Místopis


13. Místopis Poděšína

Dlouho jsem přemýšlel, kde začít moje pomyslné putování po katastru naší obce.

Nakonec jsem se rozhodl, že půjdu proti proudu Poděšínského potoka. Nejdříve jsem dorazil na „Bejčinu“ s obecním lesíčkem, kterému se říká „Háječek“, po pravé ruce mám pole „za Palasovi“ a po levé ruce pole „za Šlechtickovi“ dříve „za Roseckovi“. Na Bejčině býval rybník, kterému se říkalo „Nade Vsí“. Já již pamatuji jenom hráz, která byla uprostřed probagrována a pak ji družstvo pásákem rozhrnovalo. Na Bejčině jsme jako děcka prožili podstatnou část zimy. Byl zde jediný svah v okolí, a tak jsme sem jezdili lyžovat a dělali jsme si zde i skokanské můstky. Když zde ještě byl nevyregulovaný potok plný olší, tak jsme jezdili až na hranu potoka, která byla téměř ve vodě. Také si vzpomínám, že zde byly husí tálky. Plot byl postaven z kůlů a na nich byly přibity pásy výlisků od klíčů z visacích zámků z Tokozu. Když popojdu proti proudu „Poděšínského“ potoka, který zde byl regulován v roce 1963, dorazím do „Dlouhých louk“, které se táhnou až k lesu pod „Kopcem“. Na pravé straně proti proudu je les zvaný „Borovíčko“ a pole „za Borovíčkem“, po levé straně pole „za Háječkem.“ Když překročím „Polenskou cestu“, kde je most z roku 1963, mám po pravé ruce Flesaru rybníček a les „Pustý“, který se táhne podél Poděšínského potoka a spojuje se s lesem „Na kopci“. „Polenská cesta“ spojovala Polnou, Zábornou, Skrýšov, Poděšín a Sirákov. V roce 1890 byla postavena nová silnice, která zde stojí dodnes, a tak tato cesta ztratila postupně svůj význam a dnes z ní zůstal jenom kousek mezi silnicí a lesem „Pustý“, kousek u „Vejvuzka“ a kousek v Sirákově. Popojdeme k druhému mostu, který byl také postaven v roce 1963. Zde mezi „Poděšínským“ potokem a cestou býval lesejček. Já ještě pamatuji, když ho kátili a pak bagrovali pařezy. Popojdeme ještě kousek dál. Tady byl 9. listopadu 1933 zavražděn hajný Václav Brabec. 10. prosince 2006 zde byl instalován nový kříž.  Kousek od křížku je umělá liščí nora. Na konci „Dlouhých louk“ jsou dva vrty na vodu, které byly vybudovány kolem roku 1985. Pod vrty je údajně velké množství vody. Jsou zde tzv. Artéské studně. U lesa opustíme povodí „Poděšínského potoka“ a vydáme se kolem lesa vzhůru. Po překročení první cesty vedoucí do lesa, kde je také umělá liščí nora, máme po levé straně dva samostatné lesejčky a dojdeme k další cestě vedoucí do lesa. Zde u lesa na „Chalupníčkový“ louce došlo 19. října 1926 k vraždě mladé ženy jejím přítelem Chmelou z Janovic. Kdybychom se vydali do lesa, tak narazíme na krmelec pro zvěř, ale my se vydáme k domovu a tak les necháme za zády. Po pravé ruce máme pole „Na kopci“ a po levé již zmíněné dva lesejčky. Cesta mezi polem a loukou nám pěkně uběhla a dostaneme se na konec louky, kde cesta vbíhá mezi pole. Naše cesta pokračuje k „Vejvůzku“. Dříve od vrcholu až dolu k „Vejvůzku“ byl hluboký vejvoz, ve kterém rostly borůvky a jahody. U „Vejvůzku“ se kříží několik cest, které vedou jedna do vsi, další do „Pekla“, na „Samotín“, do „Dlouhých louk“, a dále zde vedla „Polenská“ cesta. Kudy cesta vedla, značí na horizontu již jen Jágrův kříž. Odtud to máme kousek domů.                                                                      Z. Jaroš