Místopis Poděšína
Nyní zavádíme novou rubriku, která se bude zabývat místními názvy a trochu i nedávnou historií obce. Účelem je jednak seznámit občany s názvy, které jsou některými již zapomenuty a někteří, zejména mladí nebo přistěhovalí, je nikdy neznali. Dalším důvodem je sjednocení názvů u míst, které mají jmen několik. A nakonec i zavzpomínat na doby nedávné. Začneme místními názvy po obci a postupně se přesuneme do všech míst našeho katastru. Místo si ukážeme jednak na mapě a jednak na fotografii. Z tohoto důvodu byla na obci zřízena místopisná skupina, která se těmito názvy zabývá.
Názvosloví obce.
Před časem jsem dostal za úkol napsat pro obecní zpravodaj o názvosloví jak intravilánu, tak i extravilánu obce. Vím, že na tuto problematiku nejsem žádný velký odborník, a tak jsem požádal několik občanů o pomoc, a jak to dopadlo, posuďte sami. Nejdříve začínám intravilánem obce.
Obec se dělila vždy na dvě základní části a to na „Horní konec“ a „Dolní konec“ (říkalo se „Horňáci a Dolňáci“). Postupem času k tomu přibyla lokalita „K Sirákovu“, kde pře tím byla jenom pazderna. Dále „Nová“, neboli „Enderlova čtvrť“, lokalita „Ke družstvu“ a „Areál družstva“. „Horní konec“ se dělí na čtyři základní části: „Chobot“, „Malá strana“, „Velká strana“ a „Hráz s rybníkem“.
1.CHOBOT
Nejjižněji položenému místu naší obce se říkalo „Chobot“, „V Chobotě“, „Do Chobota“. Do této lokality patřily domy 1, 2, 3, 4, 5, 6, 54, 57, 64, 65, později Kulturní dům č.74. V poslední době přibyly ještě domy číslo 52, 79, 89, 93, 96, 97.
V Chobotě bývaly dvě sádky a to Doležalova a Grejgarova (Šlechtickova), dnes na jejich místě stojí dům číslo 52. Jako malý pamatuji, že mezi Jágrovými a kulturákem býval olšový les. Ostatně kolem sádek, obou potoků a všude v Chobotě byly spousty olší. Stehlíkovi měli před domem vedle Doležalovy sádky sklep, který byl nad zemí a chodilo se do něj z cesty. Jako děti jsme si zde hodně hrály. Před Doležalovou sádkou byla studánka. Druhá studánka byla u Sedlecků na zahradě, dnes (Provazník).
V této části do obce vtékají dva potoky „Poděšínský“ a „Samotínský“. Před rokem 1975 se samostatně vlévaly oba potoky do rybníka, přičemž Samotínský protékal těsně vedle kulturáku na straně u čísla 57. Po regulaci se Samotínský, který byl zčásti zatrubněm, vlévá před kulturákem do Poděšínského potoka v místě, kde je od roku 1975 nový most. Před tím zde byl mostek bez zábradlí notně poškozený a nad ním byl brod. Brod byl i na třech místech Samotínského potoka první hned u kulturáku, druhý o něco výš u Jágrových a třetí směr Samotín.
Z Chobotu také vedou dvě cesty do polí. Jedna vede za Jágrovi na „Kopec“ a dál na „Samotín“. Tato cesta byla před rokem 1890, než byla postavena nová silnice za Flesarovy, příjezdovou cestou do Poděšína z Polné i Sirákova. Druhá cesta za Šlechtickovými (Grejgarovi) kolem Stehlíkovy stodoly (nyní Jágr 89), obecního „Lesejčka“ nebo později „Háječka“ do „Dlouhých luk“. Napojovala se před mostem u lesa „Pustý“ na takzvanou „Polenskou cestu“, která vedla od Polné do Sirákova.
2. Malá Strana
Další částí „Horního konce“ je „Malá strana“, nebo „Na Malé straně“. „Na Malé straně“ se zde říkalo proto, že řada domů s velkou hustotou, blížeji k sobě a na úrovni cesty, budila dojem, že jsou „malé“. Patří sem původní domy č. 30, 31, 32, 33, 34, 35, 36, 37, 48, kaple č.43 a nově č.81. Pod čísly 35 a 36 byla „Musilova“ (Homolova) sádka, která je již dnes zavezena. Na této sádce jsme dělali první bruslařské krůčky. Pod cestou za číslem 57 byla studánka ze které se čerpala voda do vodojemu. Ten stál v místě, kde dnes stojí dům číslo 79. Pod kaplí, (dnes parčík) byl kamenolom. Kámen se také těžil ve břehu mezi rybníkem a cestou. Z tohoto kamene se stavěla škola a opravovaly cesty po obci. V těsné blízkosti kapličky byla zvonička, která zanikla stavbou kaple. Nová asfaltová cesta zde byla postavena 1967 a v roce 2004 byla znovu opravena obalovanou drtí. Domy na malé straně číslo 32, 33, 34 byly v roce 1972 přestavěny a zvětšeny. Starý dům číslo 37, ve kterém byl průjezd (později zazděn), byl zbourán a v roce 1975 postaven nový. U Stehlíkových č.36 byla vždy klouzačka skoro až do rybníka. Později se klouzačka dělala naproti domu 37.
3. Velká Strana.
Třetí částí „Horního konce“ je takzvaná „Velká strana“, nebo „Na Velké straně“. „Velká strana“ se říkalo proto, že řada domů s malou hustotou, dále od sebe a nad úrovní silnice, budila dojem, že jsou „velké“. Patří sem původní domy 7, 8, 9, 10 a nově postavený dům číslo 60. Před nynějším číslem 60 byla mezi silnicí a rybníkem od roku 1922 obecní váha. Já pamatuji jako kluk, že byla ještě funkční a sloužila minimálně do roku 1966 (pamatuji, že sloužila ještě déle), kdy byla zprovozněna nová váha v areálu družstva. V této váze také přebýval ponocný, když bylo špatné počasí. Měl zde dokonce kamna. Před váhou směrem od Polné byl v roce 1985 postaven poutač pro závod míru. Kuriozitou bylo, že Ruský nápis MИP (Mír) byl napsán špatně MNP. Pod břehem mezi kulturákem a číslem 7, byla Pospíchalova (Flesarova) sádka. Později mezi kulturákem a rybníkem byl olšový háj. Několik olší zde stojí dodnes. Je zajímavé, že silnice, která odtud vede na Polnou, je zde až od roku 1890. Dříve zde byla jenom cesta do polí. Pod zatáčkou k mostu měli Flesarovi č.p.7 studánku.
4. Na hrázi.
Poslední částí „Horního konce“ je „Hráz“ „Na hrázi“ s rybníkem. Zde stojí jediný obytný dům číslo 50 a hospoda č.53. Budova hospody byla původně postavena východní část jako vodní mlýn a druhá strana jako obytné stavení. Ve mlýně se podle svědectví naposledy mlelo v roce 1951. V té době tam byl motor na elektriku, který vyrovnával výkyvy způsobené různým průtokem vody. Později zde vznikla zmíněná hospoda s tanečním sálem a prodejna potravin, které se vždy říkalo (ač byla pod Jednotou) „Ve mlejně“. Když jsem byl malý, tak rodiče říkali „skoč do mlejna pro chleba, rohlíky, za korunu kvasnice atd.“ Mlýnské kolo, které zde bylo ještě dlouho, ale již nefunkční, bylo zlikvidováno kolem roku 1974 při opravě hráze a výpustě. Hráz zadržovala původně vodu pro mlýn, který měl horní průtok vody a tak muselo být neustále dost vody, aby se dalo mlít. Rybník původně sahal téměř až k číslu 57 a ke kulturáku. V rybníku byl před číslem 34 ostrůvek a když jsme byly jako děcka, tak nám posloužil jak v létě při koupání, tak v zimě při bruslení. V roce 1975 byl zmenšen do dnešní podoby. Také název nebyl jednotný, protože se mu říkalo „Návesní“, „Horňák“, Horní rybník“, ale správně se jmenuje „Mlýnský rybník“. V současné době ho mají v pronájmu od obce hasiči. Větší oprava rybníka a hráze byla provedena v roce 1932. Nový most u hospody byl postaven v roce 1959. Hráz byla znovu opravena a vyštětována v roce 1975, když rok před tím byl odbahněn a zmenšen do dnešní podoby. Hospoda a prodejna měly vstup, který je dnes zazděn. Do hospody byl později udělán stávající vstup. Prodejna Jednoty zde byla do roku 1990 a potom zde zůstala jenom hospoda a krátký čas Videoservis. K zakrytí splavu a tím k ohromné vizuální změně došlo v roce 2006. Dobře si pamatuji, když jsem byl jako malý kluk, jak mládenci a chlapi v neděli špruňkovali na rybníku led, který se rozhoupal a dělal vlnobití a dále, jak se vysekávaly kry v ledu a s těmi se potom jezdilo po rybníku, což bylo dost nebezpečné.
5. Pod školou.
Součástí celého „Dolního konce“ jsou tyto části: „Pod školou“, „K Nížkovu“, samotná část, která nese tentýž název „Dolní konec“ a nově vzniklé části „K Sirákovu“, „Nová“ (Enderlova) čtvrť“. Část „Ke družstvu“ lze jen těžko zařadit čeho je součástí, jestli horního, nebo dolního konce.
První část obce nese název „Pod školou“ a jsou zde domy: škola č.45, dále 13, 18, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 44, 49, 51 a nově postavený dům číslo 90. Název byl odvozen z toho, že domy jsou postaveny pod školou.
Dodnes je mezi čísly 13 a 25 ve stráni sklep, další nadzemní sklep byl na zahrádce č.13. Zde bylo raritou, že byla cesta, a tím průjezd přes dvory z hráze pod školu, čísly 49, 18, 50 a další mezi domy 28 a 44. Na školní zahradě byla studna (dnes je zde postavena zděná budova na hračky), která byla v říjnu 1928 znečistěná jodoformem, takže se stala nepoživatelnou. Podle dobové fotografie byl v roce 1925 nade dveřmi školy nápis „Bohu a vlasti“. František Krejčí nastoupil do školy v roce 1952 a postavil u školy garáž, dnes hasičská zbrojnice.
Starý potok, než byl v roce 1974 regulován a rozšířen, olizoval zahrádky čísel 26, 27 a 44. Do kovárny č.24 vedl v dřívějších dobách náhon na pohon strojů. Nad mlýnskou zahradu a na plácku pod školou byl přes potok starý mostek, který byl v roce 1974 zrušen a místo něj postaven níže po proudu nový. Nová asfaltová cesta od kaple po č.58 zde byla postavena v roce 2006. U školy a kaple se dříve hrály různé hry. Na bobech a saních se jezdívalo od kaple kolem školy, Válových až na potok pod kovárnou, kde byl brod.
6. Dolní konec.
Největší částí obce je „Dolní konec“ ve kterém stojí původní domy číslo 11, 12, 14, 15, 16, 17, 19, 20, 23, 38, 39, 46, 47, 66, 67 a nově postavené domy číslo 70, 91, 94 a prodejna Jednoty číslo 42, která byla postavena v roce 1990 a stojí na původním místě na čísle Stanislava Šmirause. Název Dolní konec vznikl pravděpodobně tím, že tato část Poděšína je nížeji položená než výše uvedené části. V lednu 1992 bylo zbouráno číslo 43, které stálo u čísla 12. Celým dolním koncem protéká z „Mlýnského rybníka“ „Poděšínský potok“, který byl regulován v roce 1974, kolem něhož bývaly vzrostlé topoly. Vedle čísla 23 býval rybník, kterému se říkalo „Dolní“ nebo také „Dolňák“. Tento rybník byl v roce 1974 zavezen, když před tím byl již několik roků prázdný. Na tomto místě byla v roce 1987 postavena nová autobusová čekárna s točnou. Stará autobusová čekárna byla vybudována v roce 1962 a zbourána 2006. Podél silnice byly sádky: Nejedlova č.14, Doležalova č.15, Roseckova č.19 a Homolova č.20, které byly zavezeny v roce 1974, když se odbahňoval „Mlýnský rybník“. U Doležalovy sádky byla studánka a druhá studna s pumpou je dodnes vidět u čísla 91. Čísla 66 a 67 byla postavena jako výměnky. Regulace potoka od mostu u rybníka po most k Sirákovu proběhla v roce 1974. Lávka u čísla 23 a most na plácek byly postaveny také v roce 1974 a cesta k mostu v roce 2002. V roce 1996 byla postavena telefonní budka u prodejny Jednota. Chodník u čísla 23 byl vybudován v roce 2003 a u prodejny Jednota v roce 2004. Chodník pod hospodou byl vybudován v letošním roce. Nové cesty byly postaveny v roce 2003, první u čísel 11, 38, 12 a druhá u čísel 15, 16, 17, 19, 20, 47, 66, 67. Na čísle 66 byla po založení družstva kancelář a stodola u čísla 47 byla později předělána na družstevní kovárnu do doby než vznikly dílny v „areálu družstva“. Nyní na tom místě stojí nový dům číslo 94. Před číslem 38 byl nadzemní sklep. Dlouhá léta bývala zajímavou dominantou této části mlékařská bouda.
6. K Nížkovu.
Nejsevernější částí obce je lokalita „K Nížkovu“ patří sem původní domy číslo 21, 22, 56, 62 a zbourané číslo 52. Na jeho místě byla v roce 1991 vybudována nová asfaltová cesta do polí a kolem ní jsou nově postaveny domy 87, 88 a 92. Název vznikl tak, že domy jsou postaveny u silnice směrem k Nížkovu. Za posledním domem je cesta do polí a k „Cikarům“. Na křižovatce stála od roku 1962 autobusová čekárna, od roku 1987 v ní byl sklad materiálu a nakonec byla v roce 2006 zbourána. Na domě č.56 je od nepaměti výšková značka.
V průběhu pozemkové reformy obecní úřad nakoupil pozemky a vyměnil je za pozemky za domy čísly 21, 87, 88 a dále za pozemky vedle Cikarské cesty k Nížkovu a po vyhotovení územního plánu bude tato lokalita rozšířena o cca 17 stavebních parcel.
8. K Sirákovu.
Lokalita „K Sirákovu“ začala vznikat v roce 1929, kdy Jan Jaroš postavil dům číslo 58 a 1930 Josef Košák dům číslo 59. Je pravda, že dříve zde stály 2 obecní pazderny, ale ty se stavěly vždy za vsí. Dále zde byly postaveny domy číslo 61, 68, 78, 80, 82, klubovna č.95 a zařadíme sem ještě bývalou pazdernu č.55. Druhá pazderna již byla zbourána a na jejím místě stojí dům číslo 78. Název tak vznikl proto, že domy jsou postaveny u silnice směrem k Sirákovu. Tam, kde dnes stojí číslo 68, býval rybník. Za zrušenou pazdernou bývalo hřiště, které zde, i když v jiné podobě, je dodnes. U hřiště býval rybníček a bažina. Nyní zde ještě za číslem 55 stojí od roku 1999 plynová regulační stanice pro obce Poděšín a Sirákov. V roce 1999 byl zbourán před č.58 starý zděný transformátor, když rok před tím byl postaven nynější transformátor a nové el. vedení, které vedlo až do „Chobota“. Most k Sirákovu přes „Poděšínský potok“ byl postaven v roce 1904. V roce 1925 byl stržen povodní a postaven provizorní dřevěný. O rok později 1926 byl postaven nový železobetonový most. Silnice, která vede na Sirákov byla postavena v roce 1890, kdy se stavěla silnice na Polnou. Dříve zde ve starých mapách žádná silnice nevedla. Poděšín byl se Sirákovem spojen takzvanou Polenskou cestou. Na hřišti, co si pamatuji, byla vždy koule na vrhání schována v dolíku pod sloupem elektrického vedení.
9. Enderlova čtvrť.
Lokalita „Nová“ (Enderlova) čtvrť vznikla v roce 1966, kdy zde postavil Stanislav Enderle rodinný dům číslo 69. Postupně přibyly domy číslo 77, 85, 86 a dnes sem může být zařazen i dům číslo 63. V této části jsou dvě cesty do polí. Jedna vede směr „Vejbražky“ a druhá do „Rybníčků“. V roce 1971 zde byla vybudována kanalizace, v roce 1995 byl za touto čtvrtí vybudován rybníček, v roce 2002 byl postaven vysílač, v roce 2003 vysázen les a v roce 2007 byla postavena nová cesta.
10. Ke družstvu.
Lokalita „Ke družstvu“ vznikla až po roce 1967. Tento rok zde byla vybudována asfaltová cesta od silnice na Sirákov do areálu družstva přes zahrady majitelů na „Malé straně“. Název vznikl, protože domy byly stavěny kolem cesty ke družstvu. První domy čísla 71 a 72 zde byly stavěny v roce 1971. Postupně přibyly domy čísla 73, 75, 76, 83. Všechny domy jsou stavěny po jedné straně cesty. Na druhé straně jsou i nadále zahrady, i když menší než původní. Samotnou cestu se podařilo obci vykoupit od majitelů v roce 2005 a v roce 2004 byl vybudován přes zahrady nový vodovod. Zde si vzpomínám, že na nynější zahradě domu číslo 73 byl Sobotku (Dobrovolnu) rybníček a kousek pod ním byla studánka. Za zahradami byla družstevní rybízárna, která byla v roce 1982 zrušena. Hned u silnice byla dlouhá léta skládka posypového materiálu (škváry) pro zimní údržbu silnice. Na druhé straně cesty byl kovový transformátor, na kterém došlo 1. září 1944 k neštěstí, když na něj vylezl 11ti letý Josef Landa z čísla 58 a proud mu upálil ruku.
Poznámka: Josef Landa se narodil 22.5.1933 a zemřel za záhadných okolností 17.2.1957.
11. Samotín.
Poslední obytnou části naší obce je „Samotín“, a stojí zde domy číslo 40, 41, 84 a v roce 2007 rozestavěný dům, který dostal číslo 98. Je jasné, že „Samotín“ nepatří přímo do obce, ale byla mu čísla popisná vždy přidělována postupně podle staveb v obci a obyvatelé se také vždy počítali do obecního stavu. Dnes „Samotím“ nemá ani jednoho trvale přihlášeného obyvatele. Jsou zde jen takzvaní chalupáři. Samotín koupil v roce 1871 František Kolář č.40. Pod „Samotínem“ byly vybudovány v roce 1974 studně, ze kterých teče voda do vodojemu a dále do vsi. Tato voda je poměrně kvalitní. Obyvatelé Samotína mají své studánky nad domy na katastru obce Rudolec.
Samotín byl školou povinen do Poděšína. 4. června 1938 na žádosti obyvatel Samotína rozhodla školní rada, že děti mohou navštěvovat školu v Rudolci, kam to měly blíž. Zápis místní školní rady v Poděšíně zněl: Místní školní rada uznává obtíže a vzdálenost samoty „Samotína“, a proto nečiní vůbec námitek, aby bylo zařízeno přeškolení dětí k Německému Rudolci v politickém okrese Nové Město n.M.
Domy Samotína přímo sousedí s katastrem obce Janovic.
12. „Areál družstva“
Areál družstva začal vznikat pravděpodobně v roce 1958. V červenci tohoto roku byla zahájena první stavba a to kravín pro 96 kusů krav, dnes je to dolní kravín. Stavba byla dokončena v roce 1959 a stála 856.302,-Kčs. Původně se do družstva začalo jezdit Homolovým dvorem. Při přepravě většího materiálu se začalo jezdit za domem číslo 1. Tato cesta se používá dodnes. V roce 1967 byla vybudována do družstva přes zahrádky majitelů na „Malé straně“ nová asfaltová cesta od silnice na Sirákov. Cesta stála 70.000,-Kčs. Pro potřebu kravína a později dalších budov byl za dolním kravínem u hranic se Sirákovem vybudována studně a budka na čerpání vody. Z této studně se původně odebírala voda pro celé družstvo. Rozrůstajícímu se družstvu voda nestačila a tak byl vybudován v roce 1967 až 1968 nový vodovod z katastru obce Sirákov. Později po vybudování nového vodovodu zde byl sklad na dynamit (říkalo se mu muničák), kterým Stanislav Chvátal střílel ve vsi pařezy na nový vodovod a kanalizaci.
Po založení družstva byla původně zvířata ve chlévech členů družstva. Býci byly původně u Dobrovolnu č.37, Flesaru č.10 a Rosecku č.19. Krávy byly u Flesaru č.7 a Homolu č.34. Koně nebyly nikdy spolu v jedné stáji. Byli v domech u Doležalu č.4, Dočekalu č.9, Flesaru č.10, Nejedlu č.14, Dobrovolnu č.30 a Chvátalu č.32 u kterého byli hřebci. Původní vepřín byl vybudován v domě č.11.
Další stavbou byla 1959 zděná drůbežárna za 179.000,-Kčs, dnes sklad na prkna Františka Dobrovolného.
V roce 1961 byla postavena porodna prasat, před kanceláří. U této porodny byly postaveny prostory pro výkrm prasat, které byly později zbourány, aby ustoupily nové postavené budově dílen a garáží. Původní budova byla v roce 2006 zrekonstruována a je v majetku ZDV.
V roce 1962 byla rozestavěna odchovna mladého dobytka, která byla dokončena v roce 1964. Později z ní vznikl horní kravín. Cena stavby byla 735.897,-Kčs. Dnes je v majetku bratří Slámových. Kdy byla postavena kůlna na slámu, která je součástí horního kravína a v roce 2003 vyhořela, jsem zatím nezjistil.
V roce 1965 byla rozestavěna mostní váha a původní budova kanceláří. Obě stavby byly za rok hotové. Kancelář byla asi v roce 1984 přestavěna a zvětšena. Původní mostní váha stála pod domem číslo 8 mezi silnicí a rybníkem. Koupena byla v roce 1921 a o rok později byla zbudována. První družstevní kancelář byla na výměnku u Roseckých číslo 66.
V roce 1965 byla zahájena stavba montované kolna u dolního kravína. O rok později byla zprovozněna. Cena stavby 66.000,-Kčs.
V roce 1966 byla zahájena stavba sušky na obilí, která byla za rok postavena a v roce 1984 předělána pro přidruženou výrobu. Cena stavby byla 122.000,-Kčs. Původně byla sýpka u Slámu č.29.
V roce 1966 byla zahájena přestavba vepřína, která byla o rok později dokončena z původního slepičáku u čísla 36, před tím to byla Stehlíkova stodola. Přestavba stála 112.000,-Kčs. Dnes je v majetku ZDV.
V roce 1967 byly před dolním kravínem vybudovány dvě silážní jámy, které byly v roce 1984 spojeny v jednu. Kdy vznikla silážní jáma před vepřínem v č.36 jsem nezjistil.
V roce 1969 byla zahájena stavba bramborárny, která byla dokončena o rok později a dnes se jí říká stará a stála 620.511,-Kčs. Dnes ji mají v majetku Alois Chvátal a Zdeněk Šimek.
Čerpací stanice na 25 tisíc litrů byla postavena v roce 1971 a stála 85.000,-Kčs. Dříve se nafta a olej čerpal u Dobrovolnu č.30. Kdy byla postavena olejárna se mně zatím nepodařilo zjistit. Obě stavby jsou v majetku ZDV.
V roce 1972 byla zahájena stavba opravárenské dílny, truhlárny, garáží, kotelny a sociálního zařízení. Tato stavba byla dokončena v roce 1974. Dnes zde má dílnu opravárenská firma JAMO, truhlářství Dobrovolný a jsou zde garáže. Před tím byla dílna u Flesara č.47 a truhlárna u Roseckých.
V roce 1986 byla postavena nová bramborárna, která je dnes v majetku ZDV.
V roce 1997 byl dolní kravín ZDV přestavěn na volné ustájení a přistavěna dojírna. V roce 2000 byla pod kravínem postavena odchovna mladého dobytka. Další nové stavby byly postaveny v roce 2005: vepřín pod dolním kravínem (investorem bylo ZDV) a k naskladnění došlo v únoru 2006. V roce 2007 byl postaven prostřední kravín na volné ustájení bratří Slámových.
Další část družstva byla za Doležalem č.4, kde byla vybudována přípravna krmiv, souběžně vepřín a dřevěné boudy pro prasata. Přípravna a vepřín byly později spojeny přístavbou v jednu budovu. Boudy byly později zrušeny. Hned za domem byla porodna prasat, která byla postavena v roce 1962, za dva roky vyhořela a byla k nepoužití.
Poslední část družstva byla u cesty Na kopec a dále Samotín. Zde byly postaveny dva dřevěné slepičáky a celý areál byl oplocen. Po zrušení chovu slepic byly budovy předělány na odchov telat, mladého dobytka a býků.
13. Extravilán.
V minulém čísle obecního zpravodaje jsem dokončil názvosloví obce a tím jsem si myslel, že mám hotovo. Byl jsem ale požádán, abych se o něco podobného pokusil i v extravilánu obce. Moc se mi do toho nechtělo, protože vím, že mnoho lidí v obci zná názvy lokalit daleko lépe než já. Nakonec jsem souhlasil a doufám, že když udělám nějakou chybu, tak mě opravíte, a nebo doplníte o názvy, které neznám. Nejprve bych chtěl vyjmenovat hlavní části našeho katastru, ale nejdříve se podívejme do historie. Dle přiznávací tabulky poddaných, z rustikálního katastru tak zvaně tereziánského, ze dne 20. června 1719 obce Poděšína se dovídáme, kteří hospodáři, kolik polí a luk, a ve kterých tratích hospodaří. Zde nás zajímají názvy tratí, jenž většinou do dnešní doby jsou v užívání, ovšem ve tvaru více méně zkomoleném. Ku příkladu Steinhübel je nyní Štajbl, Kolterbrün, nyní Kontrploun, Militeich je nyní Vejprašky, Obdem schmolen Tečicht = Ošimulec, Runcruk = Runcluk atd. Mnohé zůstávají beze změny: „Na chromým“, „Pod silnicí“, „Kverbusti“, „U žlabu“, „Dlouhé louky“, „V mokrým žlabě“, atd. Tento zápis jest německý a vypočítává u každého hospodáře, kolik kusů polí, a ve kterých tratích má, udávaje jejich názvy. Mimo to zaneseny jsou zahrady, rybníky a počet kusů dobytka, také stav hospodářských budov. V roce 1788 byly tyto hlavní tratě: Humenní, trať pekelská, trať horní k dlouhým loukám, Na kverbustě, Ve skalách u Brabcových louk, K humenním loukám, Pod silnicí, Na Štajnhübli, Za mokrým žlabem k silnici, K dolnímu žlabu. Popis z roku 1788 bude v příštím zpravodaji.
14. Výpis z hlavní knihy katastru josefského ze dne 11.7.1788 pro obec Poděšín.
Kde se místní plac skonává.
Hlavní pole Humenní vedle obecního rybníka.
Začíná se od obecního rybníka a jde až k sirákovským hranicím k potůčku od rudoleckých hranic až ke vsi k východu až k sirákovským hranicím.
Trať pekelská.
Začíná se od potoka, který jde od rudoleckých hranic až po tu cestu do Rudolce, začíná se ode vsi u pole Martina Košáka až k tříhrannému kamenu na rudoleckých hranicích k poli Josefa Půži a pak vedle cesty po hranicích k druhému kamenu u Špitálský louky na polední straně na cestu k Rudolci a k východu na ten potok od Rudolce a jmenuje se trať pekelská.
Trať horní k dlouhým loukám.
Začíná se od špitálského lesa až ke vsi k cestě od Janovic, z levé strany podle cesty do Rudolce k hranicím k východu, z pravé strany k polednímu na špitálské-skrejšovské a janovické hranice až k lesu janovickému a jmenuje se trať horní k dlouhým loukám.
Na kverbustě. Od janovické cesty a toho potůčku ze špitálských lesů vedle janovických-skrejšovských a špitálských hranic ke vsi. Začátek bere od Beneše louky a běží až Chvátalovým rybníkům, vpravo k západu k západu na hranici příhon za chalupu, vlevo na hranice skrejšovské k Brožovýmu lesu a jmenuje se trať na kverbustě.
Ve skalách u Brabcových louk. Začíná se od příhona a od cesty k vošimulci u pole Havla Musila a Chvátalovým rybníkům a zavírá se u Víta Jaroše strženého rybníka u Urbanovy louky z Hrbova vlevo k polednímu na hranice skrejšovské a Hrabovské k Růžový louce, vpravo na hranice k půlnoci na meze od příhonu až k Hrabovským hranicím a jmenuje se trať ve skalkách.
K humenním loukám. Začíná se ode vsi u Chalupníkovy zahrady přes příhon na druhou stranu na zahrady a zavírá se od těch zahrad až u Hrbovských hranic tj. lesu, v levou stranu na hranice příkon ode vsi na poledne a tu mez k Hrabovským hranicím a v pravou stranu podle cesty ode vsi na Stanhübl k půlnoci a jde až k Hrabovským a špinovským hranicím a jmenuje se trať k humenním loukám.
Pod silnicí. Začíná se u Chvátalového boroví od cesty na Štainhübel a dále ke špinovským hranicím přes obecní pastviště k polednímu pak na půlnoci na hranice z Nížkova Benešovo pole, jmenuje se u studánky a zavírá se s tou cestou od Nížkova k Polné a špinovskými hranicemi nazvané Bůžů žlab a jmenuje se trať pod silnicí.
Na Štajnhübli. Začíná se též od té cesty, jde na Štajnhübl vedle Chvátalového humenního pole až k špinovským hranicím vlevo k polednímu a zavírá se tou cestou na půlnoci, která jde za Doležalovy až kontrbraunu do žlabu a za žlabem pod tu mez mezi Štěpánem Blažkem a Havlem Musilem a běží ta trať ode vsi od Chvátalový zahrady až k silnici a jmenuje se trať na Štajnhübli.
Za mokrým žlabem k silnici.
Začíná se ode meze Štěpána Blažka a Havla Musila za kontrbraunem na poledne a táhne se dolů na půlnoci až k farskýmu gruntu z Nížkova a zavírá se od toho žlabu až k silnici, která jde od Nížkova k Polný a jmenuje se trať za mokrým žlabem.
K dolnímu žlabu.
Začíná se od té cesty za Doležalovým domem a táhne se dolů až do žlabu Jana Rosického k těm loukám při tom potoku na východ a na západ na hranice ten mokrý žlab a jmenuje se trať k dolnímu žlabu.
15. Nová čtvrť.
Historie této nové čtvrtě se teprve začíná psát. V roce 2020 byla ukončena 2. etapa stavby parcel. V této době jsou zde rozestavěny nebo již ukončeny čtyři domy. V roce 2021 bude zahájena stavba pátého domu. Celkem je zde 15 parcel (původně 17).
16. Závěr
Dlouho jsem přemýšlel, kde začít moje pomyslné putování po katastru naší obce.
Nakonec jsem se rozhodl, že půjdu proti proudu Poděšínského potoka. Nejdříve jsem dorazil na „Bejčinu“ s obecním lesíčkem, kterému se říká „Háječek“, po pravé ruce mám pole „za Palasovi“ a po levé ruce pole „za Šlechtickovi“ dříve „za Roseckovi“. Na Bejčině býval rybník, kterému se říkalo „Nade Vsí“. Já již pamatuji jenom hráz, která byla uprostřed probagrována a pak ji družstvo pásákem rozhrnovalo. Na Bejčině jsme jako děcka prožili podstatnou část zimy. Byl zde jediný svah v okolí, a tak jsme sem jezdili lyžovat a dělali jsme si zde i skokanské můstky. Když zde ještě byl nevyregulovaný potok plný olší, tak jsme jezdili až na hranu potoka, která byla téměř ve vodě. Také si vzpomínám, že zde byly husí tálky. Plot byl postaven z kůlů a na nich byly přibity pásy výlisků od klíčů z visacích zámků z Tokozu. Když popojdu proti proudu „Poděšínského“ potoka, který zde byl regulován v roce 1963, dorazím do „Dlouhých louk“, které se táhnou až k lesu pod „Kopcem“. Na pravé straně proti proudu je les zvaný „Borovíčko“ a pole „za Borovíčkem“, po levé straně pole „za Háječkem.“ Když překročím „Polenskou cestu“, kde je most z roku 1963, mám po pravé ruce Flesaru rybníček a les „Pustý“, který se táhne podél Poděšínského potoka a spojuje se s lesem „Na kopci“. „Polenská cesta“ spojovala Polnou, Zábornou, Skrýšov, Poděšín a Sirákov. V roce 1890 byla postavena nová silnice, která zde stojí dodnes, a tak tato cesta ztratila postupně svůj význam a dnes z ní zůstal jenom kousek mezi silnicí a lesem „Pustý“, kousek u „Vejvuzka“ a kousek v Sirákově. Popojdeme k druhému mostu, který byl také postaven v roce 1963. Zde mezi „Poděšínským“ potokem a cestou býval lesejček. Já ještě pamatuji, když ho kátili a pak bagrovali pařezy. Popojdeme ještě kousek dál. Tady byl 9. listopadu 1933 zavražděn hajný Václav Brabec. 10. prosince 2006 zde byl instalován nový kříž. Kousek od křížku je umělá liščí nora. Na konci „Dlouhých louk“ jsou dva vrty na vodu, které byly vybudovány kolem roku 1985. Pod vrty je údajně velké množství vody. Jsou zde tzv. Artéské studně. U lesa opustíme povodí „Poděšínského potoka“ a vydáme se kolem lesa vzhůru. Po překročení první cesty vedoucí do lesa, kde je také umělá liščí nora, máme po levé straně dva samostatné lesejčky a dojdeme k další cestě vedoucí do lesa. Zde u lesa na „Chalupníčkový“ louce došlo 19. října 1926 k vraždě mladé ženy jejím přítelem Chmelou z Janovic. Kdybychom se vydali do lesa, tak narazíme na krmelec pro zvěř, ale my se vydáme k domovu a tak les necháme za zády. Po pravé ruce máme pole „Na kopci“ a po levé již zmíněné dva lesejčky. Cesta mezi polem a loukou nám pěkně uběhla a dostaneme se na konec louky, kde cesta vbíhá mezi pole. Naše cesta pokračuje k „Vejvůzku“. Dříve od vrcholu až dolu k „Vejvůzku“ byl hluboký vejvoz, ve kterém rostly borůvky a jahody. U „Vejvůzku“ se kříží několik cest, které vedou jedna do vsi, další do „Pekla“, na „Samotín“, do „Dlouhých louk“, a dále zde vedla „Polenská“ cesta. Kudy cesta vedla, značí na horizontu již jen Jágrův kříž. Odtud to máme kousek domů.
