Putování po našem okolí

Putování po našem okolí – 9. část

 

Hrady, zámky, zříceniny – Hrad Ronov.Hrad Ronov se poprvé připomíná r. 1329, kdy se po něm psal Smil z Ronova. Byl založen asi na začátku 14. století pány z Lichtenburka, aby chránil cestu vedoucí údolím řeky Sázavy od Žďáru nad Sázavou k Německému Brodu.Ronovský hrad byl postaven na skalnatém, téměř 115 m dlouhém ostrohu, ze tří stran obtékaném Losenickým potokem. Ze severu chránil hrad ve skále vytesaný příkop o hloubce 23 m a šířce 38 m. Z ostatních stran byl hrad obklopen rybníkem, který napájel uměle vytvořený příkop a umožňoval tak v případě nebezpečí uzavření přístupu k Ronovu. Ke hradu se přijíždělo od jihu po hrázi rybníka a dále přes příkop, kde stával padací most. V jeho blízkosti byl na hrázi rybníka dřevěný srub, který chránil přístup do hradu.Branou se vcházelo do dolních hradeb, kde ještě dnes jsou zbytky tzv. holomčích světnic. Nad těmito dolními hradbami se na strmém pahorku vypínal vlastní hrad. K němu se přicházelo mezi dvěma hradbami dlouhou soutkou, ústící do branky a na hradní dvůr. Tady stával dlouhý obdélný palác s hlubokými sklepy, při jehož nároží u soutky byla čtyřhranná dvoupatrová věž, která oddělovala dolní malé nádvoří od horního. V jejím přízemí bývala malá branka. V obou patrech věže byly vždy dvě místnosti; z prvního patra byl přístup do paláce. Zbytek dochovaného zdiva paláce dosud svědčí o tom, že jeho budova byla úzká a že měla jedno patro. Větší část zdí paláce je dnes zřícená a porostlá stromy. Z hradního dvora vedl od brány dlouhý dřevěný padací most na protější stráň, kde bylo předhradí o rozměrech asi 30 x 23 metrů. Na tomto bývalém předhradí se dosud zachovaly stopy valů a zpevněných příkopů, avšak bez zbytků zdiva. Zřejmě na tomto místě stávala jen dřevěná stavení.Hrad Ronov byl svými zakladateli, pány z Lichtenburka, pojmenován podle jejich erbovního znamení, tj. zkřížených ostrví (německy nazývaných Rone). Prvním známým držitelem hradu Ronova byl Smil z Ronova, potomek mocného rodu pánů z Lichtenburka, kteří již ve druhé polovině 13. století kolonizovali kraj horního Posázaví, tedy v době, kdy česká část Českomoravské vrchoviny byla zachvácena stříbrnou horečkou.Po Smilově smrti (r. 1355) drželi Ronov jeho synové Čeněk (1357–1379) a Zdeněk z Ronova (1357 až 1375). Od r. 1357 byli zároveň majiteli hradu Letovic a městečka Borové. Záhy potom Smilovi synové k ronovskému hradu připojili městečko a hrad Přibyslav. Když se před r. 1360 dělil majetek jejich otce, obdržel Zdeněk z Ronova hrady Ronov a Přibyslav s borovským zbožím a jeho bratr Čeněk Letovice na Moravě.Za Zdeňkovy vlády na hradě Ronově se v r. 1366 připomíná purkrabí Petr. Po Zdeňkově smrti († kolem r. 1315) postoupila jeho dcera Anna ronovské panství strýci Čeňkovi z Ronova a Letovic. Ten na hradě Ronově v r. 1381 založil kapli Nanebevzetí P. Marie a pro vydržování hradního kaplanství věnoval ves Čachotín. Po Čeňkově smrti (kolem r. 1390) náležel Ronov jeho nejstaršímu synovi Zikmundovi z Ronova a Letovic až do r. 1397, kdy spojené ronovskopřibyslavské panství zdědil jeho mladší bratr Smil. Po Smilově smrti v r. 1405 převzal Ronov s Přibyslaví nejmladší Smilův bratr Čeněk z Ronova a Letovic. Avšak sympatie Čeňka i jeho bratra Hynka z Letovic s nepřáteli husitů i jejich přímá účast při tažení Kutnohorských proti městu Chotěboři v r. 1421 znamenaly i konec hradu Ronova, který byl při obléhání Přibyslavi 7. října 1424 dobyt husitským vojskem. I když byl ronovský hrad poškozen, mohlo se v něm dále bydlet; přesto jej ronovšti páni před r. 1444 prodali Hynku Ptáčkovi z Pirkenštejna. Od této doby až do r. 1515, kdy hrad byl připojen k polenskému panství, byl stále ještě v dobrém stavu. Avšak v r. 1538 byl již pustý a později stále více chátral, až se nakonec změnil ve zříceninu.

 

(použitý zdroj:

www.geocaching.com, www.hrady.cz)

 

J. Dočekal

 

 

 

Putování po našem okolí – 10. část

 

 

 

Hrady, zámky, zříceniny – Zámek Rudolec.Zámek tvoří nepřehlédnutelnou dominantu stejnojmenné obce. V nedávné době proběhla modernizace zámku za účelem ozdravných pobytů. A i když cedule na vratech s nápisem Zámek zdraví Rudolec tento účel stále připomíná, je dnes opuštěný a uzavřený a není veřejnosti přístupný.Historie.Jde o čtyřkřídlou patrovou budovu s pilířovitou arkádou v přízemí a otevřenou arkádovou chodbou v 1. poschodí. Zmínky o tomto zámku se datují do 2. poloviny 15. století a to do roku 1480, kdy zámek vlastnili Šabartové z Rudolce. Ve 2. polovině 16. století byla původní tvrz přestavěna na renesanční zámek Janem Rafaelem Chroustenským z Malovar, který tehdy tzv. Německý Rudolec získal po smrti svého otce Václava Chroustenského z Malovar jako jeden ze statků. V Německém Rudolci žil se svou manželkou, s níž neměl žádné děti. V roce 1597 sepsal Jan Rafael Chroustenský závěť, ve které stanovil Jana – syna Petra Rafaela dědicem. Ten však v roce 1620konfiskací o svůj majetek přišel.V rámci pobělohorských konfiskací získali zámek v roce 1623 Collaltové, kteří zůstali jeho majiteli až do roku 1945. Collaltové objekt proměnili na obydlí hospodářských úředníků a zčásti i na hospodářskou budovu. Přesto jej průběžně udržovali. V letech 1734 – 1735 byl zámek barokně upraven, interiéry v 1. patře dostaly štukovou výzdobu, přibyla kaple sv. Anny a před vstupním průčelím hranolová věž. Po roce 1945 sloužily zámecké budovy jako sklad, později jako rekreační podnikové středisko. V současnosti byl zámek soukromým majetkem a při úpravách na ozdravné zařízení byl památkově obnoven a modernizován. Po smrti tehdejšího majitele v 90. letech 20. století, zámek není přístupný veřejnosti a chátrá.

J. Dočekal

 

Putování po našem okolí – 11. část.

 

 

 

Hrady, zámky, zříceniny – Zámek PřibyslavZámek byl vybudován namísto někdejšího gotického hradu. Starší zadní část je postavena ve stylu italské renesance. Zámek několikrát vyhořel a byl opraven do pozdně klasicistní podoby. Celý komplex se rozkládá kolem dvou obdélníkových nádvoří. V současnosti se zde nachází hasičské museum.Na místě dnešního zámku stával původní gotický hrad z první poloviny 13. století, z doby, kdy se v Přibyslavi dolovalo stříbro. V roce 1424 byl dobyt husity a poté obnoven. Hrad počátkem 16. století zpustl a místo něho byl vybudován renesanční zámek. Přibyslavský zámek postavil kolem roku 1560 Zachariáš z Hradce. Nechal se inspirovat italskou renesanční architekturou, kterou dodnes připomíná půvabný arkádový ochoz tvořený sloupořadím toskánského charakteru. Zámek byl v 18. století rozšířen barokními přístavbami. Roku 1767 zámek vyhořel, ale brzy byl opraven. Toto se opakovalo i roku 1847, kdy oprava po požáru vtiskla fasádě objektu pozdně klasicistní podobu. Celý komplex se rozkládá okolo dvou obdélných nádvoří. V jižním nádvoří se nachází arkádový ochoz tvořený toskánskými sloupy. Na klasicistně upraveném severním průčelí se nachází erb Ditrichštejnů. Západní fasáda je pokryta sgrafity. Zámek zrekonstruován pro muzejní účely. Od roku 1976 je zámek v majetku SH ČSM. V současné době se v zámku je hasičské muzeum, nachází se zde Muzeum požární techniky. Uvidíme  zde parní stříkačku z roku 1897, požární auto Tatra z roku 1920 nebo třeba celodřevěnou čtyřkolovou stříkačku z roku 1822. Kromě hasičského muzea je zde síň spolupráce zemí CTIF a regionální muzeum.     (www.hrady.cz)        J. Dočekal  
 
 

 

Putování po našem okolí – 12. část.

 

 

 

Hrady, zámky, zříceniny – Zámek Žďár nad SázavouHistorické centrum města Žďáru nad Sázavou se nachází v areálu bývalého cisterciáckého kláštera, dnešního barokního zámku Dr. Radslava Kinského. Komplex zámku s klášterem stojí na okraji města a je sevřen Konventním a Branským rybníkem. Několik nádvoří areálu je obestavěno barokně upravenými budovami.Založení kláštera ve Žďáru inicioval otec Svaté Zdislavy, Přibyslav z Křižanova. Jeho nápad však realizovali až jeho zeťové Boček z Obřan a Smil z Lichtenburka. Za tímto účelem pozvali v roce 1252 z Nepomuku skupinu cisterciáckých mnichů, kterým na výstavbu kláštera darovali pozemky a v dědictví odkázali část svých majetků. Klášter prošel všemi historickými i společenskými změnami.Za husitských válek byl vydrancován a vypálen. K obnově došlo až za vlády krále Jiřího z Poděbrad. Kardinál František z Ditrichštejna jej v roce 1606 přičlenil k biskupským statkům. Obnovitelem a také druhým zakladatelem kláštera se stal cisterciácký opat Jan Greifenfels z Greiferifelsu. Největšího rozkvětu dosáhl klášter v první polovině 18. století za řízení opata Václava Vejmluvy. V té době došlo k rozsáhlé barokní přestavbě objektu, která byla svěřena architektu Janu Santinimu. Vedle úprav kostela, dolního hřbitova a stavby kostela Jana Nepomuckého na blízké Zelené hoře (dnes památka UNESCO), byla nejcennější úprava opatství, které získalo Čtvercový uzavřený ráz. Tato část areálu byla účelově zařízena jako akademie šlechtické mládeže, konírny a jízdárny. Nejcennější je však prelatura v jižním křídle opatství, tvořící jeho vstupní část. Na dostavbě prelatury se podílel pražský stavitel F. M. Kaňka. Z původní vnitřní výzdoby prelatury je nejvzácnějším freska v hlavním sále od F. Töppera. Kromě štukových stropů je zde také uložena dřevěná plastika Madony od pražského sochaře Jäckla z roku 1706.

 

Zrušení kláštera ve Žďáru uspíšil rozsáhlý požár dne 16. července 1784, kdy z podnětu posledního opata Otta Steinbacha došlo později 13. října k jeho definitivnímu zavření. V roce 1826 koupil Žďárský statek Josef Vratislav z Mitrovic pro knížete Františka Josefa z Ditrichštejna-Prokau-Leslie. Poté jej vlastnili Clam-Gallasové a posledními majiteli žďárského sídla byl do roku 1945 rod Kinských.

 

Po roce 1945 se stal zámek státním majetkem. V současné době zde najde návštěvník vedle Správy hospodářství Dr. Kinského a Správy farnosti řadu zajímavých expozic a výstav. Světoznámé je muzeum knihy, největší svého druhu v Evropě, stálá výstava „300 let klavíru“, expozice ze života architekta Jana Santiniho Aichla, Galerie Kinských a další příležitostné výstavy a akce. V areálu zámku se také nachází konventní kostel Nanebevzetí P. Marie, nejstarší základní škola v regionu, muzeum místního hasičského sboru, pro odpočinek kavárna a čajovna.

 

 

(http://www.atlasceska.cz/kraj-vysocina/zamek-zdar-nad-sazavou/)

 

 

 

 

 

J. Dočekal