Historie 1233 až 1900

1233. první písemná zmínka

Vůbec první písemná zmínka o obci je z roku 1233. Tehdy se obec jmenovala Pustsin, a úzce souvisí s počátky nížkovského kláštera a kostela, bylo to za vlády Václava 1, syna Přemysla Otakara 1. Pustsin patřil pod polenské panství, kterého byl majitel Jan z Polný syn Zbraslavův.

Profous Antonín, místní jména v Čechách.

1254

V roce 1254 zemřel bez mužských dědiců Jan z Polmny. Panství získal jeho zeť Jan z Dobřan, kterého ztotožňujeme s Janem II z Polné. Jako další držitelé se uvádějí v roce 1282 bratři Vikard a Záviš z Polné. Když Vikard asi v rose 1326 umírá, získává Polnou jeden z nejmocnějších českých feudálů své doby, Jindřich z Lipé. V tomto čase tvoří polenské panství: hrad Polná s městem, Brzkov, Buková, Česká Jablonná, Dobroutov, Dolní Jablonná, Nížkov, Olešenka, Poděšín, Poříčí, Rosička, Sirákov, Šachotín, Špinov a Věžnice.

Z historie města Polné.

1318

U zemského soudu probíhá spor mezi Vikardem z Polné a vladyky Billnagem ze Žumberka a Bohuňkem z Popovic o náhradu škody způsobené při přepadu vesnic Nížkov, Poděšín a Sirákov

1338

Tragický byl pro celý náš kraj rok 1338, protože z Rakous a Uher napadla vysočinu obrovská hejna kobylek a zničila nejen veškerou polní úrodu, ale i malé výhonky stromů.

Stručné dějiny města Žďáru n/S.

1390

Roku 1390 sedlák Martin Fitzbauer z Poděšína daroval s povolením svého pána Jana Ptáčka z Pikštejna nížkovskému plebánu Vavřincovi kus pozemku, aby si mohl farský rybník zvětšiti a zaokrouhliti. Byl mu za to prominut farský desátek, nížkovskému duchovnímu náležela 1/3 ryb při lovu rybníka kostelního.

Nížkov v minulosti.

1571

Tato zima začala již v loni v září, kdy přišly mrazy. To nikdo nepamatuje. V lednu napadlo hodně sněhu, ale mrazy byly slabší. V březnu napadlo mnoho sněhu na 2 až 4 lokte. Léto je dosti mokré a tak i sena je hodně. Zima přišla 19. listopadu a držela až do konce roku. Často bylo silné povětří a velké mrazy.

V sousedním Sirákově se začal stavět nový větrný mlýn (zvaný wietržák – větrák) Staví ho Hanuss (Hanuš) zvaný Sobotka. Původně chtěl stavět mlýn potocích, které jdou od lesa Špitál a potom dohromady se vlévají a do řeky Sázavy tečou. Ten mlýn na vítr bude lacinější. Materiál už dováží a z cizí země má nějaký člověk, který ho umí postavit přijít. Formani silné klády a desky vozí, kamení a vápno.

1572

Měsíce leden i únor byly teplé. Jaro přišlo již od počátku dubna. Často chodí bouřky. v Nížkově a v Janovicích jsou protrhané hráze od přívalového deště. Také přišlo velké krupobití. Padaly kusy ledu velké jako slepičí vejce. Úroda je velmi špatná a na zemi všechno v blátě je. Len nebyl vůbec žádný, také mák není, zůstalo trochu pohanky a ostatní obilí zůstalo jen málo. Akorát zůstalo zelí a řepa. Nová zima přišla koncem října a držela do konce roku i když ke konci roku přišel déšť a všude bylo náledí.

Hnůj se vozí s panských chlévů a maštalí v Nížkově, Veselí, Matějově, Polné. Na tuto práci chodí jak ženy tak děti od deseti let. Na Blažkově v pusté vsi se bude vyrubávat celý les a na tom místě se bude vysazovat nový. Mezi Rudolcem, Bohdalovem a Polnou jsou hádky koho je to vlastně les. Každý však ví, že od starodávna les patří Rudolci.

Hony se konaly v Polné, Záborné, Skrýšově a v Bukové. Nahánět museli jít i robotníci z naší vsi.

Ubito bylo: 9 jelenů, 11 srnců, 3 vlci, 8 jezevců, 5 kun, 33 zajíců, 18 divokých králíků, 8 veverek, 2 divoké a 4 domácí kočky, 5 psů domácích v poli, 22 koroptví, 5 bažantů, 9 sov, 3 výry, 4 orli, 3 ostříži, 3 pochopy, 3 holuby divoké, 3 sojky, 1 straka, 5 kavek, 4 vrány, 15 divokých kačen, 8 lysek vodních.

1573

Celý leden a únor jsou teplé dny. V březnu přišly velké mrazy, které držely do dubna. Od počátku května se udělalo zase velké teplo.

V Sirákově spuštěn nový větrný mlýn. Lidé jezdí zdaleka se na něj dívat. Mouka je stejná jako ve mlýně v Poděšíně.

Na každé vesnici je pasák, který pase dobytek jak hovězí, tak vepřový. Ráno dobytek vyžene na pastvu daleko do lesa a večer se vrací domů.

Napsat musím co se poklidilo domů (jedna rodina). Seno 4 vozy, otav 2 vozy, řepa 1 vůz, len 4 centýře (1 centýř = 64 kg), zelí 1 láka hotového (1 láka = 70 litrů), medu 3 pinty (1 pinta = 1,9 litrů), mák 1 pinta, boby 2 pinty, hrách vyloupaný slabého půl centýře, fazol 1 pinta, pohanka 9 pint. Zabijeme jedno domácí prase, něco prodáme, 1 starou ovci, něco prodáme, 1 kozu starou, tu možná sníme celou.

1574

V lednu napadlo hodně sněhu a byly velké mrazy. Sněhu je skoro 6 střevíců (2 metry). V domech musí oheň hořet nepřetržitě a všude je plno kouře, protože chaloupky nemají komín. V Rudolci vlci roztrhali 12 ovcí. V březnu se již oteplilo Od poloviny dubna je horko a deštivo. Rok byl úrodný. První sníh napadl v prosinci. Koncem roku sníh slezl a přišel silný vítr a déšť.

Na podzim se zase lovy konají v Poděšíně, Sirákově, Matějově a Nížkově. Používali se klacky, panstvo kuše, luky i ručnice. Uloveno bylo: 9 jelenů, 19 srnců, 1 vlk starý, 3 kuny, 4 jezevci, 2 divoké kočky, 11 zajíců, 2 tchoři. 8 daňků, 4 kolčavy, 3 sojky, 19 koroptví, 11 vran, 6 kavek, 4 sovy, 2 káňata, 13 bažantů, 6 ostřížů a 8 divokých hus. Poprvé letos co se honilo dostali honci pokrm a pivo. Zvěř se vozila do Polné, Přibyslavi, Rudolce a Veselí.

1616

V našem kraji bylo zaznamenáno silné zemětřesení s následnými mrazy a podivnými úkazy na obloze.

Stručné dějiny města Žďáru n/S.

1618 – 1620 náboženské a církevní poměry.

Kostel svatého Mikuláše v Nížkově byl založen ve druhé polovině 13 století řádem Custerciaků z kláštera žďárského. Od té doby přifařen jest Poděšín k Nížkovu. Na počátku 17 století bylo celé panství polensko – přibyslavské protestantským. Všechny fary osazeny byly ženatými kněžími evangelickými. Vyznání protestantskému na panství polenském byly mocnuu oporou majetníci jako zejména pánové Žejdlicové ze Šenfeldu. Rudolf Žejdlic ze Šenfeldu se zúčastnil stavovského povstání proti Habsburkům. Na odvetu zabral císařský generál Jan Eusebius Khun koncem srpna 1618 vojensky celé panství. V družině generálové nacházelo se několik jesuitů, kteří pokusili se obrátit zdejší obyvatele na víru katolickou. Potkali se však s odporem domácího obyvatelstva, které uteklo do lesů a skal, odkud císaře přepadalo. Vůdcem byl polenský statkář Konzbul. Vojenské obsazení Polné císařským vojskem trvalo od září 1618 do června 1619. Náboženské poměry rázem se změnily, když bitvou na Bílé hoře odboj protestantských stavů krvavě byl zlomen. Po roce 1623 nenacházíme už protestantského kněze při žádném kostele panství polenského, mimo děkanský kostel v Polné, ani kněze katolického, poněvadž jich v Čechách nebyl dostatek. Po řadu let byl na rozsáhlém panství polensko-přibyslavském jediný katolický duchovní se sídlem v Polné, při panském úřadu. Vysvítá to z listu, který posílají 24.srpna 1624 poddaní z bývalých míst farních svému novému pánu kardinálu knížeti z Ditrichštejna. Mezi jiným píší.

„Vaší knížecí Milosti, netajíme, kterak při obci naší města Přibyslavě i tolikéž při jinších osadách, totiž v místě Rudné Borové, Velké Losenici a Nížkově nikdež žádných správců církevních nemáme, kteří by nám slovem božím a velebnými svátostmi v těchto nynějších časech posluhovali. Vaše knížecí Milosti, poníženě prosíce ve vší náležité uctivosti, že nám Vaše knížecí Milost ráčí správců církevních k vyučování a posluhování v chrámech Páně dosazovati, jsouce na ten čas jakožto ovce ztracené, kteréžto žádného pastýře nemají.“

Prosba poddaných o duchovní správce neměla kýženého výsledku. Ještě roku 1626 neměla žádná osiřelá farnost na panství katolického duchovního. Po dobu neobsazení fary nížkovské vykonával, pokud možno správu kolatury polenský děkan. Ač bylo o existenci polenského děkana postaráno měrou vrchovatou, patřilo mu vedle polenského též obročí nížkovské, které samo postačovalo na slušnou obživu duchovního. Poděšín odváděl desátku polenskému děkanovi po 69 moravských měřicích žita a ovsa. Bylo u neobsazené nížkovské fary polí na 155 mor. Mír výsevu. Z luk se klidilo sena a otavy na 8 fůr. Do šesti rybníků mohlo se dát 15 kop kapří násady. Z rybníku náležejících ke kostelu o 1,5 kopě násady, bral duchovní správce 1/3 užitku a 2/3 připadly ku prospěchu kostela. Majetkem fary byl též les 110 sáhů dlouhý a 38 sáhů široký. Jiný les 178 sáhů dlouhý a 212 sáhů široký, patřil kostelu.

Kronika obce Poděšína.

1623

Od roku 1623 vládli nad Polnou Ditrichštejnové. Pranici lva se psem o zajíce vysvětlují latinské a německé verše které B. Rérych vtipně přeložil. „Kdys psovi, jenž za ušákem se honil ocitla se tučná kořist před čumákem. V tom objevil se lev a kořist psovi vzal, ten krutý los a ukázal mu hrdě dlouhý nos. Psem okradeným o kořist, se myslí Rudolf Žejdlic ze Šenfeldu, jemuž bylo polensko – přibyslavské panství zkonfiskováno pro účast v odboji českých stavů, proti císaři Ferdinandovi II a prodáno bylo roku 1623 za 150000 zlatých olomouckému biskupovi kardinálovi Františku z Ditrichštejna

Polensko č. 2/97.

Poděšín r. 1636.

Majitel panství polenského Kardinál František kníže z Dietrichštejna. Grunty osedlé: 1. Eliáš Rychtář, výsadní rychta s koňmi. 2. Urban Doležal, 3. Mathes Frypauer, 4. Jiřík Endres, 5. Jan Filcpauer, 6. Folda Lukšů, 7. Matouš Krystan, 8. Bartoň Krupauer, 9. Hons Feytn, 10. Štěpán Dyrpaur, 11. Klyment Pibelů, 12. Martin Sobotka, 13. Šimon Pátků, 14. Šimon Pospíchal, 15. Kristian Tlačbaba, 16. Vondra Nedělka, 17. Jakub mlynář. Suma lidí osedlých s koňmi 16, bez koní 1. – Suma úroků o sv. Jiří 6 kop 17 gr. 5 dr. – Suma úroků havelských 6 kop 17 gr. 5 dr. – Odúmrtí 3 kopy grošů o sv. Jiří a 3 kopy na Havla. Roboty orní 32 dní. Poznámky předešlé jsou z doby největšího utrpení českého lidu, z války třicetileté, 12 let před jejím skončením.

Dr. František Půža, lékař v Přibyslavi, Městský archiv Litomyšl.

1648

Po třicetileté válce zůstalo v Čechách jen 800 tisíc obyvatel. Na polenském panství zůstala třetina domů pustých

Polensko 2/98

1649

Roku 1649, rok po válce je v Poděšíně stav hospodářského zvířectva: 2 koně, 16 volů, 16 krav. Před válkou bylo v Poděšíně osedlých 16 domů, ale r. 1649 jen 8 selských domů, 8 pustin.

Dr. František Půža, lékař v Přibyslavi, Městský archiv Litomyšl.

1651

Tento rok postihlo celý kraj silné krupobití, které zničilo veškerou úrodu.

Stručné dějiny města Žďáru n/S.

1654

Držitelem polenského panství je v roce 1654 jeho knížecí milost pan Maxmilián z Ditrichštejna a v Poděšíně bylo rolníků: 1. Martin Filcpauer, 2. Mikuláš Krista, 3. Eliáš Rychtář, 4. Pavel Musil, 5. Filip Puberle, 6. Jiřík Freupauer, 7. Jan Blažek, 8. Bartoň Krupauer, 9. Jiřík Nedělka. Rolnický grunty pustý: 1. Faldy Sobotky, 2. Šmejkalovský, 3. Duškovský