Lidová strana 93 73 80 77
    Německá sociální demokracie 1 0 0 0
    Živnostenská strana 16 16 17 15
    Fašistická strana 15 16 5 6
    Národní sjednocení 2 1 1 0
    Součet hlasů 209 176 187 187
    Neplatných hlasů 1 0 0 0
    Prázdných obálek 1 2 0 0
    Volilo celkem 211 178 187 187
    Počet voličů 220 186 189 186

    Průběh volebního období byl celkem klidný, až nevinný, ač noviny, letáky, a kandidáti pracovali plnou parou. Veřejná volební schůze byla v sále v hostinci od strany republikánské. Byla tam silná debata.

    Zemědělství 1935

    Zima celkem mírná, léto teplé a suché. Dne 8.července byl tuhý mráz, který způsobil značné škody, zejména na bramborách.

    Školství

    Do konce června 1935, zde působil pan Alois Mejstřík a od začátku školního roku pan František Poulíček, jako výpomocný učitel.

    Hasiči v roce 1935

    Hasičský sbor pořádal dne 13.ledna ples, o ostatcích, o pouti, o posvícení taneční zábavy. Na Silvestra byl veselý večer s programem a pak taneční zábava a připíjení na zdraví v roce 1936. Hasičský sbor dále 6.března zapálil hranici na počest 85 narozenin T.G.Masaryka. Velitel hasičů pan Jaroslav Dočekal promluvil o jeho významu. Volbu druhého prezidenta republiky Dr. Eduarda Beneše obec vzala s radostí na vědomí. Ochotnický spolek sehrál v březnu divadelní drama .

    8.9.1935, Neštěstí

    Dne 8.září jel stárek pan Josef Homolka, zaměstnaný ve zdejším mlýně, na motocyklu z Přibyslavi. Jel po půlnoci při špatném karbidovém osvětlení. V Olešné zachytil 20-ti letého mladíka Pospíchala z Bukové, který byl hned mrtev. Pan Homolka Byl vážně poraněn, ale vyléčil se. Případ vyvolal značný rozruch.

    14.4.1935

    Zemřel pan Rudolf Flesar č.10, ve stáří 48 let. Byl předsedou místní školní rady, starostou sboru dobrovolných hasičů a před tím po dvě období starostou obce. O jeho zásluhách pro obec promluvil starosta obce Václav Sláma, za školu řídící učitel Bedřich Borský, a za hasiče župní starosta. Na poslední cestě jej doprovodili hasiči, školní mládež a velký zástup lidí.

    Obecní knihovna

    Obecní knihovna měla na konci roku 1935, 222 knih. Výpůjček bylo 799, čtenářů 56. Se Sirákovem byla udělána vzájemná výměna 60-ti knih, což se velmi osvědčilo

    Rok 1936

     

    Zemědělství 1936

    Měsíc leden byl velmi teplý. Nebyl ani jeden mráz, jen často pršelo. Sníh nebyl žádný. V únoru a březnu byla normální mírná zima. O žních často pršelo, proto se práce zdržela. Podzim celkem suchý a pěkný. Říjen proti normálu studenější, listopad teplý prosinec mírný. Úroda byla slušná. Ceny u obilí byly jako v roce 1935, ale z každého q byla srážka 8.-Kč, pro obilní společnost. Cena brambor byla u průmyslových 18.-Kč, u jedlých 13-16.-Kč. Ceny dobytka byly pevné – 1 kg. Živé váhy stál u hovězího kusu 5.50Kč, u vepřového 6-7.50Kč.

    Stavební ruch a změna majitele, 1936

    Dne 12.února pan Jaroslav Neubauer, tesař č. 56, byl nucen v soudní dražbě prodat dům. Koupil jej pan Landsman, truhlář ze Sirákova. Svoje řemeslo zde provozuje a tím jsou ve vsi dva truhláři. Pan Neubauer se i s rodinou odstěhoval do Polné. Pan Enderle, č .49, udělal přístavbu domovního stavení a střechu pokryl eternitem. Pan Josef Hanus č. 46, postavil svému synovi Josefu Hanusovi, nový dům č. 63. Pan Rudolf Musil, č. 38, přestavěl celé domovní stavení. Pan Rudolf Šmiraus, č. 27, postavil novou stodůlku. Paní Dobrovolná č. 54, postavila kůlnu.

    Neštěstí

    Kruté neštěstí postihlo rolníka v čísle 8, pana Josefa Bláhu. Dne 19.února 1936 zemřeli po dvoudenním stonání na septickou angínu jeho synové Adolf ve stáří 23 roků, a František ve stáří 28 let. Byli svobodni a zemřeli za hodinu po sobě. Třetí syn Josef i dcera Božena se též nakazili, ale v nemocnici v Německém Brodě se vyléčili.

    Založení CPO v roce 1936

    Mezinárodní situace byla velmi zachmuřená, každý stát horečně zbrojil a zhotovoval různé vražedné pomůcky. V budoucí válce bude mít velký význam letectvo a proto byl vydán zákon o civilní protiletecké obraně. Za správné provedení byl zodpovědný starosta obce a jemu k ruce byl ustanoven velitel CPO pan Jaroslav Dočekal číslo 9. Bylo několik služeb: bezpečnostní a pořádková, poplachová a pozorovací, spojovací a zpravodajská, desinfekční a asanační, osvětlovací, zastírací, požární a samaritská. U každé byl velitel, jeho zástupce a členové. Účast při cvičeních byla povinná, neb jinak by okresní úřad mohl ztrestat velmi citelnými pokutami nebo vězením. Bylo několik cvičení i nočních a v listopadu škola, aby každý byl poučen i teoreticky. Ač tento zákon je velmi dobrý, přece se našli někteří nespokojenci, kteří byli vyrušeni z pohodlí a reptali. Udán nabyl nikdo. V prosinci byla zakoupena první protiplynová maska, její cena byla 181.30Kč.

    Hasiči 1936

    Hasičský sbor uspořádal dne 26.1.1936 ples, o ostatcích, o pouti a o posvícení taneční zábavy. Dne 6.3. sbor zapálil vatru na počest 86 let prezidenta – Osvoboditele.

    Vlajky

    28.říjen byl oslaven vyvěšením státních vlajek. Dříve byla jen na škole a na obecním úřadě. Bíločervené prapory byly u pana Jaroslava Dočekala č.9, a Josefa Dobrovolného č.30. na popud místní osvětové komise bylo koupeno plátno a žákyně obecné školy, pod vedením industriální učitelky ušily 12 vlajek. Cena jedné byla 22.20Kč. Velikost 140 cm x 210 cm. Nové vlajky si opatřili následující občané. Antonín Stehlík, domkař č.3, Antonín Doležal, rolník č.4, Josef Palas, rolník č.6, Josef Flesar, rolník č.7. František Nejedlý, rolník č.14, František Homola, chalupník č.17, Adolf Fejt, rolník č.19, Josef Homola, rolník č.20, Josef Dobrovolný, rolník č.30, František Homola, rolník č.34, Stanislav Chvátal, rolník č.47, a Josef Rosecký, hostinský č.53.

    Školství 1936

    Do konce června učil ve druhé třídě pan František Paulíček a od 1.7. byla ustanovena definitivní učitelkou slečna Vilemína Rynešová. Obec na školu přispěla obnosem 5080.-Kč.

    Obecní hospodaření

    Obecní hospodaření v roce 1936 se jeví takto: příjmy 26934.80 Kč, výdaje 23069.65 Kč. obec nechala opravit kapličku a zaplatila dluh 1520.- Kč. nyní je obec bez dluhů a naopak čisté jmění je 7000,- Kč. To je zjev mezi obcemi a městy vskutku mimořádný.

    Knihovna měla na konci roku 230 knih, čtenářů bylo 48 a výpůjček 557

    Rok 1937

     

    Tohoto roku postihla československý lid krutá zvěst, neboť dne 14.září ve 3 hodiny 29 minut ráno nás navždy opustil náš dobrý vůdce, věhlasný učenec, bojovník pravdy a lásky, Osvoboditel Tomáš G. Masaryk, první president Československé republiky. Pohřeb se všemi státními poctami a za velké účasti občanů, vojska, spolků, cizinců, diplomatů atd. byl dne 21.září 1937 v Praze. Státní smutek byl až do 27.10. Smuteční prapory visely týden. Ve zdejší obci na škole a obecním úřadě.

    Zemědělství

    Počasí bylo celkem normální. Pouze celý duben byl velmi deštivý, proto jarní práce se hodně zdržely. Od 1.ledna t.r. odpadla dávka z masa (ze zabití), ale místo ní zaveden paušál na hektar polí a luk 1.50Kč. To platí jen pro zemědělce. Ostatní občané platí z každé zabíjačky zvláštní daň. Obilní monopol byl dále v platnosti. Ceny byly stejné a život klidný.

    Stavební ruch

    Nové stavení nepřibylo žádné, ale zato bylo hodně oprav a to: číslo 3, pan Josef Stehlík postavil novou stodolu za vesnicí, protože jeho chaloupka je vtěsnána mezi dům číslo 2 a 4. Číslo 14, pan František Nejedlý pokryl kůlnu eternitem. Číslo 15, pan Václav Doležal nechal pokrýti celé stavení eternitem a tím odstranil papír. Číslo 52, paní Marie Rychtecká přistavila kus stodoly. Číslo 54, paní Františka Dobrovolná postavila stodolu. A číslo 55, nechala obec pokrýti celou pazdernu eternitem.

    Populace

    Narodilo se 9 dětí (4 chlapci a 5 dívek). Svatby byly 3. Úmrtí: 14.4. u Paříků č.35 zemřelo děvčátko 3 roky, 22.4. Václav Peřina, žák 1.třídy, 1.oddělení na záškrt, 17.8. Jan Šmiraus, výměnkář v č.50 (71 roků), 8.10. u Paříků č.35 hošík 1/2 roku starý.

    CPO

    Civilní protiletecká obrana měla několik cvičení i školu, aby občané byli náležitě připraveni pro těžkou chvíli válečnou.

    Sbírka

    Důstojnická odbočka okresu polenského zahájila sbírku starého železa, které věnovala armádě. Ve zdejší obci školní mládež sebrala 412 kg.

    Zábavy a oslavy

    3.1. byl hasičský ples. 11.2. hasiči pořádali taneční zábavu. 21.2. ochotníci sehráli divadlo (veselohru) “Nechoď tam, pojď radš k nám”. Po prvé bylo zavedeno číslování sedadel a předprodej lístků. 28.3. ochotníci sehráli druhé divadlo (veselohru) “Pepička z malé hospůdky”. 13.6. chasníci káceli máj a měli taneční zábavu. 27.10. byla oslava našeho osvobození, kterou uspořádala škola, místní osvětová komise a hasiči. 31.12. ochotníci sehráli frašku “Bouřliváci naší vesnice”. Pak byla taneční zábava. K tomu divadlu bylo celé jeviště předěláno a omalováno.

    Školství

    V učitelském sboru nebylo změn. Náklad obce na školu byl 4.457,-Kč. U dřevníku byla na straně východní a západní dřevěná vrata, která již mnoho ozdoby nedělala a v zimě se velmi prášilo na dříví. Byla proto odstraněna a zbylé místo vyzděno až ke střeše. Na dvoře byly zazděny silné dveře, které byly na půdě ze staré školy.

    Obecní knihovna

    Obecní knihovna měla na konci roku 254 knihy. Čtenářů bylo 46 a výpůjček 397. 50 knih bylo vyměněno se Sirákovem.

    Obecní hospodaření

    Řádný příjem byl 23.092,08Kč. Řádné vydání 16.621,85Kč. Úspora 6.470,23Kč. Mimořádného příjmu a vydání nebylo. Přirážky byly 200%.

    Viděla letopisná komise dne 4.června 1939. Podpisy: Sláma Václav – starosta, Stránský František a Rosecký Josef.

    Rok 1938

     

    Tento rok měl být pro ČSR jubilejní a zatím přinesl tolik různých dějepisných událostí, že současníci nezapomenou do nejdelší smrti a i budoucí české pokolení bude se zájmem a různými pocity sledovati běh událostí.

    Zemědělství

    První tři měsíce byly celkem normální. Duben velmi studený, hodně sněhových přeháněk a nočních mrazů. O žních od poloviny srpna bylo velmi deštivé počasí a kdo nemohl skliditi žito, naříkal a oves byl u většiny hospodářů velmi vymoklý, rostl a některý rolník měl jej až 5 týdnů venku. Konec září a v říjnu bylo pěkně a proto mohli lidé vše dokliditi a zaseti ozimy, neboť práce byla zpožděna mobilizací a hlavně slintavkou a kulhavkou, která se velmi rozšířila po celé republice Československé a postihla i naší obec. Hovězí i vepřový dobytek a kozy onemocněl v každém stavení. Někde průběh nemoci byl klidný, jinde dobytek uhynul a sice: v čísle 5, 19 a 20, 1 kráva, v č.2 a 51, 10 selat, v č.49 a 59, 1 vepř, v č.40, 15 selat.

    Ceny

    Ceny obilí byly monopolní. Úroda celkem dobrá, ale hodně vymoklo. Úroda brambor byla střední a 1q jedlých stál 14,-Kč, 1q škrobových 16,-Kč. Jinak odbyt byl slabý.

    Postřikování stromů

    Spořitelní spolek koupil postřikovací přístroj na ovocné stromy na tlak 12 atmosfér za 700,-Kč. Několik rolníků druhý na tlak atmosfér o něco lacinější. Majitelé zahrad začali pilně postřikovat stromy. Obec koupila 30 ovocných stromů a nechala je nasázeti na silnici k Sirákovu a k Nížkovu.

    Volby do obcí

    Tohoto roku byly konány volby do obecního zastupitelstva ve většině obcí RČS. Protože vedení státu mělo strach stanoviti na jeden den, byly určeny tři turnusy a sice 22. a 29.května a 12.června. bylo již cítit silné politické napětí v Evropě a náš stát byl první na řadě, který měl hájiti vojensky svoji svobodu. Bylo očekáváno, že Čechové budou si hleděti jen voleb, budou se mezi sebou štváti a že dojde k různým incidentům a že se osvědčí přísloví: “Když se dva perou, má z toho třetí užitek”. Leč všichni rozumní lidé pochopili, že víc nežli strana je národ a jeho svoboda, proto volby nebyly vůbec bouřlivé jako jindy, ale ve většině obcí se strany dohodly, postavily jen jednu kandidátku a umožnily i mladým přístup do řízení obecních věcí. Tak se stalo i v Poděšíně. Obě strany lidová a republikánská si řekly, že válka visí nad hlavou, nebudou se tahat o mandát a proto každá se spokojila se šesti členy obecního zastupitelstva. Volby měly býti 12.června a protože byla jen jedna kandidátka, ve skutečnosti občané nevolili, jelikož ještě tohoto času byly pověstně známé “vázané kandidátní listiny”, ve kterých volič volil jen stranu (papír) a do volby neměl vůbec možnost zasáhnouti. To dělaly sekretariáty politických stran. Volič byl jen volební nástrojem. Tento systém uspíšil ztrátu svobody českého národa.

    Zvoleni byli tito pánové: – za stranu lidovou: 1.) Václav Sláma, rolník č.29, starosta, 2.) František Nejedlý, rolník č.14, člen obecní rady, 3.) Antonín Jágr, rolník č.2, 4.) Josef Stehlík, domkař č.3, 5.) Josef Hanus, rolník č.46, 6.) Václav Enderle, domkař č.49, obecní pokladník. – za stranu republikánskou: 1.) František Homola, rolník č.17, člen obecní rady, 2.) Josef Jaroš, domkař č.1, 3.) František Rosecký, syn rolníka č.19, 4.) Alois Chvátal, syn rolníka č.47, náměstek starosty, 5.) Josef Rosecký, syn rolníka č.11, 6.) Vavřinec Chalupník, domkař č.22. Pan Václav Sláma byl zvolen po třetí. Před tím byl již 10 let starostou. Finanční komise byla tato: 1.) Jaroslav Dočekal, rolník č.9, předseda, 2.) Rudolf Musil, rolník č.38, 3.) Václav Chvátal, rolník č.39, 4.) František Stránský, domkař č.13, 5.) František Homola, rolník č.34, 6.) Václav Rosecký, rolník č.5.

    21.květen. Mobilizace

    Pro zabezpečení klidu v RČS před volbami do obcí byl povolán na mimořádné 4 nedělní cvičení ve zbrani 1.ročník zálohy. Z Poděšína rukovalo 5 mladíků a 2 specialisté. (pan Václav Rosecký rolník č.5, a pan Jan Šimek domkař č.25). ve vsi to vzbudilo nesmírný rozruch, neboť již lidé očekávali jisté vypuknutí války.

    23.září

    V tomto měsíci bylo již jasné, že k válce dojde a proto rozhlas i tisk připravoval občany, aby se rozumně zásobili, poučoval o různých přípravách a obraně proti leteckým náletům. Nad obcí často přelétla čs. vojenská letadla a někdy ve větším množství. Zase vojenské úřady svolávaly (před mobilizací) některé záložníky a vykonaly odvod koní. V očekávání nejisté budoucnosti přišel den 23.září. Ve dne se ještě nic nevědělo, ale večerní vysílání v rozhlase upozorňovalo posluchače, že mají setrvati u svých přijímačů, že uslyší důležitou zprávu. V menších intervalech byl vždy signál pražské stanice a když to trvalo půl hodiny, jistě to nebylo nic dobrého. Asi před týdnem v 19 hodin byl tentýž signál a pak asi za půl hodiny bylo smutně ohlášeno, že vláda RČS vidouc nevyhnutelnost, slíbila Německé říši připojení pohraničního území – Sudety, ve kterém mají Němci většinu. Nebylo však vydáno, vláda se spoléhala na spojence Francii a proto došlo k mobilizaci. Ta byla vyhlášena rozhlasem o 1/2 11 hodině večer ve všech jazycích státu a druhého dne již byly lepeny mobilizační vyhlášky. Do 6 hodin po jejich uveřejnění měli nastoupiti všichni záložníci do 40 roků ke svým útvarům. Starší specialisté měli pokyny, že v mobilizaci také musí rukovat. V obci bylo již 11 přijímacích aparátů rozhlasu, proto mobilizovaní muži vyšli ven, upozornili své sousedy a sešli se před hostincem pana Josefa Roseckého. Někteří vešli dovnitř a jiní se doma připravovali, aby již nejbližšími vlaky mohli jeti. Každý cítil povinnost bránit svobodu své vlasti a proto se šlo nebojácně a s nadšením. manželky a matky snad nějakou slzu utrousily, ale snášely osud velmi statečně a nijak nereptaly. V posádkových městech byla radost se podívat na množství mladých mužů, kteří se nedali pobízeti k plnění vlastenecké povinnosti. K válce nedošlo, protože v Mnichově čtyři mocnosti: Anglie, Francie, Německo a Itálie donutily RČS odevzdati Sudety Německu. Ve Vídni pak byla vykonána revize hranic Slovenska ve prospěch Maďarska a Polska.

    Ve vsi za mobilizace

    Slováci dne 6.října si vymohli autonomii a vznikla tak II republika Česko – Slovensko. Po odchodu 34 záložníků bylo nařízeno ihned přísné zatemnění obce. To bylo 2 dny a pak bylo odvoláno. Most k Sirákovu byl hlídán. Strážný měl starou pušku s bodákem, ale bez nábojů. Pušky v obci byly, protože na jaře byla založena střelecká jednota. Stráže konali jinoši a bylo jich 16. Velitelem byl pan Josef Jaroš, č.1. hlídalo se jen v noci, ale jen 3x. Koní bylo odebráno jen 5 a sice: v čísle 4, 11, 19, 20, a 29 po jednom. Vojsko přes obec nikdy nepřešlo, jen jednou přejel transport tří aut s benzinem.

    Návrat záložníků byl různý. Z Čech dříve a ze Slovenska do dvou měsíců. Následkem narukování záložníků, odebráním koní a onemocněním dobytka slintavkou a kulhavkou byla práce velmi ztížena. Pracovalo se i v neděli a ve svátek. Lidé si navzájem pomáhali a kdo měl koně, půjčoval je chalupníkům. Dary na obranu státu v tomto roce vynesly v obci ve sbírce 881,-Kč a spořitelní spolek dal 600,-Kč.

    Primice

    Dne 5.července sloužil první mši svatou zdejší rodák Páter Stanislav Enderle, který se narodil v čísle 49. Za velmi krásného počasí se shromáždil velký zástup lidí z okolí u vyzdobené kapličky a odtud průvod s družičkami a hudbou jej doprovázel do farního chrámu v Nížkově. Oběd a slavnostní hostina byla ve II.třídě, která byla dána k dispozici, protože v rodném domku pro četné vzácné hosty z řad duchovenstva i přátel by bylo málo místa.

    Populace

    Narodily se 4 děti (3 chlapci a 1 dívka). Svatby byly tři. Úmrtí: 18.1, Marie Homolová, rolnice č.20, po porodu ve stáří 32 roků, 6.4. Františka Chvátalová, výměnkářka č.39, 70 roků, 18.5. Josef Pařík, dělník č.30, 44 roků, 21.7. Marie Wolfová, neteř pana Musila č.38, 27 roků, 8.10. Antonín Flesar, výměnkář č.7, 75 roků, 20.11. Kateřina Rosecká, výměnkářka č.5, 70 roků. Tohoto roku již obec začíná vymírat, neboť lidé již si nepřejí míti mnoho dětí, rodina četnější je posmívána a tak zlý vliv města a sobectví vniklo i do naší obce.

    Sbírka odpadků

    Ve II.republice se začaly sbírati všechny možné odpadky. Školní mládež sebrala 150 kg a utržila 12,-Kč. (Hlavně železo, též kosti, plech od konzerv, sklo, porcelán apod).

    Zábavy a oslavy

    6.1.byl hasičský ples. 28.2.mládenci pořádali taneční zábavu “na ostatky”. 6.3.hasiči měli vatru na počest TGM. 20.3.ochotníci sehráli divadlo “Poslední rodu Sedmerova”. 1.5. pouťová taneční zábava. 7.8. mládenci měli taneční zábavu. 31.12. ochotníci sehráli divadlo “Panenko nesedávej v koutě” a potom byla taneční zábava.

    Obecní knihovna

    Měla na konci roku 263 knihy. Čtenářů bylo 35 a výpůjček 345. Pokles se jeví tím, že knihovník za mobilizace byl dva měsíce pryč.

    Obecní hospodaření

    Řádný příjem byl 25.730,60Kč
    Řádné vydání bylo 22.919,20Kč
    Zbytek 2.811,40Kč. Přirážky byly 200%

    Školství

    V učitelské sboru nebylo změn. Když řídící učitel Bedřich Borský v mobilizaci narukoval a byl pryč dva měsíce, byla následující opatření: Napřed učila polodenně tř. učitelka Vilémina Rymešová a později byla přidělena Růžena Kunová z Německého Brodu. Působení v Poděšíně pokládala za trest a proto se škole příliš nevěnovala a nedbale docházela, až občané reptali. Týden před příchodem říd. učitele učila slečna Antonie Marková, která docházela z Nížkova.

    Na počest 20. trvání státu RČS byl na východní straně školní zahrady udělán drátěný plot v pevných rámech i se zděným tarasem s betonovými deskami a železnými sloupky. Plot byl natřen červenou barvou. Veškerý náklad činil 1.548,50Kč. Tím školní zahrada velmi získala na vzhledu a obci to přispělo jen ke cti. Obec na školu dala tohoto roku 5.137,-Kč.

    Na učitelském ústavě v Kutné Hoře v I. ročníku studovala Františka Chvátalová z čísla 47.

    Měšťanská škola

    Tohoto roku se jednalo o založení újezdní měšťanské školy v Nížkově. Po mnoha schůzích Poděšín přijal na sebe 15% nákladu a udržování. Sirákov 13%. Podrobnější pojednání je ve školní kronice školního roku 1937/38.

    Stavební ruch

    Pan Antonín Jágr, č.2, postavil novou kolnu, pan Václav Rosecký, č.5, opravil chlév, pan Martin Rosecký, č.11, opravil chlév, pan František Homola, č.34, postavil novou kolnu a silážní jámu, pan Jan Pařík, č.35, přistavěl obytné stavení.

    Viděla a schválila letopisná komise dne 6.února 1940. Podpisy: Bedřich Borský – kronikář, Sláma Václav – starosta, Stránský František a Rosecký Josef.

    Rok 1939

     

    Dějepisné události, které začaly v roce 1938, dále pokračovaly. Druhá republika Česko – Slovenská neměla dlouhého trvání. Byla ovšem snaha, aby život se přizpůsobil novým poměrům a jisto bylo, že jsme zchudli a že se nyní musí hodně a hodně šetřiti. Byla uskutečněna “Národní pomoc”, která pečovala o uprchlíky ze Sudet neb Slovenska a Podkarpatské Rusi. V Poděšíně jich nebylo, ale v Nížkově v Sokolovně jich bylo asi 50 Němců. Dne 13.března obec odvezla do Polné na nádraží 2 fůry starého železa, něco papíru a hadrů, což vše bylo věnováno “Národní pomoci”. Celkem toho bylo 20q. ve sbírce dne 12.listopadu bylo darováno 475 kg brambor á 130 korun. Dárců bylo 27. Bylo to ve prospěch chudých na zimu.

    15.březen

    Obsazení Čech a Moravy. Přišla středa 15.března. ranní zprávy v rozhlase zvěstovaly, že Německá říše se rozhodla obsaditi zbytek Čech a Moravy svým vojskem a přičleniti do svého svazku. Slovensko bylo osamostatněno den před tím a Podkarpatskou Rus (Ukrajinu) si později vzali Maďaři. Tak nastal úplný konec republiky Českoslovanské. V obci byl nevýslovný smutek, neboť se nevědělo, jak bude dál, ale jinak byl klid a žádné nepokoje. Odpoledne přijelo na saních na obecní úřad 5 četníků, kteří prchali z Německého Šicendorfu Byly jim poskytnuty nové saně, na kterých byli odvezeni do Přibyslavě na dráhu.

    Dne 16.března oznamoval rozhlas, že byl utvořen Protektorát Čechy a Morava s autonomní pravomocí. Každý musel pokračovati ve svém povolání, neboť jinak by se to jevilo jak sabotážní skutek a ten přísně potrestán.

    Do obce přijeli prvně 3 němečtí vojáci na motocyklu s přívěsným vozíkem až za týden po obsazení dne 22.března. přijeli na obecní úřad. Jeden z nich uměl dobře česky a ptal se, zda je v obci klid. Potom přijeli ještě několikrát do obce autem neb na motocyklu. Též někdy jen přejeli přes obec do Polné. Svou posádku měli v Přibyslavi, kde jich byl celý prapor ženijního vojska.

    Brzo byla branná moc bývalé republiky Československé rozpuštěna a proto přišli aktivní vojáci domů. Předvojenská a branná výchova byla zakázaná.

    Nakupovací horečka

    Kolem 20.března nastalo horečné nakupování látek a bot. Ovšem nebyl každý šťasten, že měl hned u sebe peníze a proto záviděl bohatým, že ti se mohou hodně zásobiti. Lidé závistivě se pozorovali, kolik ten nese bot, kolik balíků si veze, co asi koupil atd. Již nikdo nehodlal peníze ukládati, ale naopak rád by si vybral. Úřady ihned nařídily, že peněžní ústavy nesmějí víc vyplatiti než 500,-Kč týdně, kdežto vklady po 15.březnu že jsou úplně volné. Tato druhá nakupovací horečka trvala do léta a pak se poměry jaksi uklidnily. Byl již značně pociťován nedostatek textilií. Obchodníci říkali “Ještě jeden den takový frmol a pak nebude nic.

    Dne 1.září vznikla válka mezi Německem a Polskem a pak s Anglií a Francií. Občané velmi dobře se ještě pamatovali na válku “Světovou” 1914 – 18 a tak se hleděli zásobiti vším možným. Nastala třetí nakupovací horečka. První byla v mobilizaci 1938. Lidé hleděli nakupovati vše, co se dalo proměniti za peníze. Nikdy nebyly tak dobré prodeje jízdních kol, hospodářských strojů, látek, bot, nití, olejů, mýdla, petroleje, potravin všeho druhu a jiných růzností jako tohoto roku, zejména od vypuknutí války. Před obchody s textiliemi a botami byly přímo fronty. Aby přece něco v obchodech zůstalo, bylo přísně nařízeno, že obchodník s textilním zbožím smí prodati jen 60% z denního výtěžku jako v roce 1937. To znamenalo – někdo měl v roce 1937 denně příjem za zboží 600,-Kč, tak mohl prodati nyní jen za 400,-Kč. Je přirozeno, že to mohlo tak stačiti pro jednoho kupce a proto obchodníci prodávali jen za menší obnosy a protože denní kvota byla záhy vyčerpána, tak dávali lístky s datumem a udaným obnosem, kdy smí kupec zase přijíti. Tento způsob byl praktikován v říjnu, listopadu a v prosinci až do vydání lístků na oděv.

    Lístky

    Řízené zásobování. Dnem 2.října byly zavedeny lístky na potraviny vždy na 4 týdny. Bylo 18 druhů a proti válce 1914 – 18 bylo jisté zdokonalení. Na každém muselo být razítko obecního úřadu a každý majitel si vyplnil inkoustem jméno, bydliště a číslo domu. Agenda obecního úřadu byla neobyčejně zatížena četnými vyhláškami a nařízeními i lístkovým zásobováním, proto řídící učitel Bedřich Borský denně vypomáhal s vlastním psacím strojem. Při vydávání nových a odebírání starých lístků ještě se zúčastnili členové obecní rady neb zastupitelstva.

    Lístky na oděv

    Současně byly zavedeny lístky na mýdlo a od 15.prosince lístky na oděv s platností do 31.10.1940. U těchto (oděvních) byla různá barva a počet ústřižků čili bodů s udanou dobou, kdy bod začíná platit. To bylo zavedeno proto, aby lidé po přijetí lístků se ihned nevrhli na textilní obchody. Přehled lístků na oděv:

    Druh Barva Počet bodů
    Děti do 1 roku volný nákup zboží
    Děti 2-3 roky Růžová 70
    Hoši 3-14 roků Zelená 100
    Dívky 3-14 roků Modrá 100
    Muži Žlutá 100
    Ženy Oranžová 100

    Muselo se velmi opatrně uvažovat, co se má koupit, neboť spotřeba bodů byla dosti velká. Na příklad:

    u pánů (jen malá ukázka). Celý oblek 60 bodů, spodky 20, košile 20, límec 3, kravata 3, pár ponožek 5, rukavice 7, pletená vesta (svetr) 30, kapesník 2, kalhoty 20, plavky 10, noční košile 25, atd.

    u žen: kapesník 1, punčochy 4, rukavice 5, župan 25, zástěra šatová 25, sukně 20, kostým 45, spodnička 15, 1 metr volné látky do 94 cm 14, 100g příze pletací 7 atd.

    Podobným způsobem bylo řešeno u dětí, chlapců a dívek. Volba obchodníka s textíliemi byla svobodná, jen když ovšem chtěl nebo měl zboží. Na konci tohoto roku bylo již nemožné koupiti na pánský oblek.

    Zabíjení prasat, odvádění tuků a mléka

    Na počátku války se rozkřiklo, že bude se odevzdávati sádlo a proto každý hleděl zabíti čuníka včas, byť i mnoho tuku neměl a jeho poslední chvíle měla býti o dva měsíce déle. Toho si povšimly úřady a nařídily, že u samozásobitelů nesmí býti zabito prase pod 100 kg a u řezníků pod 80 kg.

    V tomto roce se tuky ještě neodevzdávaly, protože do 21.12. měl už každý zabito. Po tomto dni bylo již povinné odvádění.

    Výměr dodávek Za 1 kg dodaného sádla byla cena 14.50 Kč
    80 – 100 kg Mrtvé váhy Dodávka 4 kg Dodávka mléka
    100 – 120 kg – // – – // – 8 kg Dnem 24. prosince bylo zavedeno povinné dodávání mléka do Přibyslavské mlékárny a to 8 l z jedné krávy denně. Od tohoto množství si odečetl samozásobitel 3 l na 1 osobu denně. Také se odečetlo množství dodávané místním spotřebitelům na lístky.
    121 – 140 kg – // – – // – 10 kg
    141 – 160 kg – // – – // – 13 kg
    161 – 180 kg – // – – // – 16 kg
    181 – 200 kg – // – – // – 20 kg
    201 – výše kg – // – – // – 23 kg
    Mlecí výkazy

    Úplní samozásobitelé dostali lístky jen na poživatiny a na cukr. S platností od 25. listopadu byly zavedeny mlecí výkazy. Hospodář si mohl dáti semleti 21 kg žita nebo pšenice na 4 týdny na 1 osobu. Na týden to činilo 5.25 kg. Kdo dostával lístky na chléb a mouku, tomu se toto množství odečetlo od množství patřičného na mlecí výkaz.

    Celonoční světlo – veřejné osvětlování

    Dnem 1. ledna 1939 bylo zavedeno celonoční veřejné osvětlování 7 světly. Rozžíhání a zhášení bylo řízeno časovým vypínačem, který byl umístěn v hostinci p. Josefa Roseckého čp. 53. U něho byl dříve vypínač obyčejný a sám jej řídil. Roční paušál na noční světlo byl 800,- Kč.

    Zatemňován od 1.9.1939

    Když vypukla válka, bylo rozhlasem a později úředně nařízeno ihned zatemniti. Veřejné osvětlení bylo vypnuto vůbec a jednotlivci museli zatemniti všechna okna, kde se svítilo tak, že venku nesměla býti ani skulinka světla. Rozkazu všude bylo uposlechnuto, protože za nedbalost byly veliké tresty. Když ke konci září bylo Polsko úplně poraženo, bylo zmírnění zatemnění, takže veřejná světla mohla zase svítit, ale v případě hlášeného náletu musela ihned zhasnout. To se do konce roku nestalo. Před vánocemi umírnění bylo odvoláno.

    Přizpůsobení novým poměrům

    Úřední vyhlášky po 15.3.1939 byly dvojjazyčné s německým textem na prvním místě. Dne 20. dubna bylo nařízeno vyvěsiti na škole a obecním úřadě vlajku (bývalou čs) na počest oslav 50 let Vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera.

    Od 3. – 10. října na škole a obecním úřadě visela poprvé vlajka říšsko-německá s hákovým křížem a vedle ní ještě bývalá čs. To bylo na znamení vítězství nad Polskem a vzdání se hlavního města Varšavy.

    Od 1. října byly obecní tabule na okraji vesnice u silnice a na obecním úřadě dvojjazyčné. V obecní knihovně byla v červnu vykonána revize knih okresním osvětovým sborem v Polné, ale nebyla vyloučena žádná kniha. Ve škole byla též revize a bylo vyloučeno několik obrazů a knih, které za změněných okolností nemohly býti dále užívány. Také obecní razítko bylo nové od 23.12. a je toto: GEMEINDEAMT PODĚSCHIN, OBECNÍ ÚŘAD PODĚŠÍN. Brzy po obsazení musely býti odevzdány všechny zbraně na četnickou stanici v Polné. Později byly myslivecké pušky vráceny při předložení zbrojního a honebního lístku. V září auta odstranila mezinárodní značku ČS.

    Četnická stanice v Nížkově

    V létě tohoto roku Nížkov dostal četnickou stanici se 4 četníky. K ní byl přidělen i Poděšín, takže to bylo výhodnější, než choditi do Polné.

    Odvod koní

    V Polné dne 10. listopadu byl odvod koní od 3 roků. Celkem byli odvedeni 33 koně. Byli odvedeni 4 koně ihned následujícím hospodářům: Antonínu Jágrovi č.2, 1 klisna za 8.500,-Kč, Marii Flesarové č.10, 1 klisna za 7.000,-K, Adolfu Fejtovi č.19, 1 valach za 8.000,-K, Josefu Homolovi č.20, 1 klisna za 7.300,-Kč. Vedle toho ještě 14 koní bylo uznáno za evidenční. Ceny koní rapidně vstouply, takže toho času mladý kůň stál až 12.000 ,-K a i více. Po odvodech se muselo hlásiti na okresní úřad každé prodání tažného dobytka s udáním ceny, kdo koupil, kdo prodal a to způsobilo nižší ceny.

    Omezení motorových vozidel

    Od 18. září mohla motorová vozidla jezditi jen na povolení, které v Poděšíně neměl nikdo. Bylo zde jedno auto osobní a 6 motocyklů. Benzin byl též na lístky a na konci roku stál 1 litr 4.30 K. Jezdící auta měla značku žluté “V” a případně razítko policejního úřadu nebo Oberlandratu.

    Autobus

    Autobus povolení dostal a od pana Josefa Kreutze převzal linku Přibyslav – Poděšín – Polná pan Jan Pelikán z Nížkova. Lidé více jezdili než před válkou, protože již tolik nešetřili.

    Dálnice

    Podle německého způsobu chtěla i druhá republika stavěti dálnice. Z Prahy do Brna měla jíti kolem Poděšína. V polovici března úřední komise vyznačila směr pomocí bílo – červených kolíků se žlutým plátěným praporkem. Dálnice měla jíti od “Rybníčků”, kolem “Cikar”, vedle “Fejtova kříže”, vedle “Hanousku” k Újezdu. Rolníci, kterým to protínalo pole, neměli vůbec žádnou radost, protože by přišli o hezký kus pozemků. Pan Fejt, rolník č.19, si odhadoval ztrátu na 15 měr polí s lukami, neboť ten by býval nejvíce postižen.

    Dálnice měla míti šíři asi 22 metrů a kde by byla navážka, tam dole by bylo více. Postižení rolníků by bylo různé. Někomu by zůstal jen malý klín, jinému by se pozemky rozdvojily, ale příjezd na ně by byl nesnadný, protože podjezdy a nadjezdy měly býti 1 km daleko od sebe. Křižování cest a přecházení by naprosto odpadlo a proto by nastala veliká objížďka. Definitivní vyměření se udělalo vedle Jihlavy a proto si naši hospodáři oddechli.

    Zemědělství

    Leden byl celkem normální. Po teplém únoru skoro celý březen byla tuhá zima a mnoho sněhu. Neustále se sněžilo a všude byly závěje. Na polích bylo 1 metru sněhu. Tání nastávalo 28. března. Duben byl suchý a teplý. Skoro celý květen pršelo. Podzim byl velmi deštivý a jen s největší námahou a zpožděním mohli rolníci skliditi brambory, řepu a zaseti. Bylo hodně myší a na žitech i jetelích mnoho plžů, což způsobilo mnoho škody. Úroda obilí byla poloviční proti jiným létům. Brambor bylo dosti. Ovoce málo a houby žádné.

    Ceny

    Na začátku června stálo máslo dle úřední ceny 15,- K. Byl velký nedostatek ve městech a proto se platilo více. Na podzim byla cena 20,- K. Po zavedení dodávky mléka bylo prodávání zakázáno, takže spotřebitelé si mohli koupiti tuky jen na lístky u obchodníků. Darování tuků bylo zakázáno. 1 vejce stálo v červnu 55 h a před vánocemi 1,- K. Obilní ceny byly monopolní a dosud nezvýšené. Jedlé brambory stály 45,- K za metrák, průmyslné 29,- korun za q. Ceny dobytka byly: vepři 1 kg 8.60 K, voli 8,- K, krávy 7 K, jalovice 7.50 K. Odbyt všeho byl velmi dobrý.

    Obecní hospodářství

    Řádný příjem byl 37.145,53 K. Řádné vydání bylo 26.505,15 K. Přirážky byly 276%. Na obci bylo nasázeno 50 stromků (jasany, jilmy a topoly).

    Obecní knihovna

    Na konci roku měla 286 knih. Čtenářů 36 a výpůjček 592 knihy.

    Stavební ruch

    Marie Flesarová čp. 10, postavila novou stodolu, Josef Kašpárek čp. 18, přístavba kolny, Jan Pařík čp. 35, přístavba kolny, Václav Sláma čp. 29, vodovod s pohonem elektrickým se vzduchovým tlakem systém “Darling”. Tento stroj sám zapíná a vypíná.

    Školství

    V učitelském sboru nebylo změn. Obec dala na školu 5.057, -K.

    Měšťanská škola

    Újezdní měšťanská škola v Nížkově ještě nebyla založena, ale po nové dohodě bylo Poděšínu a Sirákovu něco sleveno, takže na Poděšín připadlo 9% a na Sirákov 7% vydržovacího nákladu.

    Studenti

    Studentka Františka Chvátalová dobrovolně se vzdala studia na učitelském ústavě v Kutné Hoře, neboť učitelů byl nadbytek (ze Sudet, Slovenska Apod. Rusi) a toto studium v tomto čase nemělo budoucnost.

    Zábavy – kulturní činnost

    Dne 22. ledna měli hasiči ples, 23. dubna byla pouťová taneční zábava, 26. listopadu byla taneční zábava, 7. prosince byla přednáška ve II. třídě se světelnými obrazy

    Populace

    Tohoto roku se narodilo 7 dětí (3 chlapci a 4 dívky). Svatba byla jedna. Úmrtí: 28.5. holčička pana Roseckého, rolníka č.5, (asi měsíc stará), 19.8. Anna Jarošová, služka č.58, (svobodná 26 roků), 15.9. Kateřina Flesarová, výměnkářka č.7, (72 roků), 2.10. František Bečka, dělník č.60, (72 roků), 29.11.Josef Šmiraus, dělník č.55, (48 roků)

    Podivín

    František Bečka byl svobodný, bydlel v pazderně, nic si nedopřál a každý soudil, že je velmi chudý a zatím po jeho smrti se u něho našlo 1.300,- korun v hotovosti, 11.000,- korun na knížce a zejména největší podiv způsobily mince z bývalé říše Rakousko-Uherské a to 45 kusů zlatých desetikorun, 5 kusů zlatých dvacetikorun, 6.63 kg stříbrných peněz.

    Počet lidí

    Dne 2. října dle kmenových lístků na zásobování bylo v obci napočítáno 382 lidí.

    Občanské legitimace

    Rozhlasem bylo v říjnu nařízeno, že každý občan od 15 roku musí si opatřiti občanskou legitimaci. Okresní úřad nedal k tomu úřední pokyn, protože by nemohl zdolati nával práce a tak jen jednotlivci z obce si zatím tento průkaz opatřili. Fotografové měli takovou konjukturu, že mohli mohli udělati obrázky 6 x 9 až za 2 měsíce.

    Odvod vojáků

    Čechové do vojenské služby Německé říše nebyli vůbec pozváni, pouze Leopold Brabec (25 roků stár) byl odveden u odvodu ve Štokách dne 11.11. Německy vůbec neuměl, sloužil u pana Eduarda Dobrovolného čp. 32. Po svém otci patřil do Horních Rakous. Měl již dostati domovské právo v Poděšíně, ale úřady ve II. Republice již neměly čas to zaříditi a proto jako příslušník Říše musel k odvodu. Do konce tohoto roku ještě nedostal svolávací lístek

    Od tohoto okamžiku končí na nějaký čas pravidelné psaní obecní kroniky a ta je vedena spíše chaoticky se zaměřením jen na některé události v daném období. Kdo byl v tomto období kronikářem se nepodařilo zjistit. Poznámka Jaroš Zdeněk, kronikář obce.

    Rok 1940-1942

     

    Vystavení kroniky 1940

    Tato obecní kronika byla vyložena k veřejnému nahlédnutí od 14. února do 28. února 1940 na obecním úřadě. Námitky nebyly podány žádné.

    Poděšín byl do roku 1940 v politickém okrese Německý Brod. Po úpravě zemských hranic připadl soudní okres Polná k politickému okresu Jihlava, země Morava. Od 1.11.1940 patří Poděšín k okresu Jihlava. Poštovní úřad a četnická stanice je v Nížkově. Obyvatel v Poděšíně je 372. Mocnosti Osy bojovaly za nový pořádek v Evropě. Všude se zatemňuje. Řízené hospodářství je dále v činnosti. Jsou zavedeny lístky na potraviny, textil, boty, uhlí, gumové obruče pro jízdní kola. Jsou rovněž předepsány dodávky mléka, vajec, hovězího a vepřového dobytka. Rovněž byly zavedeny odvody koní.

    Zima byla tuhá. Sníh dlouho ležel a způsobil vyhynutí téměř poloviny ozimů. Rolníci museli polovinu ozimů zaorat a síti velké množství jařin. V první polovině školního roku 1940/41 byla zavedena do škol němčina jako nepovinný jazyk, který byl ve druhém pololetí již jako povinný, který se vyučoval od 3 postupného ročníku. 3 a 4 postupný ročník byl vyučován 3 hodiny týdně, ostatní ročníky 4 hodiny týdně. Děti se museli naučit německou hymnu. Učitelé museli choditi do kurzů německého jazyka kterému vyučovali.

    Od září byla zřízena v Nížkově újezdní měšťanská škola, čímž bylo konečně poskytnuto dětem vyššího vzdělání. Poděšín přispívá na udržování této školy 9% nákladů. Do I. ročníku újezdní měšťanské školy chodí všichni žáci 6 postupného ročníku. Do II. ročníku udělali 3 žáci zkoušku. Od 1. června 1941 byla tato měšťanská škola přeměněna na újezdní.

    15.3.1939

    Odevzdání našeho státu bývalým prezidentem Dr. Emilem Háchou do osudu Velkoněmecké říše.

    Protektorát Čechy a Morava

    Dne 16. července 1941začala akce s velkým “V”. To znamená, “Viktoria – Vítězství, které bylo všude vidět. Byl zaveden sběr odpadových surovin ve škole. Vládním nařízením ze dne 14. srpna 1941 se změnila organizace národních škol. Měšťanské školy byly změněny na školy hlavní. Do této školy mohlo choditi 35 – 40% žáků po ukončení 4 postupného ročníku národní školy. Hlavní škola je čtyřtřídní. Žáci kteří se nedostanou na školu hlavní, budou choditi dále do národní školy, kde postupně vychodí 8 ročníků.

    Zima 35°C, nebylo ve školách pro nedostatek paliva vyučováno. Vánoční prázdniny trvaly od 19. prosince1941 do 9. února. Děti si chodili jen pro úkoly. Pravidelné vyučování nastalo 4.3. Od pololetí školního roku 1941 – 42 bylo nařízeno nové uspořádání vyučování, aby se mohlo vyučovati němčině již od 1. postupného ročníku. Jazyku německému se vyučuje v 1. a 2. postupném ročníku po 4 hodinách týdně, ve 3. 4. a 5. postupném ročníku po 7 hodinách týdně a v 6. 7. a 8. postupném ročníku se vyučuje po 6 hodinách týdně.

    27.5.1942

    Byl spáchán atentát na generála německé policie Obergrupenfuhrera Reinharda Heydricha. Zranění podlehl 4.6.1942, v nemocnici na Bulovce, kde byl po zranění léčen.

    1.7.1942

    Dne 1. července 1942 byla založena mateřská škola v Poděšíně. První učitelkou byla Vilemína Chlupová. Mateřská škola byla přemístěna z Jilemníku, kde byla pro nedostatek dětí uzavřena. 16. listopadu 1942 bylo rozvedeno elektrické osvětlení do tříd, sklepa a na půdu, za obnos 1881.50Kč.

    Rok 1942-1945
    11.4.1942

    Proti přijmutí do svazku obce Poděšín Filipa Landy *30.3.1904 ve Zhoři není námitek. Rudolfu Roseckému bylo služné upraveno ze 600,-Kč na 1000,-Kč a pole které užívá.

    Rok 1943. Zavedení letního času

    Letní čas byl zaveden dne 29. března 1943, posunutím malé ručičky hodinové o jednu hodinu dopředu.

    V květnu a červnu 1943 byla epidemie planých neštovic, spály a záškrtu. Dvě děti předškolního věku zemřely na záškrt v nemocnici v Jihlavě.

    30. června byla zrušena Ústřední matice školská a tím i všechny mateřské školy. Od 1. července byl zřízen žňový útulek.

    V roce 1943 bylo veliké sucho, poněvadž na jaře nepršelo. Prameny vyschly a studny byly bez vody. Lidé museli vozit vodu. Také školní studna byla bez vody. Následkem sucha se urodilo málo brambor. Rovněž píce pro dobytek bylo velice málo. Následkem neúrody brambor nastal velký pokles selat. Brambory větší než 3 cm se nesměly zkrmovat. Sele asi 5 kg těžké stálo na jaře 800,-Kč a na podzim 150,-Kč.

    Od 1. října 1943 byl zdejší žňový útulek zrušen a místo něho byla zřízena mateřská škola. Učitelku udržovala nadále Ústřední matice školská. Místní školní rada měla na starosti věcný náklad.

    Rok 1944.

     

    Leden 1944, byl velmi teplý a deštivý. Vyschlé prameny se opět napojily vodou a zdálo se, že nebude žádná zima. V únoru začalo sněžit a trochu mrznout. Zvláště druhá polovina března se vyznamenala velikými sněhovými srážkami a vánicemi. Napadlo velmi mnoho sněhu. Silnice nebylo možno prohrnovat a na týden uvázla dodávka mléka do mlékárny v Hesově. Nikdo se neodvážil jeti za těchto mimořádných podmínek. Ještě 4. dubna se jezdilo na saních, ale po 4. dubnu nastalo tání. Následkem velkého množství sněhu, se zemědělské práce velmi zpozdily. Letní čas byl opět zaveden dne 3. dubna 1944. ráno toho dne ve dvě hodiny byly ručičky všech hodin posunuta o hodinu dopředu. Veškerý život byl nucen se tomuto času přizpůsobit.

    Zřízení kuratoria v Nížkově

    Aby byla mládež vychovávána po vzoru německé mládeže, bylo zřízeno v Nížkově Kuratorium pro mládež od 10ti do 18ti roků.

    Neštěstí

    Dne 1. září 1944, vylezl jedenáctiletý žák Josef Landa z čísla 58 na železný sloup elektrického vedení, i přes ochranné zařízení, které je ve výšce asi 2 metry na sloupě z ostnatého drátu. Chlapec vylezl až k elektrickým drátům, kterých se dotkl. Elektrickým proudem mu byla spálena ruka, která mu byla v nemocnici amputována až za loket.

    Normální čas

    Byl zaveden dne 2. října 1944, ve dvě hodiny ráno. Dnem 1. října 1944 byla rozpuštěna Ústřední Matice školská v Praze a všichni zaměstnanci byli propuštěni dnem 30. září 1944. Veškerý inventář i osobní náklad na mateřskou školu převzala obec.

    Rok 1945.

     

    Zabavování uhlí

    Zásobování uhlím bylo v šestém roce války velmi obtížné, proto se všechny zásoby uhlím zabavily. Dne 22. ledna 1945 přijely se saněmi dva členové Schutzpolicie a odvezli ze zdejší školy 9 až 10 q uhlí do Polné pro svoje skladiště. Ve školách se nesmělo topit, proto byly od 21. ledna 1945 dávány domácí úlohy. Úlohy se dávaly přes celý únor.

    Němečtí uprchlíci

    Když vítězná Rudá armáda vnikala stále více do Německé říše, prchali Němci jak jen mohli. Jejich propaganda je utěšovala, že přece jen zvítězí a vrátí se domů. Do Polné se sjelo spousta vozů, na kterých byly střechy, aby uložené věci uvnitř netrpěly deštěm. Na silnicích byly nepřehledné řady prchajících povozů. Bylo zakázáno říkati jim uprchlíci, ale “národní hosté”. Tito lidé se chovali v mnohých případech velmi sebevědomě až drze. V bytech našich lidí si dělali velké pohodlí, vypůjčovali si věci, které nevraceli, i mnohde zničili a proto se na ně nikdo netěšil. Do Poděšína přijel transport 12 vozů, se 70 uprchlíky dne 11. dubna 1945.

    Obě třídy a učitelský byt byly vyklizeny, na podlahy dána sláma, ve třídě byl zařízen sporák na vaření. Majitelé lesů museli dodávat rozštípané dříví. Mimo školní budovu byly dvě rodiny a to v čísle 29. V obci byli uprchlíci-Němci z vesnice Nasiedel, okres Hlubčice. (Leobschütz), kteří odjeli dne 25. dubna, neboť Rusové se již přiblížili k Brnu. Uprchlíci měli z Rusů veliký strach a prý raději pojedou na západ, aby se vzdaly Američanům. Všichni odjeli z obce do Prachatic. Třídy po uprchlících se neuklízely, poněvadž se očekávali jiní uprchlíci a dokonce se proslýchalo, že na Českomoravské vysočině bude rozvinuta válečná fronta. Po dobu obsazení školy “národními hosty”, byla zadávána školním dětem úkoly v místnosti u pana Ladislava Landsmana, kam byla rovněž přemístěna mateřská škola. Takto bylo vyučováno až do 5. května 1945. Ke konci války byl velký nedostatek školních potřeb. Válka dostávala rychlý spád v neprospěch Němců, kteří se snažili odvrátit neblahý konec a proto vyráběli jim válečně důležité věci.

    Ohlas velkých událostí – Zase svobodni

    5. květen 1945. V tuto sobotu bylo posloucháno z rozhlasové stanice Liblice volání o pomoc Čechům, kteří obsazovali tuto stanici. To byl signál, že přichází opět chvíle Českého národa. Bylo jisto že nová svoboda bude vyžadovat velké oběti a hrdinství. V Poděšíně hned bývalí vojáci jevili ochotu nějak pomoci české věci, ale nebylo zbraní. V Polné německá posádka uznala, že boj je již zbytečný a nemá námitek proti vyvěšení Československých vlajek. Tamní Národní výbor se hned ujal správy města. U nás rovněž se začaly vyvěšovat naše vlajky kolem 18 hodiny. Večer ve 20 hodin bylo veřejné shromáždění ve druhé třídě obecní školy. Praporčík Čsl. armády vv. František Sedlecký, jakožto předseda tajného Národního výboru v Poděšíně, vysvětlil význam historické události a utvořil revoluční Národní výbor o šesti členech. O dva dny později byl tento výbor rozšířen ještě o dva členy. Německé nápisy a nacistické obrazy byly ihned odstraněny.

    6. květen 1945

    V Praze povstal odboj proti Německu. Kdo měl rádio, poslouchal vlnu 415 m. byla právě neděle a všichni poslouchali rádio. Všichni jsme měli radost, když se Čechům odboj dařil, ale když Praha volala o pomoc spojence SSSR, USA, nebo Anglii, byla nálada velmi sklíčená. Ke sklíčené náladě přispělo velmi deštivé počasí, které trvalo celý den.

    7. květen 1945

    Německo kapitulovalo před všemi mocnostmi, ale německá vojska dále bojovala v Čechách a na Moravě. Naši lidé měli radost že se Praha v odboji drží. V této době panovalo mnoho zpráv, které vyvolávaly paniku.

    8. květen 1945

    Praha byla dále v boji, ale už bylo jisto že zvítězí. U Rudolce několik lidí ze Sirákova a Janovic chtěli odzbrojiti německé vojáky, auto asi o deseti vojácích. Vznikla přestřelka při které byl zajat Alois Blažek ze Sirákova. Pak někdo vykřikl, že jedou oddíly “esesáků”. V obci nastal zmatek, lidé prchali s ranci do polí. V Poděšíně se podařilo Národnímu výboru občany uklidnit. Tohoto dne bylo již v obci šest pušek, nějaké náboje a poškozený kulomet po němcích kteří již opouštěli svoji armádu.

    9. květen 1945

    Praha je osvobozena. Vřelý dík hrdinné Rudé armádě, která rychlým postupem od Berlína udělala konec nacistickému řádění. Také u nás bylo toho dne velmi rušno. Ráno od půl osmé spěchala přes Poděšín německá vojska před Rudou armádou, která postupovala od Brna. Naší obcí projíždělo mnoho vojenských aut, povozů, motocyklů,tanků a pancéřových aut. Útěk němců byl zběsilý a trval nepřetržitě asi do dvou hodin odpoledne ve směru od Polné do Nížkova. Všichni chtěli dojeti do západních Čech a vzdát se Američanům.

    10. květen 1945

    Ještě v noci prchali zbytky německých vojáků přes Poděšín. Ráno po osmé hodině se rozkřiklo, že Rusové jdou. Všechno obyvatelstvo běželo k silnici, kde již Rudá armáda jela od Blažkova přes Sirákov, Poděšín do Polné. Lidé je s velkým nadšením vítali, mávali klobouky, šátky, květinami, dávali kouření a občerstvení.

    Rok 1946.

     

    V lednu a únoru 1946 vály veliké větry. Na všech školách bylo pro nedostatek topiva omezeno vyučování na čtyři dny v týdnu. 5. února bylo vzpomenuto popravení senátorky F. Plamínkové a zmařeno její úsilí o ženskou rovnoprávnost.

    16. července 1946 umístění telefonní hovorny v hostinci pana Josefa Roseckého. M.N.V. se usnesl, že náklad na stavbu telefonní linky z Nížkova do obce Poděšín platila se Sirákovem, společně, každá obec polovinu a to do místa odkud se bude linka k Sirákovu odbočovat a na tuto odbočku obec přispívat nebude. Rozpočet na stavbu telefonu 39.075,-Kč jednomyslně schválen. Žádosti o příslib domovské příslušnosti Růženy Braunové bylo vyhověno.

    Únor 1948.

     

    25. února byla jmenována nová vláda Československé Republiky. Všude se tvoří akční výbory. Byly pořádány veselice za účasti SNB a vojska. 27. února byla přísaha nové vlády.

    Rok 1949.

     

    Dne 12. února 1949 bylo ve volných návrzích MNV usneseno, zakoupiti pro obec Poděšín veřejný rozhlas. Zakoupením byl pověřen Josef Rosecký č.11.

    Rok 1954-1956.

     

    Stavba kulturního domu. V období uvedených roků byl postaven kulturní dům. A to zásluhou a svépomocí všech občanů, kteří při stavbě pomáhali svojí prací, bez náhrady zdarma. Především platí zásluha o tuto stavbu tehdejšímu předsedovi JZD Stanislavu Chvátalovi a Antonínu Sedlákovi, který řídil práce tesařské při vazbě krytiny. Tato stavba umožňuje všechny kulturní potřeby, při schůzích, které se tu pořádaly v zájmu družstva, divadelních představeních, promítány byly filmy, pořádány taneční zábavy a těchto místností bylo použito při jiných kulturních potřebách.

    Rok 1956.

     

    Jednotné zemědělské družstvo bylo založeno 20. února 1956. Zakládající členové: Stanislav Chvátal, Antonín Sedlák, Václav Šimek, František Dobrovolný, Jan Sláma, František Homola, Jaroslav Dočekal, František Flesar, Josef Rosecký, Josef Novotný, Jan Šimek, Božena Homolová, Josef Šorf, František Koumar. Z těchto členů bylo zvoleno představenstvo činovníků družstva. Zakládání družstev bylo stanoveno zákonem, aby veškerá orná půda se mohla obdělávat strojově, ve velkých skupinách traktory a jinými stroji, kterými se tyto lány polí mohly rychle obdělat. Meze dřívějších dílců polí se rozoraly a též některé polní cesty soukromých majitelů. Členové družstva i jejich rodinní příslušníci jsou povinni pracovati na těchto družstevních lánech, za odměnu stanovenou družstvem v pracovních jednotkách za hodiny – 8 hodin denně. Každý družstevník s rodinnou má nárok na naturální dávky obilovin, pšenice, žita, ječmene a ovsa, jednak pro výživu svojí rodiny a zvířat, krávu záhumenkovou a píci pro ní, podle množství oddělaných jednotek. Peníze za odpracování jednotky se proplácí po skončení vyúčtování v kanceláři za každý měsíc dle stupnice odměn.

    Rok 1958.

     

    Do května došlo k přistoupení všech ostatních zemědělců do družstva. Tito zemědělci kteří hospodařili soukromě, přistoupili hromadně všichni z celé obce, kromě dvou malozemědělců, kteří hospodaří soukromě na přidělených okrajových polích a loukách. Stavba kravína započala v červenci 1958. Tato stavba slouží účelu svedení krav a jalového dobytka do jedné stáje, k jejich krmení a obsluze jsou ustanoveni krmiči, na dojení jiní, kteří chodí pravidelně dojit.

    Rok 1960.

     

    Regulace potoka ve Žlabě 1. část.
    Tyto regulační práce potoka počaly od hranic louk katastru Nížkov a prozatímně končily u mostu u lesa Hanouska. Délka tohoto úseku je 1 105 metrů.

    Rok 1961.

     

    Drenáže luk a polí.
    Odvodněn byl Kverbust, větší část polí zamokřené půdy, která se pro mokro špatně obdělávala, též porost obilovin trpěl. Tyto odvodňovací práce započaly na jaře v jeteli, potom v říjnu a listopadu se odvodňovaly louky u Borový, které byly silně zamokřené. Též na Vejražkách byly položeny drenážní trubky.

    Rok 1963.

     

    Regulace potoka další částí.
    Další regulační práce začaly od nového betonového mostku u Hanouska, který spojuje cestu od Sirákova k silnice vedoucí k Nížkovu. Od tohoto mostu se regulace potoka vede rozhraním katastru Sirákova a Poděšína a to zásadně v loukách až k Poděšínu k mostu, který spojuje silnici k Sirákovu. Tento úsek měří 1.855 metrů. Na tomto úseku je 2. betonový most poblíž čísla 55, aby byla možnost přejezdu z jedné části louk na část druhou.

    Další úsek regulace potoka vede od domu č.65, a to zásadně loukami až k horním lesům, kde končí. Též i na tomto úseku regulace je postaven betonový most, který je spojkou cesty vedoucí ke Skrýšovu. Délka regulace je 1.700 metrů.

    Třetí část regulace potoka jde ode vsi tratí Dlouhé louky a končí až u horních lesů. Na tomto úseku jsou rovněž postaveny 2 betonové mosty a to jeden na uvedené příční cestě a druhý v polovině délky od mostu zmíněného. Všechny tyto regulační práce řídil stavební mistr Suchánek z Třebíče, a prováděl podnik Zemědělské stavby, středisko Jihlava. Tato část regulace měřila 1.800 metrů. Náklad peněžní celkem činil slovy jeden milión korun.

    Rok 1964.

     

    Drenáže Dlouhých louk a rovnání břehů.
    Drenáže byly prováděny v Dlouhých loukách a to z velké části u horních lesů, kde pro velké zamokření nebylo možno strojově pracovat, jelikož se traktor bořil. Velká část objektu byla vyhloubena strojem pro drenážní trubky a pak trubky položeny a zahrnuty pásovým traktorem. Současně byly provedeny úpravy břehů shrnutím pásovým traktorem a srovnány na sjízdný terén, takže tato úprava umožňuje možnost jízdy traktorovými vozy všemi směry a též další lehčí obdělávání půdy.

    Rok 1965.

     

    Nový hřbitov v Nížkově.V tomto roce byla vyměřena větší část pozemku pro nový hřbitov. Tato část byla oplocena a vedle plotu v řadě vysázená rajská chvojka a každá obec z farnosti Nížkov, dostala svou vyměřenou část, kde své zemřelé ukládá k věčnému odpočinku. Většinou tam jsou dvouhroby. Též byl zaveden vodovod k zalévání hrobů. Odpočívejte všichni v pokoji.

    Rok 1966.

     

    Stavba rodinného domu. V tomto roce započato s přípravou na stavbu rodinného domu na louce náležejícímu majiteli č.29. Po vyhloubení a odvezení hlíny z vyhloubených míst pro základní prostory, položen základ a spodní část této stavby. V dalším roce bylo dostavěno druhé patro nad přízemím. Majitelem této stavby je Stanislav Enderle.

    Rok 1967.

     

    Válcování silnic a cest po vesnici.
    23. května tohoto roku bylo započato s válcováním silnice a asfaltování přes Poděšína ke hranicím obce Skrýšova. Po ukončení těchto úprav na silnici zválcovány a asfaltovány cesty vedoucí po vesnici a upravena nová cesta ke kravínu a ostatním budovám Jednotného zemědělského družstva. Tato úprava vylepšila vzhled obce, a též rychlou a bezpečnou jízdu všemi vozidly. Tyto práce si vyžádaly velkého peněžního nákladu obce a JZD.

    Rok 1967 – 68.

     

    Zřízení a stavba vodovodu pro JZD. Zřízení vodovodu pro potřebu JZD a obce, ke kravínu a družstevní podniky a to z míst poměrně vzdálených v délce 1.200 metrů, z katastru obce Sirákova, na pozemku vlastníka pana Sobotky (u Pavlů).

    Rok 1967.

     

    Přestavba domu pana Františka Roseckého č.19. Majitel č.19 provedl přístavbu obytného stavení, které bylo stavěno v době roboty, tehdejším rychtářem Janem Rosickým. Tato část tehdejší stavby byla rozebrána a postavena nová část, úhlednější a prostorově vyhovující dnešní době.

    Rok 1969.

     

    Válcování silnice. V tomto roce, koncem srpna byla válcována silnice od Poděšína k Nížkovu, která už byla znehodnocena těžkými auty, že bylo obtížno pěšky po ní chodit. Teď je to lepší, ale mělo to být ještě lepší, kdyby bylo dostatek asfaltu.

    Rok 1970.

     

    Sněhová kalamita. Tohoto roku byla krutá zima a to od počátku sněžení v prosinci, sněžilo každý den v lednu, v únoru až do půl března a pak přišla sněhová vánice, podporována silným větrem, který rozprašoval sníh do nižších poloh a dělaly se závěje, takže ani auta a vlaky nemohly pro velké spousty sněhu jezdit. Silniční frézy stále sníh každý den odhrnovaly a stále nový sníh přibýval. To se několikrát opakovalo. Na odstraňování sněhu přišlo na pomoc naše vojsko i sovětské u nás.

    Doplněk o stavbě vodovodu. Ministerstvo vodního hospodářství vyslalo svého zástupce, aby přehlédl tuto potřebnou stavbu a též po stránce investiční. Po přezkoumání všech dokladů vydané na tento účel, zjistil, že je to velké finanční zatížení pro JZD i obce Poděšín, v celkové hodnotě 487.042,50 Kčs. Proto vzhledem k této situaci poskytl pomoc půjčením od státu v částce 199.754,91Kčs, a při druhé návštěvě závěrečné kolaudační dalších 43.766,33Kčs.

    Nový zvon. Dne 23. srpna 1970 byl dovezen nově ulitý zvon, který ulil Knos – Manoušek, v Martinicích u Velkého Meziříčí. „Zdrávas Maria“ LP 1970. Věnují občané z Poděšína. Slavnost svěcení nového zvonu se konala dne 25. října 1970 o 10 hodině dopoledne v místní kapli, při níž Mši Svatou sloužil Důstojný Pán Petrucha z Nížkova a též účinkovala dechová hudba z Nového Veselí, za řízení kapelníka Vencelídesa. Tato Mše Svatá byla obětována za živé i mrtvé občany z Poděšína. Počasí tohoto dne nebylo pro tuto slavnost příznivé, stále pršelo a bylo chladno. Za ulití zvonu bylo hotově zaplaceno 5.500,- Kčs, hudba 400,- Kčs.

    Sčítání lidu v Československu. Celkově je v Československé republice 14.362.000 obyvatel. Od roku 1961 přibylo 616.000 lidí. Hustota obyvatelstva vzrostla za 10 let ze 121 na 124 osob na 1 km2. Je více žen než mužů. Na 1.000 mužů připadá dnes 1.065 žen. Bylo sečteno 1.805.000 osob starších 60-ti let. V Československu je 309 tisíc obyvatel národnosti Slovenské, 80 tisíc národnosti Německé, 65 tisíc národnosti Polské, 19 tisíc národnosti Maďarské, 17 tisíc národnosti Ukrajinské a Ruské, 33 tisíc ostatních národností.

    Soupis obyvatel v Poděšíně
    Celk. 1-6 do 15 15-50 50-60 60-90
    Mužů celkem 120 5 17 52 28 18
    Žen celkem 110 10 20 35 23 22
    Novostavby.

    V tomto roce postaven rodinný domek pro majitele Františka Chvátala a jeho rodinu a této stavbě bylo přiděleno číslo MNV v Poděšíně 71. Též postaven rodinný domek pro majitele Jindřicha Slámu, poblíž výše uvedené stavby Fr. Chvátala. Tomuto domku bylo přiděleno pořadové číslo 60, a to ze zrušené stavby z minulosti, která byla nazývána Pazdernou, jelikož se tam sušil a třel len mědlicemi a vytřelý byl teprve prodejný. (Poznámka kronikáře. Toto stavení má dnes číslo 72.). Dále byla provedena přestavba ze stodoly, která byla rozebrána, a na tom samém místě byl postaven obytný dům několika místnostmi a dána na ní nová vazba. Tato budova patří majitelce Marii Šmirausové s pořadovým číslem 27. V popisném čísle 5 byla provedena přestavba domovního stavení, mimo střechy, která zůstala neporušena. Zdi, které byly zásadně stavěny z kamene, byly rozebrány a nahrazeny zdivem z cihel, které lépe vyhovují dnešní době, pohodlí a suchu. Stavbu provedly její majitelé Františka a Josef Šlechtický.

    Rok 1971.

     

    Ústřední topení ve škole.

    Místní národní výbor v Poděšíně se na své schůzi usnesl zavést pro školní místnosti ústřední topení, zajistit je v době zimní potřebným teplem při vyučování ve škole. Ústřední topení bylo zavedeno do bytu paní učitelky, do třídy, do kanceláře MNV a do místní knihovny. Náklad na tuto potřebnou a užitečnou akci si vyžádal částku 38.156,- Kčs. Všichni žáci této školy, včetně paní učitelky upřímně děkují za tuto poskytnutou pomoc MNV a jeho představitelům, panu předsedovi Antonínu Sedlákovi a pokladníku obce Václavu Enderlovi.

    Úprava kanalizace.

    Dále MNV zařídil potřebnou kanalizaci pro potřebu a zvelebení obce u čísel 63 – 69 v délce 126 metrů, v částce 13.910,- Kčs, za cementové potrubí a práci při uložení do země.

    Tranzitní plynovod.

    Až ze vzdálené západní Sibiře v délce 1818 km, plynového potrubí, jímž bude proudit do Evropy a do Československa „modrý plamen“, jak se říká zemnímu plynu, který je hnací energetickou silou Evropské budoucnosti. Povede přes věčně zamrzlé kraje. Dvakrát přetne Volhu a řadu dalších řek. V oblasti věčného mrazu bude stát na podpěrách, jinde se bude ukládat do země. Na našem území přetne tranzit Dunaj, Váh, Moravu i Vltavu, stovky silnic, potoků a bažin. U hranic Československých na území Sovětského Svazu u Užgorodu přechází hranice u Velkých Kapušan na Slovensko a vede přes Slovensko k Bratislavě, odtud je odbočka přes Dunaj do Rakouska a Itálie. Od Bratislavy vede tranzit k Brnu, odtud k Bystřici n.P., dále k Novému Městu na Moravě, pak ke Žďáru n.S., na Vatín, dále na Nové Veselí, Újezd, Matějov, Nížkov 2 km, Sirákov 2 km, Poděšín 1 km, a dále k Hrbovu. Od Hrbovského katastru je odbočka na Jihlavu. Další trasa vede ku Praze a dál až k západním hranicím. V Poděšíně překračuje regulovaný potok u lesa Hanouska a směřuje po polích našeho katastru přes silnici dále přes Štajbl ku hranicím katastru Hrbova. Hloubení struh bylo provedeno buldozerem do hloubky 130 cm. Ocelové potrubí o průměru 53 cm, ocelový okraj 7 mm, čistá míra potrubí je 51,5 cm. Jednotlivé dílce potrubí svářejí autogenem a potom v celé délce se ukládají do země. Ukládání do země provádí jeřáby, a to v celé délce. Další trasa plynovodu za Prahou od Zlonic k Rozvadovu do Německé Spolkové Republiky, u Litvínova do Východní Německé Republiky. Tlak v potrubí budou provádět kompresory umístěné v určité vzdálenosti při 55 atmosfér.

    Rok 1972.

     

    Stavby a přestavby.

    V čísle popisném 32, vzhledem k tomu, že dosavadní obytné místnosti byly nedostačující, byly nuceni tuto skutečnost doplniti a to tím, že rozebrali vazbu střechy a přistavěli o jedno patro výše, čímž se zvýšily obytné místnosti, v dnešní době velmi potřebné k obývání. Na tuto výstavbu dali novou vazbu střechy a pokryly plechem. Tím se i vzhled tohoto stavení značně zlepšil, čímž naše obec to vítá s povděkem.

    V čísle popisném 33, postupováno ve výstavbě domu tímto způsobem, jak uvedeno v čísle 32, aby se rozšířily obytné místnosti dosavadní úplně nepostačující a to malými rozměry ploch, jinak se to ani řešit nedalo vzhledem ke stavební parcele, jejíž výměra byla malá.

    V čísle popisném 34, postupoval majitel Jan Homola tímže způsobem u obytného stavení jako u obou stavení předchozích. Jelikož toto stavení bylo stavěno v době roboty, jako mnoho jiných, bylo zdivo úplně z kamene, čímž místnosti zřejmě trpěly vlhkostí i vzhledem. Proto tyto kamenné zdi rozebrali až do základů a postavili nové z cihel a tvárnic, čímž se i vzhled domu značně vylepšil a změnil k lepšímu a byty byly tímto způsobem značně vysušeny a přizpůsobeny k lepšímu obývání. Toto stavení v první světové válce vyhořelo a to 29. srpna 1917 a též čísla 32 a 33.

    V čísle popisném 39, u majitele Jaroslava Chvátala, bylo postupováno také tímto způsobem, jako v číslech předešlých. Toto stavení stavěli v době roboty, dle údajů z archivů z tehdejších držitelů panství Polenského, mělo stáří 200 let. Tato stavba byla celá zásadně z kamene, mimo jedné klenby z cihel. Proto tato část obytná byla rozebrána do základů, vykopány nové hluboké základy, šířka stavení rozšířena o 3 metry. Nová vazba střechy, upraven vzhled této stavby a pokryta plechem. Stavba byla dokončena koncem června 1972.

    Volby.

    16. září proběhly v Poděšíně volby do sněmovny lidu. Volby probíhali zdařile a plynule a v počáteční hodině voleb, v 6 hodin ráno, hrála nám hudba místního rozhlasu, která působila na slavnostní náladu voličů. Celkový počet odevzdaných volebních lístků pro kandidáta ing. Bohuslava Chňoupka, ministra zahraničních věcí činí 149 hlasů, na volebním obvodě č. 111. Jmenovaný se narodil 10.8.1925. Všichni voliči zapsaní do volebního seznamu pro rok 1972, odevzdali své volební lístky do jednoho jednotně a taková volba 100% nemá u nás pamětníka. Za necelé tři hodiny bylo odvoleno a skončeno.

    Pohled do minulosti.

    Poděšín se v minulosti jmenoval Podlešín, jelikož byl pod lesem, celá horní trať směrem ku dnešním horním lesům. Protože byla jiná vesnice toho jména, naše byla změněna na Poděšín. Zhoubný požár v Poděšíně vznikl 13.8.1874 a to v čísle 54 u tehdejšího majitele Dobrovolného. Tento požár zahubil a proměnil v popel celou velkou stranu domů v celé délce, vše lehlo popelem a požár skončil až v čísle 39 a dále se již nešířil. V roce 1875 v červnu vznikl požár v čísle 15 u tehdejšího majitele Košáka a vyhořela čísla 15, 16, 17, 19, 20. Rodina Košáka tuto usedlost prodala Václavu Doležalovi a odstěhovala se do Pozovic. V roce 1875 v červnu vyhořel celý Sirákov a několik lidí při tom ohni zahořelo.

    Rok 1973.

     

    Počasí.

    Rok započal velkým suchem, které již panovalo v roce minulém, celý leden bez sněhu, až v druhé polovině února nějaký spadl. Ozimy se začaly natahovat, když to vypadalo, že do jara víc nevydrží. Březen pokračoval s malými srážkami, voda trochu přibývá. Druhá polovina zase hezky, sucho a začalo se pracovat v poli. Ozimy se zdají kupodivu pěkné. Duben zase přinesl nějaké srážky, voda i v potocích trochu přibyla. Březnové tání půdě žádnou vláhu nedalo, jelikož bylo zmrzlo a všechna voda utekla, proto příroda přijímá hltavě každou kapku vody. Na Velký pátek celý den přeprchalo a na Bílou sobotu 21, napadlo 15 cm sněhu. V Praze a některých krajích ještě více, byla i částečně ohrožena doprava. Příroda se s touto dávkou vláhy hodně pozdravila, ale na konci dubna bylo zase hezky, i první máj byl pěkný, na poli zase sucho. Stará pranostika říká „Velký pátek deštivý dává rok příznivý“. V našem kraji zase staří hospodáři říkali, „že suchý rok bídu neudělá, dříve mokrý“, tak budeme zvědaví, co nám letošní rok přinese. Květen byl velmi příznivý, občas napršelo a úroda se ukazuje velmi pěkná. Také v květnu přišly dva mrazíky, ale ovoce bude a sena také bude dost. Posledního května v neděli jsme se rozloučili s našim občanem Janem Kolářem ze Samotína. Zemřel ve stáří 70 roků. Současně s ním měli pohřeb Felix Peřina, kovář ze Sirákova a Stanislav Černý, obchodník též ze Sirákova. Byl krásný den a lidu v kostele, že na to není pamětníka. Červen, a to druhého, přišla bouře s velkým lijákem, až to na svazích bralo brambory. V Jihlavě dokonce povodeň a voda ve dvou staveních vystoupila do výše 1 m. Přeháňky se střídaly, ale sena se dobře usušily, neb vždy 3-4 dny bylo hezky. Poslední dny v červnu přijel také bagr na potok ve vsi. Červenec – počasí jako v červnu, druhá polovina hodně deštivá, až posledního zase hezky. Srpen hezky, po vodě ani památky. V obecním vodojemu je vody málo. Žně letos přišly až v druhé polovině, ale do konce měsíce bylo hotovo. Obilí se sklidilo pěkné, suché, při velkých výnosech. Pšenice dala nejvíce 32 q z hektaru, ale ostatní obilí přes 40 q. Teploty v srpnu až do poloviny září 34°, na slunci přes 40°C. Otavy se sklidily pěkné a na to sucho dost narostly. Září zase pěkně, sucho veliké. Kupodivu vodojem při šetření vodou stále stačil. V noci začínají mrazíky. Do konce září mělo družstvo vybráno polovinu brambor, úroda slušná. Ke konci měsíce přišly deštíky, alespoň na setí se neprášilo. Říjen celkem pěkně, v polovici přišly dva ostré mrazíky 9°C pod nulou. Okroužená burka i brambory které vyčnívaly v brázdách pomrzly. Kolem 20. přišly dva větší deště. Na orání prospěly, na proudy ovšem ještě ne.

    Družstvo se rozhodlo posílit obecní vodojem vodou od Samotína. Výkop má jít přes katastr Sirákov. Ti se brání, ale koneckonců si asi nepomohou, neb voda má své právo. Letošního roku se také uskutečňuje regulace potoka. Od mostu přes Sirákovskou silnici až ke splavu u rybníka. Zpočátku šla práce pomalu, ale až se občané dověděli,že je práce znormovaná, nabrali si po 20 metrech i více. Do konce roku to bude zhruba hotové. Též se vybetonovaly základy pod most pod Jednotou. Na vrch přijdou nosníky, které jsou již také ve vsi. Listopad ku podivu zase slušné počasí, třebaže se předvídalo, že zima se letos brzy dostaví. Martin nepřijel na bílém koni, až v druhé polovině přišel sníh. Brambor se málo přeoralo a byly ještě namrzlé. Prosinec se teprve představil jako zimní měsíc. Druhého dostoupily mrazy až 20°C a sněžilo. Později zase mírněji, občas se chumelí. Sněhu u nás napadlo dosti. Jak již jsem se zmínil, bude i tento sníh dobrou závlahou půdy, neb není zamrzlo. Dvacátého také odjela čerpací stanice, která po tři týdny na Samotíně vodu měřila a odebírala vzorky.

    Teď již před svátky se vodojem naplnil a vody bude dost. Na svátky vánoční se sníh ztratil a bylo jako o velikonocích. Takové mírné počasí vydrželo až přes nový rok.

    Do základní školy u nás docházelo letos 14 dětí, dvě do pomocné ve Žďáře n.S.

    Narozené děti v roce 1973: Sobotka Václav č.57, Šlechtická Jana č.5, Homolová Naděžda č.20 a Homola Viktor č.34.

    Úmrtí v roce 1973: 28.5. Jan Kolář ze Samotína, stáří 70 roků, 30.12. Rudolf Musil č.38, stáří 89 roků.

    JZD hospodaří dosti dobře, což je vidět i na obratu v Jednotě a pohostinství. Jednota má obrat 725.000,-Kčs, pohostinství 205.000,-Kčs. V naší obci je 230 občanů. JZD má asi 100 členů.

    Rok 1974.

     

    Jak již jsem uvedl, pěkné počasí zůstalo i po novém roce. Až 7. ledna přišly deště a námrazy, které 14. ledna vrcholí katastrofou. Jinovatka zpřetrhala elektrické vedení a vyvracela a zpřelámala i kovové stožáry. Elektřina nebyla od 14. do 18. ledna. U Nového Města n.M. ještě déle byli bez proudu. Byla velká sháňka po svících a lampách na petrolej. V lesích byla velká pohroma. V Poděšíně nejvíce horní lesy od Samotína, úplná zkáza. Takovou kalamitu my staří pamatujeme jen v roce 1929. Kolem Nového Města ještě horší, jsou tam na brigádách lesnické školy a brigádníci ze Slovenska. Po jinovatce přišly deště, které trvaly celý týden až do 21.1., pak hezky jako z jara. V Iránu noviny oznamují mráz -19°C. U nás tedy leden zimu žádnou nepřinesl. Jmenované srážky přišly strašně vyprahlé zemi vhod, proudy se částečně nalily, ale zem do velké hloubky nenasákla. Začátek února byl zase deštivý i sníh padal, ale bez mrazu. 10. února zase krásně až do 26, kdy se ochladilo a byl 5°mráz a 27 byl velký vítr. Březen zase hezky, v kraji i zde na Vysočině se dělá v poli. Půda je suchá, jak ani někdy na konci dubna nebývá. 21. března, první jarní den, krásně 20°C tepla a tak stále hezky až do konce března. Ani první den v Aprílu počasí nepokazil, ač to k tomu nasvědčovalo, velké sucho trvá. Duben stále hezky a sucho až 12. na Velký pátek navečer asi 2 hodiny déšť. 14 byl mráz, který se asi projeví na ovoci. Po mrazu zase hezky. Stále zamračeno, strojí se k dešti a stále nic ani o našem pouti. 28. zamračeno, ale voda žádná. 27.4. o pouťové zábavě nám ke vší spokojenosti zahráli „Plzeňáci“, účast byla pěkná a bylo veselo. A tak končil zas jeden jarní měsíc bez deště. Květen začal pěkně pomalu pršet, i druhého celý den pršelo, a tak se to střídalo, často pršelo. Úroda se ukazuje pěkná, až na jetele, které se musí vesměs vyorat. V pondělí 20-tého překvapila zpráva o úmrtí Josefy Sedlákové č.31. Zemřela náhle na mrtvici ve stáří 67 roků. Loňského roku také mladší chlapi ustavili klub volejbalistů. Upravili hřiště za vsí a 2. června se hrál první zápas okresního přeboru Poděšín – Prosetín a Nížkov – Vlkov. Vyhráli Poděšín a Nížkov. Z prvního na druhý červen byl vydatný déšť, jaký letos ještě nebyl. Červen celý deštivý a chladný, vody za červen spadlo víc než loni za celý rok. Sena se sklízejí špatně. Družstvo muselo seno silážovat. Záhumenkáři při velké píli i v neděli jakž takž seno usuší. Dnes, 8.července, kdy údaje za červen zapisuji, není seno ani u záhumenkářů doma. Stále prší a zima. Do konce června též se uskutečnila práce na regulaci potoka od Jednoty k Sirákovskému mostu. Nový most pod Jednotou i přechod pro pěší je hotov. 9. – 14. července uspořádalo JZD zájezd do NDR, jelo 38 osob. Zájezd byl zdařilý, dobrá organizace, takže účastníci byli velmi spokojeni. Deštivé a studené počasí trvalo až do Svaté Anny. Potom nastala velká vedra až 30°C. Sena se douklízí vesměs špatné, suší se otavy, té je méně, ale je pěkná. Na žně není ani pomyšlení, obilí je vesměs zelené. V červenci zaznamenávám dvě úmrtí. Emílie Sedlecká a Vratislav Palas stáří 49 roků. Byl již 3 roky v invalidním důchodu. Nešťastník velice trpěl, asi rakovina. Dne 18. ráno odjel ve svém autě k lesíku „Borovičku“ a tam kulovnicí si vzal život. Pohřeb měl 22. bylo hezké počasí, za účasti myslivců a velkého doprovodu poděšínských občanů na hřbitov do Sázavy. Žně se dostavily až v druhé polovině srpna, obilí pěkné, ale častými dešti moc polehlé, takže hodně slámy i zrní zůstalo na poli. Celkový výnos v Poděšíně byl 36q/1 ha. Mohlo být nejméně 40q. Otavy se klidily pěkné, ale suchého krmení bude málo. V září byly časté přeháňky, zdá se, že ač byla země v minulých dvou letech ochuzena, letos se vše vyrovnává. Sklizeň bramborů se protahuje, ozimy žádné zasety nejsou. Na konci září přijeli na odbahnění návesního rybníka z Havlíčkova Brodu. Práce jim šla pěkně, bylo dosti hezky a byly dobře strojově vybaveni. Na lovišti bylo až 2 metry vysoká vrstva bahna. Vše odváželi do vsi a hodně buldozerem vyhrnuly, takže za necelý měsíc byl rybník čistý. Též byla překopaná hráz a byly dány silné roury. V Poděšíně letos poprvé vybírali brambory se dvěma kombajny, i brigádníků bylo dost. Brambory se brzo vybrali, což bylo dobře, neboť z 21. na 22. října napadlo více jak 10 cm sněhu. Vázla i doprava, družstva, která si nepospíšila, špatně a za velkých ztrát je poslední dny v říjnu a v listopadu vybírali. Výnos u nás 200q po hektaru. V listopadu se začala sklízet burka, na poli bylo velké mokro. Po desátém se počasí zase ustálilo a nechalo se zase slušně všechny podzimní práce dokončit. Ke konci listopadu zase přeháňky, takže letos v zimě bude vody dost. V prosinci přeháňky sněhové i déšť. 7. prosince dost sněhu, vody všude po kotníky. V otevřeném rybníce nemohou 60 cm roury vodu odvést. Tak dluh vody za poslední 2 roky bude vyrovnán, ne-li více. V neděli 8. prosince ráno vody 50 cm nad podkovou splavu a jmenované 60 cm roury. Regulace potoka měla křest. Většina občanů se domnívala, že potok je zbytečně široký. Avšak teď se ukázalo že ne. Voda ve zmíněný den šla těsně ve výši kamenné regulace. V severních Čechách u Litoměřic i jinde byl stav ohrožení. Devátého a desátého přišly mrazíky, které vodu pozastavily a dne 13. již i 60 cm roury vodu odvedly. Druhá polovice měsíce stále přeháňky. I nový rok se nezměnil, teploty stále kolem 10°C, a tak zase skončil jeden rok, který byl pro zemědělce dosti dobrý, až na ten předčasný sníh v měsíci říjnu, kdy byla ohrožena sklizeň brambor.

    Na věčnou paměť občanům Poděšína musím zaznamenat, že od 5. listopadu 1974 je uzavřen hostinec. Bývalý vedoucí Bláha z č.63, pro zaměstnání zootechnika a hlavně, že mu to není zapotřebí dal výpověď. Na tuto událost není v Poděšíně pamětníka. Ani za doby nevolnické, kdy v různých obcích za trest pivo se nečepovalo, v Poděšíně u rychtářů Roseckých ano.

    Pro nedostatek dětí bude v roce 1975 uzavřena základní devítiletá škola. Obrat v Jednotě činil 750.000,-Kčs. Narozené děti v roce 1974 v č.21 Homola Josef – děvče, v č.56 Landsman Ladislav – děvče. Úmrtí v roce 1974: Josefa Sedláková, stáří 67 roků, Emílie Sedlecká, stáří 84 roků, Vratislav Palas, stáří 49 roků.

    Rok 1975.

     

    Rok slavného 30-ti letého výročí osvobození ČSR od fašismu. Leden je stále bez sněhu, teploty kolem 10°C i více. Půda je vytuhlá jako na jaře. Provádí se podzimní orba, které hodně od podzimu zůstalo. Od 1. ledna přichází též v platnost sloučení JZD Poděšín a JZD Sirákov. Konečné ustavení přijde asi v únoru. V únoru je stále pěkné počasí, Mrazíky na sucho, ale sluníčko pálí jako na jaře, až 18. se ochladilo a napadlo asi 10 cm sněhu.

    Sloučení JZD Poděšín a JZD Sirákov s názvem „30 výročí osvobození“. Jeho představenými jsou následující členové: Předseda – Cupl Jan, Počítky, Agronom – Sláma Jan, Poděšín, 2. agronom – Jágr Josef, Poděšín, 3. agronom – Bečka František, Sirákov, Zootechnik – Jaroš Jiří, Sirákov, 2. zootechnik – Bláha František, Poděšín, 3. zootechnik – Jelínek Jaroslav, Sirákov, Ekonom – Švoma Jaroslav, Budeč, Účetní – Dočekal Jaroslav, Poděšín, 2. účetní – Jarošová Marie, Sirákov, 3. účetní – Chvátalová Růžena, Poděšín, 4. účetní – Jozlová Ema, Polná, Skladník – Holcman Jan, Sirákov, 2. skladník – Nejedlý Alois, Poděšín, Mechanizátor – Sobotka Miloslav, Nové Veselí, Vedoucí dílny – Peřina Miroslav, Sirákov. Pojmenování družstva nebylo náhodné, neb celá ČSR letos bude oslavovat 30. výročí osvobození nad fašismem, hlavně sovětskou armádou. Když družstvo ponese tak slavný název, přejeme mu do začátku, aby dobře hospodařilo a členové byli spokojeni. V březnu počasí stále pěkné. V druhé polovině měsíce začíná se pracovat na poli. 22. mráz 8°C a 25. začalo sněžit, a tak bylo i o velikonocích, kdy napadlo 8 cm sněhu. V dubnu bylo stále chladno, přeháňky sněhové a mrazíky. V druhé polovině počasí lepší, dosívají se jařiny a sází brambory, všechny strojově. Posledního dubna musím zaznamenat dvě náhlá úmrtí. Zuzana Dobrovolná č.54, stáří 44 roků. František Koumar č.44, stáří 78 roků. Koumar obzvláště překvapil v neděli odpoledne byl v hospodě. Ještě v pondělí něco pracoval. V úterý se mu přitížilo, odvezli jej do nemocnice a ve středu byl mrtev. První máj se dostavil ráno s deštěm. Asi v 8.30 déšť ustal a tak se mohl důstojně za pěkného počasí oslavit. Letos obzvláště slavně, neb tomu bylo 30 roků, co jsme sledovali postup ruské armády, jak nezadržitelně žene fašisty. V neděli 4. se konal pohřeb Zuzany Dobrovolné. V pondělí 5. pohřeb Františka Koumara. Osmého večer uspořádal MNV se školou lampiónový průvod dětí od školy ke kulturnímu domu. Tam za účasti domácích občanů, přednesl projev Brukner z Nížkova o událostech v našem okrese před 30 roky. Děti předvedli pěknou besídku. Občané vše kvitovali potleskem. Dne 9. května jsme my starší vzpomínali na rok 1945, kdy celou noc a brzy ráno ujížděli z Blažkova kopce přes Sirákov na Poděšín německé jednotky a jen se ptali, kde Američané. Občané jim jen říkali, všude jsou Rusi. Oni jeli již bez cíle a v odpoledních hodinách, již jich bylo v Poděšíně na stovky zajatých. Jako první do Poděšína z Ruské armády přijel na koni mladý vojáček, jen se ptal, kde germáni. Vůbec se nezastavil a ujížděl k Polné. Tanky za ním přijeli až za hodinu. Nevíme jistou pravdu, ale říkalo se, že v Polné ho měli Němci zastřelit. Moc jsme jej litovali, neb přijel jako první vlaštovka, která přinesla svobodu. Měsíc květen byl letos příznivý. Dosti pršelo a bylo velké teplo, takže úroda se zdá být pěkná. Začátek června bylo hezky, začala se dělat sena. 8. na Medarda pršelo a bude se letos asi špatně sklízet. Stará pranostika se i letos do puntíku splnila. Za celý měsíc jen pár dní bylo hezky. Často velké bouře, 22. odpoledne bouře a průtrž mračen. Za 20 minut při otevřených 60 cm rourách, jelikož není hráz ještě hotova, voda šla 50 cm nad podkovou u splavu. Potom 4 dny hezky, ale v sobotu 28. zase déšť a prší a prší. Dne 1. června celou noc a celý den prší, všude stojí voda. Tak pusto u nás nebude, jak se říkalo, až se vše vydrenážuje. Voda za poslední roky zase spadla a vláhy je zase dost. Červenec byl dost pěkný, vždy asi na týden přišel déšť. V neděli 6tého června jsme doprovodili na poslední cestě Františka Homolu, zemřel ve stáří 88 roků. Družstevníci jedou 21. – 25. na zájezd do Maďarska. V červenci letošního roku též byla slavná ČS spartakiáda. Z naší obce cvičily skladbu „Rodiče s dětmi“ Růžena Chvátalová se čtyrletou dcerou Renatou. Za ženy též Ema Jozlová, která cvičila i v Praze. Obec dokončila práci na regulaci návesního rybníka. Hodně pomohl pan Došek z Janovic s pásovým traktorem „Stalincem“. Srpen podstatně nezměněn, obilí pozvolna dozrává. Dne 7. prvně začaly mlátit ječmen. Žně skončily ještě v srpnu, bylo pěkné počasí a obilí vesměs nepolehlé. Pšenice málo sypala, ale ječmen a oves dost. Celková průměr 30q na 1ha. Hodně ječmene a ovsa zůstalo na poli, takže celkový průměr byl slabší než se očekávalo. Ve družstvu budou muset krmné dávky hodně snížit oproti minulým rokům. Otav na sucho se též málo sklidilo, zůstaly i neposečené louky, což u nás nikdy nebývalo. Bude vše chybět k vyživení tak velkého stavu hovězího dobytka. V září bylo počasí pěkné, vybírání bramborů šlo rychle. Pomáhali brigádníci ze škol a dva kombajny. Výnos byl letos také slabší 190q/1ha. Do lihovaru se málo vozily ze všech se třídil konzum. V obci se dokončila hráz. Stromy na hrázi byly vykáceny i na „Malé straně“, náves se hodně zlepšila. Slunce pěkně svítí na Jednotu i na Malou stranu. Vodních srážek zase poskrovnu, vodojem zásobuje jedině voda od Samotína. Na začátku října přišly dva mrazíky, nějaké brambory na povrchu a okroužená burka pomrzla. Celkem říjen byl příznivý, nechalo se vše sklidit a dosít ozimy. V obci se ke konci měsíce betonoval most ke kulturnímu domu. V listopadu bylo stále pěkné počasí. Sklidila se burka, které letos bylo hodně i bílá řepa s mrkví. Až 19. veliký studený vítr a 21. napadlo 20cm sněhu. Zmrzlo vůbec není, snad do Vánoc povolí, aby zem zmrzla, neb by to byla zkáza pro jetele. Již po dva roky u nás jetel nebyl, letos jsou moc pěkné. 25. mráz 20°C pod nulou. V prosinci stálé mírné počasí, hodně mlhy a námrazy, sněhu jen poprašek, ale zem promrznutá vůbec není. Dnes je Silvestra, tři dny krásně, až dnes odpoledne zase mlha. Tak zase skončil jeden dost dobrý hospodářský rok.

    Co nikdo nečekal.

    Při zápisu prosincových událostí sem se nenadál co ještě přinese poslední večer roku. Sedlák František celý den popíjel a ještě večer byl v hostinci veselý. Asi v 9 hodin šel domů a v kůlničce se oběsil. Na Nový rok, když mu umíráček zvonil, žádný tomu nechtěl věřit, že je to možné. Po všechny roky vůbec nemarodil. Měl slušný důchod a ještě chodil do práce. V roce 1975 dokončil stavbu dvouposchoďového domu František Dobrovolný č.30. Rozboural starý samostatný výměnek č.37, a na tom samém místě postavil nový dvouposchoďový dům. Číslo bude míti ze starého 37.

    V naší obci je 27 osobních automobilů. Obrat v Jednotě činí 720.000,-Kčs. Obrat v pohostinství 160.000,-Kčs. Od 1. máje máme nového vedoucího v pohostinství. Je jim Stanislav Chvátal č.33. Tak je zase v Poděšíně živo.

    Rok 1976.

     

    Leden začal vesměs bez větších mrazů, pole byla rozmrzlá. Byla obava, aby nepadlo hodně sněhu, který by ozimy vyležel. Vždy začal padat sníh pár dní vydržel a zase obleva, tak se to střídalo do konce února. V březnu začalo mrznout až do konce měsíce. Dne 21. ledna zemřel Dobrovolný Josef č.54, léčil se již delší dobu na srdce a již se téměř uzdravil a nyní na zauzlení střev zemřel. Jeho manželka Zuzana zemřela posledního dubna 1975 a tak za necelých 9 měsíců odešli za sebou. Je to v Poděšíně třetí stavení, kde nikdo nebydlí.

    V lednu vichřice zase nadělala v lesích značné škody. Nebylo vůbec umrzlo a tak hlavně smrky se vyvracely i s pařezy. Veškerá lesní dodávka byla jen s vývratí. V březnu stále chodí mrazy většinou s větrem. Naštěstí země nerozmrzá a tak snad ozimy budou zachráněny.

    Na jednom neštěstí nikdy neustává, říkali naší předkové. A snad na tom něco pravdy je. V č.57, nyní Václav Sobotka, se oběsil jeho tchán František Sedlák a 18. března utonul v potoce u kulturního domu Sobotky synek Václav, 2 a půl roku starý. Šel prý za lodičkou v potoce a utonul.

    Tady končí zápis kronikáře Aloise Chvátala č.32, který zemřel náhle 5. července.

    Rok 1976 – pokračování.

    V dubnu bylo do poloviny měsíce deštivo a chladno. Druhá polovice většinou slunečno a pěkně. Polní práce rychle pokračují. Od polovice května neprší a je sucho. Také v červnu a v červenci nezapršelo, je velké sucho a velká nouze o zelené krmení pro dobytek. Jařiny stěží vymetali, sena polovice normálu. Zaseté směsky 5 týdnů nevzešli, čímž se opozdili a jejich výnos se značně snížil. Sucho trvá do polou srpna, v druhé polovině časté deštíky a je podivuhodné, jak se opět všechno zazelenalo. Září a říjen bylo pěkně a vláhy dostatek, ozimy žito – pšenice jsou pěkně urostlé. Listopad byl bez mrazů, první sníh začal padat 23. listopadu na neumrzlou půdu a jak se zdá, nebude mít trvání. V prosinci bylo sněhu jenom poprašek a mráz do -5°C.

    Tržba v prodejně Jednota 806.102,-Kčs. Vedoucí Jednoty Dvořáková Jana, bytem Sázava. Tržba pohostinství 217.000,-Kčs. Vedoucí Chvátal Stanislav. Mzdy v JZD. Rostlinná výroba 6,-Kčs/hod. lesní 7,-Kčs/hod. stavební 8,-Kčs/hod. živočišná měsíční průměr 2.500,-Kčs.

    10. srpna sklízeli kombajnama ječmen u Cikar, a když se v poledne střídala směna, kombajnér mladý nezkušený hoch nepoznal, že je kombajn zabržděn ruční brzdou a uvedl kombajn do chodu. Následkem tření začala hořet sláma a v půl hodině shořelo 17 ha nevymláceného ječmene, odhadní výnos z 1 ha 40q. 17. srpna vypukl požár v Sirákově v objektu (u Hladíků) a uhořelo 20 býků průměr 4q. Požár vznikl vadnou elektrickou instalací.

    Volby.

    Volby parlamentní, krajské, okresní a místní konány 22.10.1976. Do místního národního výboru jsou zvoleni: Chvátal Stanislav, č.33 – předseda, členové: Bláhová Věra č.63, Dočekal Jaroslav č.9, Enderle Stanislav č.69, Flesar Josef č.7, Chvátalová Věra č.71, Jaroš Zdeněk č.1, Sláma Jan č.29, Smejkal Václav č.49, Šimek Jan č.68, Šustrová Zdena č.61.

    Narození: Rosecká Jitka č.19, Landsmanová Iva č.56, Šimková Martina č.68.

    Zemřelí: Sobotka Václav č.57, 3 roky, Dobrovolný Josef č.54, 68 let, Jágr Antonín č.2, 74 let, Jágrová Kateřina č. 2, 69 let, Chvátal Alois č.32, 65 let, Rosecká Marie č.43, 73 let.

    Údaje za rok 1976 dokončil a zapsal Homola František č.17, t.č. kronikář.

    Rok 1977.

    Do 18. ledna sníh asi 15 cm, země vůbec neumrzlá, v druhé polovině obleva, do konce měsíce beze sněhu, teploty -5°C pod nulou. Pšenice a žita jsou velmi pěkně urostlé, ale jsou obavy, aby nepadlo více sněhu na neumrzlou půdu. Začátkem února začalo mrznout a 3. února klesla teplota až na -22°C pod nulou, ale již druhý den na pouhých -7°C. Stále je beze sněhu, teploty až -10°C pod nulou. V druhé polovině napadl sníh asi 10 cm, ale ke konci měsíce opět obleva. V březnu začalo jarní počasí a bylo poměrně teplo. JZD začínají s polními pracemi, sejí jařiny, rozmetají hnojiva a dělají jiné polní práce. Louky se zelenají jako jindy koncem dubna. Je stále pěkně až do konce měsíce. Začátkem dubna ochlazení deštíky se sněhem, práce na polích jsou přerušeny až do 16. dubna, pak již pěkně do konce měsíce. Do 10. května jasno neobyčejně teplo, bez deště, potom až do konce měsíce značné ochlazení. 30. května mráz -6°C pod nulou. 31. května mráz -5°C pod nulou. V červnu bylo teplo s přeprškami. Brambory pomrzlé v květnu rychle narůstají. JZD končí se sklizní sena 30. června, díky pěknému počasí je to v rekordním čase. V červenci bylo teplo bez deště.

    V dubnu bylo do poloviny měsíce deštivo a chladno. Druhá polovice většinou slunečno a pěkně. Polní práce rychle pokračují. Od polovice května neprší a je sucho. Také v červnu a v červenci nezapršelo, je velké sucho a velká nouze o zelené krmení pro dobytek. Jařiny stěží vymetali, sena polovice normálu. Zaseté směsky 5 týdnů nevzešli, čímž se opozdili a jejich výnos se značně snížil. Sucho trvá do polou srpna, v druhé polovině časté deštíky a je podivuhodné, jak se opět všechno zazelenalo. Září a říjen bylo pěkně a vláhy dostatek, ozimy žito – pšenice jsou pěkně urostlé. Listopad byl bez mrazů, první sníh začal padat 23. listopadu na neumrzlou půdu a jak se zdá, nebude mít trvání. V prosinci bylo sněhu jenom poprašek a mráz do -5°C.

    Tržba v prodejně Jednota 806.102,-Kčs. Vedoucí Jednoty Dvořáková Jana, bytem Sázava. Tržba pohostinství 217.000,-Kčs. Vedoucí Chvátal Stanislav. Mzdy v JZD. Rostlinná výroba 6,-Kčs/hod. lesní 7,-Kčs/hod. stavební 8,-Kčs/hod. živočišná měsíční průměr 2.500,-Kčs.

    10. srpna sklízeli kombajnama ječmen u Cikar, a když se v poledne střídala směna, kombajnér mladý nezkušený hoch nepoznal, že je kombajn zabržděn ruční brzdou a uvedl kombajn do chodu. Následkem tření začala hořet sláma a v půl hodině shořelo 17 ha nevymláceného ječmene, odhadní výnos z 1 ha 40q. 17. srpna vypukl požár v Sirákově v objektu (u Hladíků) a uhořelo 20 býků průměr 4q. Požár vznikl vadnou elektrickou instalací.

    Volby.

    Volby parlamentní, krajské, okresní a místní konány 22.10.1976. Do místního národního výboru jsou zvoleni: Chvátal Stanislav, č.33 – předseda, členové: Bláhová Věra č.63, Dočekal Jaroslav č.9, Enderle Stanislav č.69, Flesar Josef č.7, Chvátalová Věra č.71, Jaroš Zdeněk č.1, Sláma Jan č.29, Smejkal Václav č.49, Šimek Jan č.68, Šustrová Zdena č.61,
    Narození: Rosecká Jitka č.19, Landsmanová Iva č.56, Šimková Martina č.68.
    Zemřelí: Sobotka Václav č.57, 3 roky, Dobrovolný Josef č.54, 68 let, Jágr Antonín č.2, 74 let, Jágrová Kateřina č. 2, 69 let, Chvátal Alois č.32, 65 let, Rosecká Marie č.43, 73 let.
    Údaje za rok 1976 dokončil a zapsal Homola František č.17, t.č. kronikář.

    Oslava.

    V celém Sovětském Svazu probíhaly v říjnu a listopadu mohutné oslavy 60-ti let Velké říjnové socialistické revoluce. Rovněž i u nás v Československu se konaly velké oslavy jako důkaz přátelství k Sovětskému lidu. Československý lid s velkou úctou a láskou k lidu Sovětského svazu si připomíná, že Velká říjnová revoluce, měla velký význam i pro osvobození Československa s područí Rakouska. Při této příležitosti jsme v celé naší vlasti vzpomínali jaké nesmírné oběti přinesla Sovětská armáda pro naše osvobození ve druhé světové válce. Nelze také zapomenout na rok 1947, kdy následkem sucha u nás hrozil hlad, Sovětský svaz pomohl, když nám poslal 200 tisíc tun pšenice a žita.

    Prosinec byl neobyčejně teplý, průměr 6°C nad nulou. Sníh který padal 2x zase roztál. Celé Vánoce zůstaly beze sněhu. Na závěr roku je možné říct, že rok 1977 byl po loňském suchu poměrně dobrý.

    Zemřelí: Flesarová Marie č.7, 13.3.77 – 84 let, Činčerová Anna č.16, 12.5.77 – 64 roků, Sedlák Antonín č.31, 6.6.77 – 73 roků, Smejkal Václav č.49, 6.11.77 – 19 let.

    Tržba za rok 1977 v Jednotě 721.000,-Kč, v pohostinství 217.000,-Kč.

    Seznam majitelů domů ke dni 31.12.1977: č.1 – Jaroš Zdeněk, č.2 – Jágr Josef, č.3 – Stehlíková Františka, č.4 – Doležal Antonín, č.5 – Šlechtický Josef, č.6 – Palasová Marta, č.7 – Flesar Josef, č.8 – Bláha Josef, č.9 – Dočekal Jaroslav, č.10 – Flesar František, č.11 – Rosecký Josef, č.12 – Šimková Marie, č.13 – Vála Jan, č.14 – Nejedlý Alois, č.15 – Doležal Václav, č.16 – Činčera Václav, č.17 – Homola František, č.18 – Matoušková Růžena, č.19 – Rosecký František, č.20 – Homola Josef, č.21 – Novotný Josef, č.22 – Chalupník Jan, č.23 – Pařízek František, č.24 – Svobodová Františka, č.25 – Šimek Jan, č.26 – Šormová Františka, č.27 – Šmiraus František, č.28 – Koumar František, č.29 – Sláma Jan, č.30 – Dobrovolný František, č.31 – Ševečková Vlasta, č.32 – Chvátal Alois, č.33 – Chvátal Stanislav, č.34 – Homola Jan, č.35 – Paříková Marie, č.36 – Stehlík Bohumil, č.37 – Dobrovolný František, č.38 – Musil Rudolf, č.39 – Chvátal Jaroslav, č.40 – Vaverová Marie, č.41 – Svoboda Josef, č.43 – Kislinger, č.44 – Koumar František, č.45 – MNV a škola, č.46 – Hanus Jaroslav, č.47 – Flesar Rudolf, č.48 – Šimek Václav, č.49 – Smejkal Václav, č.50 – Šmirausová Anna, č.51 – Stránský Josef, č.52 – Rychecká Antonie, č.53 – Jednota, č.54 – Dobrovolná Ema, č.55 – Novotný Miroslav, č.56 – Landsman Ladislav, č.57 – Sobotka Václav, č.58 – Landová Ludmila, č.59 – Řeháček Ladislav, č.60 – bývalá pazderna, č.61 – Rosecký Jaroslav, č.62 – Šerý Jiří, č.63 – Hanus Josef, č.64 – Jágr Josef, č.65 – Provazník Lubomír, č.66 – JZD Poděšín, č.67 – Homolová Božena, č.68 – Šimek Jan, č.69 – Enderle Stanislav, č.70 – Rosecký František, č.71 – Chvátal František, č.72 – Sláma Jindřich, č.73 – Jaroš Zdeněk.

    ČSŽ.

    Československý Svaz Žen, místní organizace v Poděšíně má 16 členů. Na počet je to málo, ale zato jsou velmi agilní. Jestliže pominu více menších akcí, přece musím poznamenat některá fakta jako je úprava a výsadba parčíku u kaple. Uspořádaly výstavku domácích prací v kulturním domě, která byla velmi četně navštívena. Dále provedly sběr železného šrotu a nasbíraly 30q. U příležitosti 60-ti let vzniku Velké říjnové socialistické revoluce v Sovětském Svazu uspořádaly pochodový lampiónový průvod. Dále uspořádaly několik tanečních zábav. Tyto taneční zábavy uspořádaly kvůli tomu, aby z čistého výnosu získaly prostředky na zakoupení žehlícího mandlu. Vedoucí organizace: Bláhová Věra – předsedkyně, Řeháčková Ludmila a Chvátalová Věra – pokladní.

    Požárníci.

    Československý svaz požární ochrany místní organizace má 36 členů. Funkce: Sláma Jan – velitel, Jágr Josef – předseda, Nejedlý Bohumil – jednatel, Nejedlý Alois – pokladník. Činnost v roce 1977: Zúčastnili se okrskové soutěže v Bohdalově, dále se účastnili požárního cvičení v Újezdě. Provedli dvě poplachová cvičení v Poděšíně a provádí preventivní prohlídky komínů.

    Tělovýchovná Jednota.

    Tělovýchovná Jednota v Poděšíně byla založena v lednu 1974 a zakládajícími členy byli: Sláma Jindřich č.72, Stránský Josef č.51, Šorf Bohumil č.26, Nejedlý Bohumil č.14, Smejkal Václav č.49, Šimek Jan č.68, Homola Jan č.34, Chvátal Alois č.32. Byly založeny oddíly volejbalu a stolního tenisu. Předsedou byl zvolen Smejkal Václav. JZD Poděšín věnovalo 5.000,-Kč, na nákup sportovního nářadí a oblečení. Bylo upraveno hřiště u bývalé pazderny. V letošním roce má tělovýchovná jednota 35 členů a předsedou je Chvátal Alois. Zapsal Homola František.

    Rok 1978.

     

    Leden bez větších mrazů v průměru 5 stupňů pod nulou, sněhu jen mírný poprašek až ke konci měsíce napadlo asi 10 cm sněhu. Počasí si udrželo trvalý ráz jen několikrát v měsíci silné větry znepříjemňovali zimní pohodu. Podobné počasí trvalo i v únoru, teploty v průměru 8°C pod nulou. 25. února začíná mírné oteplování a během 3 dnů sníh, kterého leželo asi 20 cm zmizel úplně. Pro Československo byl letošní únor nerozlučně spjat s 30 výročím vítězství lidu nad reakcí. Oslavy se setkaly s mezinárodním ohlasem na němž bylo pozoruhodné to, že i vyloženě tendenční výklady událostí z roku 1948 musely nakonec přiznat, že KSČ tehdy převzala moc naprosto legální cestou a to v zemi patřící k průmyslově nejvyspělejší na světě. Březen byl velmi chladný v průměru o 4°C chladnější než dlouhodobý průměr. JZD v polích ještě nepracuje, ale začínají se práškovat louky. Druhého března televize i rozhlas oznámily, že do kosmu společně se Sovětským kosmonautem i náš občan Vladimír Remek. Je to první případ kdy kromě Sovětských a Amerických občanů kosmonautů vzlétl do kosmu i jiný státní příslušník, v tomto případě náš Československý. Československý lid je na to hrdý a těší jej, že Sovětští vědci dali přednost v prvé řadě našemu občanu Vladimíru Remkovi. Do 5. dubna bylo slunečno teplo až 15°C nad nulou, ostatní čas až do konce měsíce děštivý a chladno, následkem toho polní práce pokračují pomalu. JZD pokračuje v sázení brambor. Ke konci dubna mají sázet ještě 40% výměry. Každé zlo je k něčemu dobré, studené deštivé počasí které stěžuje polní práce, velmi prospělo ozimům, pšenice a žita jsou v nádherném stavu, ale i louky jsou dobře založené. Jestliže nepřijde nějaká pohroma je naděj na dobrou sklizeň. Zlatým písmem bude zapsán 28. duben kdy se vrátil ze Sovětského svazu letec kosmonaut Vladimír Remek. Spolu s ním přijeli k nám na návštěvu sovětští kosmonauti Jurij Romaněnko, Georgij Jučko, Alexej Gubarev s nímž se zúčastnil letu v kosmu. Uvítání na letišti v Praze bylo mohutné. Prezident republiky, vláda a mnoho jiných význačných osobností jakož i deset tisíc Pražanů lemovalo ulice Prahy kudy projížděli kosmonauti. Téměř po celý květen bylo chladno a deštivo. JZD pokračují v sázení brambor, s touto prací skončilo až 20. května. Rovněž i setí řepy se zdrželo. Se stavbou rodinného domku začal Jaroš Jiří ze Sirákova. Staví jej na odbočce ze silnice k družstevním objektům.

    Návštěva Sovětských přátel.

    Na oficiální návštěvu k nám přiletěla Sovětská stranická a vládní delegace, vedena Generálním tajemníkem a předsedou rady ministrů soudruhem Leonidem Brežněvem. Uvítání Sovětských přátel v Praze bylo mohutné a neobyčejně přátelské. Ukončení druhé světové války, která skončila na našem území se zúčastnil také i Leonid Brežněv. Byl proto vyznamenán řádem Republiky. Toto vysoké vyznamenání dostal také za velké zásluhy o mír.

    Do polou června chladno sucho. JZD začínají sklízet seno. Sklizeň pokračuje pomalu, bezvýznamné přepršky, ale sklizeň brzdí. Druhá polovina měsíce je teplejší, ku konci měsíce několik teplých deštíků neobyčejně prospělo přírodě. Červenec byl neobyčejně chladný v průměru 5°C pod průměrem.

    Stavbu začal František Koumar č.28, když zbořil rodinný domek č.44, který zdědil po svém otci a staví nový domek spojený s číslem 26. Rovněž nový majitel domu č.63 František Bláha přistavěl poschodí domku.

    Srpen stejně jako červenec byl velmi chladný a snad každý den sprchlo. Otavy a jiné plodiny se velmi obtížně sklízejí. Obilí jen velmi pomalu zraje. K prvnímu září je pokoseno polovic ječmene, ostatní zrniny stojí, vlastně nestojí, ale velmi silný vítr je v polou srpna povalil tak moc, že u žita a pšenice nestojí téměř ani stéblo. Kosení těchto plodin bude velmi obtížné, protože začíná prorůstat pejřem a trávou. I září je velmi chladné, skoro každý den prší. JZD sklízejí ještě 20 září žito a pšenici. Sklízet se nechalo jen několik hodin denně. Zrno má vlhkost až 25%. Rovněž sláma se obtížně sklízí a to ještě velmi vlhká. 30. září je sklízet ještě 40% a téměř každý den prší. Po dvacátém září JZD začalo sklízet brambory. Rovněž i tady se velmi obtížně sklízejí pro častý déšť. Brambory jsou plné hlíny, mají nepěkný vzhled. Úroda brambor je velmi pěkná, 350q po hektaru je letos běžná. Rovněž v říjnu jde sklizeň brambor nepříjemně pomalu. Ke konci října je sklízet ještě 30% slámy a jak se jeví počasí pravděpodobně se vůbec nesklidí. Vlivem špatného počasí se nesklidila z některých luk otava, která narostla velmi pěkná. Sportovci pokračují s výstavbou kabin a toalet na hřišti k Sirákovu. Deštivé počasí a chladno trvá do 22. listopadu. Polní práce pokračují velmi pomalu. Ke konci měsíce několik pěkných slunečných dní. JZD dokončují sklizeň řepy, ale má na hromadách za bramborárnou ještě asi 20 vagónu brambor. 29. a 30. listopadu začal padat sníh, kterého napadlo asi 30 cm, takže zapadla i zmíněná hromada brambor, ještě, že je trochu zateplili slámou. V letošním roce se urodilo neobyčejně mnoho jablek a švestek. Jablka jsou velmi pěkná, téměř žádná červivá. Švestky vlivem chladného a deštivého počasí špatně dozrávaly a zůstalo jich hodně nesklizených.

    K 30. listopadu zapadlo sněhem 25% slámy, toho větší část ovesné, což je tím větší škoda. Do 6. prosince mrazíky střídavě 5°C pod nulou, ale již 7. prosince klesla teplota na 18°C pod nulou, 8. prosince 19°C pod nulou. 10. prosince ráno již jen 3°C pod nulou. Za poznámku stojí napsat jaký zvrat počasí nastal během jednoho dne. Sníh který během listopadu napadl, kolem 20. prosince úplně zmizel, denní teploty se pohybovaly až do konce měsíce 6-8°C nad nulou. Hodnotíme-li rok 1978, tak to byl rok v průměru chladný s teplotami 5°C pod dlouhodobým průměrem a byl mimořádně deštivý. Je, ale zajímavé, že to byl rok úrodný, dokonce u některých plodin rekordní, tak třeba obilí průměrná sklizeň 45q/ha. To je nejvyšší sklizeň všech dob. Rovněž brambory jak už jsem se zmínil to byla hotová katastrofa, tato mimořádná nad úroda způsobila veliké nesnáze v odbytu. Škrobárny, lihovary i konzum odmítaly další brambory přijímat, následkem toho JZD skladovaly brambory na polina hromadách a tím také vznikly velké ztráty pomrznutím. Sloučené JZD Nížkov pěstovalo brambory na 550 ha, průměrná sklizeň 325q po hektaru.

    Tržby.

    Tržba v prodejně Jednoty byla 803.000,-Kčs, Tržba v prodejně pohostinství 183.000,-Kčs. Uvádím hodnotu koruny jako platidlo: Cukr 7,30 Kčs, mouka hladká 4,20 Kčs, chleba 1 kg 2,60 Kčs, máslo 1 kg 40,- Kčs, Rum 1 litr 31,- Kčs, Uzeniny: salám obyčejný 25,- Kčs, ostatní až do 50,- Kčs, Nafta 1 litr 1,90 Kčs, benzin 1 litr 4,50 Kčs, pivo 10° 1.70 Kčs.

    Narození.

    Koumarová Hana, Chalupníková Petruška, Sobotka Milan, Doležal Petr.

    Úmrtí.

    29.1.1978 Hanus Josef č.63, 67 roků, 15.8.1978 Flesarová Marie č.10, 86 roků, Anna Šmirausová č.50, 83 roků. 9.11.1978 Chalupník Vavřinec č.22, 73 roků.

    Rok 1979.

     

    Prvního a druhého ledna klesla teplota až na 20°C pod nulou a současně začal padat sníh. Z tohoto důvodu elektrárny i jiné podniky které měly zásobu uhlí jen v průměru na týden musely omezit v podnicích provoz, hlavně však elektrárny. Pro nedostatek uhlí se jeden měsíc nevyučovalo na všech stupních škol. Televize omezila vysílání na několik hodin denně. Dík horníkům i jiným pracovníkům se podařilo tento krizový stav překonat, takže koncem ledna již všechny podniky pracovaly na plno. V Únoru pokračovalo obvyklé zimní počasí. Teploty v průměru 6°C pod nulou, sněhu asi 20 cm, pravá zimní pohoda. Také v březnu byly teploty asi 6°C pod nulou, denní až 8°C nad nulou. Do 10. března většinou slunečné počasí s ranními mrazíky. Od 10. března téměř každý den zamračeno a přeháňky většinou sněhové. Polní práce ještě nezačaly, naopak 30. března začal padat sníh. Duben opět velmi chladný. Zemědělské práce pokračují jen velmi pomalu, pro časté deště a sníh. Ke konci měsíce začínají v JZD sázet brambory, přesto, že půda je ještě studená a mokrá, ale sázet se musí, aby práce ubývala. Květen byl chladný a suchý, je potřeba aby sprchlo. Až do 15. května zamračeno, velké chladno a sucho. V polou měsíce se vyjasnilo, začalo se oteplovat a ke konci měsíce teploty až 25°C. Za celý měsíc nespadla kapka vody, porosty na lukách, ale i obilí na polích neroste naopak podesychá. I v červnu je nadále velké teplo až 32°C. Na některých přehradách začínají hynout ryby pro velké oteplení vody, která zůstává bez pohybu. Až v polou června začíná vydatně pršet a je ku podivu jak příroda během dvou tří dnů opět ozdravěla. Protože je pěkné počasí, JZD sklízí poslední seno.

    Se stavbou rodinného domu začal Koumar Milan a staví jej na místě bývalé pazderny. Novou fasádu rodinného domu provedl Flesar Rudolf č.47. rodinný domek č.16 byl prodán. Koupil jej ing. Mašek z Brna. V červenci bylo chladno, slunečního svitu jen poskrovnu. MNV začíná s výkopem pro kanalizaci. Začátek výkopu je u čísla 36 po malé straně. V srpnu je teplo a deštíky, po červnovém suchu příroda která byla ulehlá se rychle ozdravuje. V září je počasí velmi pěkné, žňové práce pokračují velmi rychle. JZD začíná sklízet brambory, kterých narostlo hodně a zdá se, že průměr bude kolem 300q po hektaru. Také zelené krmení narostlo neobyčejně mnoho. Místní národní výbor pokračuje v kladení kanalizace takže v letošním roce byla provedena kanalizace po celé malé straně, pod hráz podle potoka až po most u silnice. Přípravu ku stavbě rodinného domku začal Flesar Vladislav, postaví jej u čísla 71 odbočka ze silnice k objektům JZD. Rovněž přípravu ku stavbě začal Jaroš Zdeněk mladší. Postaví jej mezi čísly 1 a 36. Rodinný domek bude stavět také Kosour František. Postaví jej nad číslem 69. V říjnu bylo velmi pěkné počasí, sluneční svit 19 dnů v měsíci. V listopadu bylo neobyčejně teplo, slunečno, stromy začínají rašit. Toto pěkné počasí trvalo po celý listopad. Brambory u JZD a v bramborárně začínají hnít, protože vlivem velkého teplo nelze pustit ventilátory. Sport. Sportovní klub v Poděšíně má 35 členů a počíná si velmi aktivně, několik dat: Postavili si novou budovat ve které je klubovna, šatny a sociální zařízení. 35 členů odpracovalo při vlastní výstavbě 3.387 hodin, všechny zdarma. Hodnota díla je 190.000,-Kčs. Při příležitosti výroční členské schůzi konané 25. listopadu byla dána do užívání tato nová hezká budova. Při této příležitosti obdržela TJ Poděšín od OV ČSTV diplom vzorný oddíl mládeže. Organizují rovněž různé sportovní soutěže, hrají volejbalové turnaje, stolní tenis a ženy nacvičují skladbu na spartakiádu 1980. Sportovci v Poděšíně chtějí kromě jiného dobudovat sportovní areál, tenisový kurt a jiné. Sportovní klub úspěšně vedou Chvátal Alois, Stránský Josef, Jaroš Zdeněk a jiní.

    Ku stavbě rodinného domku se rozhodl Sláma Jan mladší. Stavět jej bude na zahradě u čísla 29. JZD směnila lesy a sice Ošimulec, Vejbrašky až rybníčky, tyto krásné nadějné lesy za téměř holé stráně pod lihovarem v Nížkově. Tuto směnu provedlo JZD se státními lesy.

    Prosinec byl celý teplý. Teploty v průměru 3°C nad nulou. Pod dlouhodobým průměrem.

    Lesní a polní zvěř.

    Letošní rok je mimořádně špatný pro zajíce, kterých je velmi málo. Letos uvidět zajíce, to je velké štěstí. Jejich nedostatek zavinilo jednak počasí v druhé polovině března, kdy po pěkném počasí kdy zaječice kladla mláďata, které jsou důležité pro další chov napadlo 15 cm sněhu a většina mláďat zahynula. Totéž se opakovalo se sněhem kolem 15. dubna, opět katastrofa pro nové vrhy zajíců. Za celý rok jsem neviděl jediného bažanta. To je zdá se hotová katastrofa. Velký podíl na zániku bažantů mají stroje. Sám jsem viděl jak traktorista, který kosil louku během dopoledne rozjel 3 hnízda bažantů. Za celý rok jsem uviděl jen jedno hejno koroptví. Jistě počasí a stroje udělaly své, ale bude taky zdá se další nepřítel umělá hnojiva, které JZD používají ve velkém množství na hektar. Je také možné, že se objevila nějaká nemoc, nasvědčuje tomu úhyn ptactva, které nelétá ven do polí. Za povšimnutí stojí kosi. Tito ptáci se zdržovali hodně ve vsi na každé zahradě hnízdili jeden i dva páry. Dnes jich je vidět velmi málo. Rovněž čejka, tento luční akrobat je na vyhynutí a bývalo jich celá hejna.

    Narození: Chvátalová Iva a Musil David.

    Úmrtí: 23.2.1979 Landsman Ladislav č.56, 30.4.1979 Šimek Václav č.48, 5.4.1979 Enderle Václav č.69, 25.9.1979 Pařízková Božena č.23, 14.10.1979 Doležal Josef č.4, 17.12.1979 Paříková Marie č.35, 24.12.1979 Smejkal Tomáš č.49.

    Tržba v pohostinství 190.000,-Kčs. Vedoucí Chvátal Stanislav.

    Tržba v Jednotě 870.000,-Kčs. Vedoucí Syrovcová Zdena ze Žďáru nad Sázavou.

    Přepsal Jaroš Zdeněk, upravil Jaroslav Dočekal